Jak to vidí Ivan Hoffman - 27. února

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Příjemný poslech vám přeje Vladimír Kroc. Dnes je pondělí a tak je naším hostem Ivan Hoffman, komentátor Deníku a spolupracovník Českého rozhlasu. Dobrý den do Zlína.
Ivan HOFFMAN, komentátor Deníku, spolupracovník Českého rozhlasu
--------------------
Přeji hezký den.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
"Nic tolik neodlehčí světové ekonomické problémy, jako když se díváte, jak si milionáři navzájem předávají zlaté sošky," uvedl při předávání filmových cen akademie v Los Angeles komik Billy Crystal. Překvapilo tě, že nejúspěšnějším letošním snímkem byl francouzský, němý a černobílý film The Artist?
Ivan HOFFMAN, komentátor Deníku, spolupracovník Českého rozhlasu
--------------------
No, ono se to předpokládalo, ale já se teda přiznám, že jsem to nesledoval ze stejného důvodu, který řekli tví kolegové, když jste si povídali o tomto našem rozhovoru. Nám se totiž v noci na dnešek rodila jehňátka, naší ovečce Babetě, to znamená, že my jsme žili v úplně jiném očekávání.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Tak jak to dopadlo?
Ivan HOFFMAN, komentátor Deníku, spolupracovník Českého rozhlasu
--------------------
No, beránek se narodil čiperný, zdravý, ale ovečka, ta se napila zřejmě teda plodové vody a šlo jí o život, ale moje manželka, která se tomu věnuje, já se starám jenom o infrastrukturu, jo, kolem toho, ale ona těm zvířatům nějak začala, naučila se rozumět, tak ji zachránila a vypadá to, že přežijí oba.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
A už jste je pojmenovali?
Ivan HOFFMAN, komentátor Deníku, spolupracovník Českého rozhlasu
--------------------
Ne, to je ještě potřeba chvíli počkat, ale my je teda pojmenováváme. Ano, je to tak.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Dobrá. No, tak to jsou hezké radosti. Teď možná ...
Ivan HOFFMAN, komentátor Deníku, spolupracovník Českého rozhlasu
--------------------
Takže k těm Oscarům.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
... se budeme zabývat spíš starostmi.
Ivan HOFFMAN, komentátor Deníku, spolupracovník Českého rozhlasu
--------------------
Nejsem kompetentní, tak.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
No, pro nás by mohly být zajímavější divadelní ceny Alfréda Radoka. Potřetí jednu z nich získalo Divadlo Komedie, také třeba Martin Pechlát za roli v tamní inscenaci Legenda o svatém pijanovi. Proč zdůrazňuji právě Divadlo Komedie. Chci se zeptat, jestli považuješ za příznačné, že právě tento soubor v polovině roku skončí, protože nezískal dostatečnou podporu hlavního města.
Ivan HOFFMAN, komentátor Deníku, spolupracovník Českého rozhlasu
--------------------
Já mám takový pocit, že hlavní město asi si úplně přesně neuvědomuje, co podporovat a co ne, kde ta investice je užitečná, vrací se a kde naopak vlastně se peníze sypou do černých děr a nikdo z nich nic nikdy neuvidí. Pokud Praha má zůstat nějakým centrem, tak pokaždé nejdůležitější bude, aby zůstala centrem kulturním. To je něco, na čem se dá stavět, to je něco, v čem může existovat nějaká kontinuita. Ale ve chvíli, kdy prostě usiluje pouze o to být centrem politickým, anebo mocenským, to jsou věci, které prostě jsou o ničem.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Ono také jde o to, jak se a kým ta kultura vlastně posuzuje, protože co to vlastně je kultura, jestli chce Praha mít, řekněme, náročnější kulturu, kromě té popové, dejme tomu.
