Jak to vidí Josef Baxa - 8. října
Co si myslí o návrhu novely zákona o svobodném přístupu k informacím předseda Nejvyššího správního soudu Josef Baxa? Hovořili jsme také o zodpovědnosti soudců a situaci, která u nás panuje v soudnictví.
Své dotazy do pořadu můžete psát na jednoduchý e-mail: jaktovidi@rozhlas.cz.
Josef Baxa se v roce 1998 stal prvním náměstkem ministra spravedlnosti a byl jím až do roku 2002, pracoval postupně pro Otakara Motejla, Jaroslava Bureše i Pavla Rychetského. Účastnil se v letech 2000-2001 příprav a prosazení velké novely trestního řádu, založení Probační a mediační služby a v letech 2001-2002 tvorby nového institucionálního a procesního rámce správního soudnictví.
V lednu 2003 jej prezident republiky Václav Havel jmenoval předsedou Nejvyššího správního soudu, jímž je do současné doby. Jako soudce je na tomto soudu mimo jiné předsedou rozšířeného senátu a redakční rady Sbírky rozhodnutí.
"Jak to vidí" vysíláme od pondělí do pátku vždy v čase od 8:30 do 9:00 hodiny. (Přepis pořadu najdete na našich stránkách následující den, zvukový záznam do hodiny po odvysílání.)
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Dobrý den a dobrý poslech vám přeje Vladimír Kroc. Hostem pořadu Jak to vidí, je dnes předseda Nejvyššího správního soudu Josef Baxa. Dobrý den.
Josef BAXA, předseda Nejvyššího správního soudu
--------------------
Dobrý den.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Ministerstvo vnitra připravilo návrh novely zákona o svobodném přístupu k informacím. Chce výrazně omezit okruh lidí, kteří by ve státní správě museli zveřejňovat svoje platy. Co si o tom myslíte?
Josef BAXA, předseda Nejvyššího správního soudu
--------------------
No, nic dobrého, protože ten zákon, jak jste správně řekl, je to zákon o svobodném přístupu k informacím má nějaký základ. Platí už hezkou řádku let, byl předmětem řady i soudních výkladů a ta tématika, o které jste hovořil, ta je myslím jasně soudy vyložena, informace se mají poskytovat a jestliže nyní přichází někdo s tím, že ten zákon se má měnit vlastně k zavírání těch informací, k omezování těch informací, tak je to asi cesta úplně opačným směrem než by se očekávalo.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
No právě jsem se chtěl zeptat, jestli to není v přímém rozporu s rozhodnutím Nejvyššího správního soudu z května minulého roku, podle kterého informace o platu a odměnách poskytnutých z veřejných prostředků mají být zveřejněny a nepodléhají ochraně osobních údajů.
Josef BAXA, předseda Nejvyššího správního soudu
--------------------
To je základní princip, který jsme řekli v tom našem zmíněném loňském rozhodnutí. Je-li někdo placen z veřejných prostředků, veřejnost má právo vědět, jak je placen a myslím si, že i to, co bylo po tom našem rozhodnutí, to znamená tak, jak byly žádány informace o platech různých vysokých představitelů, vysokých úředníků, zaměstnanců státu, tak že jsme se dozvěděli všichni mnoho zajímavého a lze i pochopit proč zase uvnitř té veřejné správy existují nějaké snahy ty poskytované informace znovu omezovat. Jsou to asi nepříjemné údaje, ale nikoliv nepříjemné tak, abychom si mohli myslet, že jsou to údaje ze soukromí, které každý chce jistě, aby v soukromí zůstaly. Jsou to nepříjemné údaje pro ty, kteří je poskytují, nebo o těch, o nichž jsou poskytovány, protože zdá se, že vždycky tam není ten, ta úměra mezi tím výkonem a tou odměnou za něj. A to je asi to, co veřejnost zlobí, proto se asi po těch informacích pídí a to je možná zrovna důvod zase proč ti, kteří je poskytovat mají, hledají různé cesty a nyní jak slyšíme zákonné cesty, jak znovu ty dveře přibouchnout.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Faktem je, že v této společnosti je bohužel hluboce zakořeněna závist. Kde je podle vás ta hranice mezi veřejným zájmem a právem na ochranu soukromí?
