Jak to vidí Richard Hindls - 31.8.

Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka
--------------------
Dobrý poslech vám všem dnes přeje Zuzana Burešová. Hostem pořadu Jak to vidí je rektor Vysoké školy ekonomické v Praze, profesor inženýr Richard Hindls, dobrý den, vítám vás.

prof. Ing. Richard HINDLS, rektor Vysoké školy ekonomické v Praze
--------------------
Dobrý den přeji všem.

Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka
--------------------
Setkáváme se poprvé po dvouměsíčních prázdninách, jak jste odpočíval v létě?

prof. Ing. Richard HINDLS, rektor Vysoké školy ekonomické v Praze
--------------------
Já jsem si letos asi opravdu odpočinul, přiznám se, že mnohem příjemnější je mi datum prvního července než 31. srpna, to asi k učitelské profesi patří, protože vlastně prvního července si často říkám, tak a teď vlastně mám 2 měsíce, ale v mém postavení a v mé profesi se dá o prázdninách hovořit jenom velmi těžko, protože chod školy se nezataví ani o prázdninách, i když jakási úleva tam samozřejmě je, ale já jsem si docela, musím říct, odpočinul, byl jsem třikrát ve Francii, i když na relativně krátkou dobu, byl jsem, teďko jsme měli vlastně takovou konferenci na Slovensku, kterou sám pořádám nebo spolupořádám ještě se svými kolegy a kolegyněmi, takže jsem byl na Repiská, tento týden nebo koncem minulého týdne také jenom 3, 4 dni, ale docela si můžu říct, že nějak, cítím se dobře po těch prázdninách.

Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka
--------------------
Máte tedy plno sil už na ten podzimní semestr. Patnáctého září budete mít imatrikulaci, kolik pak studentů jste letos přijal?

prof. Ing. Richard HINDLS, rektor Vysoké školy ekonomické v Praze
--------------------
My bereme přibližně stále stejně, i když teď toto je takové slovo do pranice, protože existujou poměrně složité mechanismy toho, co ministerstvo proplatí nebo neproplatí, takzvaný akceptovaný počet studentů, ale tím teď tady nebudeme unavovat. Přibližně se jich nakonec zapíše kolem 4 tisíc 200, my jich samozřejmě přijmeme více, čili je rozdíl mezi zapsaný a přijatý, těch přijatých je něco kolem 6 tisíc, je to asi každý třetí nebo možná skoro čtvrtý, který se k nám přihlásí, s tím zatím problém jako škola nemáme. Oni potom někteří, v průměru si studenti dnes podávají 4 až 5 přihlášek na vysoké školy, takže dají buď přednost jinému regionu nebo třeba jinému typu vzdělání nebo něco podobného, takže z těch studentů nakonec asi tisíc 500, tisíc 800 studentů nepřijde, my s tím samozřejmě počítáme, proto jich zapíšeme vyšší počet. Pokud se nedostaví potom, tak my vlastně posuneme zespodu ty další, kteří se, byli těsně pod tou čárou a to výsledné číslo je něco kolem 4 tisíc 200, ale je to potřeba udělat velmi pečlivě, protože vlastně musíme mít minimum těch, které nám ministerstvo nebo obecně státní rozpočet nezaplatí, tohle je poměrně složitá úloha, to teď tady nechci ...

Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka
--------------------
Pane profesore, všichni tito studenti, které jste přijali, mají za sebou maturitu, mají za sebou přijímací řízení. V příštích letech by to mělo být tak, že státní maturita nahradí přijímací řízení na vysoké škole. Vy, coby rektoři, souhlasíte s tímto řešením?

