Jak to vidí Ivan Kraus - 29.9.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Příjemný poslech vám přeje Vladimír Kroc. Hostem pořadu Jak to vidí je dnes spisovatel Ivan Kraus, přeji dobrý den.
Ivan KRAUS, spisovatel
--------------------
Dobrý den.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Naším tématem, myslím tím celodenním, je dnes inteligenční kvocient, když se o někom dozvíte, že má IQ vysoký, tedy ten kvocient, změní to nějak váš názor na něj?
Ivan KRAUS, spisovatel
--------------------
No, moc ne. Víte proč, když jsem se dozvěděl toto téma, tak jsem si, já bláhovec, udělal několik testů. A byl jsem velice hrdej, když jsem si udělal jeden a vyšlo mi, že jsem lepší než Napoleon, Napoleon Bonaparte, a než Lincoln, jsem si říkal, dobrý, a než Britney Spears, taková zajímavá skupinka. Jenže pak jsem si udělal druhej a tam vzhledem k mému věku mně to dalo najevo, že bych udělal tak akorát maturitu. Takže za prvé jsem zjistil, že ty obrázkový já moc nemůžu a že můžu ty matematický a logický, čili je tam mnoho kritérií a hledisek. A abych to dopověděl, no, příliš velký dojem to na mě neudělá, neboť se domnívám, že je v tom hodně teorie.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Zajímavý je takzvaný Flynnův efekt, že průměrné hodnoty IQ, jak jsem se dočetl, tedy průměrné hodnoty ve společnosti, že stále stoupají, asi o 3 body za 10 let. Tak se ptám, čím to, že leckdo z nás má právě opačný dojem, že jako celek spíš blbneme.
Ivan KRAUS, spisovatel
--------------------
Já mám právě zcela opačný dojem, nevím, jak to měří, zda stoupají taky ty hodnoty těm, co to měří, nebo jestli jim malinko klesly. Já jsem byl fascinovanej seznamem, kterej jsem si našel, zemí a tam jsem zjistil, tam je asi 150 zemí, že jsme úplně na špici mezi nejlepšími čtyřmi, Japonsko, Švýcarsko a pak už se valíme my před Francouzi, Brity a ostatními, ale pak jsem si říkal, ono to má rub a líc. Co když je v tom i to naše tunelování, kdy se inteligence změní ve vykukovství, jo, že jsme šibalové a tak dále. Těžko, těžko to takhle uchopit jednostranně.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Ona je otázka, na to se budeme ptát odborníků, co nám vlastně říká toto číslo. Z vašeho pohledu není přeceňováno?
Ivan KRAUS, spisovatel
--------------------
Já si myslím, že je, že dokonce byla kdysi doba, nemůžu to říct přesně, myslím, že ve Spojených státech, když se na to bral velký ohled při přijímání zaměstnanců do práce, že jo. Ale víte, mě to tlačí rovnou k té druhé kvalitě, to jest ta emoční, EQ. Protože co mi pomůže, si říkám, a zažil jsem to v praxi mockrát, když jaksi, řekněme, přijde člověk, který bude jaksi šéfem v tom divadle, a tak dále a fajn, má pro to všechny předpoklady, akorát mu chybí, co to je to EQ, to je vcítění se, to je vlastně taková, taková empatie, být schopen reagovat na situaci, odhadnout, kdy už s těmi novými lidmi, který poznám, budu moct mluvit, o čem, až už to prostuduju, počítat s jejich povahou, provádět nějaký změny, ale ne brutálně nařízením, že od pondělka, a tak dále. Čili je prý dokázáno, říkají američtí psychologové, že naše IQ nemusí být vrcholové, ale velice záleží na tom druhým EQ, jo, na tý emoční inteligenci.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Čím to, že člověk má zase dojem, že když se podíváme třeba na naši elitu politickou, tak že tam právě mnohdy zrovna to EQ nebude asi na té nejvyšší úrovni, že spíš chybí.
