Jak to vidí Václav Pačes - 11.6.

Jak to vidí Václav Pačes

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Příjemný poslech vám přeje Vladimír Kroc. Hostem pořadu Jak to vidí je dnech biochemik, profesor Václav Pačes, předseda Učené společnosti. Vítejte. Dobrý den.

Václav PAČES, biochemik, předseda Učené společnosti
--------------------
Dobrý den.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Těch témat máme hned několik, ale vím, že pracujete na překladu knihy Francise Collinse Řeč života. Co přináší o rozluštění lidského genomu nového?

Václav PAČES, biochemik, předseda Učené společnosti
--------------------
Tak to je knížka skutečně velmi zajímavá. Ten Francis Collins byl vlastně takovým vedoucím toho projektu Lidský genom. Ty projekty byly dva, jeden za veřejné prostředky, zejména americké, ale i jiné, například Británie do toho dávala finančních prostředků a právě Francis Collins vedl ten americký zejména a projekt za veřejné prostředky a potom byl ten druhý, myslím, také velmi známý toho Craiga Ventera, který vedl vlastně tentýž projekt za soukromé prostředky. A tenhle ten Francis Collins teď napsal knížku The Language of Life - Řeč života o tom, co následuje po znalosti dědičné informace naší, ale nejenom naší, našich příbuzných, primátů, ale i myší a prostě všech organismů, kde dneska se to čte jak na běžícím páse. A tahle ta knížka je zajímavá proto, poněvadž apeluje na lidi, aby využili příležitosti, kterou jim současná molekulární genetika a znalost lidského genomu poskytuje zejména v oblasti ochrany svého vlastního zdraví. On tvrdí, že mnoho chorob by bylo možné zvládat lépe, nebo jim dokonce předcházet, kdyby si každý z nás udělal takovou rodinnou anamnézu, co znamená, co nejširší, získal co nejširší informaci o chorobách svých příbuzných, dokonce byl Francis Collins iniciátorem amerického projektu, kde na stránkách webových teda je možné si stáhnout nebo přímo tam vyplnit takový dotazník, zjistit si ty informace, je tam návod jak a je to samozřejmě všecko striktně důvěrné a potom informace potom elektronicky začlenit do vlastní zdravotní zprávy, kterou mají lékaři k dispozici, pokud jste vyšetřován zejména na ty choroby, které jsou právě spojené s dědičnou informací. No, a ukazuje se, že jsou to vlastně skoro všechny choroby. Samozřejmě ne choroby, nebo ne takové zdravotní stavy, kdy si někdo zlomí nohu a tak dále, ale většina chorob je buď způsobena, anebo lze s ní lépe bojovat, když známe ty příčiny nebo doprovodné jevy, které se projevují na té molekulární úrovni v lidském genomu. Čili tahle ta knížka už není o ..., nebo je tam jedna kapitola o té historii, jak byl lidský genom rozšifrován, ale je zejména o tom, co potom, co s tou informací. A Francis Collins říká, že si možná neuvědomujeme a veřejnost si neuvědomuje, že jsme na začátku opravdové revoluce ve zdravotnictví, kdy lidé budou mnohem lépe moci zvládat jednak své choroby, které se projeví, ale zejména zjistit si, které, jaká je pravděpodobnost, řekněme, že se nějaká choroba projeví a už preventivně proti tomu něco dělat. On tam vypočítává, nebo někdo mu vypočítává a on to tady v té knížce uvádí, že když například někdo z přímých příbuzných, rodiče nebo možná sourozenci dostanou rakovinu, projeví se u nich rakovina nějakého typu, tak, jak se zvyšuje pravděpodobnost, že ten dotyčný, já nebo kdo si prostě v takovéto rodině žije, jak se zvyšuje pravděpodobnost, že sám bude postižen touto chorobou a jak se dá sčítat to riziko, pokud se ta rodinná anamnéza dokáže sledovat dostatečně dozadu a dostatečně také do šířky včetně bratranců, strýců, tet a tak dále. On je, ten Francis Collins je lékař, ale zároveň tedy vědec v této oblasti, velmi známý, já sám ho dokonce znám a on je, bych řekl, právě v tom unikátní, že dokáže spojit tu skutečnou tvrdou vědu s těmi výsledky a s těmi lékařskými aplikacemi. On udělal takový zajímavý experiment, dneska existuje i u nás, ale on samozřejmě všechno se to týká, nebo většina toho se týká Spojených států amerických, tak on si vybral tři firmy soukromé, které nabízejí, že na základě vzorku, který poskytne člověk a může to udělat anonymně samozřejmě nebo pod nějakým pseudonymem, mu udělají, osekvenují lidský genom, teda přečtou si jeho dědičkou informaci a upozorní ho na případná rizika, která tam najdou. V současné době už je to několik desítek chorob, které lze docela dobře už specifikovat, ta rizika lze vypočítat, no, a Francis Collins říká: "To je teprve začátek. Připravme se na to, že všichni budeme si muset udělat takovouto anamnézu a využívat ji."