prof. Ing. Richard HINDLS, rektor Vysoké školy ekonomické v Praze
--------------------
Víte, přijímací řízení a celý tento proces je strašně nespravedlivá věc, já jsem teďko, když už jsme tady hovořili o tom, že jsem byl na Repiská, to byla taková mezinárodní konference, kde jsem měl možnost vlastně se setkat opakovaně, protože se známe dobře, s panem profesorem Luptáčikem, to je profesor z vídeňské univerzity, z Wirtschaftsuniversität ve Vídni, kolega i profesně, ekonomik a statistik a někde u těch debat, které se na konferencích večer potom vedou, jsme se ještě se svými dvěma prorektory panem prorektorem Fischerem a paní prorektorkou Hronovou poměrně obšírně bavili o přijímacím řízení. A třeba Rakušané na tuto univerzitu, která je přibližně srovnatelná s námi, patří mezi velmi prestižní univerzity v Evropě nebo ve světě, oni nějakým způsobem přijmou všecky. Oni teda těch přihlášek mají trochu méně než my, přijímají všechny a je tam zaveden systém, kdy ti lidé odchází prostě a na školu se nedostanou nebo se na ní neudrží, u nás je bohužel ten systém nastaven tak, jak je, nejenom u nás, je to samozřejmě i na jiných oborech, jsou obory, které jsou velmi vyhledávány, je to naštěstí pro moji profesi ekonomie, právo, filozofická fakulta nebo filozofické obory, humanitní obory a jsou obory, které jsou vyhledávány méně, no, bohužel spravedlnost neexistuje a to přijímací řízení je jenom takový pokus o to najít ty lepší mezi těmi všemi, ale bohužel zatím kapacitně nejsme schopni přijmout všechny, bohužel, no.

Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka
--------------------
Koho vlastně vy budete přijímat bez těch přijímacích zkoušek? Ty studenty, kteří přijdou jaksi s tou lehčí maturitou, anebo s tou těžší maturitou?

prof. Ing. Richard HINDLS, rektor Vysoké školy ekonomické v Praze
--------------------
No, ono je otázka, zda vůbec takhle se bude postupovat. Já si myslím, že ze začátku budem asi vyčkávat, protože ten pohyb kolem těch maturit, za prvé už to trvá příliš dlouho, už se o tom hovoří několik let, já vím, že ...

Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka
--------------------
Asi 16 let snad.

prof. Ing. Richard HINDLS, rektor Vysoké školy ekonomické v Praze
--------------------
... to už teď není otázka asi obsahu té maturity, ale otázka nějaké politické vůle. Hovoří se o tom poměrně dlouho. Co úplně nemůžu pochopit, jsou náklady, které to stojí. To jsou stovky milionů korun, přitom co se dnes ve společnosti děje a všichni musíme šetřit, tak toto si myslím, že někde se stalo něco, co se nemělo stát. Teď samozřejmě záleží na tom, nejenom, který ten typ maturity to bude, ale také co v ní bude a ekonomie, stejně jako třeba technické disciplíny, přírodní disciplíny, já si neumím představit ten přijímací proces, neříkejme teď přijímací zkouška anebo maturita, ale celé to přijímací řízení, já si to neumím představit bez matematiky. Čili ekonomie je spojená silně s matematikou a pokud by, pokud by byly hodnověrné a velmi takové, bych řekl, stabilní ty výsledky v matematice, pokud se týká maturity, tak pak si myslí, že by to určitá průkazka a určitá legitimace ke vstupu na vysokou školu být mohla. Ale ještě bych chtěl říct jednu věc. Ono je vysokoškoláků už u nás poměrně hodně a populační ročníky slábnou. Otázka je, dnes si píšeme 2010, někdy kolem roku 2014, 15 bude vrcholit ten, vrcholit pokles, to je krásné slovní spojení, bude vrcholit ten pokles populačních ročníků, které přichází na vysokou školu, tak je otázka, zda nebudou některé obory přijímat vlastně úplně všechny. Asi to nebude ekonomie. Ale zda vlastně nebude nakonec možná více míst na vysokých školách, těch vysokých škol je opravdu hodně u nás teďko, a zda nebude více vysokých, míst na vysokých školách, než je těch, kteří o to stojí. Takže myslím si, že to ještě projde nějakou debatou, v tuto chvíli zatím nikdo neřek závazně maturity budou, jsou rozdíly mezi ministerstvem školství i některými ostatními rezorty. Myslím si, že ještě budem vyčkávat, ale sledujem to velmi bedlivě tedy, musím říct.

Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka
--------------------
Ale jasné instrukce, to si můžeme říct, ještě nejsou dané. Vy, coby rektoři vysokých škol, nevíte.

prof. Ing. Richard HINDLS, rektor Vysoké školy ekonomické v Praze
--------------------
Není ta hráz, ještě není dokončena. To uvidíme, co se, teď se hovoří o vlastně takovém tom zavíracím kolečku, uvidíme.

Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka
--------------------
Naším hostem, hostem ve vysílání Českého rozhlasu 2 - Praha, je pan profesor inženýr Richard Hindls, který je rektorem Vysoké školy ekonomické. Dnes v dnešní době máme spoustu možností, jak spolu komunikovat, ať je to telefon, SMS zprávy, ať jsou to maily, ale je to i Facebook. Můžu se vás zeptat, máte Facebook?

prof. Ing. Richard HINDLS, rektor Vysoké školy ekonomické v Praze
--------------------
Nemám. Nemám a musím říct, že si ani příliš neprohlížím nebo příliš se touto sítí nezabývám, ono to je spíš něco, co je asi určeno mladým lidem, já se také přiznám, že nemám moc času na to, abych třeba v některých těch komunitních skupinách byl nebo se nějakým způsobem dorozumíval s těmi lidmi. Nemám na to trošku čas, se přiznám.

Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka
--------------------
Když to porovnáme s minulostí, tak ty možnosti jsou úplně neuvěřitelné, co právě tato sociální síť vlastně může lidem dát?

prof. Ing. Richard HINDLS, rektor Vysoké školy ekonomické v Praze
--------------------
Dneska ta sociální síť, tak Facebook je dneska pátou nejnavštěvovanější webovou stránkou na světě. Říká se, že za 4 dny přibyde milion uživatelů. Nových. V současné době, oni dokonce existují přesné statistiky, časové řady, jak často a kolik uživatelů Facebook má, v současné době se udává, že Facebook má asi kolem 510 milionů, to znamená o něco více než půl miliardy uživatelů, kteří spolu samozřejmě vytváří sociální síť, kteří spolu komunikují, kteří si posílají zprávy, obrázky, ale také se hovoří už i o obchodování přes Facebook a o vytváření některých komerčních skupin na Facebooku. Neuvěřitelná je rychlost, jak Facebook vznikl, Facebook, nebo se rozvinul. Facebook vzniknul kolem roku 2005, 2006 na Harwardské univerzitě a byl vlastně určen relativně velmi omezenému počtu studentů a velmi rychle se záhy rozšířil na ostatní univerzity nejprve, později i společnosti a dnes je to vlastně otevřená, komunitní otevřená sociální síť prakticky pro všechny. Obchoduje se na ní, můžete si tam prohlížet nejrůznější reklamy, můžete si tam posílat zprávy a obrázky a samozřejmě i videa a podobně. Je to neuvěřitelné, jak se tyhle ty věci rozvíjí. Na druhé straně samozřejmě to v člověku vyvolává, vy jste se před chvilinkou ptala na maturitu a na vzdělávání a na přístup k vysokým školám, jestli prostě tahle ta tendence trošku možná změní způsob přijímání informací. Teď je prostě velmi často moderní hovořit o tom, že vlastně si všechno někde najdu. Tak ono je pak otázka, jestli, když budu všechno jenom někde hledat, tak jestli potom budu dobrý vůbec v něčem, protože, a my jsme se bavili o matematice a já když jsem sem dneska ráno jel, tak mě napadla taková úvaha, ne všechno se dá najít. Prostě způsob myšlení na Internetu a na Facebooku kdykoliv chcete, nenajdete. Chcete-li v něčem být dobrý, musíte zvládnout to základní řemeslo. Matematika je něco, co nelze hledat po Internetu. Můžete se dočíst o matematice, o slavných mužích a ženách v matematice, můžete se dočíst o něčem, ale nemůžete být dobrá v něčem, a to je podle mě velký rozdíl, já rád také přirovnávám třebas podobnou situaci jaká je v matematice, kdy si vlastně vytváříte nějaký způsob myšlení, tak já vlastně podobně přirovnávám třebas matematiku a získávání dovedností a znalosti v matematice třebas uměleckým oborům, také tím, že si budete Leonarda Da Vinciho, se nenaučíte malovat. Tím, že budete koukat na Jacka Nicholsona se nenaučíte hrát. To znamená, tím, že vy budete poslouchat Larryho Kinga, se nestanete ještě dobrou moderátorkou. Musíte do toho dát kus svého potu prostě a své krve. A tady si myslím, že někde ty hranice v tom Internetu jsou. A rolí školy a teď se nebavme, jestli je to vysoká škola, střední škola, základní škola, rolí školy je především zprostředkovat přístup nebo ukázat, jaké cesty vedou ke znalostem a jak je důležité být moudrý. Tyhle ty všechny ostatní věci jsou technické prostředky a mezi ně patří samozřejmě i Facebook, tím zase nechci snížit nějak jeho roli a jeho obsah a jeho význam, má to velikou úlohu pro mladé lidi, zejména pro mladé lidi, ale nemyslím si, že to je konečná cesta k tomu, jak se stát moudrým a vzdělaným.

Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka
--------------------
To už je taková, řekněme, filozofická debata na této úrovni, na druhou stranu, někdo by vám oponoval. V dnešní době potřebujeme tolik informací, jsou na nás kladeny takové nároky, že musíme sedět u toho Internetu a informace k nám proudí velice rychle. Jak obstát, jak pracovat na své osobnosti, ta cesta, jak jsem sám řekl, by nějaká být měla. Měla by to být škola nebo jak změnit nároky na to dítě, na toho školáka, na toho studenta, aby mohl pracovat sám na sobě?

prof. Ing. Richard HINDLS, rektor Vysoké školy ekonomické v Praze
--------------------
Víte, každá informace podle mě má minimálně 2 stránky. Má svůj obsah a má svůj význam. A ten obsah té informace samozřejmě naleznete a asi velmi jednoduše a proklikání a je to úplně v pořádku. Ale ten význam té informaci už musíte dát sama ze své životní zkušenosti, ze svého dosavadního poznání, ze svých znalostí, ze svého vzdělání. A teprve potom se ta informace pro vás stává cennou. Jenom prostý fakt, že někde něco přečtu, zobrazím, vyhledám, nafilmuji, to je sice také krásná věc, ale ten obsah nestačí ještě k tomu, abysme pochopili jeho význam. A k tomu, aby si člověk dokázal ty informace řadit za sebe, aby si třeba vytvářel určitý hodnotový žebříček mezi těmi informacemi, aby si vytvářel určité modely chování, přístupu k těm informacím, k tomu už potřebujeme určité rozhodování a to si myslím, že vás Internet nenaučí. To si myslím, že musíme jednak mít sami v sobě trošku tu schopnost a jednak si myslím, že tady asi je nenahraditelná role školy a také rodiny, samozřejmě, že i rodiny.

Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka
--------------------
Ono v dnešní době opravdu se, opravdu velice zužuje ten prostor naší komunikace, protože využíváme SMS zprávy, maily i v obchodě si vezměte, jdeme platit a nemusíme mluvit s prodavačkou, protože nám stačí jenom dát PIN, to je zvláštní doba. Když se budeme bavit o tom, co bude dál, tak kam to všechno může vést?