Ivan KRAUS, spisovatel
--------------------
No, určitě to tak mnohdy bohužel je. Já jsem si totéž říkal, že, že se hledí na tu kvalitu obecných vědomostí, znalostí, kvalifikace, že jo, ovšem já můžu vystudovat leccos teoreticky, ale to, myslím, ještě neznamená, že jsem kvalifikovanej pro všechny situace, do kterých se v životě dostanu, protože ty situace jsou momenty ve styku s lidma. Já to vidím často u nás, že jo, v Brdech, já se bavím s některými našimi řemeslníky, když přicházejí, ba dokonce jeden říká, pane Kraus, nemáte chvilku, pojďte si se mnou povídat, když tam šroubuje, jo. Je to pan instalatér a já vidím a naslouchám jim a koukám velmi často, neznám jejich IQ, ale cítím, že mají velmi rozumný názory a že se velice dobře orientujou v téhle, řekněme, v uvozovkách, stále ještě nové době.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Je to to, čemu se říká zdravý selský rozum, to je ono?
Ivan KRAUS, spisovatel
--------------------
Jo, já tomu tak říkám, to je takovej termín non technicus, ale já tomu tak říkám. Oni nejsou, víte, na jedný straně já vždycky jsem respektoval a obdivoval intelektualitu lidí, kteří šli za nějakou věcí, něco dosáhli, ale říkám to s plnou odpovědností, ne každý takzvaný intelektuál, byť v uvozovkách či bez, mě okouzluje. Protože jsou taky, buďme upřímní, trendy, my je vidíme ve všem, my je vidíme v kumštu, my je vidíme v historii a jako často je to jako vata. Já jako kluk jsem vždycky byl fascinovanej, jsme si koupili, směli si koupit cukrovou vatu, jak to vypadalo krásně na tý tyčce, na tý špejli a pak jsme do toho chramstli, kousli a vyšel vzduch a bylo to pryč.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Ještě jedna taková poznámka nebo otázka k IQ jako k číslu. Teď ve Spojených státech aktuálně byla popravena žena, jejíž inteligenční kvocient byl na 72 bodech. Kdyby bývala měla jenom 70, to už je hranice debility, nemohla by být popravena. Což už je docela tragické v tom, v té souvislosti, že šlo o dva body.
Ivan KRAUS, spisovatel
--------------------
No, a víte, co mi to připomnělo? Když jste se o tom zmínil, ano, ty dva body, ta přesnost toho měření. Mně to ad absurdum, není to tak vzdálený, připomnělo, jak němečtí vědci vymysleli způsob tedy za okupace, jak jsem se dočetl, jak zkoumat podřadnou řasu, do té jsme patřili i my Slovani, jak známo, že jo, nejen Židi a cikáni. A skutečně pak byli lékaři, který prohmatávali, já měl takového bratrance, ten byl starší, hlavy na školách nebo byly prohlídky tadyhle a hledali jakýsi hrbolek, jak je veliký. A to je, tahle ta pachuť ve mně zůstala, když jsem, když slyším tohle, 70 bodů, 72 bodů. Nezapomeňme na to, že právě v době toho nacionál socialismu šly sebou, to nebyly jenom, jak se nám zdá, milice, to nebyly, to byli chemici, fyzici, filosofové, ideologové, biologové, no, a vznikl, byli podpůrní. Já bych se tohohle strašně bál a myslím si, že před justicí nemůžeme se spoléhat na nějaký body jako na stupně Fahrenheita nebo Celsia.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Tou vzpomínkou jste mi připomenul, že včera bylo 28.září a nevím, nevšiml jsem si, že by někdo připomenul, že to bylo také výročí opravdu tragické události v roce 1941. Hned den po nástupu do funkce vyhlásil Heydrich tříměsíční stanné právo.
Ivan KRAUS, spisovatel
--------------------
No, vidíte to, a víte, proč to je? Protože lidi nejsou ženatý jako já. Má pozoruhodná žena pravila. Tak podívej se, a napsala mi to dokonce, 28.září, tak 995 byli vyvražděni Slavníkovci, já říkám, prosím tě, dej mi kávu teď se Slavníkovcema, pak budou Přemyslovci, kde je koláč. A říká, a má to ještě tu souvislost, že téhož dnes 28.září, avšak, jak říkáte vy, 41 bylo vyhlášeno stanné právo tehdy v protektorátě Heydrichem. Tak takto poučen svou ženou jsem si říkal, že je moc dobře, že ještě by tam bylo jedno datum a to pak škrtla, ještě tam měla právě toho včerejšího Václava 28.září 929 a já říkám, no, a pak přišla, říká, jo, moment, oni se historici v tom přou. Povídám, tak to škrtneme a necháme Václava pod kopytem.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Ono to, co se událo v roce 1941, tak už byl náznak toho, co měli nacisté vlastně v úmyslu, poněmčit, když to řeknu eufemisticky, český národ, kam vlastně chtěli směřovat v tom roce 1941.
