Jak to vidí Ivan Hoffman - 3.5.

Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka
--------------------
Dobrý poslech našeho dopoledního vysílání vám přeje Zuzana Burešová z Prahy a ze Zlína komentátor Deníku Ivan Hoffman. Pěkné ráno, Ivane.
Ivan HOFFMAN, komentátor Deníku
--------------------
Hezké ráno.
Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka
--------------------
Možná na úvod povězte nám, jakpak jste slavil první máj? Prací, jak by se slušelo a patřilo?
Ivan HOFFMAN, komentátor Deníku
--------------------
Ano, ano, prací.
Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka
--------------------
Výborně.
Ivan HOFFMAN, komentátor Deníku
--------------------
To je to úplně nejlepší, co se dá udělat na prvního máje.
Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka
--------------------
Ne všichni by ale takto odpověděli. Víme, jak ten první máj u nás v Česku vypadal. Co pro vás znamená první máj? Jak byste si představoval, aby ho lidé slavili?
Ivan HOFFMAN, komentátor Deníku
--------------------
No, já si pamatuju, jak někdy před 20 lety se stalo, že první máj, najednou ten oficiální nebyl, kdy stát organizoval oslavy svátku práce a jak najednou to město vypadalo hrozně divně. Nevyšli všichni s těmi mávátky a s prapory a s transparenty povinně se radovat bylo to takové zvláštní a mně zatím jako není smutno. Já za toho minulého režimu jsem také slavil první máj prací a do těch průvodů jsem nechodil, ale přece jenom ono to nějaké kouzlo asi mělo, protože jednou za rok ukázali rodiče svým spolupracovníkům, jak jim narostly děti o rok, šli spolu na pivo a vznikla z toho nějaká veselice. Já bych býval předpokládal, že místo teda toho oficiálního svátku vznikne něco spontánního, že se lidi prostě potkají a bez toho, že museli spolu strávit někde příjemně den. A to se vůbec nestalo. Ten individualismus, který prostě přišel, to úplně ... Prostě není za ten první máj žádná náhrada. Ale já se obávám, že ani žádná nebude, že práce není zase taková věc, kterou by každý nutně potřeboval oslavovat. To mám pocit, že to zmizelo bez náhrady.
Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka
--------------------
Říká ve vysílání Českého rozhlasu 2 Praha komentátor Deníku Ivan Hoffman. A teď už opustíme naši republiku a vypravíme se do světa, kde se stala opravdu velká ekologická katastrofa.
Ano, ze světa stále přicházejí zprávy, že v Mexickém zálivu pokračuje zatím marný boj s vytékající ropou. Jedná se opravdu o obrovskou ekologickou katastrofu, která ohrožuje močály, loviště, ale samozřejmě i život lidí v té oblasti. Ivane, děsí vás, co všechno může způsobit lidská chyba?
Ivan HOFFMAN, komentátor Deníku
--------------------
No, zvláštní je, že my jsme o tom hovořili před týdnem a to už mně přišlo takové dobré říct, že když se hovoří, že ve většině těchto případů, když se něco stane na těch ropných plošinách, tak je důvodem lidské selhání, tak už před týdnem mě napadlo, že vlastně ale lidským selháním je tak trochu i to riskantní podnikání, kdy se z obrovských hloubek, sice moderními technologiemi, ale přece riskantně, riskantně těží. A teď prostě podle těch posledních zpráv ty úniky jsou možná pětkrát větší, než se předpokládalo před týdnem, ta skvrna už má být velká jako Česká republika a ten únik prostě se nepodaří zastavit tak brzo. A současně s tím se samozřejmě vždy objevují takové konspirační teorie a jedna z nich je, že vlastně zastavit ten únik ropy nebyl až takový velký problém, že se tam nějakou detonací, nějakou náloží dal ten vrt vlastně dole někde pod hladinou zničit, ale to údajně nebylo prostě dobré řešení pro lidi, kteří ho spíš chtěli teda opravit a těžit dál. To znamená, jestli je to doopravdy tak, že ty ropné společnosti kalkulují životní náklady podle toho, jaký je, anebo bude jejich příští zisk, tak potom je to nepříjemné, protože zatímco na všechny lidi v té oblasti dopadnou teda ty škody, tak ta společnost, která zřejmě je někde pojištěná, část toho zaplatí, ale jim v podstatě hlavně záleží na jejich vlastním zisku. A jestli je to tak, a toto se potvrdí, tak potom pochopitelně to je velmi špatná zpráva pro všechny další, kteří by v budoucnu chtěli tu ropu někde při pobřeží takto těžit. Já si vzpomínám, že už před lety ..., mám bratrance, který žije v Kalifornii, a tam vlastně místní iniciativy dokázaly úspěšně dlouhá desetiletí bránit tomu, aby prostě se těžila ropa, která tam byla poblíž, neboť on argumentoval tím, že to pobřeží je tak členité, skalnaté, že by se velmi špatně čistilo v případě nějaké havárie. Ale jak se ukazuje, nakonec tyto iniciativy slábnou a většinou nakonec vyhrávají teda ti těžaři a ti samozřejmě těží tam, kde ta ropa je. Oni si ji nemůžou dát někam jinam. Ale technologiemi, které jsou riskantní a nakonec to takhle dopadá.
Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka
--------------------
Ve svém komentáři jste to moc hezky pojmenoval, kdy jste tam použil takovou tu větu, takové to přirovnání, když už něco má fungovat, něco vymyslíme, tak hlavně potom už k tomu nepouštějte lidi. Jak to tak přesně bylo napsáno v tom komentáři?
Ivan HOFFMAN, komentátor Deníku
--------------------
No, tak člověk je strašně chytrý a je geniální, ale ta jeho tvořivost je vlastně na druhé straně vyvážena tím, že člověk, člověk je nešikovný a selhává a je to selhávající člověk. To znamená, ty výtvory toho geniálního člověka by se neměly prostě potom dostat do rukou tomu člověku selhávajícímu. A ono ... Já už delší dobu pozoruji, že když se prostě řekne o lidech jako o lidském druhu, že na téhle planetě vlastně víc škodí, než pomáhá, že jsme vlastně takovým predátorem, který je neodpovědný a že vlastně lidského druhu by na téhle planetě vůbec nebyla škoda, tak tohle to se klidně dá říct, na to se nikdo jako jednotlivec nenaštve. Nikdo si to nevezme osobně. Jo, prostě nadávat na lidstvo jako takové se může. Ale když člověk samozřejmě se dotkne jednoho nějakého politika nebo jedné nějaké celebrity, tak mu hrozí, že se na něj všichni sesypou jako vosy. Ale kritizovat lidský druh, to se prostě smí. A já mám pocit, že to je proto, protože my jsme přesvědčeni o tom, že mýlit se je lidské, že vlastně ta naše omylnost a to, že chybujeme, bereme jako že to už je normální, to už patří k člověku, to znamená stalo se. No tak co, tak prostě vytekla ropa, no. Nějak to přežijeme.
Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka
--------------------
Stalo se, ty důsledky ale jsou děsivé. Na místo už dorazil i prezident Obama. Tak uvidíme, jak ty další záchranné práce budou pokračovat. Svět opustíme, vrátím se opět domů. A v podstatě peníze budou opět tématem našeho dalšího rozhovoru.
Ve vysílání Českého rozhlasu 2 Praha si povídáme s komentátorem Deníku Ivanem Hoffmanem. A opět tématem našeho rozhovoru budou peníze, i když to ze začátku tak možná nebude vypadat. Ale v minulém týdnu přišla zpráva, že se bude stavět nová elektrárna Prunéřov. Ivane, nejdřív, opravdu ji potřebujeme?
