Jak to vidí Richard Hindls - 3. dubna

Prof. Richard Hindls
Vystudoval statistiku na VŠE, jako pedagog na VŠE začal působit v roce 1974. Od roku 1992 je vedoucím katedry statistiky a pravděpodobnosti VŠE. Za zmínku stojí i to, že je také výborným klavíristou s početnou interpretační diskografií (LP, MG, CD), která pochází z jeho mladších let, a až do současné doby je rovněž aktivním sportovcem.

"Jak to vidí" vysíláme od pondělí do pátku vždy v čase od 8:30 do 9:00 hodiny. (Přepis pořadu najdete na našich stránkách následující den, zvukový záznam do hodiny po odvysílání.)

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media, a.s. Texty neprocházejí korekturou.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Naším dnešním hostem je profesor Richard Hindls, rektor Vysoké školy ekonomické v Praze. Dobrý den a hezký svátek, pane profesore.

Richard HINDLS, profesor Vysoké školy ekonomické, Praha
--------------------
Děkuji za přání a také přeji hezký den všem posluchačům.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
V Česku je na návštěvě předseda Evropské komise José Manuel Barroso, potvrdí návštěva prezidentův vstřícný přístup k evropské integraci, kterým se liší od svého euroskeptického předchůdce Václava Klause, jak víme, Miloš Zeman dnes učiní dva kroky, které pan Klaus odmítal, podepíše euroval a vyvěsí vlajku Evropské unie.

Richard HNIDLS, profesor Vysoké školy ekonomické, Praha
--------------------
Pokud si dobře pamatuji, tak Miloš Zeman už v dobách svého premiérství, předsednictví vlády před těma zhruba 12 až 13 lety byl poměrně velmi výrazným zastáncem evropské integrace, řekněme tenkrát jsme neměli tu pozici jako dnes, nebylo euro,ale on vždycky patřil a mě tenhle ten krok nepřekvapuje, a obecně si myslím, že je to krok správným směrem, protože ty integrační procesy v Evropě nebo ve světě vůbec, prostě se asi zastavit nedají a my jsme součástí Evropy, ať už jako občané nebo jako ekonomové a jako trh jsme součástí Evropy.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Právě co se týče podpisu té novely lisabonské smlouvy, tak pokud jednou přistoupíme k euru, budeme na euroval nejen přispívat, ale mohli bychom z něj také čerpat, pokud bychom se dostali do potíží, jak vidíme nyní na případu Kypru?

Richard HNIDLS, profesor Vysoké školy ekonomické, Praha
--------------------
Tohle Miloš Zeman vlastně pan prezident Zeman vlastně už v době svého zvolení, tak signalizoval, že podepíše euroval a že v tom zatím nevidí žádný zvláštní krok z toho pohledu, že nejsme členy eurozóny, nemáme euro a tudíž vlastně to, co by přicházelo z toho eurovalu jako ze záchranného mechanismu eura, v úvahu by připadalo za nějakých možná 5, 6, 7 let, pokud euro vůbec někdy budeme mít. Takže z tohoto pohledu nás to k ničemu nezavazuje. Ale obecně asi platí, že pokud se k evropské integraci hlásíme, tak zřejmě i ten vztah k euru nebo ke vzniku eura i na našem území asi nějaký význam má a my vysíláme signál, že jsme ochotni, pokud to ekonomické podmínky dovolí, o této věci jednat to si myslím, že je krok správný.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Na Pražském hradě zavlaje také vlajka Evropské unie. Podle Václava Klause na Hrad nepatří, neboť ten je symbolem české státnosti, nikoliv Evropské unie. Jak vy to vidíte, má tam viset vlajka Evropské unie?