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Jistě častá otázka je, zda to nebude zneužíváno. Spisovatel Robin Cook a lékař také napsal knihu o tom, že zdravotní pojišťovna se zbavovala, samozřejmě to fikce, pojištěnců, kteří by pro ni mohli být v budoucnu drazí kvůli chorobám, k níž byli geneticky předurčeni. Jenomže nemůže se to opravdu stát realitou?

Václav PAČES, biochemik, předseda Učené společnosti
--------------------
Tak pochopitelně dědičná informace je tak privátní informace každého z nás, že samozřejmě musí být zachována ta ..., a zajištěna ten, to soukromí, na druhé straně ale všechno se to dělá proto, aby lékař to měl k dispozici, aby podle toho mohl postupovat při diagnóze, případně při terapii, takže to riziko určité by tam skutečně i být mohlo, ale víte, já myslím, že se tohle to přeceňuje, protože ono už i dneska jsou určité postupy, které, řekl bych, vybírají lidi podle jejich dědičných dispozic. To se vždycky říká, jestliže někdo má dědičnou dispozici, že dostane infarkt, tak pravděpodobně ho Československé, České aerolinie nevezmou jako pilota, který může zkolabovat, zrovna tak asi se nedostane na hudební fakultu na AMU někdo, kdo nemá absolutně hudební sluch a nemá prostě talent na to, čili už dneska se vybírají lidé podle svých dědičných dispozic, tady jenom to bude daleko důslednější a zároveň ale i přesnější. No, s těmi pojišťovnami, to máte pravdu, a dokonce se objevily i názory, že to je vlastně v pořádku, že by člověk, který má větší riziko, že bude nemocen a že bude čerpat to pojištění, takže by měl vlastně správně platit vyšší pojistné. Jestliže ne, tak společnost musí být připravena na tu solidárnost, že teda si řekne - zdraví je natolik, bych řekl, nezávislé a člověk to nemůže ovlivňovat zejména právě ty dědičné dispozice, že není správné z takového toho etického hlediska, aby se to tak dělalo. Na druhé straně, jestliže někdo kouří, je silný kuřák a potom dostane rakovinu plic, tak je otázka, jestli takový člověk by neměl platit vyšší pojistné, které by potom krylo tu léčbu. Takže je to, myslím, specializovaná otázka, kterou je třeba řešit.

redaktor
--------------------
Každý všední den vám v pořadu Jak to vidí nabízíme zamyšlení a postřehy našich exkluzivních hostů, Jak to vidí od pondělí do pátku vždy v 8.30 Český rozhlas 2 Praha.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Dnes s Václavem Pačesem. Mluvili jsme o genetické informaci, o dědičném předurčení třeba k nějakým chorobám, i o tom, že člověk ovlivňuje třeba své zdraví kouřením, tedy aktivně, ale pak je tady pasivní kuřáctví, to už je zase jiná kapitola. Nicméně na nás působí zkrátka vlivy životního prostředí a když necháme všechny možné stranou a zaměříme se třeba na záření, tak těch je několik různých druhů, třeba i záření mobilních telefonů. Jak se díváte na tenhle ten problém?

