Jak to vidí Ivan Hoffman - 7.12.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Dobrý den. Vítejte v padesátém kalendářním týdnu roku 2009. Příjemný poslech pořadu Jak to vidí vám přeje Vladimír Kroc. S komentátorem Deníku a spolupracovníkem Českého rozhlasu Ivanem Hoffmanem se ještě vrátíme k událostem toho týdne uplynulého. Ivane, dobrý den do Zlína.

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor Deníku
--------------------
Já také přeji hezký den.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Ústavní soud v Německu vyhověl církvi a zakázal nedělní nákupy. Těžko si představit, co by to způsobilo u nás. Co bychom si počali s volnou nedělí, kdyby nám zavřeli obchodní centra, co myslíš?

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor Deníku
--------------------
Já myslím, že by to byla katastrofa, protože u nás se to doopravdy vnímá jako otázka osobní svobody, práva osobního výběru. Ať si každý vybere, jestli chce, nebo nechce nakupovat. V tom Německu, tam je trochu jiná situace, tam byly některé obchodní domy otevřeny jenom v některých městech, o svátcích, v nedělích a právě proti té výjimce z dobrého zvyku, že v neděli se odpočívá, protestovali u německého Ústavního soudu nikoliv církev, ale církve, tam se spojili katolíci s protestanty a společně měli pocit, že to je nějaké zvláštní. A tam ten soud jim dal zapravdu a na tom je vlastně nejhezčí ta argumentace, on řekl, že všechna velká náboženství mají den, kdy se nepracuje, kdy je volno, kdy lidé odpočívají a že vlastně vycházejí vstříc nejen věřícím, ale i všem ostatním, kteří přece také mají nárok podobně jako věřící na volný den.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Někdo by mě možná opravil, že jsem řekl zakázal nedělní nákupy, de facto je to zákaz prodeje. Vidíš v tom rozdíl?

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor Deníku
--------------------
No, tak ani ne, protože to, o co doopravdy jde, že se lidé místo toho, aby tlačili před sebou nákupní vozík spolu s ostatními v nějaké tlačenici, oni tu tlačenici zažijí 6 dnů v týdnu tak, aby místo toho vzali děti a šli s nima do lesa na procházku, aby navštívili příbuzné, aby prostě si udělali nějaký jiný sportovní program. To všechno jsou aktivity, kterým jsme se mimochodem také my věnovali, ale jak se pak ukázalo, pouze z nouze, protože jsme měli zavřené obchody. Samozřejmě trochu přeháním, ale je fakt, že takové, takové to zpohodlnění, taková ta touha být v davu a s těmi ostatními, tak je něčím špatná, je to nějakým způsobem to naše chování patologické. Nemůžu si pomoct, když člověk přijde před Vánocema do Německa a vidí vánoční trh, řekněme, v Regensburgu, ten jsem já viděl loni, tak je až šokován tím, jak se ty dvě společnosti rozešly, jak se vzdálily, jak tam ti lidé prostě v tu neděli nikam nespěchají, necpou se na nějakém parkovišti, ale volně se procházejí, usmívají se na sebe, pijí svařené víno, mají čas, a ty trhy jsou plné příjemných lidí, jsou tam umělci, kteří ukazují ty své výrobky a je tam prostě neobyčejná pohoda, kterou žádný obchodní dům prostě neumí, nedá se nic dělat.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Nabyto bude teď i v Kodani, ale z úplně jiného důvodu. Do dánského hlavního města už dorazil klimatický expres z Bruselu, je to gesto vysokých úředníků Evropské unie, kteří se uskromnili a neletěli letadlem, nýbrž vyrazili vlakem. Začíná takzvaný ekologický summit, tedy vrcholná konference OSN o změnách klimatu. Jenom za Českou republiku tam bude 25 politiků. Ivane, je myslitelné, aby se 15 tisíc účastníků na něčem konkrétním dohodlo?

