Jak to vidí Michal Pavlata - 12. června

12. červen 2012

Co trápí českou kulturu a především divadla? Nad otázkou jsme se zamysleli s hercem a pedagogem Michalem Pavlatou. Řeč byla také o vkusu dnešního publika, zdravém patriotismu a samozřejmě také o ME ve fotbale.

Michal Pavlata je členem Činoherního klubu, kde ho lze vidět ve Smočkových inscenacích Podivné odpoledne doktora Zvonka Burkeho, Maska a tvář, Deskový statek a v režiích Ondřeje Sokola Osiřelý západ, Pan Polštář, Americký bizon a Hrdina západu. Je pedagogem herectví na divadelní fakultě AMU. Držitel Ceny Divadelních novin za nejlepší výkon sezóny v roce 2007.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Dobrý den. U poslechu Jak to vidí vás vítá Zita Senková. Dnes je naším hostem Michal Pavlata, herec, publicista a pedagog. Dobrý den.

Michal PAVLATA, herec, publicista, pedagog
--------------------
Dobrý den.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Na úvod snad dopřejme si dvě dobré zprávy z kultury. Ministerstvo kultury schválilo projekt památkářů na obnovu zcela zničeného barokního divadla, v zámku ve Valticích na Břeclavsku. Za komunismu sloužilo jako garáž pro traktory a později jako diskotéka. A druhá dobrá, věřím zpráva, ministerstvo kultury rozdělilo první milion korun ze Státního fondu pro kulturu. Pro letošní rok má fond k dispozici celkem 20 milionů.

Michal PAVLATA, herec, publicista, pedagog
--------------------
To není moc, ale za každej milion děkujeme.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Pojďme ale k tomu, co trápí českou kulturu. Nad tím byste se rád zamyslel.

Michal PAVLATA, herec, publicista, pedagog
--------------------
Česku kulturu.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Nebo specifikujeme to trošičku na divadlo.

Michal PAVLATA, herec, publicista, pedagog
--------------------
Ano, tak divadlo trápí peníze, protože o ty jde vždycky až v první řadě. No, dotace třeba Činoherního klubu byly letos sníženy asi o milion 700 tisíc. Všude se dělají škrty. My se musíme nějakým způsobem uskromnit, pokoušíme se to dělat nikoliv na úkor kvality těch uměleckejch představení, ale tedy umělecké kvality představení, ale snažíme se šetřit na kostýmech, na dekoracích, na hostech a samozřejmě tedy i na gážích. Protože to už Werich dobře věděl, že říkal: Kluci, když to nebude úspěšný a nebudou peníze, budou hubený gáže. U nás to je úspěšný, ale ty peníze na tom nejsou závislý.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Dokonce jsem četla, existuje nějaké úplně minimalistické divadlo, kde se hraje u dvou stolečků, respektive u jednoho stolku pro dva herce. Ale tudy cesta snad nepovede?

Michal PAVLATA, herec, publicista, pedagog
--------------------
To doufám, že ne, protože to by byla nejenom v případě Činoherního klubu, jistě velká škoda.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Co dnes, pane Pavlato, přivádí lidi do divadla? Mám na mysli, co chtějí vidět?

Michal PAVLATA, herec, publicista, pedagog
--------------------
No, lidi chtějí vidět především zábavu, což je docela komický v tom smyslu, že, víte, kdyby sem přijel někdy nějakej cizinec a podíval se třeba do hospody a nad pípou visí vrah hospodské zábavy televizní obrazovka a začaly se přepínat kanály, tak v libovolnou dobu náhle zjistíte, že na Primě běží estráda, na Nově běží estráda, na další televizi běží nějakej veselej pořad a kdyby to rychle přepnuli tomu cizinci, tak musí mít pocit, že tady u nás je příšerná sranda. Lidi se utíkají v týhle tý věci a myslím si, že to není úplně dobře. I když chápu, že je prima, že třeba dvouhodinové představení dokáže lidem dát nějaký pocit uvolnění, nebo nějaký zábavy. Činoherní klub je na tom trošku jinak, protože má své publikum, které ví na co jde a mnohdy se teda nejedná o představení, která by byla vrcholem veselohry.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Znamená to tedy asi, když se utíkáme k zábavě, tedy více bavit, možná méně sdělovat. Takže se nám nevede možná pocitově až tak dobře, pozitivně, když vyhledáváme právě něco, co nás pobaví, potěší, utěší?

