Jak to vidí Václav Cílek - 23. listopadu

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Příjemný poslech přeje Vladimír Kroc. Hostem pořadu Jak to vidí je dnes ředitel Geologického ústavu Akademie věd Václav Cílek. Dobrý den.
Václav CÍLEK, ředitel Geologického ústavu Akademie věd ČR
--------------------
Dobrý den.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Co má společného špaček a makléř? Tak to není snaha o vtip. Dostaneme se k tomu. Odpovědí na otázku, proč je dobré vědecky studovat chování ptačího hejna?
Václav CÍLEK, ředitel Geologického ústavu Akademie věd ČR
--------------------
No, jo, to je taková věc, která se táhne už od 80. let a lidi vlastně vždycky hrozně fascinovalo, já bych řekl, že nejprve jako zcela esteticky, jak je možné, že tisíce ptáků, nebo tisíce ryb, nebo tisíce hmyzu se pohybují nějakým způsobem koordinovaně. Jo a úplně to dělalo jako dojmem, tehdy se o tom tak jako mluvilo, jakože nějaký jako elektromagnetický pole, nebo telepatický jako pole, jakým způsobem vlastně ti ptáci, nebo ryby, že jo, že dorozumívají. A v poslední době právě to studium zejména hejn špačků, kterých jsou, který se stahujou na zimu do Říma a vždycky tak jako třeba po 4. hodině provádějí složitý vlastně manévry, že jo, nad ulicema Říma, tak začalo být studováno z ekonomického hlediska, protože najednou si prostě lidi řekli, ano, když mám burzu, že jo, tak na tý burze jsou takový ty základní jak, takový ty hesla jako prodej, počkej, jo, nakup a podobně u toho hejna těch špačků, nebo jiných zvířat, je to vlastně buďto udělej útok, nebo chvíli vyčkej nebo uteč. Takže vlastně najednou s jednalo o to, co jsme viděli v těch posledních jako několika měsících, že v určitým okamžiku následuje masivní úprk investorů jako z burzy, tak a řeklo se, ano, co mají prostě tyhle ty jevy společné.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
On ten koordinovaný pohyb v hejnu, když se vracím tedy do té zvířecí říše, a nejenom v hejnu ptačím, se dá rozdělit na dvě strategie, jak jsem se dočetl, na útočnou a obranu, nebo spíš útěkovou. V čem se liší?
Václav CÍLEK, ředitel Geologického ústavu Akademie věd ČR
--------------------
No, je to docela jako podstatný a kupodivu to má docela i velký dopady na burzu. Zdá se, že základní strategie je právě ta strategie obranná. To znamená utéct. A je to proto, představte si hejno špačků nebo jiných ptáků, teďka na ně útočí nějaký predátor, predátor se těžko soustřeďuje na víc jak jeden cíl. To znamená, on musí vidět většinou jednoho ptáka. Teďka predátor většinou útočí tak, že střemhlavým letem, že jo, by se vrhl do toho hejna, ale to by bylo pro něj možná smrtelný, protože by se srazil vlastně s jinými ptáky. Navíc i malí ptáci, když jsou v hejnu, tak mají docela dobrou strategii, jak se vrhat na velkého nepřítele, jo to znamená útočí na ty oči, že jo, ze všech stran a jako obklopějí a prakticky vždycky to bylo pozorováno tisíckrát ten velký pták, sova, krkavec se dává na útěk. Takže tahle ta strategie toho hejna je vlastně jako velice jako propracovaná záležitost, která vznikla evolučně, protože ono totiž některý koordinovaný pohyby je možný pozorovat už i u bakterií. A je to vlastně hrozně vzrušující, aspoň jako v myšlenkách si udělat řadu, která jde třeba přes miliardu let od chování bakterií až po chování drobných investorů. A v čem spočívá ta strategie jako utíkající. To znamená burzy padají, že jo, takže