Václav PAČES, biochemik, předseda Učené společnosti
--------------------
Ano, já myslím, že se o něm velmi často mnoho neví a že je zapotřebí ještě výzkum v této oblasti. Samozřejmě víme o dopadech radioaktivního záření, to radioaktivní záření, nebo jemu podobné záření je všude a i kolem nás a poškozuje dědičnou informaci právě a může se stát, že takové poškození potom vede například k zhoubnému nádorovému bujení, když se taková buňka po určité mutaci, když je zasažena tím zářením, tak se vymkne kontrole, vymkne se regulaci svého dělení. Takže ty dopady životního prostředí jsou jednak stálé, jednak samozřejmě si je sami způsobujeme exhalacemi. Já vždycky, mě může vzít čert, když po Praze chodím a vidím, jaká je tady prašnost, jaká je tu špína, jak je neudržovaná velmi často zeleň, kde tam roste plevel, potom se divíme, že malé děti, ale i dospělí jsou alergičtí, že mají astma, že všichni máme pořád knedlík v krku, jak se říká, a to je způsobeno nedbalostí, jenom nedbalostí. Není to záležitost tak obrovských sum peněz, aby tyhle ty věci se udržovaly. Jde to v Rakousku, jde to v zemích a ve velkých městech, která mají třeba i daleko větší problémy než má Praha, nevím, proč by to tady u nás nemělo jít.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Tak nevím, jestli je to jenom zdání, ale mám dojem jakoby ubývalo v hlavním městě zeleně. Ostatně teď se projednává nový územní plán nebo plán územního rozvoje hlavního města Prahy. Hodně se mluví o tom, že je snaha ho urychlit, urychleně přijmout, jak se na díváte?

Václav PAČES, biochemik, předseda Učené společnosti
--------------------
Já jsem se na ni dokonce díval před nějakou dobou, já nevím, jestli tam nedošlo k nějakým změnám a mohu říct, že opravdu ten úbytek zeleně už teď je vidět a i v tom plánu je teda pro mě velmi těžko pochopitelný, ale i přijatelný. Je pravda teda, že jsou tady takové ty plochy zanedbané, které pak skutečně ohrožují i zdraví velké části obyvatel, mají nepochybně negativní dopad na zdraví těch lidí, kteří v okolí žijí a bylo by zapotřebí teda opravdu udělat takový velmi generální plán rozvoje zeleně v Praze. Já chápu, že tady musí být rozvinuta dopravní infrastruktura a stavěj se tunely a takhle všecko je třeba, ale zároveň je třeba také udělat opravdu takovou, bych řekl, jako důmyslnou a velmi dobře analyzovanou studii toho, jak by se měla zeleň v Praze rozvíjet a zejména taky udržovat, aby bylo snadné ji udržovat, aby to nebyly oblasti, kde, které se postaví, anebo se nějak zařídí a potom se velmi obtížně udržují.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
A jistě to není záležitost jenom Prahy, ale většiny velkých měst u nás. Jak, mimochodem, pane profesore, snášíte ta současná vedra?

Václav PAČES, biochemik, předseda Učené společnosti
--------------------
Tak já teda musím říct, že je rád nemám. Já, čím jsem starší, tak tím mám radši takové spíš to chladnější nebo i dokonce podmračenější počasí, ale zrovna nedávno mně jeden kolega říkal, že u něj v laboratoři byla Kanaďanka, která tady žila nějakou dobu a říkala pořád: "Já si nemůžu vzniknout na to, že tady v Čechách je tolik pod mrakem, že tady je tak málo slunce." Já jsem se divil, říkal jsem si: "To snad není pravda." A potom jsem se o tom bavil s některými lidmi, kteří říkali: "Skutečně, my máme poměrně nízký svit sluneční tady." A já si vzpomínám, já jsem rok žil v Kanadě, tak jsem si uvědomil, že tam opravdu jsou celé týdny a měsíce, kdy v podstatě není na nebi mráček a kdy pořád svítí jasné slunce. To u nás není. Já jsem docela rád a takovéhle vedro mně nevyhovuje.

redaktor
--------------------
Posloucháte Jak to vidí genetik Václav Pačes. Reprízu si můžete poslechnout dnes večer 5 minut po 23. hodině, anebo už za hodinu na našem internetu v Rádiu na přání. Needitovaný přepis dnešní debaty najdete v pondělí také na našem internetu na adrese praha.rozhlas.cz.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Mluvili jsme o záření. Kdybychom se teď zaměřili na jadernou energetiku, o které se nepřestává diskutovat, jak velká vidíte rizika? Ono těch potenciálních nebezpečí je několik, ale vždycky je to relativní, do jaké míry jsou reálné.