prof. Ing. Richard HINDLS, rektor Vysoké školy ekonomické v Praze
--------------------
Tohle je strašně zajímavá otázka, protože o to jsme zpátky, 10 let zpátky jsme skoro nikdo neměl, nebo 12 let zpátky skoro nikdo neměl mobilní telefon, na Internet jsme se připojovali velmi obtížně, ty technologie vzaly obrovský zvrat v těch posledních, řekněme, 15 letech. Já jsem kdysi, není to dlouho, navštívil republiku, Českou republiku Steve Ballmer, majitel, nebo nový majitel Microsoftu, z nějakých důvodů si vybral naši školu, chtěl se potkat s našimi studenty, líbila se mu ta škola, seděli jsme spolu asi 30 minut v kanceláři a on vlastně hovořil velmi podrobně o tom, že i tento způsob komunikace, zřejmě je to jeho vize, bylo to v době, kdy Microsoft se nějakým způsobem pokoušel spojit s vyhledávačem Yahoo a on hovořil o tom vlastně, že to prostředí, které dneska je, že můžete psát v nějakém textovém editoru, v nějakém tabulkovém procesoru a podobně, že je poměrně velmi rigidní, že oni by měli takovou představu, že vlastně, bylo to potom někdy večer v televizi, že on vysloví prostě jenom třebas určitou potřebu, pomocí hlasového syntetizátoru se mu to přání splní, potřebuju napsat dopis nebo potřebuji textový editor, že vysloví jenom to přání a v jeho počítači se už automaticky objeví nějaké prostředí, které mu to umožní. Dnes musíte napumpovat nějaké produkty, musíte se trošku naučit, nějak ten soubor musíte uložit a pak někam třeba poslat, já si myslím, no, tak snad za těch 10 let snad nebudu ještě tak starý, abych prostě nebyl schopen vnímat tyhle ty věci a přiznám se, že jsem na to opravdu velmi zvědavý, ale ten posun za těch, já nevím, tak snad 20 let, nevím, je obrovský prostě, to je něco, co mě fascinuje a docela jsem rád, že jsem to ještě stačil taky trošku do sebe vstřebat a že se necítím ani mezi těmi mladšími jaksi diskvalifikován. Samozřejmě neovládám kdo ví jaké technologie včetně mobilního telefonu, ale tu základní prostě si myslím, že jsem schopen i velmi kvalitně komunikovat s tou úplně nejmladší generací.

Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka
--------------------
A o budoucnosti budeme mluvit i za chvíli.

/ Reklama /

Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka
--------------------
Slíbila jsem, že budeme mluvit o budoucnosti. Prognostika, to je v podstatě obor, který vám je velmi blízký. Co říkáte takovým těm ekonomickým vizím právě, jak budeme žít za 10, 50, 80 let? Mají nějaký smysl, když, když už jsme se dotkli těch informačních technologií, zaznamenávají tak obrovský boom?