Richard HNIDLS, profesor Vysoké školy ekonomické, Praha
--------------------
Mně to nijak zvlášť nevadí, že tam bude viset, ostatně, víte, já se pohybuji ve světě mladých lidí, ačkoliv už sám mladý nejsem a nemám ty možnosti, které mají oni, ale když vidím tu jejich velkou chuť cestovat, studovat v zahraničí, poznávat věci,které my jsme třeba poznávat nemohli, tak bych řekl, že takový ten skrytý integrační prvek je vlastně i v té mladé generaci, která vlastně za nějakých 20 až 30 let, až bude řekněme v tom středním nebo pozdnějším středním věku, tato dnešní generace, tak ta generace sama už bude nositelem těchhle myšlenek,takže já si myslím, že je dobře být Čechem, ale že není nic zvláštního když se současně člověk cítí Evropanem.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Pane profesore, vy jste byl v řešitelském týmu unikátního tříletého projektu katedry ekonomické statistiky Vysoké školy ekonomické a Českého statistického úřadu. Vy jste vlastně sbírali data o českém předrevolučním hospodářství a poskládali si z nich takový ucelený obrázek o vývoji ekonomiky v letech 1970 až 1990. Co se dozvíme z této studie?

Richard HNIDLS, profesor Vysoké školy ekonomické, Praha
--------------------
Šlo o to, že my jsme vlastně do roku 1990 používali poněkud jinou metodiku toho, jak se ekonomika vyvíjí, jaký má výkon, z čeho se vlastně skládá. Byly to takzvané národohospodářské bilance, bilance úhrnného společenského produktu a národního důchodu. A to jsou věci, které nejsou srovnatelné z hlediska metodiky a z hlediska čísel s tím, co běžně dneska už svět používá, teď řeknu ten odborný pojem, se systémem národních účtů, které vlastně je zcela legitimním a zcela pravidelným systémem vykazování výkonnosti ekonomiky prakticky ve všech dneska už vyspělých zemích. My jsme tyhle údaje potřebovali sladit, protože teprve od roku 1990,kdy vznikla nebo od kterého máme údaje z takzvané historické ročence národních účtů, jsme měli do roku 1990 jiné údaje a trošku i jinou představu o tom, jak vlastně struktura hospodářství, ať už z hlediska tvorby, zdrojů anebo z hlediska užití vypadala. Tak jsme vlastně dostali takový projekt grantové agentury České republiky,což je projekt základního výzkumu, dostali jsme ho na tři roky, podílelo se na tom poměrně hodně lidí, nejen přímo ti řešitelé, ať už byli z VŠE anebo z Českého statistického úřadu, ale také nám pomáhalo spousta lidí, že my jsme potřebovali přepisovat ty údaje, hledat je, opisovat je, protože to byly takové ty staré sjetiny a hlavně změnit tu metodiku, čili domodelovat to, co dneska k národním účtům patří,takže my jsme vlastně potřebovali předmětné zdroje, my jsme potřebovali i pamětníky, protože už ne každý si dneska pamatuje, jak to všechno přesně tenkrát bylo. Potřebovali jsme také se vlastně vejít do té současné metodiky, protože systém národních účtů také není monolit, který by byl po 50 až 70 let úplně stejný, ale v současné době platí standard, takzvaný standard národních účtů ESA 95, ale předtím platil standard ESA 68 z roku 1968, takže ani v to nebyla určitá jednota tohle jsme museli všechno překonat. Tím jsme získali vlastně dneska už více jak 40 let dlouhou časovou řadu zcela srovnatelných údajů, jenom pro zajímavost řeknu, že Spojené státy podobné údaje a velmi si jich ceníme, od roku 1929 a třeba Francie od roku 1949 a my je už teď máme od roku 1970 až do dnešního dne. Pokud mám informace a myslím, že už jsem to konzultoval i s několika dalšími lidmi v tom původně východním bloku nebo v té střední a východní Evropě, tyto údaje v současné době nikdo nemá z jednotlivých zemí.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Z toho východního bloku jsme první a jediní v této chvíli.

Richard HNIDLS, profesor Vysoké školy ekonomické, Praha
--------------------
Já doufám, že se to i postupně dostane do těch dalších zemí. Je to důležitá věc.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Znamená to tedy, jak vás poslouchám, že statistici hodnotili ekonomiku dříve úplně jinak. Ostatně po roce 1990 se mnohé změnilo, když se podíváme například na sektor služeb, který nabývá na významu.