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor Deníku
--------------------
No, moc to myslitelné není a v podstatě, jak člověk sleduje zasvěcené komentátory, tak se to vlastně ani nečeká. Ten summit se rodil v dlouhých teda debatách, to se připravovalo leta a vlastně ta základní otázka, ta se vlastně nevyřešila před ním a určitě se nevyřeší ani tam. Jde o konflikt mezi rozvinutými ekonomikami a rozvíjejícími se ekonomikami, zatímco ti rozvinutí tvrdí těm druhým, že strašně špiní to ovzduší a vypouští mnoho exhalací, tak ti rozvíjející se chudí říkají těm bohatým - no, jo, jenže vy jste bohatí právě na základě toho, že jste historicky kdysi to ovzduší už zamořili, tu přírodu už poškodili, to znamená, vy nám teď nemůžete bránit, abychom my se dostávali na vaši úroveň a pokud vám to vadí, tak to zaplaťte. A tam vlastně ti bohatí nevidí žádný důvod se omezovat a podporovat vlastně konkurenci, omezování teda průmyslu, to je asi ten základní spor, to znamená spor o peníze. Ale není jediný. Před tím summitem ještě vlastně došlo k neuvěřitelnému skandálu, kdy několik horlivých vědců ve snaze přizpůsobit statistiku svým teoriím manipuloval, manipulovalo daty s oteplováním země. Teď vlastně jsou všichni zaskočeni, protože se neví, jestli doopravdy se planeta otepluje, a to je vlastně klíčové téma tohoto summitu. Pokud uznáme, že člověk je viníkem toho, co se děje prostě s klimatem, tak potom je potřeba, aby se člověk uskromnil. Ale když veškeré vypouštění, vypouštění takzvaných skleníkových plynů nezpůsobuje nějaké nezvratné škody, tak je vypouštějme dál. Pak je i zbytečné, aby prostě jeli vysocí úředníci vlakem, mohli klidně letět letadlem.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Tak cítím tam velkou nadsázku v tom, co říkáš, protože samozřejmě to nemohou dokázat nebo vyvrátit, /nesrozumitelné/ vědců, kteří navíc tedy tvrdí, že to je úplně jinak, že jejich věty byly vytrženy z kontextu a tak dále. Je fakt, že ti hackeři, kteří zveřejnili jejich e-maily, jsou dosud neznámí, nicméně sémě pochybnosti už zaklíčilo. Ale není to tak, že i kdyby se sebeméně udělalo ve prospěch zachování únosného životního prostředí i na základě sebevíc sebezmanipulovaných faktů, že by to vlastně bylo ve výsledku dobře?

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor Deníku
--------------------
Určitě ano, ale já vycházím z toho, že doopravdy jsme my lidé na téhle té planetě takovým, řekl bych, problematickým prvkem a že si už dlouhá staletí podřezáváme větev a já nevím, co si o nás můžou myslet různí delfíni a medvědi a tak ale, ale chováme se doopravdy zvláštně, divně, sebestředně, agresivně a chováme se tak i k sobě navzájem, to znamená, vlastně ten hlavní důvod veškeré skepse, proč to tam asi v tom, v té Kodani nemůže nijak velmi dobře dopadnout, že bychom se domluvili na nějakém lepším vztahu ke klimatu, k přírodě, je ten, že my si vlastně pokaždé říkáme, jestli to ještě není zbytečné, jestli ještě není brod příliš daleko, jestli má smysl kupovat střechu na dům, který ještě neshořel, jinými slovy bagatelizujeme vždycky ta nebezpečí, ta rizika, řešíme věci až tehdy, když už se stanou, až tehdy, když už s nima nelze téměř nic udělat. To znamená tato, toto pravidlo, tato neschopnost se domluvit, spíš snaha jeden druhého přechytračit, to je vlastně light motiv lidského jednání.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Šetrný k přírodě má být i dvoudenní kongres Strany evropských socialistů v Praze, i oni mají debatovat o klimatických změnách. Co, Ivane, může takové setkání podle tebe přinést?

