Gerontoložka Iva Holmerová: Péče o seniory v Česku? Systém člověka semele a udělá z něj sociální případ

Rozdíly mezi obcemi v zajišťování péče jsou podle Holmerové obrovské. „Jsou obce, které se starají, a jsou obce, kde terénní služby a podpora setrvání v domácím prostředí prakticky neexistují,“ říká v pořadu Jak to vidí…

Čtěte také

Hořím. Dokuseriál o tom, jak pečovat a nevyhořet

Obce jsou přitom důležitým aktérem v poskytování těchto služeb. Zásadní problém je ale financování. Terénní péče, která umožňuje lidem setrvat co nejdéle doma, je podle Holmerové často ztrátová. Na rozdíl od ústavní péče, která má větší investiční podporu, ale zároveň čelí rostoucímu počtu klientů.

Domácí péče má výhody

„Nejlepším řešením by bylo nebýt na ústavní péči závislí. Lidi i ve vysokém věku dobře léčit, diagnostikovat a rehabilitovat, aby se mohli vrátit do domácího prostředí,“ dodává Holmerová.

Čtěte také

Gerontoložka: Pokud naše populace zestárne úspěšně a zůstane aktivní, problém to nebude. Péči o zdraví ale podceňujeme

Péče v domácím prostředí nemusí být vždy levnější než pobyt v zařízení. Přesto má podle odbornice zásadní výhodu: lidé jsou aktivnější, zapojuje se širší rodina a přirozené prostředí zlepšuje jejich stav.

„Často jsme překvapeni, když pacienta po propuštění potkáme venku na procházce nebo na nákupu. To je nejlepší důkaz,“ popisuje. Velkou bariérou je ale podle ní byrokracie. 

Absurdní systém péče

Úřední jazyk je složitý a nesrozumitelný, vyřízení základních věcí, jako je třeba parkovací karta, trvá běžně i rok. Systém je navíc často nelogický. „Lidé například dostávají i služby, o které nežádali. Typicky třeba dálniční známku. Zatímco na ty potřebné čekají měsíce. Systém tak nakonec člověka semele a udělá z něj sociální případ.“

Čtěte také

Gerontoložka Iva Holmerová: Na plán péče o seniory se čekalo přes čtvrt století. Stárnutí se přitom týká nás všech

Oproti tomu ve skandinávských zemích to podle Holmerové funguje velmi dobře. „Pomoc je tam rychlá, lokální a více propojená s komunitou. U nás předepisuje pomůcky vzdálený specialista. Ve Skandinávii se řeší přímo na úrovni komunity,“ přibližuje.

Klíčovým tématem je podle ní také sociální izolace a osamělost seniorů, které jejich zdravotní stav dále zhoršují. Jedním z řešení by mohlo být tzv. sociální předepisování, kdy lékař místo dalších léků doporučí aktivity.

„Pohyb, setkávání s ostatními, zapojení do komunity nebo duševní aktivity. Spolu s péčí o kardiovaskulární systém je to mnohem efektivnější než většina léků,“ uzavírá Holmerová.