Ivan HOFFMAN, komentátor Deníku, spolupracovník Českého rozhlasu
--------------------
To je samozřejmě věc pro umělce, teatrology a tak. Stačí, když se podíváme na to, jaká diskuse provází jmenování pana Töpfera, který je prostě uznávaným hercem, ale také senátorem, politikem a teď se stává šéfem vinohradského divadla, a když člověk sleduje, co o tom říkají jeho kolegové, jak si s ním povídají, jak někteří z nich už si ho vlastně neváží a jak to jeho politické angažmá ho v očích jeho bývalých kolegů dehonestovalo, tak to je, tam si člověk mnohé uvědomí. Do té politiky lidé přicházejí možná s nějakými ideály, ambicemi, ale nakonec prostě nad vším převládnou klientelistické vztahy, vazby a všem jde o peníze, a potom pochopitelně se ta kulturní obec vůči politikům stále častěji vymezuje nepřátelsky. Já se jim vůbec nedivím.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Co je české, je hezké, malé, ale naše. Pojďme se teď zamyslet nad málem filozofickou otázkou, zda je české i to, co bylo vyrobeno v cizině, ale s českou recepturou. Ty určitě víš, kam mířím.
Ivan HOFFMAN, komentátor Deníku, spolupracovník Českého rozhlasu
--------------------
Tak určitě. Tak to, co poslední dobou provádí s naším vlasteneckým cítěním Státní zemědělská a potravinářská inspekce, je doopravdy drsné, protože ve chvíli, když se dozvíme, že prostě pravá česká zabíjačka je z Bavorska, tak lidé se zastaví a řeknou si moment, tak o co tady jde? Pochopitelně obchodník najímá prostě různé mluvčí a interprety a právníky, kteří jsou schopní nám vysvětlit úplně cokoliv, ale ve skutečnosti tím českým pokaždé si ten spotřebitel bude v prvním plánu představovat potravinu, která vznikla ze zdejších ingrediencí, zde byla vyrobena a zde se tak prodává a to zaručit v dnešním globálním prostředí, prostředí globálního obchodování asi úplně nejde. Taky si myslím, že to ani nemusí být úplně to nejdůležitější, že spíš jde o to, jestli ty potraviny jsou doopravdy zdravé a tak dál. Ale obchodníci by prostě neměli lhát, neměli by riskovat, že když slibují něco, co nemohou dodržet, tak že se od nich ten zákazník neodvrátí, a že nebude naštvaný.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Ono ale je to tak, že zejména na malých městech ubývá takových těch malých krámků, přibývá těch velkých hyperobchodů. Není to škoda, že vlastně mizí ti řezníci a lahůdkáři a tak dál?
Ivan HOFFMAN, komentátor Deníku, spolupracovník Českého rozhlasu
--------------------
Samozřejmě to škoda je a ono to má svoje, svoje logické zákonitosti. Když se díváme na protesty těch našich velkoprodejců nebo takhle, velkoproducentů, tak ti si stěžují na dotovanou zahraniční konkurenci, přitom sami vystupují naprosto drsně vůči té své konkurenci místní malé. To znamená, že stále je to tak, že ti větší požírají ty malé, až nakonec se všechno koncentruje do několika málo rukou. A tomu by se mělo zabránit z mnoha různých důvodů. Tady to, co sledujeme, to, co vidíme, to je prostě precizní práce neviditelné ruky trhu, která tady byla chválena, a od které si ekonomové slibovali soutěž, spravedlivé podmínky, lepší ceny a tak dál. Nakonec se ukázalo, že to vůbec tak nefunguje, že to tak není, ale teď lidé, kteří prostě tento systém propagovali, kterému vytvořili legislativní podmínky, by měli říct sorry, zmýlili jsme se, byla to úplná pitomost, musí se to vrátit zpátky, musíme nějakým způsobem začít ten trh zpětně regulovat, aby začal být opět prostředím soutěživým, prostředím, ve kterém vítězí lepší, ve kterém je konkurence. No, ale to tihle lidé nikdy samozřejmě neudělají, na to nejsou formáti, jo. Prostě to jsou lidé, kteří udělali chybu, ale nejsou dostatečně, řekl bych, stateční a inteligentní, aby ji uměli přiznat. Na to musí člověk být nějaká osobnost. To znamená tady nezbývá, než že ten systém postupně zahubí sebe sama a na jeho troskách pak vznikne něco nového. Obávám se teda, že jinak to nebude.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
A neměli bychom si jako spotřebitelé uvědomit, že míň bývá víc? Jinými slovy, připlatit si za kvalitu a omezit se v kvantitě? Když se poženeme za tutově nejnižší cenou, tak se často necháme napálit.