Michal PAVLATA, herec, publicista, pedagog
--------------------
No, možná, že to tak je a divadlo by mělo být obrazem doby, ve které je tvořeno a já si myslím, že ta doba zrovna veseloherní není. Ale je to fajn, že prostě existujou soubory, který se specializujou na tuhle tu činnost. Já se dneska půjdu podívat na představení do divadla ABC, což je jejich nová premiéra a nevím, jak se to jmenuje a zjistěte si to sami a běžte a je to vyprodaný už na mnoho týdnů dopředu.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Chybí vám na současném repertoáru našich divadel v Česku více dramat?

Michal PAVLATA, herec, publicista, pedagog
--------------------
To ani ne, protože ony jsou. Jsou hlavně v těch menších divadlech, který já mám zmapovaný, jako je Dejvický divadlo, nebo Činoherák či Zábradlí. Pak ještě v Řeznické hraje se podobné divadlo i v Celetný ulici, to Špalkovo, ten Špalkův Kašpar a myslím, že i na Národním a na Vinohradském divadle se chystají některé tyto tituly, které přinese s sebou snad nové vedení.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Vypozoroval jste, co se týče dramaturgie divadel, nějaký posun, nebo současný trend? Je to směrem k tomu, řekněme, lehčímu žánru, ke komediím, nebo je to vyvážené?

Michal PAVLATA, herec, publicista, pedagog
--------------------
Ten trend je danej právě těma prachama, o kterých mluvíme od začátku. Ředitelé musí plnit hlediště. Aby ho plnili, musí trošku nadbíhat publiku a trefovat se do jeho vkusu, což je velmi jednoduché ve výsledku, protože tato doba je nakloněna takový tý hloupější polovině člověka, ty pohodlnějí, to je myslím lepší slovo, než hloupější, pohodlnější polovině člověk a lidi prostě za zábavou i třeba nějakýho takovýho ne úplně kvalitního typu půjdou do divadla a zaplatí za to peníze. Za drama už toho lidi tolik nedají, protože říkají, já mám svejch starostí dost a ještě mě tím budete krmit 2,5 hodiny.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Nová ředitelka pražského divadla Na Fidlovačce Eliška Balzerová chce divadlo od příští sezony přiblížit ke kořenům na kterých bylo založeno, k jistému obrozeneckému vlasteneckému tónu. Jak tomu bylo v počátcích obnovené scény. Myslíte, že má šanci uspět právě s tímto zaměřením?

