Jak to vidí Václav Cílek - 7.10.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Příjemný poslech vám přeje Vladimír Kroc. Hostem pořadu Jak to vidí je dnes geolog a spisovatel Václav Cílek. Vítejte. Dobrý den.
Václav CÍLEK, geolog, spisovatel
--------------------
Dobrý den.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
V naší přírodě se objevuje nová zvěř, vyprávěl jste mi o černých labutích nebo o ibisu posvátném, ten pro starověké Egypťany ztělesňoval Boha písma a moudrosti. Tak může nám to lichotit, že zavítal k nám?
Václav CÍLEK, geolog, spisovatel
--------------------
No, ibis je jako nádherný pták a on v podstatě vymizel z egyptské přírody už před několika desetiletími, protože vlastně z toho Egypta a z té severní Afriky v podstatě vymizelo skoro všecko. A ono je to právě takové jako, to je ten, že jo, pták toho Thovta, má ty mumie, má desetitisíce mumií, že jo v Sakkaře. Je to teda jako nádhernej pták, takovej, já nevím, jak to mám říct, takovej jako zakrslej čáp s prohnutým krkem. A oni se objevili původně ve Francii, v severní Itálii, ve Španělsku, nejdřív pár kusů, pak pár desítek kusů, dneska už jsou to tisíce hnízdících ptáků. Pořádně se neví, odkud jako vlastně přišli, ale nejpravděpodobnější je to, že utekli buďto ze zoologických zahrad, mnohokrát se stalo, zejména v posledních letech, že silné větry polámaly voliéry, anebo od soukromých chovatelů, kteří to doopravdy prostě, jako po čase to nezvládnou, že jo, tak ty ptáky vypustěj do volné přírody. A ibis tu a tam zalétá k nám a v posledních ale několika letech se poměrně pravidelně začíná objevovat na jižní Moravě.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
On byl vysledován už od roku 1950, myslím, na Pálavě. Ale vybírá si, jak jsem četl, většinou bažinaté oblasti ve vnitrozemí. Takže kde je pro něj u nás vhodné klima?
Václav CÍLEK, geolog, spisovatel
--------------------
No, vhodné klima pro egyptskýho ibise u nás není nikde, že jo, ale jako v Egyptě by už jako stejně nemohl žít, protože v Egyptě už neroste ani papyrus teda.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Dobře, takže kde přežije? Asi to není v Krkonoších.
Václav CÍLEK, geolog, spisovatel
--------------------
Ptáci nebo mnohá zvířata mají poměrně velkou odolnost i vůči zimě, my to známe z toho důvodu, že když vypustíte papouška na jaře nebo v létě a není příliš prostě, není skutečně jako silná zima, tak ten papoušek většinou přežije aspoň 2 nebo 3 roky, nebo tak. To zase není jako problém. Mnoho ptáků tohle to vydrží, mnoho dalších zvířat tohle vydrží, morče, že jo, jako zdánlivě hodně teplomilná zvířata. Ale spíš jako ten ibis, pro mě to má jako několik významů. První význam je ten, že to je vlastně jako nádhernej pták, že se tady jako objevuje v tý naší přírodě, že my ho vítáme, jako jsme vítali kormorány, jako jsme vítali bobra, že jo, ale třeba už v tý Francii začíná dělat problémy, protože on je hrozně teritoriální a ničí vejce ostatních ptáků. Takže on je prostě rozklovává. Takže jako vidíme jako něco skvělýho, posvátnýho, egyptskýho dokonce, z čeho se časem může vyklubat poměrně jako slušnej problém, jako ze všeho teda.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
A co labuť černá, když čtu o výskytu, je tu Austrálie a Oceánie, o střední Evropě ani zmínka. Kde se tu vzala?
Václav CÍLEK, geolog, spisovatel
--------------------
No, tak u černé labutě je naopak nepravděpodobné, že by přiletěla z Austrálie, jo, přece jenom z toho Blízkého východu tu a tam nějaký ibis jako by se tady jako mohl octnout, že jo, tak tady jsou to jasně chovy. Ale ony jsou jako různé ty bernešky, různé čínské kachničky, tibetské, jo. Ta příroda se tímhle tím obohacuje. A to je ten druhej význam, že když si řeknete: Ano, jako tak se v Čechách objevila černá labuť jako nápadnej pták až z Austrálie a teďka si řeknete, jak snadno cestuje takovej nějakej vir prostě nějaký chřipky, jo jako. Takže je to zároveň vlastně indikátor toho, že když teda máme takhle velké, viditelné a nápadné ptáky, tak že společně s nima cestuje takovej jako skrytej kontingent mnoha drobnějších a často jako nepříjemných organismů.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Možná je to proto příznačné, protože black swan je výraz pro neočekávanou událost. My asi dost dobře nedokážeme odhadnout, co nás může čekat a co to může přinést vlastně, tyto změny v přírodě?