Ivan HOFFMAN, komentátor Deníku, spolupracovník Českého rozhlasu
--------------------
Já samozřejmě to prostředí těch chovatelů, kteří v drobném buďto něco pěstují, anebo nějak vyrábějí, po očku sleduji, tím, jak bydlíme na té vesnici, tak samozřejmě slyšíme ty příběhy lidí a ty jsou dvojí. Z jedné strany přibývá takových, řekl bych, farmářů, kteří říkají: "My, protože jsme blízko Brna, blízko Prahy, my prodáme všechno, cokoliv vyrobíme, za jakoukoliv cenu." A teď prostě říkají, že je vlastně poptávka neobyčejná po potravinách, u kterých je předpoklad, že na rozdíl od těch z hypermarketů jsou zdravé. Pak jsou jiní, kteří řeknou: "No, neprodáme, protože když my řekneme, že chceme tolik a tolik za vajíčko, tak všichni prostě kroutí hlavou a říkají však v supermarketu je daleko levnější a tak dál." To znamená ty svoje chovy ruší, protože nemají pro ně odbyt. Vím, že jsme na vesnici dlouhou dobu kupovali mléko od doopravdické krávy, abysme nemuseli kupovat tu náhražku, která je nabízena v hypermarketu. No, tak ti lidé dlouho, dlouho bojovali prostě o tu pozici, aby od nich teda ta mlékárna vykupovala to mléko a nakonec je tomu pár měsíců, co ten chov zrušili, protože to byl marný ztracený boj. Kdo už dneska potřebuje od někoho vykupovat mléko, od nějakých 20 krav, když ho může prostě levně dovézt, teď já nevím, prostě z Číny, anebo z Afriky nebo odkudkoliv sušené a tu krávu ani nepotřebuje vidět. Tady se prostě zásadním způsobem mění to prostředí. Platí zde zákony, které byly přijaty, aby prostě to prostředí bylo konkurenční, no a nakonec vlastně ta konkurence to, co bylo dobré a to, co fungovalo a to, co mělo nějakou tradici, všechno zničila a vlastně místo původních výrobců zůstaly už jenom loga, za kterýma může být kdokoliv a cokoliv a odkudkoliv. Takže to, co už dnes sledujeme, to už je konec, to už je ... Já mám pocit, že už je to nevratné, že to je takové to plus toho hledání ztraceného času. Už ho nenajdeme. Už je pryč.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
A když se vrátíme ještě k tvému chovu koz a ovcí, co je vlastně motivem? Proč?
Ivan HOFFMAN, komentátor Deníku, spolupracovník Českého rozhlasu
--------------------
My jsme městští lidé s mojí ženou. Zjistili jsme, že nás vlastně ten způsob v tom městě neuspokojuje, a tak hledáme nějaký smysl života nebo něco, co je pěkné. To znamená, že jsme hobbisté.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Takže to je pro radost, ten chov.
Ivan HOFFMAN, komentátor Deníku, spolupracovník Českého rozhlasu
--------------------
Pro radost. Máme takových 6 zvířat a o každém něco už víme a máme je rádi a myslím si, že oni mají dobrý vztah k nám. Takže to je úplně něco jiného. To s hospodářstvím nemá nic společného. To je životní styl.
redaktor
--------------------
Posloucháte, jak to vidí publicista a komentátor Ivan Hoffman. Záznam tohoto pořadu si můžete poslechnout už za hodinu v audioarchivu na našem internetu. Needitovaný přepis dnešní debaty najdete zítra také na našem internetu na adrese 2.rozhlas.cz.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Hodně se diskutuje o udělování prezidentských milostí. Je-li spravedlnost slepá, pak je taková milost jaká?