Josef BAXA, předseda Nejvyššího správního soudu
--------------------
Ta hranice je vcelku nastavena tím zákonem. A jestliže tady hovoříme o právu na informace jako o základním právu, je to základní politické právo, které je přímo zakotveno v listině základních práv a svobod, tak stejně jako jiná práva tam zakotvená sice může být omezeno, ale ta omezení budou spíše výjimečná. A znovu říkám, ten princip, je-li někdo placen jaksi z veřejných prostředků, má veřejnost právo vědět, jak.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Když to tak slyšíte a víte vlastně, že mnozí úředníci hledají všechny možné prostředky a cesty, jak nerespektovat rozhodnutí soudu, zlobí vás to?
Josef BAXA, předseda Nejvyššího správního soudu
--------------------
Zlobí. Zlobí, ale nedá se nic dělat. Soud tady v tomto směru právo vyloží a je pak na těch dalších, jak s tím naším rozsudkem, jak s tím rozsudkem naloží. Jistě nejsme naivní, abychom si mysleli, že jeden rozsudek převrátí svět. Tady nejde myslím o závist. Já myslím, že ti, kteří se ptají na to, jak se zachází s veřejnými prostředky, nejde jenom o ty zmíněné platy, jde o to, jaké jsou uzavírány smlouvy, jaká plnění jsou poskytována ze státních nebo vůbec z veřejných rozpočtů. Takže ti, kteří tyto otázky kladou, rozhodně je nekladou z nějakých závistivých důvodů. Spíš mají asi zřejmě oprávněný pocit, že s těmi prostředky se nehospodaří vždy tak jako bychom asi hospodařili s vlastními penězi v rodinném rozpočtu.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Když jste mluvil o rozhodnutí Nejvyššího soudní soudu, promiňte, Nejvyššího správního soudu, tak jste říkal my. Jak vlastně takový verdikt vůbec takové rozhodnutí probíhá?
Josef BAXA, předseda Nejvyššího správního soudu
--------------------
Nejvyšší správní soud, jak známo, je soudem zjednodušeně řečeno druhé instance, ve správním soudnictví. Projednává kasační stížnosti, tedy mimořádné opravné prostředky proti rozhodnutím krajských soudů. Někdo se obrátí na krajský soud s žalobou proti rozhodnutí nějakého správního orgánu, pokud to rozhodnutí krajského soudu o té žalobě mu nevyhovuje, ať už tedy tomu žalobci nebo v některých případech i tomu žalovanému správnímu orgánu mají oba, jeden nebo druhý právo obrátit se na Nejvyšší správní soud s kasační stížností. Ten ji projedná, projednává ji zpravidla bez jednání, rozhodující jsou listiny, obsahy spisů, které jsou k dispozici, protože řeší se především právní otázky, jde o výklad práva.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Čili rozhoduje to jeden soudce?
Josef BAXA, předseda Nejvyššího správního soudu
--------------------
Ne, ne, ne, jsou to rozhodnutí senátní, typicky rozhodují tříčlenné senáty.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
A pokud nedojde, ne, nemusí dojít k úplné shodě, je to třeba 2:1?
Josef BAXA, předseda Nejvyššího správního soudu
--------------------
Může to tak být. Rozhoduje většina hlasů, takže v některých těch případech stačí jistě i dva hlasy, hlasy dvou soudců ze tří.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
A kdybyste, kdyby se stalo, já nevím, jestli někdy k tomu mohlo dojít asi, že jste třeba byl jiného názoru, než vaši dva kolegové, dokážete se potom s tím verdiktem ztotožnit a říkat, my jsme rozhodli?
Josef BAXA, předseda Nejvyššího správního soudu
--------------------
Tak určitě. Je to princip, který je od nepaměti v soudním rozhodování přítomen. Pokud jde o ty přehlasované soudce, může to být někdy tak, že ten jeden z těch tří, který je tím soudcem zpravodajem, je-li přehlasován, tak třeba nevyhotovuje pak odůvodnění toho rozhodnutí, udělá to některý z jeho kolegů. Od 1. ledna letošního roku máme určitou novinku, pokud Nejvyšší správní soud rozhoduje ve větších senátech, v takzvaném rozšířeném sedmičlenném senátu, nebo v senátu stejně početném, který rozhoduje ve věcech volebních nebo ve věcech politických stran, má ten přehlasovaný člen senátu právo, aby bylo uveřejněno jeho odlišné stanovisko, to se připojuje k rozhodnutí, on tam argumentuje proč nehlasoval pro výrok, přináší tam nějaké své pohledy na věc a to je, říká se tomu takzvané disentní stanovisko a zase známe, jak z historie, tak i třeba ze zahraničí, že některá ta původně menšinová disentní stanoviska jsou určitou inspirací a můžou se třeba v dalším čase pak stát i základem i pro nějaký budoucí většinový názor.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
A je přípustná třeba nějaká neformální diskuse mezi soudci těch různých instancí, těch soudů různých instancí, pokud dojde tedy ta vyšší k jinému stanovisku?