pták, malý pták postřehne nebezpečí, taková první reakce je ta jakoby ta chaotická. To znamená, co nejdřív se dostat co nejdál. Takže prostě všema směrama, že jo, ti ptáci letí. Po 2 vteřinách se ale vzpamatují, jo, protože už to nejbližší, to nejhorší nebezpečí jako pominulo a začínají uvažovat. Tak si jako všimněte, že ty burzy vlastně padají půl dne, že jo, nebo padají den, tak já doufám, že to nezakřikneme a že to prostě nebude jednou jako jinak a takže ti ptáci poměrně rychle zformují hejno. Teďka v tom hejnu je něco, co vlastně Marián Pala, výtvarník si už kdysi dávno všiml jevu, který nazval mezera mezi ptáky, že to je zhruba jako konstantní záležitost a ono je to vidět třeba u vlaštovek na drátech, ty jsou zhruba stejně daleko od sebe, jakoby tam měly značky a pak to nějak jako poruší, protože přece jenom jsou to ptáci, jsme živí, to znamená nejsme tak jenom úplně jako pravidelný. A takže pták takhle tohle to hejno, který utíká, má několik poměrně jako jednoduchých základních strategií. První věc je ta, že pták sleduje ptáka, který letí před ním. Teďka hejno prakticky nikdy nemá vůdce, on by se taky rychle unavil, protože překonává větší odpor vzduchu, takže ...
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Takže se v tom čele střídají.
Václav CÍLEK, ředitel Geologického ústavu Akademie věd ČR
--------------------
... takže u těch špačků je to třeba po 5 sekundách se střídají v čele. A teďka ten pták vlastně funguje podobně, já si myslím, jako řidič na silnici. To znamená on je schopnej mentálně vnímat okolo 5 maximálně 7 ostatních ptáků. A řídí se tím, že ten pták, kterej je před ním, tak letí za ním a zároveň si udržuje konstantní vzdálenost s těma 5 dalšíma ptákama vedle sebe. A teďka v tom hejnu, který je velký, že jo, těch špačků v tom Římě může bejt až několik desítek tisíc, že jo, to je jako neuvěřitelný docela, tak vždycky nějakej ten pták je rychlejší, jo, tak jako vlastně předběhne toho pomalejšího, někdy ty hejna se jako rozdvojí, vzápětí se vlastně spojujou. Ten pták si dává právě pozor, aby dodržoval směr letu a aby dodržoval minimální a maximální vzdálenost. Když ta vzdálenost je příliš velká, on vypadne z toho hejna, že jo, a už je zranitelnej, už je mimo hejno teda a když je jako uvnitř, tak je všechno v pořádku. A teďka tenhle ten pohyb, zdá se teda, ono jako u ptáků je to docela jako složitý jim jako podsouvat jako lidskou motivaci, ale ze zpěvu ptáků je známo, že někdy prostě ptáci zpívají, když už jako nehájí teritorium, už jako s těma samičkama to mají vyřešení a je třeba ráno zima, nemůžou sbírat potravu, tak prostě sedí a zpívají si v podstatě jako pro radost, nebo ...
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Baví se.
Václav CÍLEK, ředitel Geologického ústavu Akademie věd ČR
--------------------
... baví se, ano, jo, nebo trénují, nebo něco takovýho. Takže u těch římskejch špačků to doopravdy působí dojmem, že každý den, oni si udělají takový jako tréninkový, ano, ano, secvičí se jako dohromady, jo, ono doopravdy ten život je pravděpodobně jenom jeden, jako my nejsme jako odděleni od toho zbytku života. Ono se to čím dál tím víc ukazuje, možná víc v emočním životě, nebo prostě rozumovým, ale v těhle těch věcech ne, takže ty ptáci se nějakým způsobem takhle jako baví, sečvičujou, ono se jim to bude vlastně hodit potom.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
V čem tedy spočívá chvála stádnosti?