Ivan HOFFMAN, komentátor Deníku, spolupracovník Českého rozhlasu
--------------------
No, tak ta milost mívá oči docela otevřené, bych řekl, a je velice výběrová. Ono když se podíváme na tu situaci kolem prezidentských milostí, tak skoro by se dalo říct, že prezidenti se mění, ale rozpaky nad prezidentskými milostmi trvají a přetrvávají a většinou je to takové téma, kdy se ty milosti lidu málokdy líbí.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
A mělo by se propříště omezit udělování prezidentských milostí podpisem premiéra nebo ministra spravedlnosti?
Ivan HOFFMAN, komentátor Deníku, spolupracovník Českého rozhlasu
--------------------
To bych ani neřekl. Já mám pocit, že to podstatné na prezidentských milostech je, jaký bude člověk, který je uděluje. Tam to všechno prostě se koncentruje, tam buďto ty milosti dostanou, anebo ztratí smysl. Je potřeba si uvědomit, že ten institut prezidentských milostí, ten není vymyšlen proto, aby prezident křížil spravedlnosti cestu, a aby dělal výjimky z té práce soudu. On, já si myslím, spíš by měl vyhledávat případy, kdy se spravedlnost dostane do kouta, kdy najednou vznikne případ, který právní cestou vyřešit nelze, neboť není možné všechno popsat v zákoně a jsou situace lidské, u kterých je potřeba doopravdy nic nevysvětlovat a rozhodnout "tenhleten člověk ať jde domů a hotovo" a já bych jako dobrý příklad k tomu uvedl Romana Týce, výtvarníka, který rozpohyboval ty panáčky na semaforech. No, tak on udělal happening, který, kdyby se přiznal k tomu, zaplatil pokutu, tak by z toho najednou sám uznal, že to je zločin, ale to zločin od samého počátku nebyl. To byl od samého počátku kreativní výtvarný projekt, nápad, provokace a tak dál. No a teď neexistuje žádný paragraf, který by umožnil nad tímto exotem mávnout rukou a říct ať jde domů a tak dál. Tady by měl prostě přijít prezident a nic nevysvětlovat a ten rozsudek zrušit a hotovo.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Mimochodem ...
Ivan HOFFMAN, komentátor Deníku, spolupracovník Českého rozhlasu
--------------------
Vyzvat by ho k tomu měl Milan Knížák prostě jako člověk, který vyrostl na konceptuálním umění, všechno o tom ví, s panem prezidentem Klausem si dobře rozumějí. Ten měl otevřeným dopisem říct: "Já vás žádám, pane prezidentem, starý kamaráde, pusťte ho domů, prostě tohleto, toho nezavírejte, do bude doopravdy ostuda."
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Já jsem jenom chtěl říci, že na internetu už je petice za umístění Týcových semaforů do Prahy. Jenom tak pro informaci. Možná už jsi ji taky četl. Ale kdo by měl iniciovat milost pro řidiče autobusu, který ničil ty krásné tváře politiků na předvolebních plakátech?
Ivan HOFFMAN, komentátor Deníku, spolupracovník Českého rozhlasu
--------------------
Já si myslím, že by to měli být ti politici, kterým nakreslil tykadla. A to prostě podle starého voltairovského "nesouhlasím s tím, co říkáte, ale položím život za to, abyste to svobodně mohl říkat". To by byl doklad toho, že politici jsou velkorysí, že žijeme ve svobodné demokratické zemi, protože to je stejný případ. Ten člověk údajně poničil soukromý majetek, na tom se teď všichni točí, to prostě komentátoři zdůrazňují, že to je pomalu vandal, ale, popravdě řečeno, on žádnou škodu nezpůsobil. Tu škodu nám způsobují lidi, kterým nakreslil tykadla a to je škoda obrovská. Prostě nikdo je za to do vězení zatím ještě neposlal. A tenhle ten řidič teda vlastně jestli něco způsobil, no, tak rozvířil debatu nad tím, jestli to politické spektrum je reprezentativní, jestli má smysl prostě ty lidi volit nebo ne. A to bych teda takto asi viděl, že to by měli být ti politici, kteří byli dotčeni, a ti by měli prostě překročit prostě tu svoji důležitost a měli říct: "Ne, ne, ne, tohodle nezavírejme."