Michal PAVLATA, herec, publicista, pedagog
--------------------
Elišku Balzerovou mám rád. Eliška Balzerová to myslí zcela určitě vážně a bude mít s tím těžko práci. Protože vlastenectví, to je myslím věc, která v posledních letech utrpěla značné trhliny. Já si vzpomínám na Macháčkovo představení Naši furianti v Tylově divadle, což bylo úžasný vlastenecký představení, ze kterého já jsem v období totality šel a asi tak 2,5 hodiny mi nevadilo, že jsem Čech. To bylo úžasný a jestli na tuto strunu bude chtít Eliška tlouct, tak to je jistě velmi správný a trošku by mohlo snad sehrát v kladném smyslu by mohla sehrát ta skutečnost, že je to i určitá, promiňte, proti Evropské unii, aby nás zase nespolkla nějaká taková globální moc, jako tomu bylo už před, tedy za onoho času. Ona se ta doba strašlivě změnila. Kdyby to bylo těsně po revoluci, tak si myslím, že na to bylo nádherný podhoubí a věřím, že to Elišce vyjde i v tomhle případě. Jestli byste dovolila, já bych teď navázal tady na něco, co s tím jakoby nesouvisí, ale řekl bych, že souvisí. Já tady mám starej fejeton, který jsem napsal do Lidovek 21. 10. 98 a jmenuje se to 83 vteřin. Ono to popisuje takovej běžnej stav v metru, kdy na nástupišti trasy B se ozývá děžurná, která pořád křičí: Urychlete výstup a nástup do soupravy, ukončete a lidi se tam rvou a různě se tam cpou do toho metra. A já tady tak píšu, že říkal jsem si, že půjdu pěšky, jako Ludvík Vaculík a podívám se, jak na povrchu zuří děžurné a tržní hospodářství. Cesta eskalátorem trvá 83 vteřin, pohyblivé schody v protisměru byly plné lidí, už ve 20 vteřině své jízdy vzhůru jsem si uvědomil, že na těch lidech je cosi divného, neobvyklého. O pár sekund později jsem na to přišel. Všichni ti cestující měli děti. Dva starší manželé s dítětem. Mladá slečna se 2 kluky. Úředník s holčičkou v náručí, voják s dítětem. Studentka s dítětem. Skin s dítětem. Žena s nákupní taškou a dítětem. Nádražák s dítětem. Asi mezi nimi byl i někdo bez lístku, ale dítě měl. Nikdo nejel po těch schodech v protisměru bez dětí. Vypadalo to jako stěhování mateřské školky a taky. Jo. Nahoře jsem viděl paní učitelku, jak dává do opatrování své svěřence jednotlivým cestujícím. Vy se nebojíte dát děti úplně cizím lidem? Řekl jsem jako Ludvík Vaculík, který se taky nikdy do ničeho neplete. A jak je mám dostat dolů, pane? Dole jsou dvě kolegyně, ty jely první a ony si je přeberou. Tak jsem se zařadil do fronty na děti. Získal jsem holčičku. Verunko, jeď s pánem, řekla paní učitelka a Verunka se mě chytla za malíček. Jeli jsme dolů 83 vteřin. Vzorek obyvatelstva, který doprovází děti. Přes 30 % voličů sociální demokracie, lehce pod 30 % sympatizantů ODS, lidovci, unionisti asi někdo z ODA a DEU, za Sládka tam byl nejspíš ten skin. Konečně vznikl široký konsensus na celých 83 vteřin jsme my doprovázející občané přijali nějakou osobní odpovědnost. To bylo velmi pozitivní. Moc rád bych býval jel až na smíchovské nádraží, kde školka vystupovala, ale musel jsem zpátky napovrch. V pražských ulicích jsme se my doprovázeči dětí rozpustili v šedivém davu. Srážíme jeden druhého za pomyslné bílé přerušované čáry a nadáváme na poměry. 83 vteřin osobníodpovědnosti skončilo. No, to je to, co vlastně o co divadlu by mělo jít a Elišce o to půjde určitě taky. Určitá nějaká osobní odpovědnost a spoluúčast na tom, co se děje okolo nás. My hodně nadáváme na ty fešáky, který jsme si zvolili a pořád si neuvědomujeme, že oni jsou obrazem obyvatelstva, které je zvolilo. Že je tam stejnej počet darebáků jako mimo politiku, stejnej počet slušnejch lidí jako ve společnosti a že je to takovej vzorek obyvatelstva v tom parlamentu sedí.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Ten váš fejeton vznikl v roce 1998, jak byste popsal tu situaci a nemusí být zrovna v metru, i když to byl ten vzorek společnosti, dnes v roce 2012?

Michal PAVLATA, herec, publicista, pedagog
--------------------
No, to je právě to, proto jsem to četl, protože to by byl úplně jinej svět v tom smyslu, že lidi se hodně uzavřeli zase zpátky do sebe. Tady jezdí po Praze takovej vůz jeden, kterej hraje Kdož sú boží bojovníci. Je to impozantní chorál a ty lidi mají nějaký požadavky na vládu. Oni se mýlí podle mýho soudu v jedný věci. Dneska už nikdo klíčema cinkat nepůjde. Není to, je to protože lidi jsou hodně zklamaný třeba vývojem, ale málokdo si uvědomujeme, jak málo jsme my k tomu pozitivnímu vývoji přispěli.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
A uvědomuje si i tu osobní odpovědnost, o které jste psal?

Michal PAVLATA, herec, publicista, pedagog
--------------------
Právě, že ne, já si myslím, že ne, já se do toho zahrnuju, protože nechci říkat, lidi jsou takový a já jsem hodnej. Ne, jsem stejnej jako ostatní, ale přece jenom se někdy o něco přece jenom pokoušíme, jak prostřednictvím svýho povolání, tak eventuelně nějakým psaním do novin, nebo něčím takovým.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Mimochodem často se ptáme, jestli ona osobní odpovědnost vymahatelná?

Michal PAVLATA, herec, publicista, pedagog
--------------------
To je pravda, no. Osobní odpovědnost se nedá samozřejmě nařídit, dá se možná naučit podle nějakých vzorů, který by si člověk měl nést ve svém srdci, ať už jsou to jeho rodiče, předkové, nebo nějaká osoba veřejně činná.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Reakce od pana Jiřího prostřednictvím formuláře na našich webových stránkách. Bylo to pěkné, ten váš fejeton. Co si myslíte o hodnotách, aktuálních hodnotách dnešní společnosti? Jaké jsou, kdybyste se zamyslel nad nějakým žebříčkem první tři, nebo prvních pět?