Václav CÍLEK, ředitel Geologického ústavu Akademie věd ČR
--------------------
Ta chvála stádnosti je v tom, to je v podstatě zase mechanismus, kterej je danej evolučně a my jaksi podporu, furt jako myslíme, jak jsme jako individualistický a jiný a odlišný a jak se chováme vlastně jinak, kdybychom se chovali jinak, tak nemůže existovat reklama, jo, a jo, protože byste to jako odmítl a abyste nebyl jako ty ostatní co kupujou prostě nějekej ten výrobek, no a u toho stáda, zase třeba vezmu, já nevím, pakoně, nebo zebry, tak tam je něco vlastně podobnýho. To stádo, třebas těch velkejch zvířat je lépe organizovaný. To znamená samice a mláďata jsou většinou uvnitř, tam už většinou bejvá jeden prostě jeden prostě element a jedná se zase o koordinovaný ústup ve formaci. V podstatě bojový formaci. Takže já když slyším, že existuje nějaký stádní chování, tak ono to stádní chování má velkej význam třeba u přírodních katastrof, jo, tam už není čas, tam už jako není dobrý jako antilopy napadený lvem se nemůžou sejít a začít, diskutovat, co by proti tomu měly dělat, ty musí prostě zdrhat, pokud možno všichni jedním směrem a v nějaký a dávat pozor, aby nikoho neztratily. Takže v tomhle tom je určitá chvála stádnosti. Ale z hlediska ještě, abysme to dořekli, z hlediska těch investorů, že jo. Takže mi si umíme představit, kdybysme ty investory brali jako špačky, že vznikne panika, vzniká každou chvíli, že jo, takže jako správný špaček investor, že jo, se okamžitě zbaví prostě svých akcií, nebo části akcií, frkne vlastně z toho kotle, ale o chviličku, prostě o půl hodiny později už jako zváží svý funkce a hlídá si, co dělají ostatní makléři kolem, nebo co dělají obecně a teďka, a už je rozvážnej jo, už nastupuje vlastně jiná fáze.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Když jsme u toho příměru, není to tak, že ale přece jenom vítězí nakonec ti predátoři, ti kořistníci? Myslím na té burze, oproti právě těm chaoticky se chovajícím hejnům špačků, těch drobných investorů dejme tomu.
Václav CÍLEK, ředitel Geologického ústavu Akademie věd ČR
--------------------
To já vlastně nevím, jak to je, ale vzhledem k tomu, že většina toho bohatství se doopravdy koncentruje v rukách těch několika stovek nebo tisíců firem a rodin, tak je tady vlastně pravděpodobný to, že aspoň ten velkej investor ustojí víc ztrát a nebo rychlejc se poučí a jako jedním krokem nepřijde jako o všecko, jo, je to pravda asi.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Mluvili jsme o špačcích. Možná jste zaznamenal vtip kohosi na jižní Moravě, kde vinaři hejna špačků považují za pohromu. Že Evropská unie nabízí vysoké dotace těm, kteří budou budovat zateplené, nebo vyhřívané dokonce budky pro špačky. Divíte se, že našli tací, kteří uvěřili?
Václav CÍLEK, ředitel Geologického ústavu Akademie věd ČR
--------------------
Divím se tomu, jo. To je, jako kdyby nahoře na vinicích začali chránit špačky a dole prostě v Novomlýnskejch nádržích začali chránit kormorány jo a rybáři tam měli nějaký cedule, jako krmte kormorány, dostanete podporu z Evropský unie, aby těch kormoránů tady bylo víc. Tomu se jako fakticky divím.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Když mluvíme o těch zpěvavých ptácích vůbec. Vy jste přišel s postřehem, že z našich měst jich ubývá. Pročpak?