Ivan KRAUS, spisovatel
--------------------
No, oni vlastně, když se na to podíváme zpětně dneska, tak to je nepopiratelný, měli tři cesty, jedna byla pozavírat a eliminovat, jedna byla poněmčit, jedna byla vystěhovat, že jo, protože ta poslední část toho plánu byla jakýsi Dálný východ, protože oni předpokládali, že s těmi Slovany musí nějak zatočit. A to bychom byli a Poláci a Rusové a Ukrajinci a tak dále. A tak vlastně ten plán byl, byl samozřejmě vymyšlen na absolutní vítězství a když dnes vidím ty dokumenty, kde sleduju toho Hitlera, jak dojde k té porážce po velice těžkým boji u Stalingradu, k té Africe, má skvělý dokumenty od BBC převzatý a z dalších zemí, tak vidíte, jakej to byl, Němci pro to mají takovej hezkej výraz Wahn, Wahn je šílenství. Protože pak se dočtete, že zbrojní průmysl té německé říše, toho Reichu, jak to Adolf Hitler jaksi plánoval, vzrostl obsazením naší malé země o 26 procent. Čili my jsme byli kořist, která vlastně pomáhala fabrikama, proto nebylo taktéž bombardováno, musíme říct tady, zaplaťpánbůh, výrobou těch, těch mírových holubiček, jak tomu ironicky říkali čeští dělníci posléze.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Říkáte mírové holubičky. Je zajímavé, jak se vlastně ten svatováclavský kult dal vlastně, se s ním dalo pohrávat, zneužít, to slovo jsem hledal, protože právě za protektorátu nejvyšší vyznamenání bylo tehdy Svatováclavská orlice takzvaná.
Ivan KRAUS, spisovatel
--------------------
Ano, to znamená, že oni, já jsem si toho taky povšiml, ale není to tak dávno, před pár lety, to bylo vyznamenání a člověk si tak říkal, a podívejme, jak oni byli šikovný, že si prostudovali tedy tu naši historii a vzali z ní tenhle motiv, protože si říkám, no, tohle to je osloví, ty Böhmen, že jo, ten svatej Václav, no, a bylo toto vyznamenání a no, víte, ono tam je, když se podíváte na dokumentární fotografie z minulosti, z této minulosti, tak vás přepadne trošku smutek, protože vy a já tím nedělám žádný hodnotový soudy, jenom konstatuju, vy uvidíte Národní divadlo s posmutnělými tvářemi tehdejších vynikajících herců, jak vyjadřují loajalitu tedy režimu, no, a pak je uvidíte v 70.letech, když jde o antichartu a dneska mám, byla charta, já říkám, byla anticharta a teď máme antiantichartu. Víte, co to je? To jsou osočení, o nichž se píše, taky nevím proč, neboť ti větší viníci jsou neviditelní a oni se hájí a soudí a jsou vymazáváni, tak to už je třetí fáze. A takhle já si z toho beru takový ponaučení, že ta historie, to abychom četli vždycky půl tuctu knih, abychom se dobrali pravdy. Václav, Boleslav, Boleslav, Václav, že jo, ale zase budete souhlasit, že rádi jsme, že máme Václava na koni, že se můžeme sejít pod kopytem, nedej zahynouti. Buďme upřímní, každý národ, každej národ potřebuje nějakej symbol a ono takové to moderní, že bychom měli počítač a na něm by byl smajlík, jak to předáváme mladé generace, nebo že bychom se sešli u McDonalda, to by mně přišlo blbý.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Když jsme včera projížděli kolem Václavského náměstí, tak děti děkovaly soše. Děkujeme, že máme dneska volno, takže. Dnes Jak to vidí spisovatel Ivan Kraus. Vím, že vás zaujal pondělní článek Pavla Barocha v Aktuálně.cz, mluvili jsme o tom a ten článek má název nebo titulek Proč se staví pražský okruh? Pro česnek z Číny.