Václav CÍLEK, geolog, spisovatel
--------------------
Jo, já jsem zase myslel teďka, že se budete ptát na ten Golfský proud a neočekávaný průběh jako této zimy, tak jak je to jako ...
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
To jsme mohli včera číst, že polský klimatolog Michael Kowalewski, myslím, že se jmenuje, že předpovídá, že tedy nás čeká nejchladnější zima v Evropě za tisíc let v té souvislosti. Je to možné?
Václav CÍLEK, geolog, spisovatel
--------------------
Já myslím za prvé, že to není možné předpovědět, za druhé, já jsem zase tu zprávu viděl tak, že za to může ropná skvrna. Ropná skvrna sice dělá ledacos, ale vůbec není schopna cokoliv dělat s prouděním oceánu. Právě jako naopak, že jo, se objeví prostě, jsou to přeci jenom jako tisíce krychlovejch metrů vody oproti tisícům kilometrů krychlovejm. Prostě to jako, to nedává žádný smysl. Letošní zima pochopitelně je /nesrozumitelné/, je trošku studenější Atlantik, ale dopad já bych spíš čekal takovej, víte, ono je to všecko jako hodně laický, ale v podstatě skoro jako nic jinýho není, nebo máloco jinýho je, můžete ještě vzít El Niňo, ale zejména teda to dlouhodobý oceánský proudění. Ale já si myslím, že letošní zima by se mohla podoba letošnímu létu v tom smyslu, že může bejt, že tam mohou být velmi teplé týdny a velmi studené týdny. Hrozně pěkná zpráva přišla z Los Angeles, taky mi to hodně vrtá hlavou, od počátku měření teploty, tak v tomto roce tam naměřili nejvyšší teplotu vůbec, ale zároveň tohleto léto, i přes tu vůbec nejvyšší teplotu, bylo druhý nejstudenější léto za dobu měření, jo. Takže ta charakteristická kombinace něčeho hodně teplýho a hodně studenýho, to je, myslím, situace, která s náma zůstává.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Dnes si povídáme s Václavem Cílkem. Co přinášejí cesty? Vy jste se zrovna teď nedávno vrátil, přijel jste s nějakou teorií?
Václav CÍLEK, geolog, spisovatel
--------------------
Ale já teďka jsem moc jako nejezdil. Každým rokem jednou, někdy až 2x do roka jezdíme s americkými studenty na 5denní exkurzi, která se jmenuje Prostředí měst a v podstatě srovnáváme, sice začínáme v Českém Krumlově, ale srovnáváme Vídeň, Budapešť a Bratislavu, zhruba tohleto. Pro mě ty cesty jsou vždycky hrozně příjemný, protože vidíte, jak se ta města proměňují, nebo respektive neproměňují, nebo co se jako děje. Jako sledujete určitá místa vlastně dlouhodobě. Vy jste použil slovo teorie, teoria, to je původně řecký výraz doopravdy pro určitý typ cestování. To teo neznamená Bůh, ale je to odvozeno od slova jako zírat, účastnit se, pozorovat. A původně jako řecký teoretik nasedl na speciálně označenou loď a odjel někam na nějaké posvátné hry, třeba na ten ostrov Délos. Ale mě se jako tady doopravdy zase furt vrací ten motiv, ten řecký, že aby člověk něco poznal, tak musí změnit prostředí, jo, jako ta teoria se nemohla odehrávat třeba v rámci atiky, když jste byl z Atén, ale musel jste jít prostě za hranice, prostě někam, kde je to jinak teda. A ty hry navíc měly jako ten, jako dvojí aspekt, jednak, jak píšou antičtí autoři, na těch hrách byla blízkost Bohů bližší a zároveň tam byli lidi z ostatních řeckých obcí a ty vytvářeli takové ty visegrády a takové ty skupiny obcí, které se pak navzájem podporovaly nebo ne. A Řekové dokonce v určitých stoletích, já nevím, třeba 3., 6., 7. století vlastně věřili, že poznávat je