Václav PAČES, biochemik, předseda Učené společnosti
--------------------
Mně se dostal do ruky takový zajímavý materiál velmi stručný několikastránkový, který byl vypracován vědci z MIT, z Massachusetts Institute of Technology a dalšími jadernými fyziky pro Baracka Obamu v době, kdy kandidoval na prezidenta, čili pro současného prezidenta Spojených států amerických a je to právě o ..., takový apel na to, aby se nezanedbal rozvoj jaderné energetiky, bez které by Spojené státy velmi obtížně zvládaly svoji energetickou situaci. A je to takový zajímavý materiál, který je trošku jednostranný podle mého názoru, je to velmi pro jadernou energetiku orientovaný materiál, ale i přesto je velmi dobře zpracovaný a tam vlastně se ta rizika nebo ty případné dopady jaderné energetiky a vůbec práce s jaderným materiálem docela dobře vyjmenovávají, je jich vlastně sedm, a k tomu je vždycky takový rozbor, do jaké míry jsou reálná tato rizika. Tak především to je samozřejmě první věc jaderná válka vůbec. Když se pracuje s jaderným materiálem, víme, že jsou elektrárny, které produkují plutonium a tak dále, a tak dále, to všechno, pro které se produkuje plutonium, a to všechno může vést k jaderné bombě a samozřejmě posléze k jaderné válce. Čili první takový důležitý bod v politice, který se tam doporučuje, je zabránění nebo prostě prevence jaderné války. Druhý problém je uložení toho jaderného odpadu. Zase zrovna nedávno geologové dokončili takovou velikánskou studii o tom, jak ukládat jaderný odpad u nás v České republice nebo náš jaderný odpad. A i tam se už píše a já bych to rád zdůraznil, že tento jaderný odpad právě proto, že teda září a bude ještě tisíce let zářit, a proto je tak nebezpečný, že by měl být uložen tak, aby se mohl znovu využívat do budoucnosti. Nebylo by dobré ho někde utopit, nebo teda utopit v uvozovkách, nemyslím do vody, ale zabudovat tak, aby už potom se nedal znovu využívat, protože to je ještě palivo nebo odpad plný energie, která se určitě jednou bude hodit a bude se spalovat v jaderných reaktorech čtvrté generace. Já sám bych nejraději viděl, kdyby právě ten pokrok tady v tom výzkumu a v zavádění jaderných reaktorů čtvrté generace, které by právě používaly toto palivo, aby se urychlil, protože také ten jaderný odpad z těchto reaktorů ho bude daleko méně, ale zejména bude méně radioaktivní a ten poločas rozpadu těch radionuklidů bude daleko kratší. Tohle to, myslím, je důležitá součást politiky jaderné energetiky. Třetí je jak zajistit prevenci před velkými nehodami těch jaderných elektráren. Samozřejmě není to jenom Černobyl, o něm se mluví nejvíc, ono těch nehod, těch /nesrozumitelné/ bylo víc, čili jaká by měla být ta technická řešení, aby k tomu nedocházelo, aby se to riziko ještě snižovalo. Čtvrtý je potom taková záležitost dneska velmi moderní a myslím, že je třeba se s ní zabývat, to je možnost zneužití jaderných elektráren kupříkladu teroristy, kdy takový teroristický útok proti jaderné elektrárně, například letadlo nějaké, které by do toho napasovalo se, tak by skutečně mohlo mít obrovsky negativní dopady. Pátý potom je, jak vlastně ovlivňuje jaderná energetika trh s ..., zejména teda s elektrickou energií, že je třeba zjistit nebo zajistit ekonomicky, jak tohle to regulovat celosvětově, globálně a tedy zejména tam v tom případě toho materiálu ve Spojených státech. No, a potom jsou tam otázky ekonomické, to znamená, jak je výhodné to z hlediska provozu, tedy ekonomicky výhodné jaderné elektrárny, a také, jak je dneska výhodné je budovat, jak je to drahé je budovat, jestli prostě si to mohou Spojené státy dovolit, říkám to v uvozovkách, poněvadž oni mají spoustu jaderných elektráren, čili je to takový krátký materiál, který mě docela zaujal a který, myslím si, má docela takovou obecnou platnost.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
A co jste si z toho pro sebe vzal vy, protože já jenom připomenu, já myslím, že naši posluchači to dobře mají ještě v paměti, že Pačesova komise, tedy takzvaná Pačesova komise vážila i to, do jaké míry pro český průmysl a vůbec ekonomiku je potřebná či nepotřebná jaderná energetika?