Josef BAXA, předseda Nejvyššího správního soudu
--------------------
Tak zase jeden z takových těch starých principů je, že rozhodování vyššího soudu je závazné, právní názor vyslovený v tom rozhodnutí je závazný pro nižší soud ...
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Proto se ptám na tu neformální diskusi, že třeba vám zavolá kolega a řekne, víte, já to viděl jinak. Proč jste rozhodl takto? Jestli to vůbec lze?
Josef BAXA, předseda Nejvyššího správního soudu
--------------------
Tak ať to lze nebo nelze, občas to probíhá. Nemůžeme si myslet, že všechna naše rozhodnutí jsou na těch krajských soudech přijímána s potleskem a s nadšením, možná podobné pocity někdy prožíváme my v případě, že naše rozhodnutí neobstojí v řízení před Ústavním soudem a podobně. Ale tady je asi důležitější si uvědomit, že důvěra v celkový systém je hodnota, která musí mít jasně přednost. Říká se, oni mají to lepší razítko. Prostě nejde o to, abychom si dokazovali, kdo je chytřejší nebo hloupější, možná o tom můžeme psát nějaké odborné články, nebo se přijít na nějakých seminářích, ale pokud jde o soudní rozhodnutí nebo soudní řízení, musí to mít svůj začátek a konec, a to je myslím jasné.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
A přesto existuje nějaká řevnivost mezi jednotlivými soudy?
Josef BAXA, předseda Nejvyššího správního soudu
--------------------
No, tak jisté napětí, ale to je něco, co je docela zdravé, protože i to je předpokladem kvality rozhodování, protože víme-li, že naše rozhodnutí je ostře sledováno, tak jistě si na něm dáme více záležet.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Vydali jste memorandum o výběru kandidátů na soudce pro Nejvyšší správní soud. Jaká kritéria by měli splňovat?
Josef BAXA, předseda Nejvyššího správního soudu
--------------------
Je to veřejný dokument. Já jsem se zamýšlel vlastně celou dobu, co jsem předsedou tohoto soudu a už to bude desátý rok, jak vybírat soudce, jaké soudce hledat. Ta diskuse probíhá v celé justici. Někdy intenzivněji, někdy méně, ale zatím bohužel v těch minulých letech se spíše soustředila na to, kdo má vybírat a podle jakých pravidel, ale nebyl nikde definován cíl, to znamená koho hledáme, jaká charakteristika by měla platit pro soudce. A i tady nelze asi zastřít, že na to jsou v justici různé názory, někteří se domnívají a dá se říct, že to je většinový názor, že justice by si měla vychovávat své adepty a své budoucí kolegy sama, to znamená, že by ten mladý právník po právnické fakultě se měl stát takzvaným justičním čekatelem, složit potom nějakou profesní zkoušku, stát se soudcem, podobně, že k vyšším soudům by měli přicházet pouze soudci, kteří prošli nižšími soudy. Já tento názor úplně nesdílím. Je to jedna z možností jistě, ale přece jen, a neplatí to jen o justici, pokud někomu svěříte výběr svých kolegů, tak prostě riskujete tím, že si vybere někoho, kdo je stejný jako on sám. Soudní moc je z hlediska ústavy a zákonné úpravy, nemá být krajována, takže se sama sebe krajově, ale soudce jmenuje prezident republiky na návrh ministra spravedlnosti, projednává to vláda. To znamená ta, ten podíl moci výkonné je tady nesporný a já si osobně myslím, že plnohodnotnou částí justice by měli být také lidé, lidé z praxe, kteří prošli nějakou profesí a tam prokázali svoji způsobilost, svoji odbornou ale taky třeba morální způsobilost ...
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Čili, promiňte, že vám skáču do řeči, vy vítáme i praxi v advokacii chci říci.