Ivan KRAUS, spisovatel
--------------------
Ano, ono mě to zavedlo, já se omlouvám, já zašustím, nechť mě to posluchači prominou, já to prostě z hlavy neumím, mě to zavedlo k tomu tématu, protože on psal o okruhu, ale co na tom bylo zajímavý, já to stejně nenajdu, že se, když se na to podíváte z blízka, tak se dozvíte, že nám vlastně česnek mění klima. A vy si řeknete, no, jak mně může česnek měnit klima. Jenže se dočtete, že česnek putuje z Číny, to je ta hlavní várka, 20 tisíc kilometrů a pak 600 až 700 necelých kilometrů putuje auty, náklaďáky z Hamburku přirozeně z přístavu sem. No, a tak se podařilo údajně, nevím, do jaké míry je to pravda, spočítat, kolik toho kysličníku CO2 vypustěj ty automobily, když nám vezou česnek. Navíc teda já mám kamarády vařivce a ty sháněj pořádný česnek, jak tomu říkají, protože tento čínský půl roku putuje k nám a musí být konzervován. A už bylo dokonce spočteno, nebudu to teď hledat, kolik nás stojí pět kilo rajčat nebo kilo brambor, teda hlavně rajčat nebo jablek, pardon, z Itálie. A v té tabulce, když půjdete dál, zjistíte, kolik my vyvážíme rajčat a kolik dovážíme rajčat, což já už vůbec nechápu. Protože já bych si myslel, že nejdřív to sníme a co nám bude chybět, to můžeme dovézt. Ale ono to tak úplně není.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Ona je otázka, jestli, když se řekne kilo česneku, rovná se kilu oxidu uhličitého vyprodukovaného právě, jak jste řekl tím, že ho dovážíme až z Číny, jestli nad tím běžný spotřebitel jenom nepokrčí rameny a řekne si, no, a co s tím můžu dělat. Faktem je, že ten česnek český vlastně nemáte šanci v českém obchodě sehnat.
Ivan KRAUS, spisovatel
--------------------
No, to je problém, někdo vám řekne, já už znám ty vysvětlivky, no, pane Kraus, EU, no, pane Kraus, globalizace. Jenže podívejme se z blízka a uvědomme si, že ty zemědělci v Číně za ten peníz, který za to dostávají, dostávají, by třeba u nás žít vůbec nemohli, že patřej k té spodní části sociálního obyvatelstva, čili co tím vlastně podporujeme - a) a b) my vlastně, když nepotřebujeme, to je logický, českej česnek, tak taky, proč by se pěstoval. Ale otočme to, co kdybychom zaplatili našim zemědělcům tolik za cokoliv, co dostanou, když to vyvezou a mohli bysme to sníst, oni by si vzali svý penízky na naftu, na traktory, na lopaty, krumpáče. Já si myslím, že by to bylo IQ jako docela v pořádku, kdybychom se zbavili, já bych zavedl takovej termín, DQ, to je kvocient debility, jo. Kdybychom jim malinko snížili, pak by nám nemuselo ani to IQ tak narůstat, stačilo by ta spodní vrstva, která jde spolu s inteligencí, kdyby se nám to podařilo malinko zmáknout.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Já se vrátím k tomu česneku a vlastně k těm produktům, které tady pěstujeme. Je pravda, už jsme o tom ve vysílání také mluvili, že jsou třeba země, dejme tomu, právě už zmíněná Itálie, kdy je ten spotřebitel v tom dobrém slova smyslu uvědomělý a žádá si právě těch produktů, které pocházejí. No, tak jde asi o to, aby se tady vytvořila ta spotřebitelská poptávka, ta žádost.