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor Deníku
--------------------
Mně se moc líbilo, když byl náš předseda Jiří Paroubek tázán televizní moderátorkou na to, co budou řešit a jak se vyrovnají socialisté v Praze se svou, řekl bych, klesající popularitou v Evropě, neboť jejich poslední volby do Evropského parlamentu nedopadly nejlépe, tak on na to řekl, že jistě budou si povídat také o tom, proč lidé nedůvěřují politikům, proč se nedůvěřuje politice. Já mám pocit, že když se sejdou ať už socialisté nebo konzervativci nebo zelení, tak pokaždé musí z toho jejich jednání vyjít takový závěr, že lidé nedůvěřují politikům kvůli těm ostatním, kvůli těm druhým. To znamená, že socialisté asi přijdou na to, že lidé kvůli konzervativcům nevěří v politiku a naopak. Pokud by chtěli najít odpověď na tuto zásadní otázku, tak by asi měli si prostě dát dostaveníčko napříč politickými stranami a toto zvolit jako takové téma svého hloubání, proč jim lidé nevěří a tam by možná došli k jednoduchému závěru, že totiž to odjakživa je takové věčné dilema, jestli mají být politici ti chytří anebo těmi chytrými, tou elitou, která ví, co je pro lidi dobré, anebo naopak, jestli je úkolem politiků sloužit lidem, naslouchat, být schopen jim naslouchat, neboť lidé sami nejlépe vědí, co je pro ně dobré. A ve skutečnosti asi by museli přijít na to, že zatímco tvrdí, že lidem slouží a snaží se prostě dělat to, co lidé nejlépe vědí, co je pro ně dobré, tak uvnitř sami jsou přesvědčeni o tom, že oni jsou ti nejchytřejší a právě oni zvěstují lidem prostě to dobré, co my hloupí prostě nevíme a nechápeme a nikdy nám to nedojde, protože, prostě já nevím proč. A tohle to dilema oni nikdy nevyřeší. Prostě politik stále bude pod takovým tlakem, že má být vzorem, že má být tou elitou, tím, který lidi vede, i dobrým příkladem, i prostě dobrou myšlenkou a současně služebníkem. A mám pocit, že se to nikdy úplně nevyřeší, protože současně oni musí být pod nějakým tlakem, musí se po nich chtít, aby byli prostě doopravdy reprezentanty a z druhé straně je potřebujeme mlátit po hlavě, protože jim to přeroste za chvíli přes hlavu a pak už nevědí, co dělají.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
A ještě tedy víkendový sjezd Strany zelených, ten potvrdil v čele nejmenší parlamentní strany Ondřeje Lišku. Má se současnými 3 % volebních preferencí podle tebe šanci dohnat ztrátu a překročit tu 5% hranici, aby se v příštích volbách do sněmovna vůbec tato strana dostala?

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor Deníku
--------------------
To je problém stran, které jsou stranami jednoho muže, kde se provozuje takové to one man show, že je v čele člověk, který je nejvtipnější, nejchytřejší, nejhezčí, nejmoudřejší, a to byl Martin Bursík, který prostě na sebe strhl veškerou mediální pozornost, byl takovou jednu dobu obletovanou hvězdnou a on, když není v čele, tak každý jiný už je potom bezvýrazný a pak už můžou dělat, co chtějí, a ti novináři se nemají čeho chytit, nemají se o co opřít, nemají prostě koho vyzpovídat a dát do televize, do nějakého pořadu a při vší úctě k politikovi Liškovi, tak on začíná a on sotva bude tím, který prostě tu stranu udrží v té Poslanecké sněmovně. A já si myslím, že na nějakou dobu zřejmě nemají šanci a udělali by dobře, kdyby příště se nesoustřeďovali na jednu silnou mediálně zajímavou postavu, ale spíše se pokusili vrátit k programu a zjistit, o co jim jde.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
V pořadu Jak to vidí si povídáme s komentátorem Deníku Ivanem Hoffmanem. Přepis našeho rozhovoru najdete zítra na internetové adrese www.rozhlas.cz/praha. Pojďme k dalšímu tématu. Výbor informatiky Magistrátu hlavního města Prahy má dnes projednat výsledky auditu takzvané Opencard, tedy projektu, jehož fiasko podle auditorů spoluzavinil právě tento výbor. Ředitel odboru Václav Kraus už audit zpochybnil, a to je, myslím, logické, protože náklady už byly do poloviny roku vyčísleny na 888 milionů korun, příjmy jsou velmi sporné, takže jinou logiku to mít asi ani nemůže.

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor Deníku
--------------------
No, já bych teď měl ze Zlína říct: "Vláďo, co to tam v té Praze děláte?"

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
No, spíš je otázka, jestli máte dojem tam u vás ve Zlíně, že se vás to nějakým způsobem týká?