Václav CÍLEK, ředitel Geologického ústavu Akademie věd ČR
--------------------
To není můj postřeh. To je postřeh mnoha ornitologů a ona se uvádí takový ty běžný věci, jako já nevím, chemizace, nebo tak, ale já jsem o tom se bavil s ornitologem Vítkem Zavadilem a ten vlastně pozoroval právě normální vrabce. A to jeho vyprávění je vlastně hrozně pěkný a je to o tom, že vrabec potřebuje nějakou louži, ve který se tu a tam jako máchá. Teďka potřebuje křoviska, jo, protože v těch křoviskách se cítí jako bezpečnej, když se jeden vrabec máchá, vždycky někdo dává vlastně pozor a ono je to tím, že v těch městech jsme vytvořili prostředí, který těm ptákům vlastně nepřeje. Ta křoviska z větší části zmizela z našich parků. Ona zmizela z bezpečnostních důvodů, protože tím parkem máte jako, ten má bejt průhlednej jo, tam, abyste měl pocit bezpečí, že tam není někdo schovanej za tím křovím, tak byste měl vidět jako skrz, že jo. A byly takový ty zkušenosti, který jsou do dneška živý, jak právě v těhle těch křovinatejch částech různý výrostci popíjejí, drogují a obtěžují prostě lidi. Takže takhle ta věc je naprosto jako v pořádku. Takže ale vrabcům ubyly ty nejlepší místa, kde se cítí bezpeční, kde se cítí doma. Teďka prakticky všichni ptáci, kteří hnízdí na zemi, tak to vlastně odnesli protože ty psi jsou, těch psů je hodně, koček taky, jsou hrozně zvědaví, furt jako šmejdí, hráli by si, že jo, nebo tak, takže jako ptáků v našich městech ubylo nejvíc pravděpodobně proto, že jsme změnili to prostředí. Navíc, když si vezmete ty starý budovy, jo, všude samá díra, nějakej trám, dá se zaletět na půdu a ty nový budovy, prostě sklo, kov, tam ten pták jako fakticky, jako jednak se tam necítí dobře, jo, je oslepovanej, je jako, nemá si kde sednout vlastně pořádně ...
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Často dezorientovanej.
Václav CÍLEK, ředitel Geologického ústavu Akademie věd ČR
--------------------
... dezoritentovanej. Takže silnej automobilovej provoz, jo, ale ptáci si na to dovedou zvyknout na ten automobilovej provoz, ne vždycky, ale do značný míry. To znamená, my jsme vytvořili města, který jsou jako moderní a čím dál tím víc pro lidi, ale nejsou pro ptáky. Takže já se domnívám, že jednou by mělo dojít prostě k takovýmu vlastně typu architektury, kterej by umožňoval žít vlastně v tom městě nejenom nám, ale i těm ptákům. Jo, protože přece jenom jako cejtíme, jak ti ptáci jsou nám podobný, že jo, že o něco přicházíme teda ...
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
A co se podle vás ochuzujeme, když je vypuzujeme z měst?
Václav CÍLEK, ředitel Geologického ústavu Akademie věd ČR
--------------------
Ptáci mají přirozenou tendenci nás rozptylovat, jo, jako já jsem přesvědčenej ze svého pozorování ptáků, že my teda pozorujeme ptáky, ale ptáci hrozně rádi pozorují nás. A snaží se prostě o nějakou interakci, o něco takovýho jako zaujmout pozornost a pak uletět, jo, jako kosové provokujou, že jo, je to najednou takovej jako veselej živel, je to takový jako čiřikání, jako pobíhá to sem a tam, což vlastně ty sojky a straky, což je další problém, ale zase asi ne tak velkej, vlastně nemůžou nahradit. Mimochodem jak jsem byl v tom Bruselu, to bylo hrozně vlastně zvláštní, protože parky, že jo, starý platany, teďka tam do toho, že jo, přiletěli havrani, ale vůbec nejhlučnější pták v Bruselu v parku jsou zelený papoušci, který podobně jako v Anglii a leckde vytváří hejna třeba o 300 kusech a jsou vlastně hrozně hluční. Takže v těch parcích probíhá takové jako zápas ve zpěvu, kterej není povznášející, mezi havranama a papouškama. Teda jako ukřičenejma.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Ještě se tak zeptám, kde se v Bruselu vzali zelení papoušci? To je přirozené ptactvo?