Richard HNIDLS, profesor Vysoké školy ekonomické, Praha
--------------------
Ano, přesně. Právě sektor služeb, služby se nezahrnovaly do výrobní povahy anebo neměly výrobní povahu, zatímco v dnešním pojetí služby mají úplně jiný charakter v systému národních účtů nebo tedy v oblasti agregátů národních účtů. Dříve se třeba, jen řeknu takovou perličku, kterou jsme museli řešit, třeba služby spojů, to je tím, jak se telefonovalo půl hodiny, člověk čekal, jestli se někam dovolal. Můj táta čekal 18 let na to, než mu byl přidělen telefon. Dobře, to tam přímo nebylo, ale v té době se třeba vlastně hovory klíčovaly, takže se řeklo, že ze dvou hovorů, které vy třeba uskutečníte nebo já jsem uskutečnil, jeden měl výrobní povahu a jeden byl soukromý, nebo měl nevýrobní povahu. Takže takhle se to vlastně dělalo a my jsme potřeboval tyhle ty věci všechny dát dohromady. Pak tam bylo takové období, které nám samozřejmě trošku nadělalo starosti, to byl rok 1981 a spíše 1982, kdy česká ekonomika prošla poměrně takovým zvláštním poklesem, kdy se vlastně unavila už toho takového přesycení tou prvovýrobou, těžkými odvětvími jako bylo strojírenství, hutnictví, těžba nerostných surovin a vlastně ztratila výkon trošku, tak právě v té době už se ukázalo, jak ta nevýrobní sféra je velmi důležitá a jak je důležitá spotřeba a tak jsme potřebovali také popsat dobře třeba ty roky 1981 a 1982, kdy se ekonomice opravdu nedařilo.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Když se podíváme na strukturu ekonomiky, jak se měnila, jak se vyvíjela v těch 20 letech v tom časovém úseku.

Richard HINDLS, profesor Vysoké školy ekonomické, Praha
--------------------
Ještě možná jeden údaj takový úplně nejtypičtější, třeba zemědělství se dneska podílí sotva 3 % na tvorbě zdrojů, zatímco v těch minulých dobách to bylo až 10 %. Podobně už to, co jsem tady naznačil, tak těžká odvětví, těžké strojírenství, hutnictví, uhelný průmysl, tak to byly takové ty pilíře. Samozřejmě v té poválečné obnově naše údaje nesahají pod rok 1970, jsou až od roku 1970, a v té poválečné obnově samozřejmě tyhle údaje nebo tyhle ty odvětví byla velmi důležitá, ale postupně se jejich význam trošku ztrácel nebo snižoval, tak moderní svět šel trošku jiným způsobem a v tomhle tom se třeba ukázal teprve s určitým zpožděním nebo s určitým odsunem pokles významu těchto odvětví, dodnes máme velmi vysoký podíl průmyslu na tvorbě zdrojů, možná jeden z nejvyšších.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Mimochodem, pane profesore, jen abychom to upřesnili, vy jste se respektive ten unikátní projekt se věnuje nebo zabývá tou českou částí takzvaně federace, bývalé federace.

Richard HNIDLS, profesor Vysoké školy ekonomické, Praha
--------------------
Zabývá se jen českou částí, což byl poměrně další složitý problém. Protože vlastně my jsme dřív byli jednotný stát Československo a vlastně přesun materiálový i finanční mezi těma dvěma republikami, jakkoliv se rozdělily potom po roce 1968, vlastně jsme byli dvě jakoby republiky, ale v jednom státě, tak ty přesuny vlastně bylo potřeba ukázat, protože ty údaje jsou jenom za Českou republiku, ty přesuny byly potřeba už ukázat jako zahraniční obchod, protože na Slovensku byl poměrně velmi nízký podíl finální produkce, většina věcí se dokončovala na území České republiky, byť jsme byli jednotný stát, takže ty finanční i materiálové toky mezi Českem a Slovenskem, které dříve byly v rámci jednoho státu, tak jsme vlastně potřebovali od sebe oddělit, protože dnes je Slovensko, byť je to náš nejbližší spojenec a přítel a máme k němu velmi vřelý vztah, nebo já určitě, tak dneska už je jiným státem, takže jsme potřebovali od sebe oddělit i tyhle ty věci a dívat se vlastně už v tehdejší době na Slovensko jako na jiný stát.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Co vyčteme například u platů?