Michal PAVLATA, herec, publicista, pedagog
--------------------
Já si myslím, že je potřeba to generačně rozdělit. Ne úplně rozumím tomu, jaký hodnoty vyznávají třeba 25letý až 35letý lidi, protože se mi zdá, že chtějí všechno hned. A že chtějí všechno v té nejlepší kvalitě. Je to jejich trend a je úplně cizí mé generaci, protože my jsme neměli tyhle ty, v těhle těch letech nic. A pokud se člověk třeba oženil v té době, tak musel nutně žít z milostí svejch rodičů, nebo jinejch příbuznejch. Dneska jsou tito mladí lidé schopni se zadlužit hypotékama, takže mě by to vyděsilo, ale to je prostě daný tím, že jsem z jiný doby. Oni se ale nejenom nebojí těch hypoték, ale nebojí se ani si vzít další leasingy, auta, dovolený a já nevím, co všechno. Což mi připadá trošku divný.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Byla ta vaše generace, když vám bylo 20 řekněme, 25, více zodpovědnější v tomto směru?

Michal PAVLATA, herec, publicista, pedagog
--------------------
To nevím, ale hned si spočítám, kterej rok to byl. My jsme měli kliku, to byl rok 65, když mi bylo 20 a to bylo celkem takový liberální období na celý planetě. Kdy ty planety neškodí tý Zemi, Zeměkouli, Shakespeare o tom říká: Tak posvátní a milostivý je to čas. Tak to byly ty 60. léta v tom 20. století. I když ne celý, že jo, protože v 68. už přišli osvoboditelé a na 40 let to bylo zlomený. Odpovědný jsme nebyli, ale byli jsme najednou šťastný z toho, že se může občas vyjet ven, že se, že naše holky vypadají úplně stejně jako francouzský holky, že jsou dokonce hezčí, že mají taky minisukně a při tý příležitosti musím vzpomenout, že jedno z největších svinstev bylo, že oni nám přes noc vysvětlili, že ty naše holky takový nebudou. A to byla chyba.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Na co rád chodí divák v Americe, to napověděla prestižní americká divadelní cena, ovládl ji muzikál Once o vztahu irského muzikanta a české emigrantky, adaptace stejnojmenného filmu v němž se hlavních rolí ujali Glen Hansard a Markéta Irglová a její hudba získali 8 cen včetně nejprestižnějšího ocenění za nejlepší muzikál, Oscary. Jaké je to naše publikum? Zaujal by podobný muzikál i publikum v Česku, co myslíte? Vracíme se zpět k divadlu.

Michal PAVLATA, herec, publicista, pedagog
--------------------
No, já doufám, že ano a rozhodně by zaujal určitou třeba část snobské veřejnosti. Ale já bych na to šel rozhodně a vůbec kvalita českého muzikálu mě velmi překvapila. Já jsem si myslel, že u nás se ten žánr nemůže nikdy v životě ani chytnout, ale přitom už je tady spousta takovejch těch projektů, který jsou původní a jsou muzikantsky skvělý, nebožtík Karel Svoboda to byl hitmaker velkej i muzikálovej a jsou tady věci, který jsou skutečně podívaná. Na mě působí trošku komicky, když se někteří ti pěvci považují taky za herce, to je trošku, to je asi, jako kdybych já se považoval za zpěváka. Ale zase ve výsledku potom je to docela myslím dobrý.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Muzikál docela vytlačil takový ten klasický velmi oblíbený žánr v Česku, a to je opereta.

Michal PAVLATA, herec, publicista, pedagog
--------------------
Opereta je myslím hodně vytlačená teďka a je to škoda, protože já tohohle toho bastarda uměleckýho v tom nejlepším slova smyslu jsem měl vždycky hrozně rád. Já jsem v operetě začínal u Ludvíka Žáčka v operetě v Karlíně. Bylo to tam krásný, holky měly paví péra v zadku a já jsem kráčel po schodech dolů, špalírem těch nádhernejch dam. Bylo to úžasný.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jinak zatčení a obvinění středočeského hejtmana Davida Ratha inspirovalo i umělce, humoristy, mám na mysli představení o takzvané Blonďaté bestii a Krabicovou aktualizaci. Myslíte, že dochází k renesanci satiry?