Ivan KRAUS, spisovatel
--------------------
No, já to slyším rád, protože ve Francii jsme, často jsem přišel tedy jaksi do obchodního centra, domů jsem přinesl ty rajčata, jak mi žena nařídila, pak jsem do nich kousl a v duchu jsem si říkal, ztrácíš čich, už je necítíš, neříkej to ženy, jseš stále svěží a mlád. No, a potom jsem se dostal do obchodu k dobrému Alžířanovi či Tunisanovi, kde jsem zaplatil trošku o euro víc, já cítil rajčata. Tak jsem mu to řekl a on se zasmál a pravil, milý pane, já jezdím čtyřikrát v týdnu ve čtyři hodiny ráno na letiště za Paříž a toto, co cítíte a jíme spolu, jsou rajčata z Provence a od tý chvíle jsem řekl, tak, a dost. A žádný Chile a žádná Argentina, všechno odsud a tak jsem si malinko připlatil a nabyl jsem čichu, mám na to čich.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Zase v souvislosti se stejným článkem, který jsem citoval před chvílí, tak jsem se dočetl, že vydatný český oběd zanechá na zemi takový ekologický otisk jako pět dní života obyvatele Konga nebo jeden den Bulhara či Albánce. Vyplývá to prý z porovnání takzvané ekologické stopy, kterou vypočítal Viktor Třebický, přední český specialista na indikátory udržitelného rozvoje. Tak tohle je docela možná srozumitelnější, než ty kvocienty, o kterých jsme mluvili v úvodu.
Ivan KRAUS, spisovatel
--------------------
A která to byla země, jste řekl, já to přeslech.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
U nás v České republice, když si dáme my oběd, tak je to za pět dní života obyvatele Konga, anebo za jeden den Bulhara.
Ivan KRAUS, spisovatel
--------------------
No, a vidíte, jsme zpátky zase u IQ, EQ, protože pokud si řekneme, no, prosím tě, nandavej mi to na talíř, co je mi do Konga nebo do Tanzanie, dej mi to, ať si pošmáknu, to je sice pěkný, lidský, ale je to trošku nehumánní, protože nejsme sami a potom děláme sbírky na ty země a pak přispíváme státně i EU, organizaci na to, aby jim bylo líp a to je otázka tý emoční inteligence, obávám se, která se týká koho, no, politiků.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Přečetl jsem si, že kdyby všichni na zemi žili s takovými nároky jako Češi, tak že bychom potřebovali ke spotřebě zdroje ještě z další poloviny zeměkoule, tedy jednu celou a ještě někde půjčit.
Ivan KRAUS, spisovatel
--------------------
Ještě kus.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Tak, tam je zajímavé to, že vcelku máme pocit mnohdy, že se nám nevede úplně nejlépe, ale ukazuje se, že alespoň tedy podle té spotřeby to tak být asi nemusí.
Ivan KRAUS, spisovatel
--------------------
Čili oni spočetli, že bysme potřebovali ještě takovej planetární záhumen taky, jo. No, tak to je pozoruhodný, ale asi někteří to dokážou podle, na základě statistik, to je trošku odstrašující, protože to mně připomíná i to, o čem se taky celkem moc nemluví, my mluvíme stále o ceně benzinu a nafty, že jo, zejtra potřebujeme vědět kolik. Ta hluboká krize, která v tomto naše světě, světečku, jiný slovo je, je otázka vody a otázka vody je, myslím si, z historie to víme, zrovna tak, takovým epicentrem válek, jako územní nárok, protože kudy ta řeka teče, kde ty, voda je život, že jo. Já to vím, já jsem umanutej, já mám malej rybníček, jak mi klesne voda, tak se mnou není k vydržení. A volám hasiče a rád zaplatím, ať to doplněj. To mám nějakou genetickou vadu.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Shodou okolností, aniž bych věděl, že otevřete toto téma, ostatně my o tom budeme mluvit v pátek v Kávě o čtvrté, tak jsem o tom přemýšlel, čím to, že zase ještě není zřejmě ta situace tak vážná, že pořád ještě platí takové to jednoduché srovnání, že třeba my si tady žijeme tak dobře oproti, dejme tomu, Africe, že splachujeme toaletu pitnou vodou. Čím to, že ještě není žádná tendence toto měnit.
Ivan KRAUS, spisovatel
--------------------
Ano, no, to je, my prostě nějak jako máme málo času na to, abychom si prodloužili náš čas. My jsme v takovým jaksi fofru, my jsme všichni, my prostě, jak říkám, nám nepřijde. My postavíme dálnice, oni jsou nutný, já o tom nepochybuju, ale nejde to donekonečna, že jo. A to, že máme dálnici, že něco urychlíme a propojíme, znamená, že třeba z celé té Evropy tu pojedou náklaďáky v této malé zemi, mě zlobí proto, že existuje zem zvaná Schweiz, Suisse, neboli Švýcarsko, kde jsem na vlastní kůži poznal ten obrovskej rozdíl, jak to bylo dřív a jak je to dneska, když ty náklaďáky dokážou dát na vlak. To si odhlasovali a prosadili a já jsem o tom naprosto přesvědčen, že to bylo možný v leckterý zemi, když spočtete jenom, co stojí ty zvukový zábrany kolem dálnic, co stojí dálnice samy, my nevidíme to, že si kazíme vzduch, on je, on není vidět, víte.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
S Ivanem Krausem stručně ještě jedno téma, americký prezident Obama prý hodlá dát zelenou snahám tamních tajných služeb kontrolovat komunikaci na internetu, například prostřednictvím Skypu tedy. No, a jsme zase u tématu Big Brother.