Václav CÍLEK, ředitel Geologického ústavu Akademie věd ČR
--------------------
Ne, oni utečou, oni utečou a pokud pták i jako zdánlivě jako hodně teplomilnej uteče na jaře, tak většinou dovede aspoň v těhle těch jako přímořskejch krajinách tu zimu vlastně přečkat. Jo a nakonec prostě po několika generacích už se jako množí a už docela jako ovládá prostor a vy jdete černošskou a nebo arabskou a nebo kurdskou čtvrtí a najednou jako zjišťujete, jak v těch typickejch vlámskejch domech, že jo, bydlí vlastně úplně jinej typ lidí a na hlavama vám lítají papoušci a říkáte si, to se nám vlastně ta Evropa proměňuje.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Zmínil jste se o návštěvě Bruselu. Tuším, že jste se vracel v pondělí. Co vás tam vlastně zavedlo?
Václav CÍLEK, ředitel Geologického ústavu Akademie věd ČR
--------------------
Byl jsem pozván, abych tam přednášel něco o tom, jako dejme tomu, co se děje v Evropě a to podle filosofie, kterou jsem vzal za své, když před několika lety mi v Novém Boru vlastně jedna paní řekla, co vy Pražáci můžete vědět o světě, jo, protože měla muže, kterej těžce pracoval, jo chlapi nedostali výplatu několik měsíců a tak dále, takže jako doopravdy bylo zjevný ...
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Spíš ve smyslu třeba o Novém Boru nebo prostě o tom venkově, nebo o těch menších městech, tak ...
Václav CÍLEK, ředitel Geologického ústavu Akademie věd ČR
--------------------
... ano, tím chtěl říct to, co vlastně je vlastně hrozně typický, že vždycky to hlavní město je odlišný od zbytku země. Že jo, třeba taková Bratislava se nepodobá Slovensku a takhle bychom mohli dál vlastně jako pokračovat. Takže filosofie byla taková, co v Bruselu mohou vědět o Evropě, že jo, když to teda vlastně hodně přeženu. Já jsem v Bruselu byl potřetí. Je to takový město, který je spíš zajímavý, než aby někoho vlastně jako přitahovalo. Muzea jsou teda zejména jako fantastická. Já bych začal jinak, jo, jako já bych začal tím projektem možná toho téměř zakladatele vlasti teda podle mě napůl šíleného krále Leopolda, kterej nejdřív založil na jednom pahorku, udělal trojici pahorků, jo, na prvním pahorku je ten justiční palác, kterej je přezdívanej teda jsme v konci 19. století jako spíš palác nespravedlnosti, protože jako gigantickej, je to jedna zase z velkých budov světa, malý národ, který se potřebuje vymezit vůči Francouzům, že jo, tak jako to trpí jako trošičku jako komplexem méněcennosti, tak postaví šíleně velkou budovu, se kterou si dneska nevíme rady teda. Fakt je ten, že potom jsme šli okolo těch budov té Evropské unie a má žena se mě bezelstně ptala, jestli náhodou to není pokračování toho projektu paláce spravedlnosti. V Belgii se vede poměrně velká diskuse právě o koloniálním dědictví, protože ti Belgičani nebyli příjemní koloniální páni vlastně. Nicméně, jako urbanismus města symbolickej máme pahorek justice. O kus dál je pahorek krásy, tam jsou všecka ta nádherná muzea, nebo ne všecka, ale část a teďka jako král myslím, že v roce 1905 navštívil Paříž a zalíbilo se mu Sakre-Ker. A tak se rozhodl, že si postaví Sakre-Ker i v Bruselu, ale větší teda. A tak začala stavba z něčeho, z čeho se nakonec v roce 1950, když už to vlastně skorem nikoho nezajímalo, jo, vznikla z toho Národní basilika Sakre-Ker, pátej největší kostel na světě. A je to zase kostel, kterej uvnitř jako vzrušující, tak třeba 150 metrů dlouhej, 80 metrů širokej, ale uvnitř je takový jako artdecovej je vlastně i zvenku, takový až jako kubisující rysy a hlavně, co je tam hrozně příjemný, že oni tam používali žlutou keramiku, takže je to takovej jako, chodíte tím kostelem, kde ty tři věřící prostě taky stěží jako vidíte, ještě dva ruští návštěvníci a dva japonští a můžete vidět na ochoz a prohlídnout si vlastně Brusel ze shora, tak i vůbec taková jako velikášská, ale hrozně zajímavá koncepce města, který leží mezi tou láskou boží, spravedlností a krásou jo, a teďka je tam, že jo, ta čtvrtej kopec právě s těma evropskejma institucema.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
No právě, jak je Brusel v současnosti? Protože i Evropská unie bude, nebo alespoň oznámila šetření, takže se bude snižovat počet úředníků z celé 27, v centru. Zavládla tam nějaká panika mezi nima?