Josef BAXA, předseda Nejvyššího správního soudu
--------------------
Určitě. Já si myslím, že je to jak odborná, tak i taková trošku psychologická záležitost. Víte, soudce má v rukou velkou moc, může rozhodovat o druhých, jeho rozhodnutí mají někdy dalekosáhlé důsledky a myslím si, že není vůbec na škodu, když, než tuto moc dostane do ruky, zažije třeba na vlastní kůži, nebo na kůži řekněme svého klienta, jaké je to rozhodovat o něm, proti němu a zjednodušeně řečeno, bude nejprve tím, který bude někde stát na chodbě a klepat, čekat na to, než ho někdo pozve dovnitř. A bude součástí toho procesu, než se stane tím, který tedy bude zvát dovnitř, do jednací síně a bude tím rozhodujícím aktérem procesu. Soudci by měli být ve svém rozhodování také předvídaví a to, jak bude někdo rozhodovat, možná poznáme z toho, jak už rozhodoval, nebo jak pracoval, prostě měli by to být lidé čitelní, svoji dosavadní profesí a také svým dosavadním životem. Lidé bez minulosti jsou podle mého názoru poněkud riskantní, aby jako svoji první životní profesi nastoupili rovnou do taláru. A říkám to jaksi kriticky, možná i právě proto, že jsem jedním z nich, také tím, který v minulosti prostě z té fakulty rovnou přešel do soudní budovy a je v ní do dnes.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Ono se před časem hodně diskutovalo právě o věku soudců. Jestli už to mají být lidé zralí, ale ono se to asi těžko dá objektivně určit, od kolika let se člověk má nebo může stát soudcem.
Josef BAXA, předseda Nejvyššího správního soudu
--------------------
No, jistě, ten věk určitě je důležitý, protože přece jen se dá říci, že tak, jak člověk jde životem, sbírá zkušenosti, které jsou nutné pro výkon soudcovského povolání. Ta diskuse, jak jsem říkal, ona není mimo justici nějak příliš intenzivní. Nečteme, jaké by společnost asi chtěla mít soudce, ale chtěla mít určitě soudce, kterým může věřit. To znamená lidi, které zná, kteří něco dokázali a řekněme, je smířena i s tím, že jim svěří někdo ruky pravomoc rozhodovat o druhých. A i k tomu vlastně směřuje ten náš výběr soudců, chtěl jsem tu praxi, kterou jsem zavedl v těch posledních téměř 10 letech, prostě, aby ten soud byl pestrý, aby se skládal ze silných osobností, z nejrůznějších zdrojů, tak aby ten proces měl i jakousi vnitřní a zejména vnější legitimitu. To znamená, aby i veřejnost věděla, jací lidé jsou vybíráni kandidáti jsou zveřejňováni, proč vlastně mají být soudci a aby o tom mohla proběhnout třeba i obecná debata.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Jenomže vy už jste naznačil, že možná veřejnost zatím o takovou debatu příliš nejeví velký zájem. Nepřipadá ti to vzdálené, nebo příliš odborné?
Josef BAXA, předseda Nejvyššího správního soudu
--------------------
Jednoduše pro to, že ty informace vlastně o tom žádné k dispozici nebyly. První informací je vždycky, že prostě bylo jmenováno, nevím, 20 soudců a to je všechno. Ale myslím si, že zejména právě k těm vysokým soudům by ta jména měla být konkrétní, mělo by být předem zřejmé, kdo o takovou funkci usiluje a i ten proces výběru by měl být pokud možno transparentní.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
A co ženský element, je u vás na Nejvyšším správním soudu dostatečně zastoupen?
Josef BAXA, předseda Nejvyššího správního soudu
--------------------
Určitě, určitě ano a je to jeden, i když se tomu směju, tak je to jeden z velice důležitých faktorů, vyrovnanost, rovnováha a mezi soudci a mezi dalšími zaměstnanci soudu, ať už jde o věk, o pohlaví, o jak říkám tu dosavadní profesní dráhu, o regionální původ také, jestliže jde o jedinečné soudní pracoviště, tak jenom proto, že sídlí v Brně, nemůže být složeno asi pouze z brněnských právníků. To všechno, tato rovnováha a všechno jaksi je předpokladem pro to, aby ta rozhodování byla co nejkvalitnější.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Mimochodem, nedívají se na vás v Brně dojíždějícího Plzeňáka nějak přes prsty?
Josef BAXA, předseda Nejvyššího správního soudu
--------------------
Tak jistě občas předmětem nějakých vtípků jsem, ale možná, že je to o něco lepší než kdybych dojížděl z Prahy.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Jak důležitá je u těch adeptů, zase se vracíme k té původní otázce adeptů na soudce Nejvyššího správního soudu, zkušenost ze zahraničí?
