Analytik Filip Rožánek: Je legitimní uvažovat o změně financování České televize a Českého rozhlasu. Tohle je ale náraz do zdi

Podle ministra budou obě instituce podléhat kontrole Národního kontrolního úřadu, přičemž nedojde ani ke sloučení institucí, ani ke změně jejich rad. „Z finančního hlediska je to ale náraz do zdi. Návrat k předchozí úrovni znamená opět úsporné hospodaření bez rezerv, kdy média už dříve kvůli inflaci škrtala,“ říká mediální analytik Filip Rožánek.

Důvěru podle něj nevzbuzuje ani plán vlády dále omezovat poplatky a osvobodit od nich další skupiny obyvatel. „Vláda sice mluví o nezávislosti médií, to, jak je zákon napsán, tomu ale nenasvědčuje. Celé to na mě působí jako symbolický akt pomsty za investigativní zpravodajství obou médií a za to, že se věnují politickým kauzám vládních představitelů.“

Garance nezávislosti?

Proti návrhu se vymezují i samotná veřejnoprávní média. Český rozhlas podle generálního ředitele Reného Zavorala nesouhlasí s návrhem převést financování médií veřejné služby ze systému rozhlasových poplatků na státní rozpočet. Pro tak zásadní změnu podle něj neexistuje racionální důvod a nelze to číst jinak než jako pokus otevřít si cestu k jejich oslabení a politickému ovládnutí.

Čtěte také

Mediální analytik Rožánek: Česká veřejnoprávní média patří k nejkvalitnějším v Evropě. ČTK je unikát

Vládní představitelé si naopak slibují garanci nezávislosti v podobě pravidelné valorizace částky vyhrazené ze státního rozpočtu, jež by měla každý rok růst maximálně o pět procent se zohledněním inflace.

„Podle vlády má systém odpovídat evropským požadavkům na udržitelné financování. Podle mě je ale tento pohled zásadně špatný, protože půjde o rozpočtovou kapitolu schvalovanou každý rok. A víme, že v české sněmovně není nic jisté,“ upozorňuje Rožánek.

Podle něj navíc hrozí, že ve chvíli, kdy médiím budou prostředky chybět, budou o to víc – třeba po slovenském vzoru – náchylná k tomu, aby chodila za politiky a chtěla od nich peníze tak říkajíc dosypat.

Stanovení priorit nemůže diktovat zákon

Česká televize by podle návrhu měla přijít o miliardu korun, Český rozhlas o 800 milionů. Debatu vyvolává i to, jak chce ministerstvo nově vymezit priority veřejnoprávních médií.

Čtěte také

Analytik Šlerka: Budoucnost médií? Středoevropský scénář je u nás málo pravděpodobný. Chybí jednotná ideologie

„Pobavilo mě to. Mluví o modernizaci, ale vracejí se k heslu BBC z 20. let – informovat, vzdělávat a bavit. To ale není stanovení priorit, jen výčet činností,“ říká Rožánek.

Prioritizace zakotvená v zákoně je podle něj zásadní zásah do nezávislosti médií. „Pokud má někdo určovat programovou strategii a priority médií veřejné služby, mají to být jejich managementy a kontrolní rady. Rozhodně ne zákon, který by měl být ze své podstaty jako právní norma jen obecným rámcem, ve kterém se média pohybují. Diktovat, čemu se mají prioritně věnovat, není možné.“

Systém vhodný k následování

Reálných argumentů, proč by se mělo financování nyní měnit, tedy podle Rožánka moc nepadlo. Na tiskové konferenci zaznělo, že systém poplatků je archaický, že je nesolidární a sociálně nespravedlivý a že je třeba veřejnou službu modernizovat pro jednadvacáté století.

Čtěte také

Posluchači vědí, že v dobách krize se mohou o rozhlas opřít. A to mě těší, přiznává generální ředitel René Zavoral

„Je legitimní uvažovat o různých úpravách financování a vylepšování systému, ale to, že něco řadu let funguje, by mělo být spíše benefitem, nikoli důvodem k rušení,“ zdůrazňuje Rožánek.

Na rozdíl od jiných evropských zemí nemá podle něj Česká republika problém s výběrem poplatků. Český model byl dokonce loni v mezinárodní studii Reportérů bez hranic doporučený jako vhodný pro následování v celé východní Evropě. „My si ale teď hrdě pod praporem zrušíme něco, co je mezinárodně doporučováno,“ uzavírá analytik.