Václav CÍLEK, ředitel Geologického ústavu Akademie věd ČR
--------------------
Ano, myslím, že zavládla. Protože právě v pondělí některým z nich oznámili redukci stavu. Je pravděpodobné, že ta redukce proběhne ve možná ve třech vlnách, o 5 %, o 7 % a o 10 %. Jsou velké obavy z toho, že ty velké imperiální státy, který mají to impérium v krvi, to znamená Němci a Francouzi se budou snažit spíš jako zůstat a spíš omezit množství těch úředníků z menších zemí. A ono potom jako upřímně řečeno, být zaměstnán v Bruselu za rozumný plat, je velký rozdíl oproti tomu, být nezaměstnaný někde v Madridu, v Budapešti nebo teda v Praze, jo, to znamená, je to takovej jako pro celou řadu lidí toto může, být jako velice silný pád. Takže já jsem se nedivil tomu, že ty lidi se cítí být ohroženi.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Hostem pořadu Jak to vidí je dnes Václav Cílek. Zítra vás čeká křest knížky Kameny domova. O čem je? Tak o kamenech a o domově.
Václav CÍLEK, ředitel Geologického ústavu Akademie věd ČR
--------------------
Je to vlastně o tom, já hrozně nerad vlastně mluvím o svých knížkách, že mám jako pocit, že si dělám reklamu a tady, já řeknu, jak jsem k tomu přišel, původně pro egyptology jsem zpracovával kamenné nádoby a materiály, ze kterých byly postavený pyramidy a rychle jsem si uvědomil, ono koneckonců to napsalo víc lidí přede mnou, že vlastně třeba ten jako egyptský výběr materiálů, je svým způsobem jako duchovní, oni jo, to zredukovali, oni vytvořili jako masivní ploch, jo, používali tu světlé vápence, červené žuly, černé diority nebo bazalty jako základní, jako akord a dokonce to prostě brali tak, že ta konstrukce toho chrámu z těch různých materiálů je jako, něco jako opakování stvoření světa nebo tak. A poté, co jsem si jako v podstatě zmapoval ty různé egyptské materiály, tak jsem si říkal ano, ale jak je to vlastně v Čechách a dostal jsem vlastně takovou nabídku vybrat v mém případě asi 36 kamenů, jak hornin, tak kamenů, které jsou typické pro Čechy a pro Moravu a pojednat vlastně o tom z hlediska domova, jo, protože my jsme doma, taková ta myšlenka, že jo, barokního jezuity, balbína, že jako záleží, jaký jsou tady ryby, jaký jsou tady ptáci, jaký jsou tady kameny. To znamená ten jako neoháníte se pojem vlast, ale uvažujete o domově teda. A tak já jsem začal uvažovat o opukách, o pískovcích, liberecké žule, že jo, o zlatě, o uhlí a vlastně ta knížka je soubor takových jako krátkých esejů, o každý tý jednotlivý hornině. Já nevím, víte ještě k tomu Bruselu totiž, tam je muzeum královském sbírka antických mramorů. To znamená nějaký člověk, který pak byl povýšen do šlechtického stavu, celý život sbíral mramory popisované v antických pramenech, počínaje Pliniem až shromáždil asi 500 historických kamenů a asi 200 dalších, takže je tam vlastně obrovská sbírka kamenů struktur a jedná se teda zejména o mramory. A to jako doopravdy vnímáte, to obrovský bohatství, který je jako skrytý v těch tvarech těch kamenů. Já možná ještě to řeknu jako něco jinýho. Když chcete prostě zažít takovej jako doopravdy svátek mramoru, jo, tak se běžte podívat Koruny a všimněte si těch červenejch brekcí, to jsou jako řecký kameny, který jsou úplně jako nádherný, to je prostě jeden vůbec jako jeden z nejkrásnějších objektů, který se týká přírodních kamenů vůbec v Praze.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
A existuje tedy něco podle vás, jako náš národní kámen?