možný jenom pomocí teorie. A ten člověk, který teda takhle cestoval, aby byl účasten, jo, byl teoretik, nazýval se doopravdy jako teoretikem. A pak Platón, že jo, tohleto jako trošku jako mění, protože v tý jeho době byli právě takoví ti baviči všude, jo, jako dneska, takový ty pořady. Takže on začal nadávat na ty básníky, že jo, protože z toho se stala taková jako estráda trošičku, jo, taková jako starořecká operetka vlastně, takže proti tomu jako tvrdě vystoupil a říkal: Kdepak jako, skutečný poznávání už není prostě v cestování na nějakej blbej ostrov, jo, a tak dále. Ty ostrovy měly zároveň takovou jako neřestnou pověst často. To je ..., jako skutečný poznávání je filosofie. A tehdy vlastně my pod pojmem teoreticky rozumíme něco, co je opakem vlastně praktickýho a ten Platon, že se stará o tu duši a nikoliv o ty praktický záležitosti. Takže tehdy teprve v tom 5. století ten výraz teoria, to účastněné pozorování se zaměňuje za filosofické pozorování. No, já jsem to možná teďka zkomplikoval. Jo, ale aspoň teda pár takových jako věcí, že jo, ve Vídni je burčák, my tam vždycky scházíme z toho Calanbergu dolů, je vlastně hrozně příjemnej a je vlastně hrozně pěkný ve Vídni se napít vína na svazích, kde se víno pěstuje možná 2000 let od těch Římanů, že jo. Nahoře je keltské oppidum, dole byl jako římský přístav, tak to je takový jako pěkný. A ještě víte, v těhle těch vinicích, nad tím Heiligenstadtem, že tedy to je místo, kde teda žil Beethoven a kam zajížděl Mozart a tyhle ty lidi, když se chtěli trošku, když byli moc už známí v centru Vídně a chtěli si tak jako pěkně vyrazit a dívat se do krajiny a popíjet při tom víno, takže vyráželi sem. Takže to je taková jako velmi v tom prostředí římsko-keltském, jo, a posléze teda vídeňsky-hudebním, tak je to hrozně jako hezká a silná v podstatě kulturní záležitost.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Jak vnímají tu hlubokou historii američtí studenti? Pro ně to musí být dost nová zkušenost.
Václav CÍLEK, geolog, spisovatel
--------------------
Ten burčák vnímali velice dobře ...
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Ten se ale v Americe asi nepije, pokud vím, nebo ano? Neznají ho.
Václav CÍLEK, geolog, spisovatel
--------------------
Ne, já nevím, jestli vůbec by to bylo možné, něco takovýhle tam jako dovízt. No, když nevíme, co dneska jako, že jo, pijí v Kalifornii třeba. Vždycky část studentů poslouchá a je milá a snaží se doopravdy něco získat. Já hrozně vždycky sleduju asijský studenty, asijský Američany, protože vlastně oni se setkávají jednak teda nejdřív s tou americkou kulturou, žijí tam prostě několik let, a potom vlastně s tou evropskou. Takže je to takový jako, jako přenesený. Jako u toho ibise, který sem nepřiletí z toho Egypta, ale už je to naturalizovanej francouzskej ibis, jo, jako byť egyptskýho původu. No, ale třeba se nám stalo, že ve 2 ráno se nám asi 3 nebo 4 kluci na ulici prostě před hostelem servali jako koně za šílenýho řevu, jo. Takže to jsou zase takový ty pedagogický lahůdky, jo, který se pak musejí nějakým způsobem více či méně teda diplomaticky nebo razantně prostě řešit. Holky si na ně stěžujou, že jo, teďka jim někdo pozvrací dveře, jo, takovýhle jako záležitosti teda v podstatě studentského ražení.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Měl jste čas ve Vídni i třeba sám na sebe? Podívat se do nějakého muzea?