Václav PAČES, biochemik, předseda Učené společnosti
--------------------
Ano, my samozřejmě jsme tam to všechno řešili v alternativách, ale jedna z těch alternativ ukázala nebo z těch modelů, které se tam vytvářely, ukázaly, že jaderná energetika, která už teď je u nás významnou součástí toho energetického mixu, máme Dukovany, máme samozřejmě Temelín a Temelín je připraven na budování dalších dvou bloků, bylo by to to nejlevnější řešení, samozřejmě mělo by to bohužel dopady mezinárodní špatné. Víme, jak by se asi k tomu stavělo Rakousko, možná i Německo, ale myslím si, že v současné době opravdu je asi pro nás by bylo výhodné postavit ty dva jaderné bloky v Temelíně, i když znovu říkám já bych daleko raději viděl, kdyby se už se pokročilo k těm reaktorům čtvrté generace, ale to je přece jenom dost daleko a jestliže ta potřeba energie a to já tak úplně si nejsem jistý je taková a bude růst pravděpodobně v Evropě ještě po nějakou dobu, takže je asi budování, dobudování jaderných bloků v Temelíně dobrou cestou.

redaktor
--------------------
Jak to vidí neurochirurg Vladimír Beneš, publicista Ivan Hoffman, biskup Václav Malý, místopředsedkyně Ústavního soudu Eliška Wagnerová nebo další české významné osobnosti z nejrůznějších oborů lidské činnosti, Jak to vidí od pondělí do pátku vždy v 8.30 Český rozhlas 2 Praha.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Hostem je dnes profesor Václav Pačes. Vím, že jste včera byl ve Stavovském divadle na premiéře hry Larse von Triera Dogville v režii Miroslava Krobota. Jaký to byl zážitek?

Václav PAČES, biochemik, předseda Učené společnosti
--------------------
Tak mně se to velmi líbilo a já jsem vlastně nevěděl přesně, na co tam jdu. Pak se ukázalo, že ta hra je vlastně adaptací slavného filmu, o kterém se přiznám jsem ani nevěděl. A ten film, teda pardon teď mluvím o tom divadle včera, o tom představení, vzbudil takové bych řekl protichůdné názory. Já jsem potom mluvil jednak i s panem ředitelem Národního divadla Ondřejem Černým a s Petrem Štěpánkem jsem mluvil, tak třeba Petr Štěpánek, tomu se to strašně nelíbilo a Ondřej Černý mi říkal: "Tady budou dva tábory, jedni to budou vyloženě nesnášet a budou říkat, že to je špatné a jiným se to bude velmi líbit." Já se přiznám, že já patřím k těm, kterým se to líbilo. Jednak to bylo výtečně hrané, což už v Národním divadle ani vlastně jinak není možné, to za prvé. A je to taková trošku postmoderní hra zejména tím, tou scénou, tam vlastně skoro nic není na té scéně, ale má hloubku. Ten film, já jsem ten film neviděl, právě Petr Štěpánek mi říkal, že ten, kdo viděl ten film, takže by se mu to asi to divadlo nelíbilo. Ono to tak někdy bývá.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
To je podobné jako s knihami, že třeba se zfilmuje kniha, tak většinou ta fantazie je trošku jiná.

Václav PAČES, biochemik, předseda Učené společnosti
--------------------
Tak.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Ona třeba v tom filmu hrála Nicole Kidmanová, vím, že to byl velký nebo byla to velká událost filmového festivalu v Cannes v roce 2003.

