Šperkařka Alena Blumensteinová o inspiraci a kouzlu hledání v přírodě. „S rostlinou se musíte domluvit, jestli chce být šperkem“

26. prosinec 2025

Blízká setkání

„Začalo to láskou ke kamenům. Propadla jsem minerálům a hledala způsoby, jak je uchytit na krk,“ vzpomíná v Blízkých setkáních s Terezou Kostkovou. Právě tehdy se poprvé dotkla světa šperků. „Pak jsem začala cínovat, až jsem u kamarádky viděla krásný šperk dělaný technikou galvanoplastiky. Té se dnes věnuji.“

Galvanoplastiku popisuje jednoduše, ale s respektem k její náročnosti. „Laicky řečeno je to pokovení přírodních materiálů. Je to časově docela náročné. Je to alchymistický proces,“ říká. Mědí obaluje to, co by jinak v přírodě zaniklo.

Šperky Aleny Blumensteinové jsou příroda sama|foto:Elena Horálková, Český rozhlas

„Používám listy z pokojových rostlin, ale i v přírodě květy, šípky, žaludy nebo lískové oříšky.“ Práce s přírodou podle ní mění i způsob, jak se na ni díváme. „Hezké je, že procházka už není stejná. Vnímáte víc přírodu,“ popisuje a dodává: „S rostlinou se musíte domluvit, jestli chce být šperkem.“

Od samého začátku ji prý provázelo štěstí začátečníka. „Drží se mě dodnes,“ usmívá se. „Asi pro to mám skutečně vyšší nadání. Ale zjišťuju, že u toho musí být člověk dobře vyladěný.“ Galvanoplastika je podle ní citlivá na rozpoložení autora. „Jak to děláte s nervozitou a chcete to rychle, tak vám to dá najevo, že takhle ne.“

Vedle výtvarné práce je pro Alenu Blumensteinovou důležitá také pomoc druhým. Spolupracuje s Nadačním fondem Úsměv nejen pro Kryštofa, který podporuje lidi se závažnou diagnózou i jejich blízké. „Funguji jako spojnice mezi nadací a firmou, ve které pracuji, a která jí poskytuje značný finanční obnos,“ uzavírá své Blízké setkání.

autoři: Tereza Kostková , eh