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Tak to vidí Ivan Hoffman. Začíná nám studentský Týden neklidu. Může to ministra školství Josefa Dobeše nechat v klidu?
Ivan HOFFMAN, komentátor Deníku, spolupracovník Českého rozhlasu
--------------------
Tak jeho to asi v klidu nechá, ale v podstatě sklízí to, co logicky zasel. Ve chvíli, když ..., my už jsme o tom hovořili v minulosti. Ve chvíli, když nebyl schopen doopravdy si s těmi zástupci akademické obce, to znamená učitelů, studentů, sednout a uvažovat o tom, která reforma by prospěla tomu systému, a hledat prostě nějakou s nimi domluvu, tak prostě musel počítat s tím, že to takto dopadne.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
No, téměř všichni se shodují, že reformy i vysokoškolského zákona jsou potřeba. Kde se to zhatilo? Proč se zdá, že se Dobeš a jeho lidi chopili věci za špatný konec?
Ivan HOFFMAN, komentátor Deníku, spolupracovník Českého rozhlasu
--------------------
No, tak hlavní důvod je asi taková ta dlouhodobá debata o tom, do jaké míry má být to školství komercionalizováno, do jaké míry se chceme dívat na vzdělání jako na jakýsi hmotný statek, na určitou investici do příští kariéry a do jaké míry student má prostě si své studium, ať už přímo, anebo formou nějaké půjčky, platit sám a do jaké míry to vzdělání je užitečné pro celou společnost, nikoliv tedy pouze pro toho studenta, neboť se zvyšuje kvalita života v rámci celé společnosti, a to nejen pro studenty, ale i pro ty ostatní, když je více lidí vzdělaných. Já dlouhodobě si myslím, že lepší cesta je to studium placené z veřejných zdrojů, a to z toho důvodu, že čím více se bude pohybovat ve společnosti lidí vzdělaných a čím více budou vzděláni, tím je pro mě menší riziko srážky s blbcem. A tohle je vlastně základ toho celého. Ve chvíli, když společnost je hloupá, nevzdělaná, tak vlastně každý na to nějakým způsobem doplácí. Na druhou stranu, když se jako zdůrazňovalo to, že člověk si měl platit, protože pak bude mít z toho svého vzdělání výhody, tak je potřeba si uvědomit, že to už neplatí. Lidé, kteří vystudují vysoké školy, z poloviny vůbec nenajdou zaměstnání v oboru, ve kterém, který vystudovali, mnozí z nich vůbec nenajdou zaměstnání. Absolventi škol patří velmi často mezi nezaměstnané a ta nezaměstnanost se všude v Evropě, nejen u nás, postupně stále zvyšuje. To znamená ta investice do vzdělání je úplně zbytečná v situaci, kdy se ztrácí pracovní místa, kdy ubývá pracovních příležitostí a kdy se vlastně řeší, jak vůbec by lidi se měli v moderní a postmoderní společnosti dostat k nějakým penězům, k nějakému výdělku, aby se ta společnost celá nerozpadla. Tak tady už doopravdy to vzdělání má úplně jiné sociální funkce. No a ve chvíli, kdy u nás všichni uvažují, jak na tom vzdělání ušetřit, jak ty peníze prostě nebrat z toho státního rozpočtu, neboť tam nejsou, tak já si myslím, že je potřeba začít úplně odjinud. Jako první zdroj peněz, které jsou potřeba ušetřit, to jsou peníze, které se dávají úplně zbytečně politickým stranám. Ty všechny můžou jít do školství. Tady není vůbec žádný důvod, aby politici dostali jednu korunu ze státního rozpočtu. Oni si ji už dávno nezaslouží, je jim úplně k ničemu. A když tito lidé tvrdí, že nejsou peníze, no, tak oni nejsou taky proto, protože oni je utrácejí.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Odkud kam platí ona akademická svoboda, o kterou se mnozí kvůli těm reformám obávají?