Josef BAXA, předseda Nejvyššího správního soudu
--------------------
Každá zkušenost ze zahraničí, to jistě neplatí jenom v justici nebo v právu, je obohacující, je inspirativní. Lidé, kteří prošli nějakou zkušeností ať už studijní nebo pracovní někde jinde, kteří zase, abych v uvozovkách řečeno, prokázali, že dokážou žít ve volné přírodě, tak si myslím, že zase mají nějakou větší, nebo další řekněme, další způsobilost k tomu, aby byli třeba dobrými soudci. Ale zase, abych to nepřehnal, jenom tohle to jistě nestačí.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Krom jiného by měli být připraveni na to, že jejich práce bude vystavena veřejné kritice, to teď cituju, nebo parafrázuju vaše slova, je to těžké obhajovat vlastní rozhodnutí, vysvětlovat je?
Josef BAXA, předseda Nejvyššího správního soudu
--------------------
Soudce k tomu musí být připraven, soudce musí být připraven, každý soudce musí být připraven sdělit nejenom, jak rozhodl, ale také proč tak rozhodl a to tak, že to pochopí nejenom ti zasvěcení, zainteresovaní účastníci řízení, ale i širší veřejnost, že to je součást právě autority. Soudnictví, to je součást, přesvědčivost je součást jaksi, nebo předpokladem pro důvěryhodnost. Nemůže nikdo chtít po každém, aby bedlivě a podrobně sledoval soudní procesy a soudní rozhodnutí. Právě proto musí soudce být schopen i v jakési zkratce tohle sdělit.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Vy už jste vlastně teď našli podle, ale jestli tomu dobře rozumím, podle těch nových kritérií, nebo těch nově formulovaných kritérií dva nové adepty. Ti teď jsou připraveni k jakémusi slyšení.
Josef BAXA, předseda Nejvyššího správního soudu
--------------------
Ano, jsou to dva kandidáti, jejich jména i charakteristiky byly zveřejněny na našich internetových stránkách, probíhá o nich už teď probíhá o nich diskuse uvnitř soudu i navenek. Pozítří skutečně předstoupí před plénum soudu, k takzvanému slyšení, kde se představí, kde vysvětlí svoji motivaci, proč vlastně chtějí být soudci a právě u tohoto soudu, měli by promluvit jistě o svých názorech na soud, na justici, na roli vysokých soudů a také na svoji možnou roli v případě, že obstojí na svou možnou roli uvnitř Nejvyššího správního soudu. Teprve na základě výsledků tohoto slyšení a případného doporučení soudcovské rady soudu, se pak rozhodnu, jestli ty návrhy na jejich jmenování podám nebo ne.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
A je tohle to všechno podle vás cesta ke zvýšení důvěryhodnosti justice?
Josef BAXA, předseda Nejvyššího správního soudu
--------------------
Myslím si, že ano, myslím si, že ano, protože to, že rozhodují konkrétní lidé, kteří mají prostě svoje jména, svoje tváře, svoji minulost, to je důležité zejména proto, že Nejvyšší soudy rozhodují zpravidla bez toho, že by probíhalo jednání veřejné. To znamená, že by ta veřejnost mohla sledovat to samotné rozhodování, samotný proces. O to důležitější je, aby jaksi získala jistotu, že ti lidé, kteří se podílejí na těch rozhodnutí, že jsou to lidé v podstatě takové, jaké si asi soudce představujeme.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Vy jste před chvílí docela výstižně řekl, jakou zodpovědnost vlastně nese na bedrech každý soudce, protože rozhoduje o osudech jiných. Jak je to složité, se vypořádat třeba s určitými pochybami, které člověk nutně musí mít?