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor Deníku
--------------------
Možná trochu ano, protože obecně se ví, že na Prahu se pamatuje s největšími rozpočtovými prostředky, což se zdůvodňuje tím, že se jedná o hlavní město, o město, kde žije nejvíce lidí a o město, kde je vlastně koncentrován nejen kulturní, ale i ekonomický ruch a všechno. To znamená, naopak malé obce, které se cítí být diskriminovány, tak těm se říká - no, dobře, ale tam žije málo lidí, nic tam vlastně nevytváříte, žádné nějaké HDP a tak, tak se musíte uskromnit. To by všechno prostě se dobře dalo vysvětlit, pokud bysme v televizi jednou neviděli, že se nepodařil nějaký městský internet, vzápětí se dozvídáme, že v Opencard mizí miliony, aniž by cokoliv přinesly. Pak se začne hovořit o různých turniketech, které by se měly zavádět v metru za obrovské miliardy a předem je prostě nejisté, jestli to vůbec má smysl, když někde jinde, anebo v jiných městech se od toho spíše ustupuje. No, a potom, když člověk do té Prahy občas přijíždí, tak vidí kolem dokola ty obrovské megalomanské obchvaty, ty šílené stavby, které při vědomí toho, jak se u nás staví, mu je jasné, že musí být předražené, že výběrové řízení kdovíjak dopadlo a jestli vůbec se vypsalo a tohle to všechno samozřejmě potom vytváří takové určité napětí, že my tady ve Zlíně si nějak kroutíme hlavou a říkáme si - co to tam děláte.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Jistě nejenom tam na jižní Moravě, ale i mnohde jinde. Ale aby se tedy existence Opencard odůvodnila, ty už jsi na to narazil, tak Dopravní podnik chce investovat právě do instalace turniketů v metru. Ta částka má být větší než 3,5 miliardy korun, ale pozor, neví se, kolik se tedy díky eliminaci černých pasažérů může ušetřit. Mě tak napadlo, jestli by nestálo za to spočítat, kolik revizorů by za ty peníze mohly Dopravní podniky mít? Možná by to bylo tak, že by každý třeba druhý pasažér měl svého revizora.

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor Deníku
--------------------
No, anebo že by se každý hlídal sám za nějaký poplatek. Určitě je to prostě potřeba strašně ...

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Myslíš tedy, že ti skáču do řeči, magistrát připlácel lidem za to, že by nejezdili načerno?

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor Deníku
--------------------
No, třeba. Tak já vím, že tam je těch problémů víc. Já vím, že více lidí, já nevím, platí jízdenku mobilem, což je dnes taková vymoženost, a vlastně si nejsou jisti, jak to bude s tím turniketem, když bude zaveden, že je to tak?

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Hm, hm.

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor Deníku
--------------------
To znamená, já bych asi považoval za úplně nejlepší, kdyby nejprve někdo spočítal, co takové opatření bude stát a co přinese.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
A vysvětlil, k čemu to bude dobré.

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor Deníku
--------------------
A ne, aby vypočítal, kolik vydělá firma, které to přidělí a kolik mu z toho potom případně dají nějaké všimné, protože já se obávám, že se tady počítá většinou obráceně odzadu a že by bylo dobré se vrátit teda k tomu původnímu počítání, to znamená, bude to stát tolik a tolik, přinese to tolik a tolik a podle toho si řeknu, má, anebo nemá to cenu.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Anebo by mohli lidé za ty ušetřené miliardy, 3,5 miliardy jezdit nějaký čas v hlavním městě zadarmo, a jsme zase u té ekologie, určitě by to pomohlo dopravě.

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor Deníku
--------------------
Mohli by chodit pěšky, používat kola, samozřejmě by to taky šlo. Ono, když se podíváme na to, jak se každý rok se změnou jízdního řádu ruší vlakové spoje, to je také událost minulého týdne, prostě se o tom zase začalo hovořit, tak, tak si potom logicky říká, jak to nakonec vždycky nakonec skončí, protože ta priorita té individuální připravit, ta je velká, a té veřejné se užívá stále méně, ulice jsou přecpané auty a tak dál. Já si myslím, že tady by měla ta veřejná doprava doopravdy být strašně zjednodušována, měla by vycházet lidem vstříc, aby prostě se nějak ušetřilo. Ale mám pocit, že se tak neděje, že je to naopak, že se stále věci víc a víc komplikují.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Tady je Český rozhlas 2 Praha, posloucháte pořad Jak to vidí s Ivanem Hoffmanem. My už jsme v tomto pořadu o tom spolu mluvili, ale mám potřeba se k tématu vrátit, opilí zabijáci za volantem. Ivane, jak to, že zůstáváme benevolentní k těm, kteří způsobili smrtelnou nehodu a měli alkohol v krvi. Připomenu, že jim hrozí maximálně 5 let vězení, a to ještě výjimečně, tedy nepoměrně méně než třeba za majetkovou trestnou činnost, co si o tom myslíš?