Václav CÍLEK, geolog, spisovatel
--------------------
Toho času tentokrát bylo mnohem méně, protože ta skupina byla velká, ono je to třeba až okolo 40 studentů, to už je jako doopravdy těžko zvladatelný. A já vlastně tu Vídeň miluju, protože to je jeden, jedno z největších kulturních středů vůbec prostě světa nebo evro-americkýho světa. Je to za humny. Díky asi tomu Švejkovi nebo tak, tu Vídeň vlastně nemáme rádi, ale Vídeň je protivná tím, že nemá pořádný náměstí a že nemá pořádnou řeku, protože ten Dunaj jako dneska teče jako mimo. Ale jinak, co se týče výstav, to jsou světový výstavy. Ale já jsem vlastně tak jako zjistil, že normálně tam člověk jezdí jako za avantgardou nebo za takovýma jako těma moderníma výstavama, že jsem najednou jako otrávenej z veškerý jako modernity. A mě se trošičku jako odrazilo od takovýho zážitku s Jaroslavem Duškem, měli jsme takový povídání v Divadle Na Kampě a Jaroslav jako říká: A všimněte si, jako že před tím rokem nebo před dvouma byste tady na nás chtěli, abychom vás nějak jako bavili, nebo jako poučili a teďka, že už jenom stačí, že si normálně jako povídáme. A to je jako v tom jako velká pravda, protože jak ten svět se prostě rychle mění, tak ono nepřináší jenom ty zisky, ale taky ty, že jo, rizika a zdražování a vlastně nejistotu. Takže já dneska, když slyším jako, a stejně tak jako mnoho lidí, o nějakých moderních trendech, tak se osypu hrůzou, jo, co to vlastně zase je. Takže jsem zatoužil po egyptské a po antické kolekci, abych se tak jako zase vnitřně jako soustředil.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Pravdou je, že ta doba je opravdu taková těkavá. Místo toho, abychom se třeba v médiích se snažili být proti tomu, tak se přizpůsobujeme, těkáme s dobou. Je to dobře?

Václav CÍLEK, geolog, spisovatel
--------------------
Víte, tady jsou komerční rádia, která jsou, nebo komerční televize, který jsou jako relativně úspěšný a který právě maj tu těkavou charakteristiku, a teďka je vlastně hrozně zvláštní to, já to vidím v televizi, ale někdy i v rádiu, mám z toho ten pocit, že ta veřejnoprávní média se snaží vyrovnat těm komerčním rádiím a kopírovat jejich vzor. Teďka je to něco, co já si myslím, že veřejnoprávní rozhlas nebo televize může jenom prohrát, protože ty draví, veselí, takoví ti povrchní jako baviči už stejně jsou dávno natažený do těch jako rádií a uměj to líp, než to bude umět komerční státní televize nebo prostě státní rozhlas. A navíc je zapotřebí, aby tady bylo nějaké médium. To je to, proč já se toho rádia vlastně, proč já k vám rád chodím, že je najednou prostě prostor 22 nebo 25 minut na souvislé vyprávění. Já jsem to tak jako dřív nevnímal, ale já si jako pamatuju, jako dítě třeba o prázdninách, že vždycky běžel takovej ten pořad A léta běží, vážení a vlastně já si na to dodneška tak jako pamatuju s takovou jako vděčností, protože přeci jenom bylo jako hrozně pěkný v tom jako stresujícím konfliktním světě, z jinech důvodů, než dneska konfliktním, že jo, dneska je to ..., dřív to byl politickej, dneska je to ekonomickej konflikt, prostě mít 40 minut, nebo jak dlouho to trvalo prostě, klidnýho toku jako vyprávění. Tohle naopak ta komerční rádia nebudou nikdy umět a nikdy na to nepřistoupí. Takže já bych se prostě hrozně moc vlastně přimlouval za to, aby existovalo tady pomalé médium, vždyť stačí jedno, jo. Zatím těch komerčních rádií je třeba 16 nebo něco takovýho, který ...
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
No, minimálně 30, to maj asi víc.
Václav CÍLEK, geolog, spisovatel
--------------------
To já nevím. ... který si udrží prostě tu pomalou rozprávěcí prostě linku toho osobního kontaktu.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Nemusíme říkat pomalou, řekněme nespěchající.
Václav CÍLEK, geolog, spisovatel
--------------------
Nespěchající, jo, to je lepší.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Člověk potřebuje asi ve svém životě nějakou kontinuitu a toho, o co se můžeme opřít, nebo čeho se podržet, je čím dál míň, nebo je to dojem?