Ivan HOFFMAN, komentátor Deníku
--------------------
No, já si myslím, že je nepotřebujeme a že se to ukázalo tehdy, když jsme nejprve byli přesvědčováni o tom, jak strašně potřebujeme Temelín kvůli tomu, aby u nás nezdražila elektrická energie. No, tak pak se za peníze daňových poplatníků tato elektrárna postavila a stali jsme se obrovskými exportéry elektrické energie a z těch zisků znovu se něco stále někde buduje, ale elektrická energie neustále roste. Jednou se to vysvětluje tím, že roste i někde jinde, a protože žijeme v tržním prostředí, tak nelze jinak. No, ale pokud nelze jinak a elektrická energie stejně bude drahá, tak potom já si kladu otázku, proč ji nedovážet, proč ji vyvážet do zemí, ve kterých si váží svého životního prostředí víc. Takže se nemají zapotřebí podusit trochu své občany, anebo je vyždímat a oškubat. Mně se to prostě celé nelíbí. Ta, ono to nemá totiž to, nějakou logiku. Z jedné strany ČEZ je státní firma, to znamená, měla by rozhodovat v zájmu svých občanů a v zájmu občanů je, aby prostě neplatili příliš moc za elektrickou energii. Z druhé strany ale tím, že to je firma, po které my jako občané chceme, aby vydělávala, tak prostě manažeři mají dobrý důvod maximalizovat svoje zisky, neboť oni vydělávají pro stát, který z toho bere dividendy. To znamená, my jsme v takové pasti. My nechceme neschopné manažery, který neumějí vydělat, ale z druhé strany zase nechceme, aby prostě státní firmy ovládal někdo, kdo má tak silné slovo, že už vlastně na něj nikdo nemá a který si dělá teda, co chce a který nás vlastně každý měsíc přijde draho. A to doslova. To znamená, mně se to vůbec jako celé nezdá a hlavně to, čeho jsme byli svědky, je skandální. Prostě ve chvíli, kdy je potřeba, aby se prosadila technologie, kterou si vymyslel ČEZ, o které se ale tvrdí, že, a zřejmě právem, že je nikoli ta nejšetrnější k životnímu prostředí, tak ve chvíli, aby oni ušetřili a nemuseli volit technologii nejlepší, to znamená i dražší, tak místo toho raději se vymění ve vládě úředník a ten potom ten štempl dá, který ten předchozí méně loajální úředník k ČEZu, dát nechtěl. Takhle to prostě musí na každého působit. Já nevím, jestli to může někdo vidět nějak jinak. Ta schopnost nového úředníka udělat si bleskurychle úplně jiný názor, než měl ten předchozí, tak to je katastrofa. Tam si člověk může připadat jako úplný pitomec.
Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka
--------------------
Jsou vůbec nějaké páky na ČEZ? Jako ovlivnit to rozhodování, vůbec nějaký vliv na ČEZ má v téhle zemi někdo?
Ivan HOFFMAN, komentátor Deníku
--------------------
Já si myslím, že nemá, že to je tak důležitá firma, tak vlivná, tak bohatá a tak velká, že se jí každý podřídí, a to, ať už je to pravice nebo levice, ať jsou to modří, červení, zelení. To prostě nehraje roli. My žijeme ve světě, ve kterém vládnou korporace a politici tomu přihlížejí a politici jim slouží. My je jen volíme, ale slouží někomu úplně jinému. To je už dlouhou dobu můj pocit, ale není to jenom můj pocit. Vlastně dlouhou dobu už se diskutuje o tom, proč prostě se stala ta situace, že svět ovládají nikým nevolené elity manažerské a nikoli politici, kteří by měli spravovat věci veřejné. Ale ono je to zřejmě dlouhodobě dáno tím, že ve společnosti slábne role státu a slábne povědomí o tom, co stát vlastně je a že si ho my platíme a že by tady měl být pro nás. Stát spíš získal takovou nálepky potížisty, někoho, kdo nám překáží, kdo nás otravuje, kdo nám mluví do života. No, a tak jsme si to vlastně v jistém smyslu zavinili sami tím, že jsme si přestali vážit státu jako něco, co je naše a něco, co jsme my.
Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka
--------------------
Soudí komentátor Deníku Ivan Hoffman ve vysílání Českého rozhlasu 2 Praha.
Na internetu jsme přímými svědky toho, že se u nás mezi mládeží stává jakousi módou, řekněme, averze vůči starším lidem, vůči důchodcům. Ivane, o čem tohle svědčí?