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor Deníku
--------------------
No, mě také vždy fascinuje to, že když někdo zfalšuje bankovku, tak to je ten úplně nejhorší čin, jaký se dá na téhle planetě spáchat, jo, zatímco když ublíží druhému člověku, tak se to bere, jako kdyby to bylo, neřeknu normální, ale není to až taková strašná věc, prostě to se tak jakoby nějak stává. To je doopravdy zvláštní. Teď nedávno byl k vidění takový příběh tureckého diplomata, nebo ne diplomata, ale zaměstnance snad ...

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
S diplomatickou imunitou.

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor Deníku
--------------------
S diplomatickou imunitou, který byl prostě dvakrát chycen opilý a ukázalo se, že vlastně ta jeho diplomatická imunita brání tomu, aby mohl být za něco takového potrestán. Jinými slovy, diplomat, který má v popisu práce určitou korektnost, odpovědnost, slušné chování, tak, když se opije, tak to vlastně nevadí. On, on špatně reprezentuje tu svou zemi, ale, ale to prostě nic neznamená na tom, že například není možné ho prostě vzít a jako nebezpečného člověka vyhostit. Kdyby se to stalo, tak by se pravděpodobně ta turecká strana rozhodla, že musí recipročně najít nějakého našeho diplomata, ať už opilého nebo jiného a také ho vyhostit, protože mít vyhoštěného diplomata, se považuje za naprostou katastrofu. To, že ten člověk je opilý a že oni ho okamžitě neodvolávají sami, tomu já vlastně nerozumím, to je to, co mě na tom jako překvapuje, proč tady mají člověka, který prostě jim dělá špatné jméno, který je kompromituje, blamuje a proč ještě prostě ho nějakým způsobem chrání, tomu já vůbec nerozumím.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Když jsme o tom mluvili naposledy, tak jsem se tě zeptal, jestli jsi někdy usedl za volant poté, co by ses napil, ty jsi řekl, že nikdy. Bohužel ne každý to máme takto nastaveno, a proto se chci zeptat, když se vracím k tomu tématu tedy bez ohledu na diplomatickou imunitu, jestli by nebylo řešení podle tvého názoru radikálně zvýšit restrikce třeba za přistižení při řízení v opilosti automatická ztráta řidičského oprávnění?

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor Deníku
--------------------
Já, když jsem se ptal jednoho policisty před časem v Radiofóru na všechny ty prevence a tak dál, tak on říká, on mně řekl takovou myšlenku, která asi proto platí obecně, on řekl, že pokud jde o dopravní přestupky, tak nejlepší prevence je represe, a to znamená, dávám ti zapravdu, je tomu doopravdy tak. Řidiči by řídili jinak ve chvíli, kdyby věděli, že doopravdy mají řidičskou licenci, že teda ten řidičák nemají jednou provždy a že v případě, že se dopustí nějakého nebezpečného jednání, takže jim bude buďto rovnou zabaveno auto jako vražedný nástroj, anebo potenciální vražedný nástroj a někde sešrotováno a že jim bude zabaven řidičák a že vlastně tu licenci už vlastně nedostanou, anebo za nějakých velmi přísných podmínek. Tak pak by si samozřejmě dávali pozor. Také, když byl zaveden bodový systém, tak to vlastně přineslo určitý výsledek, ten byl zpochybňován, jenže nikdo nebral v úvahu, že zatímco prostě byl zaveden bodový systém, tak vlastně neustále přibývá aut, stále jsou ty silnice plnější, přibývá tedy i těch kritických situací, to znamená, nikdo si nedává otázku, jak by to vypadalo, kdyby bodový systém nebyl zaveden, kolik mrtvých, o kolik by vlastně stouply počty havárií, mrtvých a tak dál, takže já mám pocit, že ano, represe by určitě pomohla, ale taky se do toho nikdo moc nehrne. Lidé doufají, že prostě nějak nakonec dojedou, že to přežijí tu cestu domů, anebo do práce a mají pocit, že možná právě na ně by přišla ta ruka toho zákona, nějak dopadla a že by to byli právě oni, kdo by prostě tu licenci ztratili a neuměli si svůj život bez auta vůbec představit. To znamená, mám pocit, že tady, pokud je snaha něco zmírnit, zlehčit, anebo bagatelizovat ty následky, tak je to prostě politický populismus. Politici cítí, že většina lidí jim zatleská za to, že budou benevolentní a že jenom menšina těch zmrzačených anebo pozůstalých po mrtvých jim bude spílat. Oni udělají to, co je politicky výhodnější a politicky výhodnější je podporovat v lidech, aby prostě si sedli za volant opilí.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Mohu v této souvislosti doporučit zájemcům o internetové stránky www.alkoholzabiji.cz. Pojďme raději k jinému tématu, které sis pracovně nazval Optimistickou prohrou, myslím daviscupová finálová porážka českých tenistů?

