Ivan Hoffman

Když se o někom řekne, že si nedovidí na špičku nosu, není to kompliment. Dohlédnout ale dál je nesamozřejmé.

Dva roky, to už je odstup, ze kterého se člověk může za sebou ohlédnout v naději, že přijde sám sobě na kloub.

Rozprodat vinyly byla největší pitomost, jaké jsem se dopustil. V osmnácti jsem se rozhodl přehrávat hudbu z magnetofonových pásů místo z desek, které bylo třeba obracet.

U rozhovoru nejde o to, kdo odpovídá, ale kdo se ptá. Myslím si to, i když chápu, že atraktivní host bývá zárukou sledovanosti.

„Nevěřím tomu, že je Milan Hnilička velký expert na peníze. Do funkce byl zvolen jako tvář,“ uvažuje na Dvojce Ivan Hoffman nad kauzou šéfa Národní sportovní agentury.

Povšiml jsem si investigativního trendu zaměřeného na kauzy, kdy se covid snoubí s takzvaným papalášstvím.

Malá Zuza je naše nejmladší koza. Nedostala pořádné jméno kvůli tomu, že se narodila světlá po matce, naší nejstarší koze Zuzaně.

Zatápění v kamnech nelze uspěchat. Kvůli starým novinám. V přečteném tisku, který dostáváme se suchým chlebem, se sluší ještě zalistovat.

Po Vánocích přišel malý Jonáš na návštěvu s robotem. Je to chytrák, nepochybně z Číny, ale česky o sobě zpívá, že je šohaj z Andromedy. Má na všechno odpověď.

Jaké poselství přinesly novoroční projevy prezidenta, premiéra, předsedy Senátu a předsedy Poslanecké sněmovny? Na Dvojce komentuje Ivan Hoffman.