Václav CÍLEK, ředitel Geologického ústavu Akademie věd ČR
--------------------
Jsou státy, třeba Americký státy nebo Australský nebo další, který mají národní kameny a víte pro ty Čechy nebo pro Česko je docela jako složitý ten národní kámen najít, lépe se najdou takový ty regionální kameny ...
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Čili máme každý svůj kámen, který je nám podvědomě bližší než jiné?
Václav CÍLEK, ředitel Geologického ústavu Akademie věd ČR
--------------------
No, v jižních Čechách by třeba mohl být vltavín, že jo. Já si myslím, že pro Čechy jako takový by to měl být český granát a český granát vlastně z toho důvodu, že to je jako doopravdy víc než kámen, jo, je, zaprvé je to používáno do pravěku, nebo od raného středověku, vyváželo se to kupodivu prostě hodně daleko po celý Evropě, potom s tím českým granátem je to tak, já nevím, když třeba babička dala vnučce granátový šperk, když se provdala, nebo když dokončila školu. Jo, lidi měli poměrně málo, že jo, šperků, protože, kde by na ně vlastně vzali. To znamená oni se snažili důležité okamžiky svého života tak jako trošku jako posvětit nebo zvýraznit darem kamenů. A některý kameny se dávaly jako tradičně. To znamená v těch jako, třeba v těch granátových špercích, těch starších granátových špercích, jako já musím říct, že většina toho, co se dneska vydává za české granáty, nejsou české granáty, jo, jsou to ruské a indické a jo prostě jsou to padělky českých granátů, i když jsou to přírodní kameny, nekupovat teda. Tak, takže v těhle těch jako starších špercích je jako kus toho osudu, jo a teďka ten granát to je takový jako ta kapka tý krve, že jo, takový to jako to srdce, teďka já nevím, vždycky mě napadá ten Goethe a Ulrika von Levetzowová, že jo a takový ty prostě dary z lásky a takovej jako šperk, kterej je krásnej a přitom ještě dovede bejt lidovej právě tím, jak ty granáty byly dostupný. Takže takovýhle úvahy o kamenech mě napadaly.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
No a jak se dá ověřit, že ten granát je opravdu český?
Václav CÍLEK, ředitel Geologického ústavu Akademie věd ČR
--------------------
No, jít do bazaru a koupit prostě nějakej šperk z nějakejch 50. nebo 70. let, prostě před, jo, prostě šperk, kterej je starej aspoň 20 nebo 30 let. Ale potom jako existují šperky z Turnova, které mají potvrzení, že jsou doopravdy vyrobeny z českých granátů.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Nejenom o kamenech domova jsme si dnes povídali v pořadu Jak to vidí s Václavem Cílkem. Já vám děkuji a přeji hezký den. Na shledanou.
Václav CÍLEK, ředitel Geologického ústavu Akademie věd ČR
--------------------
Na shledanou.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Zítra bude hostem tohoto pořadu Ondřej Neff. Dobrý poslech dalších přeje Vladimír Kroc. Na slyšenou.