Václav CÍLEK, geolog, spisovatel
--------------------
Právě, jak ta doba se mění, tak jsme jako v tom proudu, kterej nás jako strhává. Takže doopravdy je těžký v tom proudu najít to jedno místo, tu jako zátočinku, kde se člověk uchytí. Právě v té Vídni, mě tam jako hodně zaujalo, v té egyptské sbírce, že jo, příběh náměstí pařížského, teda Place Concorde - náměstí Svornosti, kde je ve středu ten egyptský obelisk, teďka to náměstí Concorde má hrozně jakoby zvláštní historii a já si myslím, že je velmi poučná i pro nás v tom dobrém smyslu slova, protože taky, když člověk slyší, že je něco poučnýho, tak už se předem jako lekne. Za revoluce zhruba v těch místech, kde je egyptský obelisk, bývalo popraviště a skončil tam, že jo, Král Ludvík XVI., Marie Antoinetta, postupně tam skončil pod gilotinou 1300 lidí, to znamená velká masová politická vlastně vražda. Dokonce tam původně byl jezdeckej pomník nějakého Ludvíka, tuším XV., takže revolucionáři první, co udělali, že se na něj vrhli a úplně ho rozkotali. A teďka, že jo, po revoluci jako turbulentní politická doba, Napoleon, několik převratů vlastně a zhruba okolo roku 1830 už lidi začali bejt vlastně unavený vším moderním, jo, teda, protože to doopravdy byly jako hodně turbulentní roky. A zároveň potřebovali to náměstí Concorde ještě navíc s tou blbou jako jizvou tý politický vraždy prostě, začlenit do města. A teďka nastalo vlastně takovej jako koncept, kterej je pro mě úplně jako neuvěřitelnej, jo, žádný jako pomníky smíření, jo, ale tehdy představitelé rozhodli, že tam musí bejt pomník, kterej nemá žádnej politickej význam. A zadali to prostě architektovi, kterej si byl naprosto přesně jako vědom toho, jak zranitelný jsou veškerý politický pomníky, protože prostě za svýho života zažil 5 režimů, jo, 5 rozkotanejch prostě pomníků na jednom místě teda, když to přeženu. A Francouzi tehdy zvolili hrozně něco neobvyklýho a přivezli tam obelisk staroegyptskej, to jsme zase u těch starejch věcí, u těch jako ukostřujících, zakotvujících, z egyptského Luxoru. Zase ta tradice byla dlouhá, protože první římskej obelisk nechal přivízt, tuším, že císař Augustus do Říma, jo, později jako v baroku církev měla ráda ty egyptský památky, zejména v 17., v 18. století, protože ten Egypt byl hodně založen na náboženství a oni zejména v tý protireformaci jako toužili po jako, že náboženství bylo středem, jo, a aby církev hrála mnohem větší roli vlastně v řízení společnosti. Ale tady se jednalo o něco jinýho, tady se jednalo o to, odpolitizovat místo, udělat ho jako hrozně důstojné, takže oni tam dali ten velmi jako stabilní, jako krásnej, starej obelisk z toho Luxoru. A teďka, jak ho orientovat, že jo. Oni ho museli orientovat o 90 stupňů jinak, protože se rozhodli, aby strana, která původně směřovala k Nilu, směřovala k Seině. Je to doopravdy jako promyšlený. A teďka na tom obelisku je oslava panovníka z jedné strany, tak tu stranu orientovali směrem k Louvreu, směrem k Tuileriím, pak je tam, pak jsou tam církevní tituly, teda náboženský tituly panovníka, tak to jako zase strčili směrem, ono to tak vyšlo teda, pochopitelně, jak to teda nemohlo být, ke kostelu k Madeleine, že jo a pak zůstala ta třída, která vedla k tomu triumfálnímu teda, že jo, oblouku a dneska pokračuje až do /nesrozumitelné/. A Francouzům se podařilo něco, co se v Evropě podaří jako málokdy, jo. Díky týhletý složitý konceptuální vlastně hře oni doopravdy vytvořili střed Paříže, prostě její základní osu.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
A pane Cílku, nacházíte nějaký podobný symbol stability u nás?