Ivan HOFFMAN, komentátor Deníku, spolupracovník Českého rozhlasu
--------------------
Tak pokud se stát bude vměšovat do toho akademického života, tak to je vždycky špatně, protože tam je, to je úplně jiné prostředí, ve kterém potřebují ti lidé se nějakým způsobem nadechnout, kde něco vytvářejí, kde na něčem spolupracují a je to takový svůj uzavřený svět, který má, kde bych tu akademickou svobodu bral jako cosi prestižního, má to prostě svoje kouzlo a ten stát tam prostě nemá vůbec co pohledávat.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Ekonomická rada vlády má dnes projednat návrh ministra financí Miroslava Kalouska na další škrty v rozpočtu kvůli očekávanému výpadku příjmů. Letos má jít o 23,5 miliardy, napřesrok až o 84 miliard, tedy, přesněji řečeno, myslím 2014. Cestou má být zmrazení důchodů, zrušení porodného, zrušení některých úřadů, zachování 20procentní sazby DPH či zvýšení daní. Je to reálné? Pomůže to ekonomice?
Ivan HOFFMAN, komentátor Deníku, spolupracovník Českého rozhlasu
--------------------
U všech těchto věcí, které jsi vyjmenoval, nakonec nerozhodnou jenom ty částky, které lze ušetřit. Pardon, já se omlouvám. Takové to účetní má dáti - dal a nějaké srovnání příjmů - výdajů. Nakonec ovšem, myslím, rozhodnou v konečném důsledku politické náklady na to či ono řešení. Jinými slovy, jak dalece mohou prostě dráždit politici hada bosou nohou, až kam mohou zajít v té snaze vybrat peníze od lidí, kteří tu krizi nezpůsobili, kteří ten systém nenastavili, kteří ani nemají kontrolu nad tím, jak zabránit únikům z toho systému, jak napravit jeho vady. To je doopravdy strašně citlivé téma a opět teda nejen u nás, ale všude kolem. A já mám takový stále pocit, že o všem z toho, co jsi vyjmenoval, se můžeme bavit ve chvíli, když budeme mít jistotu, že to nám všem pomůže, že to je v našem společném zájmu, že prostě nechceme žít na dluh, že chceme tu společnost nastavit tak, aby kolik vyděláme, tolik jsme utratili, abychom měli čisté účty, dobré účty dělají dobré přátele a tak dále. Abychom obnovili prostě takovou tu etiku hospodaření, tak musíme mít nejprve záruky, že to není zbytečné, že ty peníze se nevyberou na daních zbytečně, že potom hned vzápětí je někdo neutratí, nerozkrade, no a my tu jistotu prostě nemáme. Tady jsou u moci lidé, kteří sice neustále hovoří o boji s korupcí, ale přitom neustále zadlužují stát, mluví o bagatelních výdajích a o tom, jak je ušetřit, ale přitom na druhé straně unikají miliardy. No prostě nedá se jim věřit. A v této situaci i jakékoliv správné řešení podle mě nebude společensky akceptováno.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Jak říkáš, chce to dobré hospodáře. Možná je škoda takových manažerů, jako je Martin Dvořák, odvolaný šéf Dopravního podniku hlavního města Prahy, který včera v televizi vysvětlil, že za poslední roky vydělal 50 milionů korun. Zkrátka kdo umí, umí.