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor Deníku
--------------------
No, tak musel jsi to taky tak vnímat, jak vesele prohráli. Nejprve jsme u těch sportovců svědky takového povinného optimismu, říkají, jak prostě z pověrčivosti si sáhnou na tu salátovou mísu, ať už ji vyhrají, ale přitom dodatečně, když je člověk poslouchá, tak mu je jasné, že tam šli do toho Španělska na tu antuku proti tomu Nadalovi, který prostě je téměř neporazitelný na antuce s tím, že co kdyby náhodou si někdo třeba zlomil nohu, tak pak bychom třeba měli šanci. A nakonec je tahle ta prohra ani nijak nemrzela. A nejzvláštnější na tom je, že ten jejich povinný optimismus byl tak nakažlivý, že většina sázek byla na vítězství českého týmu 3:2, nakonec jsme prohráli teda, kdo to nesledoval, 5:0 a končilo to celé, podle mě tím, pointou celého příběhu je, že naši tenisté rozesmátí pravili - vyhrajem to příště. Tak to se mně líbí.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Byl jsi stejně optimistický? Nechal ses strhnout? Věřil jsi, že to může dopadnout obráceně, než to dopadlo?

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor Deníku
--------------------
Tak já jsem myslel předně, že ten Radek Štěpánek vyhraje ten svůj zápas, protože to se ...

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
To bylo rozhodující.

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor Deníku
--------------------
... doopravdy vyvíjelo velmi pěkně. Pak jsem si neuměl představit, že by naši mohli ve čtyřhře prohrát, protože to jsem ještě neviděl, jinými slovy, ten jejich optimismus byl tak nakažlivý, že dokonale nakazili i mne.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Než se, Ivane, pro dnešek rozloučíme, tak teď ti budu jmenovat různé osobnosti, jestli tě napadne, co mohou mít společného. Jiří Menzel, Václav Vorlíček, Helena Illnerová, Petr Pithart, Václav Marhoul, Václav Pačes, Erazim Kohák, Michal Lukeš, Václav Havel, Teodor Pištěk a takhle bych mohl pokračovat dál, Tomáš Halík, Břetislav Rychlík. Tušíš, odkud vítr vane, co mají společného?

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor Deníku
--------------------
Vyjmenoval jsi mi skauty, já ale sleduju dneska od rána rádio, takže, takže to vím, já bych k tomu tématu dnešnímu také něco odpověděl. Ono, já jsem zažil kamaráda na vojně před už mnoha lety 35 snad, který byl skautským vedoucím a bylo to krátce po roce 68, kdy byl ten skaut nakonec zakázán a on byl vlastně takovým tajným skautem, šeptem mi to prostě vyprávěl Honza Moucha, můj kamarád. A já prostě vzpomínám na to, jak mi říkal, že vlastně mnoho těch skautských vedoucích v té době, která potom přišla, oni neodešli úplně prostě od toho, nepřestali se starat o mládež, ale vychovali několik generací pionýrů, já mám pocit, že to se jim ještě také musí u toho, při příležitosti toho výročí obnovení skautingu připsat k dobrému, že vlastně oni byli schopni se i adaptovat na špatné poměry a udělat prostě dobrou práci a vést takovou jakoby tajnou činnost a jako skauti pokračovat v té práci, aby ta mládež prostě byla nějaká, aby za něco stála a tak dál. Možná teď bych měl tak kacířsky říct, že by se měli zamyslet bývalí pionýrští vedoucí, jestli teď by neměli tajně prostě obnovit pionýra a jít prostě proti tomu všeobecnému proudu, protože vždycky ty minority prostě jsou něčím užitečné v tom meanstreamu, v tom proudu, kterým jdou všichni.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Tvrdí na závěr našeho rozhovoru Ivan Hoffman, komentátor Deníku a spolupracovník Českého rozhlasu. Připomenu, že přepis rozhovoru najdete na www.rozhlas.cz/praha a můžete si nás poslechnout v repríze dnes po třiadvacáté hodině. Ivane, přeji krásný padesátý kalendářní týden tohoto roku a doufám, že se opět shledáme za týden. Měj se hezky. Na shledanou.

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor Deníku
--------------------
Určitě také. Zdravím.