„Když mám splín, zazpívám si a smutek zmizí.“ Nevidomá maminka Alena Terezie Vítek o Vánocích, hudbě i zázraku zastavení

25. prosinec 2025

K Vánocům patří hudba, stejně jako k životu Aleny Terezie Vítek, nevidomé maminky samoživitelky. Právě díky ní dokáže rozdávat radost i těm, kteří ji potřebují nejvíc. „V rámci projektu Spolu s vámi se věnuji seniorům, za kterými jezdím a zpívám jim lidové písničky. Ale sama mám ráda klasickou hudbu, ke které mě přivedla na konzervatoři moje paní profesorka zpěvu,“ vzpomíná maminka malé Šarlotky v rozhovoru s moderátorkou Terezou Kostkovou.

Vzpomíná, že ji vždy trápilo, když u operních zpěvaček nerozuměla textu. „Přišla jsem na to, že člověk může udělat technickou chybu, ale nejdůležitější je výraz. A když se spojí s dobrou výslovností, hudba je krásná.“ Hudba je pro ni oporou i v těžších dnech. „Když mám splín, tak si zahraju, zazpívám a smutek se v hudbě rozpustí.“

Kromě zpívání je Alena Terezie Vítek maminkou na plný úvazek a pořádá také vlastní workshopy. „Potřebovala bych osm dní, ale zaplaťpánbůh jsem se naučila odpočívat. Dřív jsem to neuměla a měla jsem pocit, že musím spasit celý svět. Dnes už vím, že nemusím,“ usmívá se.

Ve vánočním období má proto pro všechny jednoduché, ale silné doporučení: „Zastavte se a buďte chvíli sami se sebou. Někdy je to těžké, ale když se to naučíte, je to krásné,“ uzavírá v Blízkých setkáních.

autoři: Tereza Kostková , eh
Spustit audio

Mohlo by vás zajímat

Nejposlouchanější

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.

Václav Žmolík, moderátor

tajuplny_ostrov.jpg

Tajuplný ostrov

Koupit

Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.