Richard HNIDLS, profesor Vysoké školy ekonomické, Praha
--------------------
U platů je to poměrně záležitost toho, jak se měnily nominálně a jak se měnily reálně. Tak dneska je průměrná mzda kolem 24 možná 24,5 tisíce korun. Zatímco v těch 80.letech se říkal takový bonmot, já si to dobře pamatuji: Ať děláš co děláš, má 3200 hrubého. Já jsem je v té době měl, ale je pravda, že se ty platy znásobily řekněme osmkrát nebo tak přibližně, ale že se také od té doby vyvinula inflace, čili reálný nárůst je také, ale není tak vysoký samozřejmě.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Můžeme si za mzdu plat koupit i více dnes?

Richard HNIDLS, profesor Vysoké školy ekonomické, Praha
--------------------
Samozřejmě, že asi jo, pokud to budeme brát pohledem průměrné mzdy, protože pochopitelně průměr nevypovídá nic o tom jak se vlastně chovají nebo mají ty jednotlivé příjmové skupiny, ale můžeme si koupit víc.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Zase na druhou stranu výrazně vzrostly náklady na bydlení.

Richard HNIDLS, profesor Vysoké školy ekonomické, Praha
--------------------
Náklady na bydlení vzrostly především, to je velmi zvláštní. Teď možná odbočím trošku od té studie. U nás ve spotřebním koši jsou výdaje na bydlení zhruba jedna čtvrtina všech našich výdajů. Jsou tedy poměrně vysoké. Jsou třeba v tom procentním zastoupení, čili je to zhruba 25 % všech našich výdajů, průměrných výdajů, průměrné domácnosti, tvoří výdaje na bydlení, elektřinu a všechny služby, které souvisí s bydlením, zatímco třeba ve Francii, kde jsou byty určitě nominálně dražší, tak je ten podíl menší. To je u nás stále ještě dáno tím, že i v dnešní době převládá nebo stále ještě máme dost nájemních bytů, stále ještě je tady velká část lidí, kteří bydlí v nájmu, to znamená, platí majiteli nájem, tím majitelem může být obec v řadě případů anebo soukromý vlastník, ale platí nájem, zatímco v těch západních zemích spíše už jsou to byty ve vlastnictví a v tom je ten rozdíl. Samozřejmě byty v Paříži jsou mnohem dražší než byty v Praze, v 16.okrsku určitě. Ale v tom průměrném procentuálním vyjádření je ta váha našich výdajů na bydlení větší než třeba na Západ.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Když jsme u statistik a už zaznělo spojení domácnosti a potřeba domácností, tak jsou známé i výsledky další výsledky sčítání domů a bytů z roku 2011, co se týče právě domácností. Mimochodem, kdy budeme znát už ty veškeré konkrétní definitivní výsledky?

