Jak to vidí Ivan Hoffman - 28. ledna
Známe jméno nového českého prezidenta. Jaké pocity zažíval komentátor Ivan Hoffman? Co soudí o rozdělení společnosti na dva tábory? Hovořili jsme mj. také o důvodech neúspěchu Karla Schwarzenberga.
Ivan Hoffman
(* 27. listopadu 1952, Martin, Československo) je bývalý slovenský písničkář, fotograf a samizdatový vydavatel časopisu Fragment-K.
Nyní český novinář, žurnalista, moderátor a rozhlasový komentátor Dvojky Českého rozhlasu.
"Jak to vidí" vysíláme od pondělí do pátku vždy v čase od 8:30 do 9:00 hodiny. (Přepis pořadu najdete na našich stránkách následující den, zvukový záznam do hodiny po odvysílání.)
Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media, a.s. Texty neprocházejí korekturou.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Dobrý den. U poslechu Jak to vidí vás vítá Zita Senková. Dnešním hostem je Ivan Hoffman, komentátor Deníku a spolupracovník Českého rozhlasu. Přeji do Zlína dobrý den.
Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Já přeji hezký den.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jméno nového prezidenta známe. Jaké pocity jste, pane Ivane, prožíval v sobotu po 14. hodině?
Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
No, bez pocitů to nebylo, ale dal jsem si takový závazek, že nebudu říkat, jaké byly moje pocity, protože to dělají všichni a já si nejsem jist, jestli je to úplně dobře, jestli bychom neměli zůstat u takového nezaujatého hodnocení.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Zatím ty emoce pořád převládají. Jaká je ta hlavní zpráva těchto voleb, podle vás, co první přímá volba prozradila o české společnosti?
Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Já bych řekl, že přímá demokracie je žádoucí. Že se to jasně potvrdilo. Nebyla o tom jistota a vlastně všechny ty zvířené emoce, o kterých tady hovoříme a všichni jsme jich svědky, jsou podle mě svědectvím nesmírně důležitého diskursu o politice, o jejím smyslu, o tom, jakou my máme vlastně váhu jak jednotliví voliči. To, že ve velkém mrazu nakonec ta účast byla taková jaká byla, mimochodem, já se přiznám, já jsem očekával, že přijde 30 % lidí, že po první kole se všichni na to vykašlou a řeknou, můj kandidát nevyhrál, tak už dál, ať se rozhodnou ostatní a nakonec, jestliže jich přišlo takové obrovské množství, skoro stejné jak v kole prvním, tak já to považuju za veliký úspěch a myslím si, že jen tak dál, jak se říká houšť a větší kapky. Co nejvíc přímé demokracie.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Proč tolik emocí podle vás provázely tyto první volby?
Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
No, tak nechci říct, že to bylo jenom kvůli volební kampani. Bylo to i kvůli tomu, že doopravdy se vybíralo z mnoha kandidátů, ty šance vypadaly docela otevřené. Těch, kteří mohli postoupit do druhého kola byli nejméně 4 kandidáti, to znamená bylo o čem si povídat. Byli to lidé různí, každý se nějakým způsobem profiloval. To znamená bylo si i z čeho vybírat a hlavně ty emoce byly proto, protože mohly být, protože nerozhodovali i tom, kdo se stane prezidentem jiní, to znamená, povídali jsme si o tom, měli jsme prostě o ty volby zájem a najednou jsme měli zájem o politiku. Všichni, kteří kritizují, že to proběhlo takovým bulvárním způsobem a tak dál, mají samozřejmě pravdu, ale to napoprvé, to bylo poprvé a já si myslím, že se to bude jenom zlepšovat, že i ten diskurz bude stále kultivovanější, bylo hodně takových negativních emocí, kdy někteří se dokonce v té vypjaté atmosféře báli vůbec říct, koho budou volit, pokud byli v prostředí, které bylo jednoznačně nakloněné pro jednoho z těch kandidátů, ale to vlastně také není úplně špatné, protože naučit se říct svůj názor proti té většině, v tom prostředí prostě najít tu statečnost, to jsme taky úplně už zapomněli a i to je, i to patří k tomu stát se svéprávným občanem a demokratem.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Takže svým způsobem ty dobré zprávy, když se na to podíváme, tak to v těch různých souvislostech, převažují. Je čas teď zklidnit ty emoce? Protože společnost přece jenom se hodně rozdělila na dva tábory.
Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Tak je na to jednoduchá odpověď. Je potřeba uklidit ty bilboardy a začít mluvit taky o něčem jiném, ale to je jedna otázka. Druhá věc je, že o těch příkopech je potřeba si také povídat. Já jsem četl vlastně spoustu komentářů, doopravdy tentokrát mě zajímalo, jaký můj kolegové a jak různí lidé vnímají ten výsledek voleb a celou tu atmosféru a mně z toho kvanta článků jakoby na povrch vyplula nebo nejvíc mě zasáhl článek, který napsal Patrik Zandel, to je člověk, který je takový guru v internetové komunitě, velmi dobrý teda autor a on napsal takovou úvahu u rozdělení společnosti a konstatuje v ní několik takových věcí, říká, že podle něj Miloš Zeman není kandidát levice, ale kandidát rukodělně pracujícího člověka. A já budu z toho chvilku citovat, jo? Toho, který dře fyzicky a dnes a denně poslouchám v televizi, že se bude muset uskrovnit, že prožral svou budoucnost, říká mu ministr Kalousek, že ho čeká nezaměstnanost, že jeho budoucnost je nejistá. No a takovému voliči se podle Patrika Zandela nedá divit, že se tak chová racionálně, odmítne zemřít, ale místo toho volí někoho, kdo to říká jinak, kdo říká, jak to vidí on, jak to ti, kdo prožrali budoucnost jsou bílé límečky, to jsou ti nemakačenkové, ti, co v office válí šunky, berou velké peníze, šulí daně, dělají ze sebe honoraci. Naproti tomu říká, že Karel Schwarzenberg není kandidát pravice. Je to podle Patrika Zandla kandidát bílých límečků, rukou nepracujících voličů, hlavodělců, zpravidla městské generace, která nepoznala ani fabriky, ani pole a i on oslovuje své publikum, svým jazykem, vypráví historky spíše intelektuální, když je potřeba, dělá si legraci sám ze sebe, je prostě svému prostředí stejně důvěryhodný jako Zeman tomu druhému. A dobrá věc, kterou píše Patrik Zandel je, že kdo chápe a rozumí Schwarzenbergovi, tak podle něj nemůže chápat a rozumět Zemanovi a opačně. Proto jedna i druhá strana se ptá, kdo za debila by volil toho druhého? No, je to jednoduché - ti druzí. Ti, které nepotkáváte, ti neviditelní. Ve vašem případě pravděpodobně ten autobusák, co vás vezl ráno do práce a kterého nevnímáte, prodavačka, co vám namarkovala svačinu, ten blbec z posypového vozu, co se někde válel a protáhl cestu až tak pozdě. Ti, kdo vyrobili jídlo, co jste dnes jedl. Jsou to pro vás zbyteční lidé. To samé mohl vyrobit někdo v Číně a tu samou práci mohl udělat Ukrajinec či Slovák, je éra globalizace a když někdo chce obstát, musí se pro vás roztrhnout. Je tak? No a tak by se dalo pokračovat. Prostě strůjci analýz a doopravdy doporučuju Patrik Zandel, on samozřejmě říká v závěru, takhle to nejde, tohle to mimořádně špatná situace, my musíme k sobě najít cestu, musíme si všimnout ty druhé, které nevnímáme ...
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Takže zasypat ty příkopy?
Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
No, určitě, určitě. Ta společnost, když se tahle ty nůžky rozevřou, když se lidi neznají, chodí kolem sebe a hovoří o sobě jak o blbcích, o debilech, volí drsná, krutá slova, prostě jenom kvůli tomu, že je nevnímají, že je nechápou, to prostě nejde. My samozřejmě jsme i trochu záměrně rozdělováni. Každá moc divide et impera, prostě staré latinské rozděl a panuj. To vyhovuje každému, když lidi se znesváří tak potom s jim lépe vládne, lépe se ovládají, lépe se manipulují. Tomu je potřeba čelit a k tomu je potřeba mít určitou pokoru, je potřeba začít používat rozum nejenom emoce, je potřeba doopravdy trochu víc možná číst, přemýšlet a hlavně tolik se nerozčilovat a mít víc lidí kolem sebe, kteří mě zajímají. Nezajímat se tedy jenom o sebe.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Myslíte, že ty příkopy prohloubila ta první přímá volba nebo ta společnost byla v podstatě rozdělená už před tím?
Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Byla rozdělena už před tím. Ta přímá volba ukázala na ty příkopy. A i v tom smyslu je to užitečné. Je dobré to vědět. Když se díváme na tu mapu, tak přesně vidíme, jak Karel Schwarzenberg získal hlasy tam, kde byla větší koncentrace kaváren, dokonce i v Praze na panelových sídlištích je těch kaváren málo a najednou prostě těch hlasů tam ubylo. Je to patrné, že určitá mentalita vede člověka nebo jeho zkušenost anebo historie, k tomu, aby se nějak choval. To je tak, ale všude na světě. V tom my nejsme vůbec jiní. Mezi tím obyvatelstvem řekl bych na venkově a mezi těmi městskými lidmi bude zřejmě všude podobný rozdíl. Ale je potřeba aktivně pracovat na tom, aby se tito lidé znovu potkali, aby si rozuměli a aby se chápali.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Myslíte, že vyhlášením výsledků je jaksi dobagrováno? Když se podíváme třeba na zprávu dům v sousedství Miloše Zemana pomaloval sprejer mračounem i rudou hvězdou?
Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
No, ono je potřeba říct tak, ti, kteří se nejvíce angažovali, zapálili pro věc, tak samozřejmě chvíli trvá než ty hlavy vychladnou a já si myslím, že to je i v pořádku, že je potřeba jim dát čas, protože z toho velkého vzepětí najednou přichází prostě takový pocit prázdnoty. Já si myslím, že je hezká třeba ta akce podporovatelů Karla Schwarzenberga, že si kopírují placky, já jsem ho nevolil, takže ještě chvíli se s tím budou smiřovat, prostě s tím, jak teda prohráli, ale nakonec zjistí, že budou vycházet i nadále noviny, vyjde slunko druhý den, prostě to nějak to přežijí, zvládnout. A naopak ti, kteří měli takovou strašnou eufórii z toho, jak vyhrál Miloš Zeman, tak časem zjistí, že jim to až tolik život nezměnilo, že pokud si představovali, že všechno najednou bude růžové, tak to určitě teda nebude. To znamená, my se časem zklidníme, ale chtít to prostě hned druhý dne, to asi by nebylo fér.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Z podrobného zkoumání volebních dat vyplynulo mimo jiné i to, že Miloš Zeman porazil Karla Schwarzenberga i díky hlasům voličů Jiřího Dienstbiera a Jana Fischera. Co je podle vás, pane Ivane, za prohrou Karla Schwarzenberga, proč neuspěl? Ublížil mu více Beneš nebo Kalousek?
Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Ono asi obojí, ale nejvíc mu ublížila volební účast, paradoxně myslím si, že v tomto Miloš Zeman asi docela vystihl jeden z momentů, který mohl rozhodnout. Ta podpora mediální, která se dostala Karlu Schwarzenbergovi, byla výrazná, ale už oslovila jenom oslovené a mnoho lidí zaskočila, překvapila a možná vedla k protestní volbě těch lidí, kteří v protestní volbě volili Miloše Zemana, bylo poměrně hodně. To znamená já bych řekl, že kdyby doopravdy přišla jenom malá část voličů, tak by přišli pochopitelně ti skalní, a ti skalní, těch měl nejvíc právě Karel Schwarzenberg, to znamená, kdyby účast byla 30 %, tak je prezidentem. Jakmile přesáhla 40, 50, tak už bylo jasné, že nemůže vyhrát a to, co se dělo v závěru kampaně, na co si příznivci Karla Schwarzenberga stěžují, tak to mohlo ovlivnit ten výsledek voleb nějakými 2, 3 %, ale ty volby se prostě při takto vysoké účasti už vyhrát nedaly. Je to dáno špatnou kampaní, to říkají i voliči Karla Schwarzenberga, lidé, kteří ho obklopili prostě místo toho, aby pracovali a vytvářeli strategie, radili mu, co má říct a hlavně, co nemá říct a jak anebo aby mu poradili, jak se volí, tak místo toho udělali takový velký mejdan, žili prostě ve výborné atmosféře, byl to víc rock and roll než volební boj, no a pokud teda to doopravdy takto bylo, jak to někteří popisují, kteří byli tomu blízko, no tak prostě neměl šanci. To první kolo, to bylo totiž referendem o Fischerovi a respektive o tom, jestli ve druhém kole mají být Fischer se Zemanem. To druhé kolo se stalo referendem anebo hlasováním o Schwarzenbergovi a tím pádem mnoho lidí se na něj začalo dívat daleko podrobněji než před tím prvním kolem a věci, které ten volební štáb dokázal mezi svými voliči a podporovateli, převrátit a udělat z handicapu Karla Schwarzenberga výhody a přednosti, tak to už se potom nepodařilo v tom kole druhém, kdy vlastně lidé viděli v debatách, že Karel Schwarzenberg je pasivní, že přišel do ringu, ale neumí dát ránu, jak to říkají někteří a vlastně si pak začínají se smutkem říkat, proč tam vlastně teda v tom ringu je, když neumí bojovat. A taková ta úvaha o tom, že vsadil na slušnost a korektnost a tak dál, tak upřímně řečeno, v této prezidentské volbě byli daleko slušnější kandidáti. Například Táňa Fischerová a za tu se nikdo nepostavil a hlasy pro ni, představitelku Občanské společnosti a zajímavých myšlenek, jak věc dělat úplně jinak, tak toto nikoho nezajímalo a nevolili ji, protože prostě jim přišla nevolitelná, tak už o ní ani nepřemýšleli.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Na straně druhé zase málokdo čekal, nebo rozhodně bylo překvapení to, že Karel Schwarzenberg postoupil do druhého kola.
Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Ano, přesně. Já jsem i slyšel takový názor, že za tím byla prostě ta kampaň před prvním kolem. Jenomže ta sama o sobě nestačí a navíc mnoho lidí říká, že kampaně tohoto typu mají vrchol na nějaký 10. den a pak už ta kampaň začne slábnout. Jinými slovy neudržíte prostě tu mobilizaci v lidech tak dlouho a hlavně v jedné chvíli už není možné prostě dál tu kampaň stupňovat, už prostě je kontraproduktivní a to se myslím stalo. Ve chvíli, kdy ta podpora už byla taková křečovitá, kdy najednou prostě jsme četli, jak někteří lidi řekli, že už nebudou spolupracovat s Martinem Dejdarem, protože podpořil Miloše Zemana a tím prostě s ním na vždy končí a ten na to napsal takový dopis smutný, že teda tohle to v demokracii nečekal, tak myslím, tam se to lámalo. Věta o neplatnosti Benešových dekretů, samozřejmě ublížila Schwarzenbergovi určitě, ale už ne tolik, jako ti fanatici, kteří se rozhodli, že se nebudou bavit s Dejdarem, to, tam to prohrál.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
V záplavě hodnocení výsledků první přímé volby prezidenta zaznívá také názor, že vítězství Miloše Zemana lze číst také jako vzkaz nepopulární Nečasově vládě. Myslíte, že jsme se přiblížili o krůček předčasným volbám?
Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Možná ano, to se rozhodne paradoxně v Občanské demokratické straně. Ta je prostě na nejnižším bodě své popularity a musí vážně uvažovat, co a jak a je klidně možné, že v této chvíli, kdy po těchto katastrofálně prohraných volbách se i podle některých komentátorů očekává sjednocení pravice, tak i v ODS zřejmě vznikne debata, za kým vlastně by se lidé mohli sjednotit. Jestli prostě vygeneruje právě tato strana, která je na pravici stále rozhodující, nějakého nového lídra, který bude schopen znovu oslovit tu třetinu české veřejnosti, která potenciálně je orientovaná doprava. A je jasné, že tou vůdčí silou na pravici nemůže být TOP 09 s Miroslavem Kalouskem. Už to, jak se okamžitě po volbách znovu vynořil v médiích a je ho všude plno a před tím prostě byl někde schovaný, aby neubližoval Karlovi, tak to je prostě symptomatické, ale TOP 09 to prostě nebude. A ODS pokud chce znovu tak něco znamenat, tak teď možná má hodně lidí v této straně pocit, že je potřeba něco udělat. To znamená ty předčasné volby a nějaké nové rozdání karet může pro někoho být zajímavé, ale stále platí, tohle to je teorie. To, co vždy fungovalo v praxi a co stále tady opakujeme je, že kapři si prostě nevypouštějí rybník a poslanci budou chtít až do konce poslaneckého období, volebního období, na které byli zvoleni, pobírat své platy a náhrady a odejít z politiky s perspektivou, že už se tam do té Poslanecké sněmovny znovu nedostanu, to prostě nikoho neláká. To znamená ta možnost odvolat vládu je málo pravděpodobná. Protože ona doopravdy stojí na konkrétních osobních zájmech těch jednotlivých poslanců, kteří chodí rádi do práce.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Co si mimochodem, pane Ivane, myslíte o hodnocení voleb prezidentem Klausem, který řekl, cituji: "Teď konečně zvítězila ta pravda a láska nad lží a nenávistí."
Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
No, je to pochopitelně obrovská ironie a já když jsem se díval na mnoho lidí, které osobně znám a znám je dlouhá léta a kterých si velice vážím a teď jsem je najednou viděl všechny, jak se postavili do jedné velké široké fronty podporující Karla Schwarzenberga, tak jsem si v jedné chvíli uvědomil takovou věc, je to možná hloupost, ale najednou mě napadlo, že za dob, kdy na Hradě seděl Václav Havel, tak pokaždé, když byl státní stávek výročí republiky, tak mi přišla pozvánka na, abych se zúčastnil prostě toho slavnostního setkání na Pražském hradě, kde byl takový nějaký raut a tam jsem potkával všechny lidi, kteří patřili k okruhu sympatizantů Václava Havla a teď jsem se tam procházeli a teď tam všichni tito lidé byli. Jakmile se dostal na Hrad Václav Klaus, tak už mi ta pozvánka nepřišla a nepřišla nikomu z těch lidí, kteří tam tenkrát chodili a přišla úplně jiným lidem, kteří obklopovali Václava Klause, měli k němu blízko a tak dál. Jakmile jsem se díval na ten zástup, tak jsem si říkal, tak to jsou lidé, kteří ve chvíli, když vyhraje Karel Schwarzenberg volby, stane se prezidentem, tak opět budou procházet těmi sály Pražského hradu, opět budou mít pocit, že jsou blízko té historie, že tvoří politiku, budou někteří z nich zváni na takové debaty, kdy budou radit příštímu prezidentovi. To znamená opět budou důležití a po 10 letech se jakoby vrátí do té stejné řeky a tak dál. Já prostě jsem na ty schůzky už potom později nechodil, protože už jsem nebydlel v Praze, už k tomu nebyl důvod a tak dál, ale já si umím představit jakou, s jakou nadějí prostě, že se opět ta situace vrátí a pravda a láska zvítězí nad lží a nenávistí ...
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Že byste konečně, promiňte, po třech letech opět přišel do Prahy.
Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Ano, možná, ano, možná, že bych tentokrát dostal, i když jsem se neangažoval v kampani za Karla Schwarzenberga, ale prostě někdo by řekl, no pozveme aj toho tam z vesnice, aby přišel komentátor, třeba o nás něco hezkého napíše. Ale já jsem k nim krutý a přísný a to ale hlavně proto, protože tito lidé vlastně pominuli jednu důležitou skutečnost, že zatímco v minulosti Karel Schwarzenberg organizoval konference o občanské společnosti a doopravdy udělal mnoho pro neziskové organizace a tak dál, tak dnes je vicepremiérem vlády, která provádí opatření vůči slabším a méně vydělávajícím, nešetrná, drsná, prostě toto je vláda, která prostě nepřeje příliš lidem a on má odpovědnost za to, co se v ní děje. On má odpovědnost za Drábkovy sociální reformy, za Hegerovu reformu zdravotnictví, za Kalouskovo ministerstvo hazardu a takhle bysme mohli pokračovat. Karel Schwarzenberg není Karel, to je prostě první místopředseda vlády, který v dnešní době ...
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Ale Karel je.
Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
... ano je, samozřejmě, je to jejich Karel, no, to je v pořádku, ale toto jako kdyby se úplně vytratilo z toho hodnocení, to je podle mě podstatné. Kdyby se celá tato fronta lidí semkla za dejme tomu Jiřím Dienstbierem, což je Schwarzenbergův favorit příštích voleb, tomu on jak jsem vyrozuměl drží palce, aby to jednou jako mladší zkusil, tam bych tomu třeba i trochu rozuměl. Ale jinak já jsem samozřejmě individualista, já nemám rád, když se někde za někým srocuje dav, ať už je to za tím nebo za druhým, vždy mi to přijde lehce trapné, ale trochu to chápu. Viděli v tom nějakou naději, ale bylo v tom hodně sebeklamu a bylo v tom hodně osobních zájmů, to teda určitě ano.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Připíšete Karlu Schwarzenbergovi i nějaký pozitivní bodík? Protože přece jenom nic není černobílé a není to jenom místopředseda vlády.
Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
No, já ho mám docela rád, protože, jak jsem již řekl, Karel Schwarzenberg je člověk, který v minulosti toho hodně udělal pro Nezávislé dokumentační středisko, což je zásluha doopravdy velká. Také jsem na té jedné konferenci, kterou organizoval o občanské společnosti, byl před x lety a bylo to pro mě nesmírně cenné a mám z toho dobrý pocit. No a mám k němu úplně nejhezčí vlastně vzpomínku, když ještě ho tady nikdo vůbec neznal a on přišel krátce po převratu v roce 60, teda 89 do Československa a mému velmi dobrému příteli dal vizitku a na ní bylo napsáno Karel Schwarzenberg, Vídeň. A teď on se ho ptal, starý pan Šimečka, to byl publicista a říká mu, no dobře a jako tady je Karel Schwarzenberg, Vídeň a on říká, no přijďte mě někdy navštívit. No ale tady není napsáno, kde bydlíte a on říká, no ve Schwarzenberském paláci. On říká, jak se k němu dostanu. A on říká, no po Schwarzenberské třídě na Schwarzenberské náměstí. A všichni jsme si říkali, ano, tak to je člověk s historií, to je člověk, který má nějaké hluboké kořeny a tenkrát prostě patřil doopravdy k něčemu takovému noblesnímu, k něčemu, co jsme tady neznali a bylo to období, kdy ho doopravdy všichni měli rádi.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Slíbila jsem ještě jedno téma kromě voleb. Tak pojďme k němu. Pavel Bém se po 10 měsících vrací do ODS, členství měl pozastavené kvůli kauze zveřejněných telefonátů s lobbistou Romanem Janouškem. Co o jeho návratu soudíte?
Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
No, on už zřejmě nějakou velkou kariéru v ODS neudělá. Ale je to strana, ve které byl od začátku, ve které má kamarády, přátele, politika mu určitě musela chybět. Určitě je rád, že může přijít a podebatovat s ostatními na schůzi. Já bych to bral jako, že člověk někdy chce být v prostředí mezi svými a Karlu Bémovi, tedy pardon Karlu, Pavlu Bémovi to jeho kolegové umožnili, a to je od nich pěkné.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
To je sice taky hezké, ale není přece jenom na tom trošku zvláštní, že mohli bychom říct, za ten svůj návrat vděčí svým způsobem Bezpečnostní informační službě, protože ta do dnes nebyla jaksi schopna potvrdit nebo vyvrátit, že ty uniklé odposlechy, kauza Kolibřík, Mazánek, pochází z jejího archivu? Takže Pavel Bém se vrací vlastně jako očištěn.
Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
On může být očištěn formálně nebo prostě může patřit do té kategorie našich politiků, kterým nikdo nevěří, ale nikdy se jim nic nedokázalo. Tak těch je víc a doopravdy takoví jsou, ale jejich řekl bych vliv na to, co se děje, nemůže být velký, protože už není možné ho dát na první místo kandidátky, protože lidi kroužkováním ho z voleb vyřadí, jako to udělali Ivanu Langerovi svého času, to znamená to je politik, který může být v exekutivě, může ale, ale té straně škodí, té straně ubližuje, protože kdokoliv ho uvidí, tak si vzpomene na nahrávky, které slyšel nebo četl jejich přepisy a je vlastně nepoužitelný v období, kdy znovu lidé o politice začnou přemýšlet a není jim lhostejná a začnou si věci dávat do souvislostí a hlavně očekávají, že ty politické strany, pokud chtějí teda přežít, tak vygenerují lidi, kterým se dá věřit. Pavlu Bémovi už nebude možné nikdy věřit, a to jestli formálně anebo neformálně bude a nebo nebude očištěn, to už na tom nic nemění.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Téma, ke kterému se podobně jako k výsledkům první přímé volby v České republice vrátíme s Ivanem Hoffmanem, komentátorem Deníku a spolupracovníkem Českého rozhlasu. Děkuji dnes za váš komentář. Mějte se hezky.
Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Přeji hezký den.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Na slyšenou do Zlína. Zítra se, milí posluchači, můžete těšit na názory amerického novináře Erika Besta. Příjemný den všem přeje Zita Senková. Mějte se hezky. Na slyšenou.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor

Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.