Ivan KRAUS, spisovatel
--------------------
Ano. No, lze se o tom dočíst u nás i v zahraničním tisku, tedy ono zatím se to připravuje, diskutuje se o tom, svou roli tam hrajou ty bezpečnostní služby, CIA, že jo, Intelligence Service a FBI, federální Bureau investigace. A oni prostě jsou toho názoru, že by jaksi bylo možno dřív rozeznat nebezpečí terorismu, když by bylo možno kontrolovat, odposlouchávat jak Skype, tak kontrolovat ty sociální sítě, to znamená Facebook, Twitter a já nevím, jak se to všechno jmenuje. Ale už první věc a idea zastánců této teorie je jaksi chybná. A to říkají kritici rovnou, protože oni si myslej, že by to byla taková centrála a tam by se to skladovalo. Ono představme si to jaksi elektronicky, ale i tak a to už zase říkají moudří, myslím si já, že by to byla nádherná brána pro hackery neboli ty, ty lidičky, o nichž víme, že se nám probourají jak do Bílýho domu, tak do banky a kamkoliv, že by se jim to vlastně tím usnadnilo. Ale je to jaksi Big Brother, protože v tom smyslu, že ono se nikdy neví, kam až to zajde, že jo. My už dobře víme, že dneska podle telefonu a s tím nemůžeme nic dělat, je vidět, jestli jsme v Brdech nebo v Praze. A když by se postupovalo takto dál, tak nikdo neví, kde je ochrana tý, toho privatu, toho člověka, tý osobnosti, že jo. Já se ovšem domnívám, že to stejně neprojde politicky, protože Američani jsou velmi svobodymilovní lidé, takže ta idea asi v té formě, o který se teďka píše, tak to nedopadne. Ale je to takové varovné znamení, protože už pan Rockefeller, starší to úspěšný pán, který hraje karty v politice, dokonce pravil, no, proč jsme vlastně ten internet pouštěli lidem.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Faktem je, že ony sociální nebo spíš společenské sítě jsou založeny snad až, bych řekl, na anarchii, tedy jakákoliv státní kontrola je proti jejich smyslu. Je jisté, že uživatelé by se z nich stáhli a hledali by jiné komunikační prostředky zkrátka.
Ivan KRAUS, spisovatel
--------------------
No, určitě. Určitě to tak je, protože jednou jsem hrál naivního, jedině tak se něco dozvíte a potkal jsem v Německu takového hackera, tak jsem ze sebe dělal trošku pitomečka a on se mi začal vytahovat. A šokoval mě ne tím vším, co mi vysvětlil a byli pyšný na to, že byli ve Spieglu se svým virem, kterej byl úžasnej, zdevastoval nevím co, ale on říkal, víte, to není tak, že já se podepíšu pod ten virus, já ho vymyslím a nastrčím to mladýmu klukovi, kterej je hrdej, že virus Columbus, kterej vám zdevastuje počítač, bude pod jeho jménem. A pak to šlo dál, řekl byste, no, tak kluka chytěj, to se stalo, on mi to tak i potvrdil, a půjde bručet, nikoliv, dostal možnost, buď půjde bručet, neboli do vězení, anebo půjde k firmě za dobrý plat, tehdy to bylo v markách, pracovat. Vybral si to druhý.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Tak to byl příběh, kterým končí dnešní úvahy Ivana Krause, spisovatele, který je pravidelným hostem pořadu Jak to vidí. Díky a už se těším na příště, mějte se hezky, na shledanou.
Ivan KRAUS, spisovatel
--------------------
Děkuju vám, mějte se hezky a na shledanou i posluchačům.