Richard HNIDLS, profesor Vysoké školy ekonomické, Praha
--------------------
Já si myslím, že by se měly objevit koncem tohoto roku. Ony vlastně takto sčítání bylo v noci z 25.na 26. březen 2011, takže zhruba před týdnem to bylo přesně dva roky a ty výsledky nabíhají postupně. Teďka ta studie nebo ten podklad, který je, tak je už vlastně téměř definitivním výsledkem, ale předpokládá se, pokud má informace, že zhruba do konce tohoto roku už by výsledky měly být definitivní, je to poměrně standardní cyklus, který takhle bývá ve všech vyspělých zemích. Naše statistika je vyspělá. Já jsem se tak trošku zabýval těmi čísly a zjistil jsem tam takovou docela několik takových zajímavých skutečností, které si člověk neuvědomí úplně když jde třeba po ulici nebo když někde se dívá jen tak a pozoruje kolem sebe. Zjistil jsem třeba takovou zajímavou věc, začnu možná odzadu, že v Praze je každý 25. člověk Ukrajinec. To znamená, že v Praze žije zhruba 4 % Ukrajinců. Vůbec s tím životem cizinců, začali jsme, vlastně vaše první otázka byla: Zda jsme v Evropě a na kolik jsme v Evropě a na kolik se k tomu hlásíme. Z toho pohledu toho obyvatelstva, které bylo sečteno, zase u nás těch cizinců až tolik možná není, jak by se dalo najít na západ od nás, tak když řeknu přesné číslo, tak to možná někoho bude zajímat. Sečteno bylo v tom sčítání lidu 10 milionů 436 tisíc 560 obyvatel, takže to je číslo těch, kteří tady vlastně jsou, a přitom bylo zjištěno, že cizinci tvoří zhruba 4 %, což je zhruba 422 tisíc lidí a v tom zastoupení a teď možná to bude taková zajímavá informace, je právě nejvíc Ukrajinců, těch je zhruba 116 tisíc. Jejich na našem území více než Slováků, těch je jen 82 tisíc, více než Vietnamců, těch je 53 tisíc přibližně a tak dále, a to, že je v Praze každý 25. člověk Ukrajinec, je zvláštní. My si samozřejmě spíš všímáme těch Východoasiatů, protože přeci jenom opticky je to si spíš možné je zaznamenat, ale Ukrajinců je opravdu 4 %.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jaká je podle výsledků toho sčítání lidu, když hovoříme o domácnostech typická domácnost, co do složení?

Richard HNIDLS, profesor Vysoké školy ekonomické, Praha
--------------------
Mění se to, tak stále ještě převládají úplně rodiny. Já možná jenom řeknu, že domácností je v podstatě 4 miliony 375 tisíc, což je číslo, které je výrazně vyšší než při posledním sčítání v roce 2001, to bylo před 10 lety a je to způsobeno tím, že se stále zvětšuje počet jednočlenných domácností, těch jednočlenných domácností, domácností jednotlivců, jak se tomu říká, je v Praze 39 %, to znamená, už řekněme, dvě pětiny nebo téměř dvě pětiny jsou jednotlivci. Velmi častým případem je nesezdaný pár, který třeba má rodinu, ale není sezdán a vytváří vlastně rodinu, ale nežije jaksi v manželském stavu, naopak nejméně těch jednočlenných domácností, těch domácností jednotlivců je na Zlínsku a na Vysočině, kde to je méně než 30 %. Takže z tohoto pohledu ten nárůst počtu domácností je v Praze a především ve velkých městech velmi zajímavý. Já jsem tam našel i takovou věc, kterou jsem si pracovně označil rodáci. Rodák je člověk, který žije tam, kde se narodil a to je velmi zajímavý údaj. Těch rodáků je a to mě docela překvapilo, je 47 %. To znamená, téměř polovina. Já jsem rodák z tohoto pohledu, protože jsem se narodil v Praze a celý život jsem tady strávil. Vůbec nejvíc jich je pochopitelně v těch velkých městech, zatímco z menších obcí a z menších oblastí spíše odchází do větších měst anebo za prací někam jinam. To souvisí s tím, že u nás a dneska se asi nebudeme bavit o nezaměstnanosti, jakkoliv ty údaje nejsou příznivé, včera Evropská unie vlastně oznámila číslo téměř 11 % nezaměstnaných, je to historicky nejvyšší číslo, v eurozóně dokonce 13 nebo 12,5 nebo tak nějak. Tak z tohoto pohledu se právě možná pohyb za prací, který je určitým předpokladem ke snižování nezaměstnanosti u nás moc neprojevuje, protože jak jsem říkal, polovina z nás vlastně celý život žije tam, kde se narodila. V Praze je to dokonce ještě o něco více než těch 47 %.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Právě jakási ta, řekněme, neochota, neschopnost, jak to definovat, migrovat za prací, se nám často vytýká.