Václav PAČES, biochemik, předseda Učené společnosti
--------------------
Tak asi, tak asi. Já se přiznám, že jsem o tom nevěděl. No, a je to zajímavé téma, je to téma, které vlastně je čas od času zpracováno různými autory v různých souvislost a sice téma, alespoň tak, jak já jsem to viděl, ono to mělo několik takových rovin, dalo by se o tom mluvit v několika rovinách, ale co tam je, že skupina lidí není totéž, nechová se stejně jako součet těch jedinců, kteří tu skupinu tvoří. Ta historka je, vůbec ten název Dogville, co to je? No, Dogville je malé městečko, tak říkajíc zapadákov někde v amerických horách, ve Skalistých horách. Je to zřejmě z nějaké doby třicátých let, kdy byli ti gangsteři tam velice prostě jako rozšíření a kdy dívka uteče gangsterům, to se neví vlastně proč a za jakých okolností a do tohohle toho zapadákova přijde a tam se seznámí s takovým, a teda ten zapadákov se jmenuje Dogville, to městečko, se seznámí s takovým začínajícím spisovatelem, který tam žije a který ji přijde do té společnosti, což je jenom čtrnáct rodin. A ona se tam tedy skrývá před těmi gangstery a oni ji přijmou a za to, že jim bude pomáhat, jednomu bude pomáhat brousit sklo, jinému bude pomáhat sklízet jablka, třetímu bude pomáhat nebo té jedné paní bude pomáhat, která je na vozíku a tak dále. A ona se tam velice dobře s nimi žije a jako je s nima zadobře. Potom ovšem se to dál vyvíjí a nakonec vlastně se stane takovou otrokyní, tam až také i sexuální otrokyní a skončí to tragicky s tím, že vlastně to lidstvo tady představované tou komunitou, tou vesnicí si nezaslouží, aby prostě bylo, aby žilo takříkajíc, takže nakonec ta celá vesnice je zlikvidovaná těmi gangstery a všichni jsou tam postříleni. Tak to má takový, bych řekl, závěr prostě truchlivý. Ale mně to připomnělo trošku, to téma není nijak nové, mně to připomnělo kupříkladu Návštěvu staré dámy od Dürrenmatta, to je taky podobná, kdy určitým jedním vlivem lze změnit povahu celé společnosti do takové míry, že by ji každý jednotlivec nikdy to, co dělá v rámci té společnosti, nedělal. My, kteří jsme žili v reálném socialismu, myslím, že k tomu máme blízko a porozumíme docela dobře té hře a vůbec této tematice, protože tady vlastně jsme tak žili, že jo, všichni jsme věděli, že se lže, všichni jsme věděli, že se falšují ekonomické ukazatele a tak dále, a přesto se chodilo na První máj a cvičilo se na spartakiádě, prostě ta společnost byla manipulována, každý jedinec věděl, nebo většina jedinců věděla, že to je špatné a že to je prolhané, a přesto jsme v tom nějak žili. Kdysi se tímto tématem zabýval Truman Capote v knížce In Cold Blood, teda já tuším, že potom to bylo zfilmováno, dokonce to bylo i u nás, myslím, že se to jmenovalo Chladnokrevně, kdy on se nechal zavřít do vězení se dvěma vrahy, kteří zavraždili z úplně nicotného důvodu, vyvraždili celou rodinu kvůli penězům, které se domnívali, že tam jsou, ty nenašli ty peníze a vlastně úplně pro nic vyvraždili teda rodinu včetně dětí a tak dále. A on to, ten Truman Capote dospěl k názoru, že žádný z nich, kdyby byl sám z těch dvou, by nebyl schopen něco takového udělat. Jeden z nich byl nějaký takový podvodníček s kartami těmi platebními, druhý byl dokonce snad, tuším, bigotní katolík a tak dále, ale když se spojili dohromady, tak se z nich vlastně stane jiná jednotka, která potom dělá něco, co by ti dva jedinci nikdy neudělali sami o sobě. A já myslím, že je to velmi důležité poselství, jak se společnost nemá nechat manipulovat a že je prostě důležité, aby společnost byla společnost jedinců, občanská společnost. My Češi jsme dost racionální a já si myslím, že my dobře pochopíme i to poselství tady této hry.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Tak to byly úvahy profesora Václava Pačese v dnešním pořadu Jak to vidí. Vypadá to, že asi o prázdninách teď budeme mít pauzu, takže se na vás budeme těšit zase v září. Užijte si ten čas, ať se vám daří. Díky. Na shledanou.

Václav PAČES, biochemik, předseda Učené společnosti
--------------------
Děkuju. Na shledanou.