Ivan HOFFMAN, komentátor Deníku
--------------------
No, tak z jedné strany se u nás prodlužuje věk a to za posledních 15 let se prodloužil o 4 roky. Dnes je tomu tak, že Češi žijí 74 let, Češky 80. Ve světě je to, pravda, ještě o nějakých 4 nebo 5 let víc. Nejdéle žijí Španělsky - 85 let , a Švédi 79. A já ale si dávám otázku, jestli po tom máme jako toužit v situaci, kdy prostě bohužel se ten věk prodlužuje v tom nejméně vhodném období a to, kdy už je člověk starý. Ideální by bylo, kdyby se lidský věk prodloužil někdy, když je nám 30, jo, ale to se bohužel neděje. On se prodlužuje až na tom konci a tam už ti staří, to je právě ..., teď se k tomu teda vracím, jsou jakoby těm mladým na obtíž. Ono já si myslím, že hlavním důvodem je takové to celkové zrychlování života a světa, všechno prostě se strašně prudce akceleruje, rychle se mění technologie, mění se životní styl. A tak i když mezi tím teenagerem a mezi důchodcem je nějakých 50 let, tak psychologicky možná dnes je to i 100 let. Oni už jsou každý v jiném světě a už si absolutně nemůžou rozumět. A ten netrpělivý mladý člověk, který by chtěl všechno teď a hned, protože k tomu je vyzýván, taková je doba, tak vlastně najednou vidí, že mu překáží prostě s nákupními vozíky ti pomalí důchodci někde v Kauflandu a dílem z recese a dílem i z takové potřeby najít si nepřítele ve světě, ve kterém žádného jiného není, tak mají pocit, že oni můžou snad i zkazit život a ublížit a tak dál. Tak teď spekulují o tom, jak jim prostě vzít občanský průkaz, aby nemohli volit prostě nějakou špatnou stranu. A tak to je jedna věc, to zrychlení té doby. Ale já mám pocit, že je ještě jedena to, že doopravdy obě dvě ty krajní části toho spektra se chovají jaksi nestandardně. Kdysi se říkalo politicky, že když mladý člověk nevolí levici a volí pravici, tak to znamená, že nemá srdce. A když starý člověk ještě stále volí levici, nikoli pravici, tak to znamená, že nemá rozum. Jo, dneska když se podíváme, tak je to přesně naopak. Ti mladí lidé doopravdy zřejmě nemají srdce, protože všichni jsou doprava, to ukazují takové ty volby nanečisto, na středních školách, jo, kde vyhrávají prostě jednoznačně pravicové strany. A současně, když se podíváme na důchodce, tak ti už mají možnost porovnat všechny možné životní styly a na sklonku života nemají pocit, že by prostě byla to ta pravice, která tak moudře prostě spravuje věci, a volí instinktivně levici, protože zřejmě taky mají nějaký k tomu jiný, jiný důvod než standardní. No, a když teda vlastně vezmeme, že ta, že ty generace obě dvě ty části, i ti teenageři, i ti důchodci ještě navíc se chovají nenormálně a ještě agresivně vzájemně, tak to nesvědčí nic dobrého a člověk uvažuje, jestli teda se má těšit na to, že se mu prodlouží životní věk.
Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka
--------------------
Je pravda, že mladí lidé k tomu využívají především internet, sociální sítě Facebook a podobně, že nezdá se, že by to až tak bylo v reálné společnosti, ale spíš v tom virtuálním světě. Myslíte si to?
Ivan HOFFMAN, komentátor Deníku
--------------------
Nemyslím si to úplně, protože mám prostě synovce, který je přesně v tom věku středoškolském a před časem, když byla v Praze taková móda chodit na mítinky sociální demokracie a házet na lidi vajíčka, tak mně prostě s takovýma svítícíma očima popisoval, jak se na to byl podívat. Jo, on neříkal, že je házeli, ale evidentní bylo, že s tím nějakým způsobem sympatizuje. Ten mladej člověk potřebuje nějakou akci, aby se něco dělo a je to dílem mu to přijde recese, dílem vtipné a tak dál. A já bych prostě to čekal, dejme tomu, u lidí, kteří jsou svojí povahou agresivní. Ale to není agresivní. To je typický mladý člověk, který má život před sebou, v podstatě chytrý, rozumný a prostě jde na akci, kde mně by prostě z toho bylo špatně od žaludku už jenom při pomyšlení, že takové lidi uvidím, ale jemu to evidentně nedělalo vůbec jako potíž. To mě úplně vyděsilo.
Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka
--------------------
Tolik tedy k tomu sporu mezi mladou a starší generací. Možná i s tím souvisí ta předvolební kampaň a hlavně ten klip, který vlastně koluje na internetu Přemluv bábu a dědu, ať nevolí levici. To je vlastně taky takový výraz averze a možná i ponížení té starší generace.