Václav CÍLEK, geolog, spisovatel
--------------------
No a já jsem si jako pochopitelně řekl, ano, doba je prostě takovou, jako ji vnímáme, že otevřete noviny, v podstatě všechny články jsou konfliktní, nebo skoro všecky. A je to prostě proto, že jsme doopravdy jako zasažený nějakou jako psychickou turbulencí všichni. Je to nějakej doklad, já bych řekl, nějaký lehký nemoci doby, jo, že prostě jako je tady vůbec jako potřeba, že jo, člověka to až někdy v podstatě jako otravuje, vlastně vstupovat do toho /nesrozumitelné/ v podstatě jenom jako špatnejch zpráv. Říkal jsem si: To by bylo bezvadný, kdyby my jsme dokázali mít něco, jako takovejhle jako obelisk, že jo, takovej, kterej by trošku nám pomohl přenést se přes to trauma, prostě přes ta historická traumata. A pak jsem si uvědomil, že ten obelisk máme a že to je Plečnikův monolit na Pražském hradě. Já jsem před časem dostal do ruky poznámky z přednášek Plečnikovejch od vlastně architekta Ložka, jeho žáka, a to bylo vidět, jak Plečnik jim neustále kreslil starý, historický stavby. On Plečnik téměř nikdy nezdůvodňoval, jo, Egypťani taky nikdy nezdůvodňovali vlastně. A já mám pocit, že prostě on byl poučenej, ať už Egyptem nebo příkladem toho náměstí Concorde, on to všechno velmi dobře znal a nikomu nic moc jako nevysvětlil a nechal postavit v podstatě egyptskej, protože pravej egyptskej už nemohl získat, že jo, tak z tý, z toho mrákotínskýho granodioritu nechal postavit ten obelisk na tom Pražském hradě. A mě by vlastně hrozně zajímalo, jestli jsou třeba nějaký geometrický vztahy, protože tam v zahradě je taková vysoká pyramida, že jo, a nad Jelením příkopem je zase takovej jako takovej hromosvod, to vypadá trošičku, jestli prostě, jak dalece on tohle to jako promýšlel.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Vy jste mluvil o tom, že jste byl na cestě po Vídni, Bratislavě a Budapešti. Když ještě k tomu přidáme Prahu, nacházíte tady nějaké souvislosti, podobnosti?
Václav CÍLEK, geolog, spisovatel
--------------------
Pochopitelně, my se na to díváme jako v podstatě na jedno město. Praha žije a rozvíjí se. Vídeň zůstává poměrně tak jako stejná. Ve Vídni to, co mě zaujalo, že jsem si vlastně uvědomil, jak ta Vídeň byla obležena vlastně Turky, že jo, v tom 16. a 17. století, že vlastně potřetí se to Turkům podařilo Vídeň dobýt, řekl bych tak někdy v roce 1980, Vídeňáci si toho nevšimli teda, nebo se tvářili, že si toho nevšimli. Ale jednou jsme byli ve Vídni, kde byla oslava vítězství tureckého fotbalu a pochopili jsme, že Vídeň je už dávno v područí Turků teda vlastně. Takže to se jako skrytě jako povedlo. Vídeň je pěkná, že to je město, kde se něco děje. To je jako doopravdy jako, že tam jsou místa, který doopravdy jako pulzujou a jsou tam malý farnosti nebo malý galerie, to znamená, není to jenom vázáno na ty velký výstavní sály, ale je to rozházený po celý zemi. Budapešť je hrozně složitej případ, teďka, že jo, tam byly volby, je to město, který dost jako zaspalo, jako zlepšuje se, ale tak jako neochotně teda. A Bratislava, no, to je těžké mluvit, protože má malý střed, kterej je jako velice jako hrozně příjemnej jako vlastně k životu, ale člověk má pocit, že přece jenom z hlediska takový tý občanský vybavenosti, těch hospod a krámečků, ty sídliště a ty okrajový části se nerozvíjejí tak pěkně prostě, jak by se rozvíjet mohly.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Než se rozloučíme, prozraďte, jak řešíte, když už ten neklid, těkavost doby na vás dopadne příliš? Kam utíkáte?
Václav CÍLEK, geolog, spisovatel
--------------------
No, tak když to jde, tak vždycky pomůže prostě procházka do přírody, to je jako hrozně jednoduchý. Pak vždycky pomůže dobrá kniha a skoro vždycky pomůže prostě dobrá hudba. Takže kombinace těhle těch 3 věcí je docela fajn.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Takže s nějakou dobrou hudbou a knížkou do přírody?
Václav CÍLEK, geolog, spisovatel
--------------------
No, nebo prostě chvíli si doma číst nebo vyrazit si prostě na půldenní vycházku, že jo a pak si prostě někde, pokud to jde, prostě doma zalízt a chvíli si číst a poslouchat u toho něco hezkýho.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Najít zkrátka ten klid v sobě.
Václav CÍLEK, geolog, spisovatel
--------------------
Tak kde jinde ho chcete hledat, když ho v těch novinách holt asi nenajdete, teda aspoň já bych vám to neradil, nebo nikomu bych to neradil.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Ho tam hledat. To byl geolog a spisovatel Václav Cílek v pořadu Jak to vidí. Přepis rozhovoru, jak už bylo řečeno, si můžete přečíst zítra na internetu na www.rozhlas.cz/praha. No a reprízu si můžete poslechnout dnes po 23. hodině. Já se těším brzy zase na shledanou.
Václav CÍLEK, geolog, spisovatel
--------------------
Na shledanou.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Mějte se dobře.