Richard HNIDLS, profesor Vysoké školy ekonomické, Praha
--------------------
Je to asi hodně složité. Možná, že jsme dost konzervativní v tomhle tom, že přeci jen lpíme na tom, kde bydlíme, možná je to také trošku malou ochotou zariskovat v životě, je to velmi složité tohle to. Češi jsou možná takoví poměrně hodně konzervativní v této věci. Nicméně obyvatelstvo populace nám poměrně výrazně stárne, takže z tohoto pohledu také asi starší člověk už se nebude tak zase nebude asi po padesátce tolik vyhledávat tolik změn a možná raději zariskuje případnou ztrátu zaměstnání, protože prakticky ve všech krajích je podíl těch, kterým je méně než 14 let, větší než podíl těch, kterým je více než 65 let, vyjma dvou krajů, což je Ústí nad Labem a Středočeský kraje, kde je to opačně. Ale zejména třeba v Praze je podíl těch 14-letých výrazně menší než podíl 65-letých a starších.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Lze tedy z toho vyčíst i řekněme interakci toho demografického vývoje se sociální i ekonomickou situací?

Richard HNIDLS, profesor Vysoké školy ekonomické, Praha
--------------------
Teď jsme v takovém období, my to teď pociťujeme, kdo se pohybujeme na vysokých školách jako poměrně výrazný jev, teď jsme vlastně v té dolní úvrati toho, kdo přichází na vysokou školu. Prostě mladá generace chybí. Jsou to ty slabší ročníky, vlastně řekněme, z přelomu 80. a 90. nebo z poloviny 90. let, kteří přichází na vysoké školy. To minimum má nastat zhruba příští a přespříští rok a pak se už ta demografická situace těch nejmladších, těch kteří přichází na vysokou školu, bude zlepšovat. Ale obecně naše generace stárne, je to dáno jednak prodlužováním věku, což je přirozené, ale také je to dáno tím, že přeci jen v té populační křivce, v té demografické křivce máme některé propady a teď se právě jeden projevuje třeba při vstupu na vysokou školu.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Co zajímavého jste ještě, pane profesore vyčetl z toho sčítání domácností?

Richard HNIDLS, profesor Vysoké školy ekonomické, Praha
--------------------
Zajímal jsem se i o takovou věc. Já jsem vloni byl na fotbale v Edinburghu a tam jsem viděl paneláky, které se bourají. Ono zdálky z autobusu to vypadalo, možná to bylo už předloni, nevím. Ale zdálky to vypadalo jako baráky, které se stavěly. Když jsme přijeli dřív, tak jsme zjistili, že se bourají ty paneláky. U nás je panelák něco takového, ten fenomén 70. a 80. let. Ale já jsem si to tam vyhledal a zase to není tak úplně strašné. Pokud vezmeme plášť budovy, ve které bydlíme, tak panelový plášť má méně než 5 % bytů, ve kterých žijeme. To mi připadne poměrně málo, ale zase na druhé straně v Praze je to více než 11%, takže ta velká města, v Karlových Varech 10 %. Takže těch panelových domů je celkově, v Praze jich je o něco více, ale těch panelových domů je celkově poměrně málo, celkově jsem zjistil a to je zajímavé číslo, že máme 2 miliony 158 tisíc domů, to je také zajímavá věc. Bytů je přibližně 4 a třičtvrtě milionu, což také možná je zajímavé číslo. A pak řeknu ještě jeden údaj, průměrná velikost vlastně počtu místnosti v jednom bytě je 3,7 a to mi přišlo docela hodně.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Vy už jste se zmínil o nezaměstnanosti i o té nové statistice, kterou včera zveřejnil Eurostat. Asi bych teď z vás chtěla udělat věštce. Když se zeptám, kdy uslyšíme třeba pozitivnější zprávy, navíc ta čísla ukázala, jak se rozevírají nůžky v rámci samotné eurozóny, zatímco Řecko, Španělsko, tam je vysoká nezaměstnanost, tak naopak v Rakousku a v Německu hledají pracovní síly?