Ivan HOFFMAN, komentátor Deníku, spolupracovník Českého rozhlasu
--------------------
Tak 50 milionů se zdá být hodně. Určitě by se našel člověk stejně schopný jako on, který by stejnou práci odvedl pro Prahu za polovinu. Možná by ještě i lépe ohlídal všechny své podřízené, protože těch skandálů, o kterých on teda tvrdí, že to skandály nejsou, a že mu jenom ubližují média a chystá žaloby, to dělá dobře, protože doopravdy je potřeba, aby věci se prověřily, aby se jimi zabývala policie, aby se jen tak věci neřekly do vzduchu, ale aby se prokázaly. To znamená, že to je naprosto v pořádku, ale těch podezření je příliš mnoho na to, aby si to všechno někdo jenom zlomyslně vymyslel ve snaze ublížit panu Dvořákovi.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Ono se často říká nějaká mediální kampaň. Já si vždycky kladu otázku, v čím je to zájmu a kdo by takovou údajnou mediální na cti utrhačnou kampaň řídil?
Ivan HOFFMAN, komentátor Deníku, spolupracovník Českého rozhlasu
--------------------
No, to jedině konkurence, ale on vlastně žádnou nějakou podle mě moc neměl. Se všemi si rozuměl. Myslím, že vzájemně si všichni v Praze v tom top managementu jdou na ruku. Takže já na nějakou kampaň příliš moc nevěřím. Možná jsem si říkal, jestli náhodou není terčem nějaké kampaně pan František Dohnal, který také skončil teď pro změnu v jiném úřadě jako vrchní kontrolor, ale taky. Prostě máme určité informace a ty informace si nebudeme přece nechávat pro sebe. Nevím. V tom, že se odhalují pochybnosti, tak bych já také nějak mediální kampaně příliš nespatřoval, i když vím, že tento fenomén existuje, a že média vždy prostě tu svoji práci dělají dobře, ale zrovna právě u těchto lidí takový pocit nějak nemám.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Co je to za nápad, a to už je poslední téma, pálit Korán v muslimské zemi? U nás by se asi vyšetřovatelé nejprve ptali, kdo takovou informaci z americké vojenské základny v afghánském Bagramu vynesl. Co si o tom myslíš?
Ivan HOFFMAN, komentátor Deníku, spolupracovník Českého rozhlasu
--------------------
No, tak je to necitlivé, ale hlavně je to stupidní, protože je každému jasné, že ve společnosti, kde 90 procent a víc než 90 procent lidí tu víru bere smrtelně vážně, je potřeba se chovat úplně jiným způsobem než tam, kde také lidé se hlásí k nějaké víře, ale vlažně, vlastně jsou schopni i si z toho dělat legraci a tak dál. My prostě té muslimské duši vůbec nerozumíme. My se jich v jednom v jistém smyslu i kvůli tomu bojíme, protože nám je to prostě cizí. No, ale oni tací jsou, oni takoví i zůstanou, to znamená, že ve chvíli, když někdo uklízí a teď se snaží říct, že došlo k nějakému nedopatření nebo něčemu, tak musí předem počítat s tím, že to bude mít strašlivé fatální následky. Navíc v tom Afghánistánu tu válku nevyhráváme, doopravdy, tam už dávno jsme neměli být, protože nás tam nechtějí. Já nevím, těm politikům to strašně dlouho trvá a já mám pocit, že jim to dlouho trvá proto, protože ta válka je velký byznys a tak dál, no. Prostě mluvili jsme o tom mnohokrát, ale tohle to je doopravdy teda stupidní a už to taky špatně končí.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
My končíme i tímto špatným koncem, ale třeba příště to bude lepší.
Ivan HOFFMAN, komentátor Deníku, spolupracovník Českého rozhlasu
--------------------
Ano, příště si vymyslíme dobrý konec.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
To byl komentátor Deníku a spolupracovník Českého rozhlasu Ivan Hoffman. Za týden na shledanou. Díky.
Ivan HOFFMAN, komentátor Deníku, spolupracovník Českého rozhlasu
--------------------
Hezký den.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Za pozornost děkuje a příjemný poslech dalších pořadů přeje Vladimír Kroc.