Ivan Hoffman

​Zřejmě nejcitovanější slova Jana Husa jsou ta o pravdě: „Hledej pravdu, slyš pravdu, uč se pravdě, miluj pravdu, mluv pravdu, drž se pravdy, braň pravdu až do smrti...“

Asi je domýšlivé věřit, že zrovna naše doba dá odpověď na věčnou otázku, zda člověk za své přežití vděčí spolupráci, anebo soutěži. Jsme ovšem v pokušení si to myslet.

Mám rád tu chvíli, když z pozemku odjede bagr, který shrnul na hromadu ornici. A když už tatrovky navezly kameny na zídky, kamennou dlažbu, ze štěrkovny makadam a potěrák.

Kritici vlády, včetně politické opozice, předhazují panu premiérovi, že se chová podle hesla „kdo nic nedělá, nic nezkazí“. Že se jedná o kritiku gentlemanskou, je zjevné.

Při dobré viditelnosti pozorujeme na horizontu lesknoucí se šedou skvrnu.  Osázet fotovoltaickými panely bývalou vojenskou střelnici byl dobrý nápad.

Někdy se stane, že diskuse pod článkem je zajímavější, než článek. A když jde o peníze v peněžence, v příspěvcích čtenářů se to hemží osobními postřehy ze života.

Od protinožců dorazila zpráva, že se ve státě Victoria rozšířila fáma, podle které stojí premiér Daniel Andrews za novelou, která má kriminalizovat samozásobitelství.

Ryba asi nemá silný názor, co je pro ni dobré, ale to platí i o člověku. Ani člověk neví, co je pro rybu dobré.

Pamatuji z dětství, že čaje byly tři: gruzínský, indický a čínský. Byly zabalené ve stejných papírových krabičkách a měly podobnou cenu. Tomu černému se říkalo rusák.

Žalovat nebudu, ale nahlásit to musím: V našem jezírku se objevila rosnička. Jako pošťák přichází tato konspirační žába coby vzkaz od prozřetelnosti: Že nadešel čas.