Ivan HOFFMAN, komentátor Deníku
--------------------
Říkáte to přesně. Je to tak, je to zvláštní. Lidé by měli prostě si vzájemně jeden druhého vážit. Já mám pocit, že na tom se nikdy nic nezmění v žádném systému. Ve chvíli, když toto se poruší, taková ta solidarita mezi lidmi základní, triviální, tak potom se na to dají najít různé vysvětlení. Však to psychologicky a politicky a já nevím jak vysvětlovat, ale pro mě jsou ta vysvětlení všechna nedostatečná, slabá, tady se prostě děje něco špatně.
Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka
--------------------
Povídáme si ve vysílání Českého rozhlasu 2 Praha s komentátorem Deníku Ivanem Hoffmanem.
Ivane, hned se vás zeptám, píšete ještě dopisy, anebo posíláte jenom SMS zprávy, nebo mailujete?
Ivan HOFFMAN, komentátor Deníku
--------------------
Občas posílám dopisy, ano.
Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka
--------------------
Ptám se proto, protože Česká pošta přišla se známkami nové generace. Na známce nebude cena, ale písmeno. Podle toho, jestli dopis skončí v Česku, v Evropě, anebo ještě dál ve světě. Co říkáte tomuto řešení?
Ivan HOFFMAN, komentátor Deníku
--------------------
No, tak samozřejmě ta otázka není, jestli budou ty známky hezčí nebo ne. Asi úplně ne, protože stará známka je stará známka a jsem rád, že ještě zůstanou i ty klasické. Ale otázka zní, jestli přežije dopis, právě o to jde. A já mám pocit, že na rozdíl od telegramů dopis šanci má, protože se změnilo jeho poslání. Ta obálka už neobsahuje zprávu, protože zprávu daleko rychleji oznámíme mobilem a dozvídáme se ji z elektronických médií, zprávu přenese e-mail daleko rychleji. Ale ona obsahuje ta obálka něco hmotného, něco, co lze držet v ruce, co v tom virtuálním světě si můžeme schovat na památku. To znamená, obsahuje nějaké oznámení, anebo ..., no prostě něco, co uchopíme. A to si myslím, je věc, která zůstane s člověkem. My se určitě nespokojíme navždycky jenom s těmi předměty v jedničkách a nulách virtuálních, stále budeme potřebovat něco držet v ruce. A to je ten dopis.
Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka
--------------------
Ale jsou to zároveň i pohledy. Když jsou vánoční svátky, také raději dostáváte pohlednice než SMS zprávu.
Ivan HOFFMAN, komentátor Deníku
--------------------
Určitě, určitě.
Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka
--------------------
Tak budeme si přát, aby dopisy přežily.
Počet exekucí v Česku poprvé přesáhl v lednu 1 milion. Ivane, říká se, že důvodem je prý i česká finanční negramotnost. Souhlasíte s tímto názorem?
Ivan HOFFMAN, komentátor Deníku
--------------------
No, já s tím souhlasím a já jsem rád, že někdo konečně nějak pojmenoval ten fenomén, kdy si lidé půjčují peníze, aniž by měli vypočítat, jestli je budou schopni vrátit a jestli vůbec na to mají. A ono tou finanční negramotností se vysvětluje, proč se vlastně chováme neodpovědně. Ona je to vlastně otázka, jestli člověk, který je finančně negramotný, a to je vlastně svého druhu diagnóza, je ještě svéprávný, jestli po něm můžeme žádat odpovědnost a tím pádem se dostáváme k otázce, zda je přípustné takovéhoto člověka, který není svéprávný, trestat, jo. Většinou se říká o lidech, kteří se zadluží, že to je jejich chyba, že si za to mohou sami, že kdyby se chovali odpovědně, tak by přece nemohly je prostě ty banky tak ždímat a ty různé finanční instituce, že by je nenachytaly, že vlastně každý člověk je povinen sám prostě se o sebe postarat. No, ale ve chvíli, když vidíme, že to není tak jednoduché a že těch lidí, kteří neodolají tomu rafinovanému tlaku reklamy a těch pobídek a těch malinkých písmen na zadních stranách, podezřelých různých formulářů, že jich je takové kvantum, tak potom si dávám otázku, jestli