Michal PAVLATA, herec, publicista, pedagog
--------------------
To je bystrá parta okolo scénáristy Kolečka a ta Barbora, Barbora je ta herečka, která to hraje a hraje to velmi dobře, oni jsou bystrý, pohotový a to si myslím, že je na tom nejcennější, protože se domnívám, že zase tak úplně těžký to není. Jo, to chce mít jenom určitou pódiovou zručnost a nebát se do toho šlápnout. To se jim myslím daří a satira to úplně není, je to rychlá divadelní reakce.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Rychlokvaška.

Michal PAVLATA, herec, publicista, pedagog
--------------------
No to bych neřekl, ne rychlá divadelní reakce. Rychlokvaška je něco, co by jenom vyšumělo a nebylo. To je rychlá divadelní pohotová profesionální reakce.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jak vůbec reaguje naše divadlo, možná i film třeba literatura na dění ve společnosti? Jak reflektujeme třeba tyto kauzy a další témata korupce, finanční krize.

Michal PAVLATA, herec, publicista, pedagog
--------------------
No, to se mi zdá právě, že ne úplně dobře. Já jsem dělal v některejch filmech, který teď nebudu jmenovat, abych tvůrce neurazil, který se právě snažili reagovat na něco, co tady bylo jako v korupci a v těhle těch věcech a ono je to vždycky hodně vlažný a ne úplně. Možná, že jim to taky není úplně dovoleno to natočit tak, aby, může do toho dát někdo peníze, který si to ohlídá, aby tam bylo jenom přesně to, co lze pustit na veřejnost a to, co na veřejnost pustit nelze.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Další dotaz pro vás. Jestli má divadlo také prázdniny, protože politika je už dávno nemá.

Michal PAVLATA, herec, publicista, pedagog
--------------------
No, divadlo má prázdniny, ale má herci mají tak malý gáže, že všichni pracujou o prázdninách, což si může jenom já jako dobře situovaný důchodce a sirotek si můžu dovolit nepracovat o prázdninách, což teda taky budu nepracovat.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Dnes s hercem Michalem Pavlatou. Váš kolega tady v pořadu Jak to vidí podnikatel Stanislav Bernard jednou řekl, cituji:"Jakmile jsou lidé na něco hrdí, přece to nebudou sami ničit. Míra zlodějiny je menší tam, kde mají lidé svou zemi rádi." Myslíte, že nám chybí zdravý patriotismus? Často toto slovo používáme v souvislosti třeba se sportem a fanděním.

Michal PAVLATA, herec, publicista, pedagog
--------------------
No, to tedy ano, to nám chybí naprosto maximálně. Víte, my když vyhrajeme nějaký mistrovství světa třeba v hokeji, tak po Praze chodí ožralí vlastenci zamotaní do státní vlajky a volají mistři, mistři a jsme mistři a podobně. Já je různě zastavuju poněvadž jsem protivnej a říkám, hele mistři nejsme. Mistři to je jenom těch 27 kluků, který vyhráli ten hokej, my mistři, ne, mistři, mistři, no šílejí tady po těch ulicích, jako bychom všichni delegovali nějaký svoje povinnosti na někoho jiného, v tomto případě na sportovce. Teď začalo mistrovství Evropy ve fotbale. Já to sleduju zpovzdálí, dokonce jsem tak dobrej prognostik, že jsem některý věci prorokoval. Měl jsem takovej článek ve, v Reflexu, kde jsem popisoval naši, víte, když se dneska sejde v lokále 20 lidí, tak je to taky 20 fotbalovejch trenérů, všichni už víme dávno, jak to všechno dopadne a je jeden celonárodní konsensus ve všech hospodách, mnohý ty stoly se modlily za to, abychom vůbec na mistrovství Evropy nepostoupili, protože by konečně Bílek odešel jako lodivod českého národního týmu, protože na tom chlapovi není sympatického téměř nic. Mně snad jenom to, že se jmenuje Michal. A k dovršení všeho tak zcela nepochopitelně třeba nepostavil Jiřího Steinera, staví lidí, kteří vlastně už dávno v národním mančaftu bejt nemají, v kvalifikaci podávalo české národní fotbalové mužstvo žalostné, podivné a řekl bych náhodné výkony. A tumáš čerte kropáč, když je štěstí unaveno, sedne si i na Bílka a my jsme se prostě nějakým způsobem prodychtili až do toho hlavního turnaje. Nespravedlivým řízením osudu tam odjelo tohle omlazené a s patinovanými hvězdami ozdobené mužstvo bojovat o postup, ale v tý skupině to taky skončí, protože my máme nejjednodušší vylosování, nejjednodušší možné vylosování a přesto z tý skupiny nepostoupíme. Ale to přece není vlastenectví ve smyslu, v jakým o tom mluvíme. Nehledě k tomu, že fotbal je tak jako ďábelská hra, že to může dopadnout nakonec úplně jinak a já tady budu za blbce, budu v tu chvíli za šťastnými blbce, protože Češi do toho, to jistě, ale to není to vlastenectví pravý. Já si myslím, že hrdost, kterou mají třeba Američani na svoji zemi, to je třeba příkladná. Nebo země, kde třeba totalitní režimy teprve padly nedávno. My jsme to přece měli taky strašně dlouho nám to vydrželo, i pár let po tom 89. roce. Teď se to všechno vytrácí, vytrácí se z to důvodu, který jsou třeba pochopitelný, protože lidi jsou frustrovaný s tím vývojem a jsou s tím poničený. Ale znovu já musím říct, budu sám sobě protivnej, ale musíme se vždycky zeptat sami sebe, jak jsme my přispěli k tomu, aby to tady bylo lepší.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Herec Vladimír Čech včera v Hospodářských novinách napsal mimo jiné: On se i ten fotbal změnil, v hledištích je šílené násilí a po hřišti poklusávají nagelovaní manekýni, do kterých stačí lehce strčit malíčkem a už se svíjejí v křečích. Což je další ukázka pokleslé šmíry, která ovládla naše stadiony.