Richard HNIDLS, profesor Vysoké školy ekonomické, Praha
--------------------
Ano, máte na mysli jižní Evropu, ve Španělsku je více než 25 %, v Řecku už je myslím 26 %, ale ono to jde ještě o dvě možná takové základní informace. Ve struktuře té nezaměstnanosti. Jednak třeba ve Španělsku ještě daleko horší než ta 26% nezaměstnanost je nezaměstnanost mladých lidí, která tam dosahuje v některých oblastech až 50 % a to už mi přijde opravdu docela děsivé. Druhá věc je dlouhodobá nezaměstnanost. Ono možná je velmi nepříjemné přijít o práci už psychicky a já těm lidem, docela s nimi cítím. Musí to být hrozně nepříjemné, ale možná pokud se podaří tomu člověku tu věc vrátit během 3, 4 měsíců tak dobře, ale pokud už to trvá několik let, nebo nějakou delší dobu nebo mnoho měsíců, tak už je to asi velmi vážné. Jak jste se ptala, kdy se to zlepší, tak Evropa mi to připadne, že se tak pořád jakoby nadechuje, já zase těm krátkodobým prognózám nepřikládám tak velký význam, protože se velmi často mění. Během roku se několikrát změní odhad třeba vývoje hrubého domácího produktu pro tento rok, pro příští rok, takže to zase beru s určitou rezervou. Obecně se soudí, že by Evropa měla řekněme v tomto roce a zejména v příštím roce už se dostat trošku z toho možná někde i téměř nerůstu, ale nevěřím tomu, že by se to někdy vrátilo do těch let 2005, 2006, kdy ta tempa byla u nás kolem 6 možná skoro 7 %. Tam se to určitě ještě dlouho nedostane. A pokud se nezvýší výkon ekonomiky a nezvýší se podpora zaměstnanosti, tak to samozřejmě asi problém bude.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
E-mail pro vás, pane Hindlsi, jak by měla být dělaná výuka na vysokých školách. Je podle vás dobře, když na některých vysokých školách studenti denního studia nechodí v semestru každý týden na výuku, ale dostanou teď skripta v počítači, komunikují e-mailem a učitele až na některá setkání skoro nevidí?

Richard HNIDLS, profesor Vysoké školy ekonomické, Praha
--------------------
Vždycky je to věc nějaké dohody toho učitele s tím příslušným studentem. Má se přiznám, že v toto věci tak jak jste to četla, také nefandím, já si pořád myslím, že vliv učitele, ten jeho v vozovkách krev a pot při té výuce a jistý osobní příklad pro ty studenty je velmi důležitý. Na druhé straně nám velmi vzrostl počet vysokoškoláků, teď je jich skoro 390 tisíc a to samozřejmě vytváří takovou situaci, kdy se jednak učí ve velkých skupinách,kdy se komunikuje přes počítač nebo přes sociální sítě. Je jiná doba, než když jsme studovali třeba my, to je samozřejmé. Já se nebráním těmto prvkům, ale pořád si myslím, že ta role učitele, člověka, který dovede třeba i zapálit, jakkoliv to někteří ovšem zase nedokáží, to také chápu, ale role učitele, který dokáže zapálit svým příkladem a strhnout toho člověka, tak si myslím, že je velmi důležitá a to se obvykle nepodaří přes e-mail nebo přes sociální sítě. Pokud ten člověk třeba má zájem o studium skutečně nebo myslím student nebo dokonce uvažuje o tom, že by zůstal v doktorském studijním programu, tak pak si myslím, že ten kontakt s tím učitelem a jeho jakési vedení nebo spíš vedení příkladem je nezbytné. Já vždycky tvrdím, že naší rolí není ty lidi změnit. Od toho je rodina, ale naším úkolem je prostě ukázat smysl vzdělanosti a jistou pokoru před tou vzdělanosti a tam si myslím, že ta role učitele je naprosto nezastupitelná a dokonce se nemusíme bavit o vysokých školách, to platí na všech stupních.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Říká profesor Richard Hindls, rektor Vysoké školy ekonomické v Praze. Děkuji za rozhovor a těším se na ten další, hezký den.

Richard HNIDLS, profesor Vysoké školy ekonomické, Praha
--------------------
Také děkuji a přeji hezký den.