vlastně právem těm lidem říkáme, že si za to mohou sami. Začínám mít obavu, že si za to nemohou sami, že jsou obětí určitého spiknutí, anebo dokonce organizovaného zločinu, který se děje s požehnáním státu a jakoby za zlomyslného přihlížení těch několika málo finančně gramotných. Já samozřejmě trochu přeháním kvůli kráse, jo, ale je to vážná věc. To už kdyby takových lidí bylo pár, tak ostatní můžou říct no dobře, tak podívejte se, všichni ostatní jsou normální a my, když jim někdo řekne, ať vyskočí z okna, tak přece nevyskočí. Tak prostě taky neskákejte. Ale ve chvíli, když všichni vyskakují z okna a jenom pár je takových, kteří prostě si to jako rozmyslí, protože přece nejsou hloupí, tak je chyba někde v systému. A já mám dojem, že tady jsme u toho, že vlastně to obrovské zadlužení domácností, takový ten bezbřehý život na dluh, kdy si lidi za peníze, které nemají, kupují věci, které nepotřebují, že to už přesáhlo míru nějaké náhody. To je prostě záměr. Lidé jsou vmanipulováni do bezvýchodných situací, aby mohli být prostě okradeni a s tím se prostě musí něco dělat. To nemůžeme na to neustále se dívat takovým tím primitivním názorem, že když jsi si půjčil, tak je to tvoje chyba. To prostě je to složitější.
Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka
--------------------
Je to složitější. Jenom doplním, že třetina exekucí spadá na stokorunové dluhy, o kterých vlastně takový člověk vůbec ani neví, že někde něco dlužil. Dlužníci jsou nejčastěji lidé ve věku od 20 do 35 let a důchodci, často lidé se základním vzděláním a nižším sociálním postavením. Tolik jenom tedy na vysvětlenou.
Ještě stihneme jedno politické téma. Miloslav Vlček je prvním předsedou sněmovny po roce 1992, který sám rezignoval na svou funkci. Co mu zlomilo vaz, to všichni víme. Lobbování, zneužitá dotace, mlžení. Jak se díváte na tu jeho politickou kariéru a hlavně na ten závěr?
Ivan HOFFMAN, komentátor Deníku
--------------------
No, tak on byl jako politik pro média strašně snadný cíl. On se tak hrozně zamotal do různých svých nešikovných výroků, že mu prakticky už nebylo pomoci. Navíc teda těsně před volbami, kdy strany jsou nervózní a kdy uplatňují na své členy presumpci viny a jakmile prostě jsou předmětem zájmu novinářů a úspěšného zájmu, kdy je u něčeho novináři nachytají, tak se jich okamžitě zbavují. To znamená, Miloslav Vlček je opakem vlastně těch šikovných politiků, kteří jsou na rozdíl od něj třeba i nebezpečnější a škodlivější, ale jsou šikovnější tím, že se ze všeho vylžou. Já mám k tomu jenom jednu větu. Toho Miloslava Vlčka jako politika není škoda. Ono totiž žádného politika není škoda. Ale z druhé strany ten jeho odchod vůbec nic v politice nevyřeší, ani nezlepší. Já dokonce mám pocit, že kdyby i byli nějací kvalitní lidé v politice, tak jich by bylo spíš pro tu politiku škoda. Dnes už se o věci veřejné pečuje někde jinde. Politici už dávno pečují jenom sami o sobě. To je prostě moje takové přesvědčení. To znamená, já i tomu Miloslavu Vlčkovi gratuluji a doufám, že si najde prostě nějakou hezkou práci, kde bude společnosti užitečnější. A kterákoli práce, kterou si najde, v kterékoli z nich bude určitě společnosti užitečnější i sám sobě.
Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka
--------------------
Tak to je opravdu krásná tečka za naším dnešním rozhovorem s komentátorem Deníku Ivanem Hoffmanem. Jsem ráda, že jste si zase na nás v pondělí udělal čas. No, a příští pondělí se opět budu těšit na slyšenou. Krásný týden.
Ivan HOFFMAN, komentátor Deníku
--------------------
Na slyšenou i vám.
Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka
--------------------
No, a na závěr jenom povím, že reprízu tohoto pořadu si můžete poslechnout dnes večer krátce po třiadvacáté hodině.