Michal PAVLATA, herec, publicista, pedagog
--------------------
No, Vladimíre, blahopřeju, to je velmi dobře, to je výtečně napsaný. Protože on ten národní mančaft má už delší dobu ne úplně dobrou pověst. To jsou skutečně nagelovaní manekýni, kteří sem přijížděli na soustředění národního mužstva ukázat si své nové účesy, nová auta, přívěsky, kabelky a při té příležitosti si také sehráli nějaké to utkání. To lvíček na dresu ještě z nikoho reprezentanta neudělá. To musí být až pod tím dresem někde v srdci je ta reprezentace.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Také moderátor, bavič a scénárista Karel Šíp ostře kritizoval právě herní systém národního týmu, jeho složení. Svěřenci trenéra Bílka podle něho v duelu s Ruskem, který jsme prohráli 1:4 potvrdili, že nemají kvalitu a na EURU dostanou ještě další dvě facky. Nebudeme asi tipovat, co bude dál, ale čím si vysvětlujete, že nemáme evidentně srovnatelnou základnu s těmi předchozími třeba kolem Pavla Nedvěda?

Michal PAVLATA, herec, publicista, pedagog
--------------------
Já si myslím, že se musí počkat, až nová generace těhle těch novejch fotbalistů doroste. Vedení fotbalovýho svazu, ten se odstranil, odstranilo, nebo byli odejiti pánové Košťál a přes pana Haška Ivana se to dostalo zase zpátky k panu Peltovi. To je ryba smrdí od hlavy. No, já nevím, já si myslím, že ne. V týhle tý zemi je spousta věcí v nepořádku, proč by měl bejt v pořádku zrovna ten fotbal? Na něj je holt vidět daleko víc. Je, za minulýho režimu bylo ohromný to, že dostat se do zahraničí, alespoň s národním mužstvem, to byla jediná možnost, jak vůbec vyjet ven. To byla teda sakra motivace pro to, aby ty lidi trénovali víc a víc. Dneska máme strašně moc fotbalistů venku, to nejenom těch, které známe, ale i v těch nejnižších dorosteneckých soutěžích. Už od třetí ligy hrajou český dorostenci, je jich venku snad 250. To je taky docela hodně. Co se s tím dá dělat teď? Opravdu si myslím, že opravdu je počkat, je potřeba počkat na to, až nějaká nová generace doroste a myslím si, že Karel Šíp má obrovskou pravdu v tom, že je třeba dávat příležitost těm novejm, mledejm hráčům, před těma zpatinovanejma hvězdama, který už dávno mají bejt ve skladišti. To myslím například pana Baroše. Ale jestliže je tam třeba Rosický, kterej si to nemá s kým hodit, tak to je teda opravdu špatně.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Uvidíme, jak to dopadne, kdyžtak si to řekneme při další návštěvě Michala Pavlaty. Děkuji a přeji příjemný den.

Michal PAVLATA, herec, publicista, pedagog
--------------------
Příjemný den.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Zítra Vladimír Kroc v půl deváté přivítá geologa Václava Cílka. Zita Senková přeje všem příjemný den. Na slyšenou.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media, a.s. Texty neprocházejí korekturou.

autor: zis
Spustit audio