prof. Ing. Richard HINDLS, rektor Vysoké školy ekonomické v Praze
--------------------
Já jsem vlastně původně profesí statistik a když jsem psal svoji diplomku a tak, to už je strašně dávno všechno, tak jsem měl na část statistiky, která se jmenuje analýza časových řad, analýza a prognóza časových řad a tenkrát mě to vlastně nějak přivedlo trošku do tohohle toho oboru, do těchto úvah, co se dá nebo nedá vlastně předpovědět, používat časové řady v předvídání je samozřejmě jenom jedna z možností a poměrně velmi omezená. Je pravda, že každý člověk anebo lidstvo jako celek má takovou touhu trošku pozvednout, ponadzvednout tu oponu budoucnosti, podívat se, co je za ní, co nás čeká. Každý má v sobě takovou vnitřní touhu se dovědět co nejvíce, ale na druhé straně myslím, že můžeme být docela rádi, že se nám to nedaří. Protože ono asi kdyby člověk o sobě věděl skoro všechno, co bude, nebo o nás o všech za 5, za 10 let, možná, že by byl méně spokojený, než když to neví. Tak nám zůstává jenom ta zvědavost. To je, to je taková přirozená věc. Ale pokud jde o elektronomii, je tohle strašně složité téma. U nás, když bychom se vrátili zpátky, se tomuhle moc pozornosti nikdy nevěnovalo, až v té polovině osmdesátých let, to je asi všeobecně známo, že vznikl prognostický ústav, a měl i svojí českou podobu, nejenom tehdy ještě federální, stal se potom nositelem takových těch progresivnějších myšlenek a pak přišel rok 89, tohle všichni, nebo aspoň ti, co jsou trošku starší, velice dobře vědí, tenkrát se vytvářela, souhrnná prognóza se to jmenovalo do roku 2010, to se mně teď strašně líbí, já už bohužel ale si z toho moc nepamatuji, takže nevím, co se z toho splnilo nebo nesplnilo. Jsou další, celá řada dalších úvah pokoušet se předpovědět vývoj na 5, 10 let dopředu. No, samozřejmě, je tam obrovská míra nejistoty, je tam vždycky možno vlastně ty věci korigovat, můžeme se bavit třeba už jen o tak základní věci jako jsou demografické projekce, vždyť v podstatě zajímá velmi každého, kolik nás bude, jak budeme žít, odkud ti lidé se tady budou brát, jak budou vypadat. Tohle všechno asi prostě patří k životu ekonoma nebo k životu společnosti jako takové. Na druhé straně, někdy mám takový pocit, jako kdyby možná nám větší radost dělalo prognózování o 10 let dopředu a menší radost nebo schopnost posoudit vlastně, co se tady děje. Podívejte se, já nechci teď být samozřejmě kritický, ale před 2 roky nikdo nesignalizoval, co se stane. Nikdo nesignalizoval, že přijde hospodářská recese, že někde bude nějaký přetlak na finančním trhu ve Spojených státech, že tam budou nějaké bubliny, které nebudou vyplněny penězi. Existují nejsmělejší ratingové agentury a nejprestižnější poradenské firmy po světě, ale žádná z nich buď neměla odvahu nebo neměla schopnosti, ale ve finále to vyjde na jedno. Neměla odvahu nebo schopnost toto říct. Takže z tohodle pohledu já jako taky trošku vědec, i když teď jsem daleko víc administrátor než badatel, tak si vlastně kladu velmi často otázku vlastně, jak to s tím ekonomickým výzkumem jako takovým je, když vlastně on buď nemá odvahu, což je pro vědce také vždycky špatné, když nemá odvahu, anebo nemá schopnosti, což je také špatné, takovéhle věci říct. A dneska jsme tedy, dejme tomu, už na odchodu z té krize, dejme tomu, že snad jo, něco pro to všichni teď budem asi ještě muset udělat, dobře, ale otázka je, jestli třeba budem schopni za 5, 10 let, já nechci nic přivolávat, říci, už se zase blíží něco, co tady už jednou bylo nebo je tady něco, co nás může trošku ekonomicky poškodit. Tohle to, si myslím, že je mnohem vážnější věc, než dělat takový ten nezávazný výhled, co bude za 10 let, jak se teď o to pokusil časopis Forbes. Tak tohle všechno je hezká věc, ale otázka je, jestli máme skutečně dnes ty nástroje tak, abychom dokázali dobře posoudit i sami sebe a svoji přítomnost. Tyhle ty otázky vás musí automaticky napadnout, na druhé straně každý obor se potýká se svým, se svojí budoucností, mně se teď momentálně zdá, že takový prostě nejprogresivnější obor je asi medicína, měnové inženýrství a podobně, podívejte se, co lékaři dneska dokáží. Nevím, jestli, kdyby takhle fungovala ekonomie, tak jako dneska udělala pokrok i medicína, těžko říct, je to vždycky složitá otázka, ale ta se, vracím se na začátek, ta snaha trošku poodkrýt roušku budoucnosti, to v nás prostě je.

Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka
--------------------
I když na druhou stranu zase by bylo dobré, aby společnost měla tolik nástrojů a prostředků, že pokud nevyjde ta ekonomická analýza, tak abychom měli dost sil hasit ty situace, jako třeba byly i ty krize, které teď přišly.

prof. Ing. Richard HINDLS, rektor Vysoké školy ekonomické v Praze
--------------------
Ano, to je nepochybně, to jste řekla moc pěkně, to je nepochybně strašně důležitá věc. Umět léčit. Když už neumím preventivně a předpovídat, tak aspoň abych uměl léčit. To je, to je samozřejmě, a teď to všichni pociťujem.

Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka
--------------------
Ve vysílání Českého rozhlasu 2 - Praha dnes budeme mluvit hodně o luštitelství, to je naše hlavní vysílací téma. Luštíte rád? Sudoku, křížovky a podobně?

prof. Ing. Richard HINDLS, rektor Vysoké školy ekonomické v Praze
--------------------
No, nemůžu říct, že luštím rád, ale také nemůžu říct, že neluštím. Tak někdy z dlouhé chvíle, dokonce u mě, bych řekl, taková určitá nerovnováha, já bych občas luštil a najednou zjišťuju, že nemám co, protože já si samozřejmě nekupuji žádné specializované soupisy sudok nebo křížovek a když před sebou zrovna nemám třeba denní tisk, ve kterém křížovka nebo sudoku je, tak někdy mám takový jako pocit, že bych si teď něco vyluštil, ale nemám co, tak nic luštit nebudu, ale zase nemůžu říct, že by se tohle to stávalo velmi často, já jsem ještě taková ta generace křížovkářská, ale sám jsem nikdy moc neluštil. Můj tchán byl velkým jaksi takovým, potom ve vyšším věku samozřejmě byl nemocný, tak to samozřejmě rád luštil, přítel mé maminky také rád luští, to je zajímavé, ale já v podstatě jsem nikdy nějak zase takovou tu nutkavost, spíš se mi líbí, že je to určitá snaha tříbit si myšlenky, možná křížovka, pro tu to platí ze všeho nejméně, ale nejrůznější hlavolamy, o kterých asi budete dnes dopoledne hovořit, matematické hlavolamy, logické hlavolamy, logické úlohy. A ostatně i sudoku, protože sudoku je opravdu poměrně velmi zajímavá a komplikovaná věc, někdy i to, co je označeno jako lehké, se tak lehké jevit nemusí, zvlášť, když člověk trošku nedává pozor, tak se mu tam najednou ta 2 čísla dostanou do jednoho čtverečku, to se stává, ale já docela těmto věcem fandím, protože si myslím, že nenahrazují samozřejmě ucelené vzdělání v příslušném oboru, zejména ne v matematice, ale docela jim fandím, protože si myslím, že člověk má zapínat, má člověk zapínat ty buňky v mozku a má to dělat s jistou třeba v tomhle případě zábavou nebo s takovým pocitem i odpočinku. Tady se spojí vlastně taková ta snaha s tím mozkem něco dělat, s tím, že si docela odpočinu. No, a když jste se ptala, jestli já často, tak tady často opravdu ne, taky trošku na to nemám čas a nemám tu příležitost, ale docela mám rád tyhle ty věci, se přiznám.

Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka
--------------------
My jsme se v podstatě zase dostali k tomu, o čem jsme mluvili na začátku. Jak je důležité logické myšlení, osobnost člověka, matematika. A vlastně v tom rébusu, v té křížovce, ale v podstatě i v tomu sudoku, to všechno je, o tom člověku to vypovídá.

prof. Ing. Richard HINDLS, rektor Vysoké školy ekonomické v Praze
--------------------
Je, je, je, je to hezká věc, já si myslím, že docela fandím těm, kteří kupují celé ty knížky, kde to je a luští a luští a luští.

Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka
--------------------
Říká ve vysílání Českého rozhlasu 2 - Praha rektor Vysoké školy ekonomické v Praze, profesor inženýr Richard Hindls, který byl hostem našeho pořadu Jak to vidí. Jsem ráda, že jste si udělal čas a budu se těšit příště. Na slyšenou.

prof. Ing. Richard HINDLS, rektor Vysoké školy ekonomické v Praze
--------------------
A já vám děkuji za pozvání a přeji hezký den.

Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka
--------------------
Hezký den. A ještě mám jednu zprávu pro naše posluchače, dnes od 9 až do 18 hodin je plánována výluka vysílače Ostrava - Svinov. To je zpráva pro vás, kteří nás právě na této frekvenci posloucháte.