Josef BAXA, předseda Nejvyššího správního soudu
--------------------
No, pochybovat se určitě musí, ty pochyby by měly někde skončit, vždycky to rozhodování musí dospět do takového stadia, kdy je věc jaksi zralá a kdy ta míra pochybností už je minimální. Jde o přiměřenost, spíše bych to obrátil, jde o přiměřenou jistotu, že věci se odehrály tak, jak je prokázáno. Nejsme jistě páni bozi, kteří by znali a věděli všechno. Naše poznání je omezené, soudní rozhodování se nakonec sestává z podkladů, které taky jaksi tvoří omylní lidé, takže znovu říkám, jde o to, aby tady byla přiměřená jistota pro to, že věci se odehrály tak, jak se odehrály a že ty pochybnosti jsou pokud možno vyloučeny nebo eliminovány. Nemůžeme se stavět do absolutní pozice, že se dá pochybovat o všem, o tom jestli vůbec existujeme, a tak dále. To vždycky musí být nějaká vysoká míra pravděpodobnosti, přiměřená jistota, ty pochybnosti by neměly být důvodné.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
A jak složité je odolávat nejrůznějším tlakům, kterými mám pocit, že soudce je vystaven asi permanentně a vlastně pořád si musí uvědomovat, nebo se kontrolovat, jestli někdo nemá snahu nějakým způsobem manipulovat.
Josef BAXA, předseda Nejvyššího správního soudu
--------------------
Říkáte to správně. To soudní rozhodování, nebo vůbec ta soudcovská profese není rozhodně práce, která by se dala zamknout někde v kanceláři a člověk potom by odcházel z prázdnou nebo s čistou hlavou domů, ty procesy, ty případy si nosíme v hlavě a i po letech si na ně vzpomínáme, konfrontujeme je ve své paměti s jinými případy a podobně. Takže určitě je to náročná profese, základní předpoklad je, aby soudce, aby jeho život byl urovnaný, utříděný a aby se té profesi mohl naplno věnovat, aby nedělal věci, nebo nechoval se tak, aby mohl být třeba předmětem nějakého nátlaku, nějakého vydírání. Musí soudce jistě umět odolat i všem těm svým, tomu svému okolí, svým příbuzným, kamarádům, známým, kteří po něm něco chtějí a něco a tak dále. A musí také umět odolat třeba i náladám veřejného mínění. Soudce musí být schopen rozhodnout, přesto, že všechna média v zemi, by psaly 14 dní intenzivně, že ta věc musí dopadnout tak a tak. Soudce nesmí takto rozhodnout v případě, že pro to nejsou podmínky. I tohle soudce musí a musí být schopen i v těchto případech jasně a srozumitelně říci proč.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Cituji z našeho mailu: "Vážený pane Baxo, v šedé zóně naší společnosti bují různé jedovaté výhonky, jestliže někdo ve veřejném médiu prezentuje na Facebooku názor, že lidé s čistým příjmem pod 25 tisíc patří mezi lůzu, tedy 80 % dospělých, včetně řady vysokoškoláků a neměli by tady nic ovlivňovat ani volit, nesměřuje to de facto k fašistickému pojetí státu a není to už na hraně trestného činu?" Já tady mám jenom potřebu říci, podepsán Jindřich, že to je trošku posunuto, on ten názor tady byl kladen od nějakého posluchače, já jsem to citoval v rozhovoru s Václavem Malým, takže to nebylo ve veřejném médiu, ale že se na Facebooku objevují tyto názory, že ten, kdo je pod nějakou výši příjmů, takže vlastně by neměl mít ani volební právo a kladl jsem to jako otázku. Samozřejmě Václav Malý se od toho distancoval. To jenom na vysvětlení.
Josef BAXA, předseda Nejvyššího správního soudu
--------------------
Tak myslím si, že každý člověk má svoji plnou důstojnost, a jeho důstojnost nebo rozsah jeho základních práv odvozovat od jeho příjmů, si myslím, že je naprosto zvrácená představa.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
A tady to směřovalo k otázce, jestli už to není vlastně na hranici trestného činu, likvidace demokracie, takovéto názory?
Josef BAXA, předseda Nejvyššího správního soudu
--------------------
No, víte Internet je plný názorů, bych řekl mnohem horších, je to prostě obrácená tvář Internetu, je to rub a líc, je to cena za to, že ty informace jsou dostupné a všude přítomné. Já bych tohle to nějak nepřeceňoval.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Naším dnešním hostem byl předseda Nejvyššího správního soudu Josef Baxa. Vy jste vlastně na půl cesty z Plzně přes Prahu až do Brna. Tak přeju šťastnou cestu a mějte se hezky. Příště na shledanou.
Josef BAXA, předseda Nejvyššího správního soudu
--------------------
Děkuji. Na shledanou.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Zítra bude hostem pořadu Jak to vidí komentátor Jan Petránek. Vladimír Kroc přeje dobrý poslech dalších pořadů. Na shledanou.
Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media, a.s. Texty neprocházejí korekturou.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor


Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.