Jak to vidí Ivan Hoffman - 21. listopadu

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Příjemný poslech vám přeje Vladimír Kroc. Hostem pořadu Jak to vidí je dnes Ivan Hoffman, spolupracovník Českého rozhlasu a komentátor Deníku. Zdravím do Zlína. Dobrý den.
Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Přeji hezké ráno.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Španělsko má novou vládu. Lidová strana vedená Marianem Rajoyem získala v parlamentních volbách přesvědčivou většinu. Má jít tedy o pravicový kabinet. Nahrávají ty současné okolnosti vývoje v Evropské unii tomu, že se k moci dostanou konzervativní strany a nebo lidé budou zkrátka volit cokoliv jiného, než bylo u vlády dosud?
Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
B je správně. Já si myslím, že to je trest těm, kteří vládli za to, že situaci nezvládli tak, jak by si to představovali lidé, občané. To znamená oni je potrestali. Zvolili jiné politiky, kteří ovšem budou řešit stejný problém a s velkou pravděpodobností ho rovněž nevyřeší, protože to nebude v jejich silách. To znamená, jakmile ta vláda, která přichází k moci, začne prostě se škrty, s úspornými opatřeními, tak se lidé vzbouří, jako se tomu děje kdekoliv jinde a to, jestli jsou praví nebo leví, nebudou hrát žádnou roli.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
No ale, asi se musí nějakým způsobem začít šetřit ne?
Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
No těžko říct. Já mám při té příležitosti, když vlastně lidé protestují a většinou se jim namítá, že, no dobře, tak tohle se vám nelíbí, ale tak řekněte, co byste tedy vlastně chtěli jo, a teď ten, který dává tu otázku, bývá to novinář, moderátor, komentátor, politik, tak předpokládá, že na to odpověď žádná není. Ale ona existuje. Docela dobrá. Je potřeba si všimnou islandské revoluce, co se událo na Islandu poté, co se dostala země do velmi těžkých a možná úplně největších problémů. Prakticky zbankrotovala kvůli tomu, že prostě několik politiků a bankéřů prostě si udělalo z bank kasino, no a tam lidé docílili předčasných voleb, protesty v ulicích, pak docílili referenda, ve kterém rozhodli, že nic platit nebudou, také nic nezaplatili, žádné nějaké vymyšlené virtuální dluhy, prosadili, že se bude vyšetřovat, kdo ty dluhy zavinil a ukázalo se, že prostě lze ukázat prstem na některé velmi konkrétní politiky, velmi konkrétní bankéře a pak, když už byli v takovém dobrém rozmaru, tak vlastně si začali sami sepisovat novou ústavu a uvažovat o tom, v jaké společnosti vlastně chtějí žít, jak má být uspořádána, co se na Islandu může, co se nemůže. A je to tak, že do mnoha věcí, i do té ústavy přímo hovoří lidé svými návrhy, které jsou do něj zapracovávány a vlastně společně tvoří něco nového. To znamená, když někdo říká, že něco není možné, tak prostě je potřeba mu říct, aby se podíval na Island.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
A jak velká musí být ta míra naštvanosti lidí, aby se opravdu země vydala tou, řekněme, islandskou cestou?
Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Nemusí to být ani míra naštvanosti. Může to být nějaké nové odhodlání, chuť, aby věci prostě šly jinak. Já jsem se díval, nedávno mi poslal někdo takový odkaz. Na YouTube byla demonstrace, takový pochod nezávislosti ve Varšavě a to se odehrálo 11. 11. shodou okolností všichni uvažovali, 11. 11., takové magické datum a tak se diskutovalo, jestli se něco stane nebo nestane. Většinou se přikláněli všichni k tomu, že je kolem toho hodně řečeno, ale nic nestane. Ale já jsem si pak uvědomil, že tam se něco stalo. To byl záběr z kamery, která byla naprosto statická a ukazovala tváře lidí, kteří procházeli, byl takovým dlouhým objektivem a oni pomalu procházeli jeden za druhým, dlouhý záběr, kamera se ani nehla a člověk se mohl dívat do tváří lidem, kteří prostě jsou s tím, jak to tady všechno funguje, nespokojeni, ale to nebyly zuřivé tváře. To byli většinou mladí lidé, protože tam byla zima, tak šli v takových těch čepicích a byli klidní, odhodlaní, vyzařovala z nich obrovská síla a říkal jsem si, tak to je ono. Na konec ten, ty protesty, které my vidíme, to jsou většinou ty, kde někdo rozbíjí výlohu nebo někde něco hoří, ale to podstatné, to se odehrává v myslích a řekl bych srdcích lidí, kteří jsou naprosto klidní. Tady nejsou žádní zuřivci, ale kteří prostě se dívají na to, jak je ten svět organizován a říkají: My to takhle nechceme.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Ale když se budeme bavit o tom, jak je to u nás, tak řekl bych, že my spíš máme tendenci brblat, být nespokojeni, ale nenacházíme v sobě to odhodlání, o kterém jsi mluvil. Nebo máš pocit, že přibývá lidí, kteří to odhodlání v sobě mají?
Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Možná to doopravdy, to co říkáš, mě napadlo také, že to asi tady nemá tradici. Když se podíváme na 20 let zpátky, kdy v celé Evropě probíhaly vlastně takové revoluce, tak vlastně ta naše byla úplně poslední. Než tady se řekl bych ta veřejnost k něčemu odhodlala, rozhoupe, tak před tím ještě doopravdy zkusí všechno možné, jak v rámci toho systému ještě přežít a do ničeho se nepouští. Jsme možná více skeptici, nemáme chuť prostě, nějak prostě se do věcí hr nějak pustit, zato ale někdy mám pocit, že možná je to vyváženo na druhé straně tím, že když to rozhodnutí potom padne, tak si za ním o něco déle stojíme, i když je špatné třeba, jo. Učinili jsme před, já nevím, před X lety rozhodnutí, které, které v té chvíli nám přišlo jako šikovné, pak se ukázalo, že ty elity, které jsme si zvolili, nestojí doopravdy za nic, ale místo toho, abychom prostě se opět rozčílili hned a začali reklamovat takové to vadné zboží, jo, prostě, které nám tady vládlo, tak místo toho jsme raději prostě zaťali zuby a říkali jsme si, no tak, jsme si to zvolili, tak si tu kaši taky vyžereme, jak se to říká. Možná tady je větší taková setrvačnost a menší, řekl bych výbušnost.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Kdybychom se tedy vrátili ještě k tomu 17. listopadu, jaké máš postřehy z onoho letošní Dne boje za svobodu a demokracii?
Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Dostal jsem mail od posluchačů z Prahy, kteří mi říkají, že mě chtějí upozornit na to, ať nevěřím televizi a médiím, která tvrdí, že tam bylo jenom nějakých tisíc lidí, protože oni tam byli a vědí, že jich tam bylo nejméně 10 tisíc, jo. Tak jsem to vzal na vědomí, já jsem teda na té demonstraci nebyl, ale četl jsem projevy řečníků a mám pocit, že ty, taková ta nespokojenost, která v lidech vzrůstá s tím, že byla promarněna nějaká dějinná historická šance, že už pomalu převažuje nad pocitem, že máme být s tou změnou spokojeni a že si ji máme cenit a že si ji máme vážit. To je takový hlavní postřeh. Ale jinak, řekl bych, že obecně, když se podíváme, kolikrát už jsme viděli v ulicích z různých částí světa takové ty veselé rozjásané lidi, kteří slaví příchod demokracie a svobody a jak pokaždé vlastně pravidelně tato naděje je zklamána, jak ti lidé jsou velmi záhy otráveni z toho, že se to nepovedlo a že snad cinkali těmi klíči zbytečně, tak to je notoricky opakující se příběh, řekl bych, že to je naprostá zákonitost, že u nás nedošlo k ničemu zvláštnímu.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
A není to přece jenom trochu rouhání, říkat, že byla promarněná šance. Já vím, jak to myslíš, spousta věcí je špatně a důvodů k nespokojenosti mnohem víc než bychom si asi mohli přát. Ale na druhou stranu, vždyť ten 17. listopad, přece jenom nám toho přinesl hodně, když si vzpomeneme, jak to vypadalo před ním, jaká tady byla nesvoboda. Ta svoboda přece má ohromnou cenu ne?
Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Určitě má. Já jsem ten, který věří v tu jasnou hvězdu svobody, za kterou má smysl neustále kráčet a jít. Určitě ano. Ale to podstatné na svobodě je, že ona je hodnotná jako svoboda vnitřní, jako svoboda, kterou člověk nosí v sobě. Něco, co mu je zvenčí dáno a co mu shora prostě je naděleno, to nemá cenu prakticky žádnou, to znamená, já nevěřím na to, že ta svoboda bez toho, že se jí člověk jako nějakým způsobem zmocní, dobere a že si ji zaslouží, že má nějakou vážnější cenu. Když se podíváš na to, jak lidé s tou svobodou naložili, tak oni okamžitě to svoje právo rozhodovat o svých věcech, okamžitě převedli na někoho jiného. A už ho pak nekontrolovali, už nechali ho ať prostě si dělá co chce. To znamená promarnění té šance doopravdy hledat dobrý způsob správy věcí veřejných a hledat ty pravé lidi, kteří se k tomu, nejen jsou k tomu ochotni, ale kteří se k tomu i hodí, tak v tom já vidím to promarnění té šance. To, že prostě se to nepodařilo vlastně skoro nikde a že se to nikdy úplně nepodaří, to je podle mě něco jiného. To je to, že my stále hovoříme o demokracii jako o vládě lidu, ale ve skutečnosti lid si notoricky, jak to zjišťujeme, vládnout neumí. Pokaždé se jedná o různý způsob vlády nad lidem. No a to je to, co je potřeba neustále proti tomu protestovat, proti čemu je potřeba se stále bránit, ale co stejně prostě je velmi těžké změnit.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Ještě se k tomu v našem rozhovoru vrátíme. Ale já vlastně teď ani nijak neuhýbám, neodcházím od tématu. Jenom, když probíráme jednotlivé dny minulého týdne, v sobotu měl pohřeb Ivan Martin Jirous, symbolicky se právě 17. listopadu konala zádušní mše. Čím byl pro nás tento muž, který si říkal Magor, čím byl pro nás důležitý?
Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
On byl důležitý tím, že byl do té míry svobodný a nespoutaný a nepřizpůsobivý, že většina lidí, kteří když slyší to jméno a řekne se, že to byl básník, tak si vůbec neumí představit, jaký on byl doopravdy magor, jo, to, to dokonce i jeho přátelé, když mají říct nejdůležitější zážitky společné, které s ním mají, tak řeknou, že jsou nepublikovatelné. Jeho význam byl v tom, že jako člověk, který se nepřizpůsobí ničemu a nikomu a nikdy, tak samozřejmě byl trnem v oku tomu minulému režimu, protože kazil teda ten obraz toho socialistického člověka a socialistické společnosti a tak byl neustále persekuován. A na jeho obranu, člověka, který byl symbolem nepřizpůsobivosti, se dali dohromady lidé, kteří jinak by velmi těžko hledali k sobě cestu, ať už šlo o katolíky, reformní komunisty, liberály, jo, lidi z undergroundu, lidi vzdělané, spisovatelé, ti všichni prostě viděli, že tady někdo je persekuován za to, že je jiný a že je svůj a rozhodli se prostě ho společně bránit a nebo společně reklamovali prostě ten, že to teda takhle nesmí být a vlastně tam někde byl zárodek vzniku Charty 77, což je hnutí, které potom získalo celosvětový ohlas jako, jako určitá forma, jak se bránit tomu, čemu se vlastně reálně bránit nedá. To znamená ten Jirous sám svým životem byl cenný tím, že byl svůj. Já nevím, jakou výraznou váhu má jeho poezie a nebo něco, důležitý byl jako takový svorník mnoha různých lidí, kteří k sobě našli cestu.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Nedivil bych se, kdyby děti odpovídaly na otázku, čím chtějí být, tichým společníkem a nebo rovnou Martinem Romanem. Zdá se, že na rozdíl od našich úřadů má švýcarská prokuratura o jeho roli ve firmě Epien jasno. A nejde jen o privatizaci plzeňské Škody, ale také Mostecké uhelné. Podle nejnovějších informací Respektu, Švýcaři oceňují škodu, kterou Česká republika utrpěla v Mostecké uhelné společnosti přes 8 miliard korun. Proč přetrvává snaha našich představitelů bagatelizovat celou tuto aféru?
Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Tak, protože to je hodně peněz, už se o tom dlouho píše, lidé jsou naštvaní, protože když chcete po někom, aby se uskromňoval, aby si nežil nad poměry, aby si příliš nevyskakoval a přitom vlastně ten stát, který neustále se stále více zadlužuje a občané v něm rovněž, sám počíná si nehospodárně, a to nehospodárně je tak, že některé televize, myslím, že to byla televize Prima, udělala reportáž z toho, co všechno by se dalo pořídit za peníze, které jen tak prostě najednou nějak nejsou a vydrželo jim to skoro na 5 minut zpravodajství, protože vědí, že tohle to lidi štve a že na tohle to vlastně víc reagují, než když se řekne jenom nějaká konkrétní částka ...
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Tam šlo o celých těch 12 miliard, o kterých se mluví. Ministr Kalousek tvrdí, že je to maximálně 3,5. Teď tedy je to těch 8. Ale v každém případě je to hodně peněz.
Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
... je to stále hodně, no, tak jeden důvod je to, že to je moc peněz, takže musí to bagatelizovat, aby prostě na ně nepadl příliš velký hněv lidu, kdybych to takhle měl říct. Ale ten druhý důvod je podle mě to klientelistické prostředí, korupční, ve kterém vlastně na tom, řekl bych takhle, že to není úplně jenom selhání, ale je to prostě takový ten klasický zřejmě tunel, jak vyvést peníze, které si potom lidé společně rozdělí. To znamená tam nepůjde jenom o vinu, ale o velkou míru spoluviny mnoha dalších lidí, kteří zase tím, že se nevyjádří k jedné věci, tak se zase druzí nevyjádří k tomu, co zase provedli oni. Tady to strašně už, řekl bych, prorostlé ten klientelismus tím, že politické elity se prakticky příliš neobměňují, že jsou to stále stejní lidé, kteří se sice střídají u moci, ale ten systém je neustále podobný a oni už na sebe všichni toho strašně moc vědí na to, aby mohli si dovolit, že se nějaká věc vyšetří. Já to vidím v těchto širších souvislostech. Myslím si, že je to snaha vzájemně se krýt, že to je spoluvinictví.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
A je to o tolik jiný svět, to Švýcarsko? Vždyť Švýcaři podnikli, dalo by se říci, všechno pro to, aby se Český stát připojil k té, k tomu vyšetřování a mohl se přihlásit i o ty peníze, protože dokonce v té věci intervenoval velvyslanec, což si myslím, že není úplně běžné, že se sešli jak ministrem spravedlnosti, tak s ministrem financí a ta odezva byla dosud nulová, než to otevřeli novináři tu kauzu.
Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
No, tak to je právě ono. To Švýcarsko zřejmě bude doopravdy trochu jiná země, s trochu jinými tradicemi a některé věci prostě nedělají proto, protože se nedělají a některé věci dělají pro to, protože se dělají. Že tam zatím není žádný nějaký kalkul. Mají prostě nějak ten systém nastavený a asi není divu, že je to zrovna Švýcarsko, kde lidé mají velkou zkušenost s přímou demokracií a o mnoha věcech rozhodují v referendech. Prostě řeknou si: chceme to, nechceme, domluví se na tom a přes to referendum nejede vlak. Zatímco u nás je prostě ten systém takové té vlády shora, lidem se, lidé nemají do toho moc kecat, prostě jakmile někdo má mandát, tak kdyby se lidí ptal, tak to je projev jeho politické slabosti a neodpovědnosti a tak dál, to je doopravdy jiná politická kultura a že ti Švýcaři udělali všechno pro to, aby se věc vyšetřila, to není proto, že by oni chtěli, aby i u nás byla ta politická kultura lepší, oni prostě dělají to, co musí.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Tak oni by ale mohli uvažovat, jak se říká pragmaticky a říct si, tak přesně, když se nepřihlásí, tím líp, zůstane to nám.
Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Jenže to by si připadali jak zloději.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Pokud měl ministr Martin Kocourek třeba dopisní papíry s monogramem, tak na ministerstvu průmyslu a obchodu můžou ušetřit, protože ho střídá jiný M.K. Martin Kuba ...
Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Vidíš, to mě nenapadlo.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
... myslíš, že tady ale veškerá podobnost končí?
Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
No, oni jsou si vlastně tito lidé podobni v tom, že když se podíváme na celou tu výměnu, tak na ní je pikantní to, jak poslanec pan Doktor se proti tomu vzbouřil a byl do té míry otráven, že odešel ze strany, ve které je od jejího počátku a dokonce ve vysokých funkcích a jako poslanec je tam, patří k inventáři bych řekl skoro ODS a ten se rozhodl odejít ...
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
V terminologii Martina Kocourka se odklonil od ODS.
Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
... no, dalo by se to tak říct. Ono, on, on vlastně navrhoval, jak vlastně ta výměna měla proběhnout, aby ta vláda získala vyšší prestiž, a teď říká: mohl tam být někdo prostě z NERVu, nebo mohl tam být nějaký odborník na obchod a tak dále a ...
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Proč neřekl: Mohl jsem tam být já?
Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
... to on řekl taky, ale skromnost mu nedovolila, aby se prostě nabízel víc, ale podstatné je, že pro politiky to, že by jmenovali nějakého skutečného odborníka, je prohra. Tím se vlastně říká, že nemají lidi a oni to neslyší rádi. Zuří, když se jim řekne, že nemají lidi, protože oni si říkají, vždyť my jsme ti lidi, které nemáme, jo prostě, my jsme ti, kteří tam mají být. To je přece politické zadání být ministrem, to není manažerská funkce. No ale, jakmile prostě je člověk, který jezdil se záchrankou, se stane člověkem, který má rozhodovat o energetické politice, tak to si běžný občan prostě těžko dává dohromady a říká si, no, tak to bych já mohl dělat, já nevím a teď si navymýšlí cokoliv jiného, k čemu nemám kvalifikaci. A teď ta politická kvalifikace a odborná kvalifikace, to jsou dvě věci, které by ideálně měly být v nějakém souladu. Ten člověk by měl mít nějaký politický názor, který je v souladu se zájmy lidí, kteří ho volili, ale současně by měl být odborníkem na to, o čem bude rozhodovat, aby alespoň rozuměl tomu, o čem musí hovořit lidé, kteří jsou chytřejší než on. Ale u nás ani tento princip, že dobrý šéf jsem tehdy, když se obklopím lidmi, kteří jsou schopnější, než jsem já, ani ten neplatí jo, prostě ta politika je tak malá a ti politici jsou drobní, že se musí obklopit ještě drobnějšími, aby prostě si nepřipadali malí. No a tak jsou nakonec směšní. Jo a to je to nejhorší, když člověk sleduje vlastně všechny tyhle ty politické výměny, tak ze všeho nejhůř vlastně neseme tu trapnost toho celého.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Jenomže politici spoléhají na to, že volič má paměť akvarijních rybek, jelikož, když si vzpomeneš, jak mluvil premiér o Martinu Kubovi asi před půl druhým rokem, on byl vlastně takovým prototypem klientelismu ve straně a dnes už to nevadí, nebo co se změnilo?
Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Je to pravda, spoléhá se na to, že ta historická paměť prostě není delší než nějaké dva roky, jo, to znamená, že lidé doopravdy příště zvolí někoho, koho před tím odmítli a odmítnou toho, koho před tím zvolili velmi rychle a že se rozhodují ad hoc a že vlastně ty, taková nějaká schopnost prostě domýšlet to své rozhodnutí, je malá. Ale to je do času. To prostě ve chvíli, kdy se vyčerpá takový ten rezervoár trpělivosti, tak pak se věci prostě začnou měnit dramaticky rychle. Možná, že ta doba už pomalu nastává.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Když má člověk dost peněz, tak si může koupit třeba lepší auto. A v budoucnu, jak se zdá, tak si bude moci dovolit i lepšího lékaře. Je to fér? Neodporuje to lékařské etice?
Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Já myslím, že my se nacházíme v takovém přechodném stádiu, kdy se ještě v ústavě hovoří o právu na bezplatnou zdravotní péči, ale v praxi už směřujeme k tomu, že se z léčení stane byznys. Obecně platí, že když, že se kdejaká špatnost legalizuje, neboť chybí vůle se proti těm špatnostem angažovat. To je i případ toho, že ve chvíli, když se zjistí, že stejně si lidé připlácejí různými pokoutnými formami za to, aby prostě se o jejich zdraví postaral lepší odborník a nebo člověk, který má lepší renomé a nebo lepší prestiž, tak tehdy prostě místo toho, aby se uvažovalo o tom, jak té špatnosti zabránit, tak se uvažuje o tom, jak ji zlegalizovat. No a tohle doopravdy povede k tomu, že se lidé budou dělit na, ne na bohatší a chudší, ale i na lepší a horší lidi. A já když vidím pana ministra Hegera, jak říká, že v Praze, tam jsou lidé bohatší, tam si to připlatí, ale jinde, kde je chuději, teď takový výraz jo, chuději jo, tak tam prostě asi lidé si připlácet nebudou a vezmou za vděk prostě kde kým, jo. Je v tom prostě necitlivost. Je v tom pohrdání tím vidlákem, jo, vlastně odněkud z venkova, který na to nemá, tak prostě tím pádem vlastně nezaslouží si stejnou péči jako někdo jiný. Já stále mám takový pocit, že pokud jde o lidské zdraví, tak by si měli být lidé rovni. Jo, že ta péče by měla být nejlepší možná pro všechny stejně, jo, to znamená, že buďto všichni budeme mít prostě toho nejlepšího možného doktora a nebo budeme mít alespoň všichni toho průměrného. Ale dělit lidi na ty, kteří budou mít prostě se lépe, protože jsou bohatší, u toho doktora a na ty, kteří si odskáčou u doktora, že nejsou bohatí, tak to je prostě úplný skandál. Jo, já to, tohle to mě prostě teda doopravdy jako zlobí.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Pojďme raději tedy k něčemu, doufám, že to je ...
Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Co nás nezlobí.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
... pozitivní zpráva. Teď jsi mě na ni upozornil, já bych si toho nevšiml, že je v Klatovech zastupitelé rozhodli, že zruší do tří let všechny herny. Takže zřejmě to jde?
Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Zdá se, že ano. My jsme slyšeli, že taková věc se podařila ve Vídni a ještě jsme si říkali, no to je za hranicemi, ale tam doopravdy se ukázalo, že tam se doopravdy ukázalo, že na základě toho nového loterijního zákona, když je vůle lidu, tak lze dokonce i ty videloterijní nějaké terminály, které mají na 10 let smlouvu, zkrátit až na ty tři roky a v Klatovech doopravdy zruší všechny herny a dělají to proto, protože, jednoduše s těmi hernami není, není dobrá zkušenost. Prostě nedělají dobrotu. A mně se moc líbí, že se tam prostě našel nějaký provozovatel, který říká, že má 4 herny, se kterými nikdy nebyl žádný problém a že jeho strčili do jednoho pytle s těmi problémovými a že ho to mrzí a tak dál. No,oni patří do jednoho pytle, jo, prostě to je stále stejný, stále stejný princip, kdy lidé dají peníze do nějakého přístroje, který je o ně obere, jo, tak asi já si dávám takovou otázku, jestli by nebylo dobré uvažovat, když prostě tenhle ten dobrý příklad z Klatov se rozšíří všude, kde radní nejsou zkorumpovaní, ti provozovatelé toho loterijního nebo toho hráčského byznysu bych řekl, je neuplatí a teď to začnou všude rušit, tak najednou bude obrovská spousta těch herních automatů a moje, můj takový příspěvek do debaty je, že by neměly vyhodit, sešrotovat, ale měly by se předělat na přístroje, které nežerou lidem peníze, nepřipraví je o majetek, ale kde se, se kterými si můžou hrát. Místo hraní by bylo dobré, kdyby si lidé hráli. Protože se říká, že kdo si hraje nezlobí. To znamená tam by mohla být krabice od bot plná nějakých umělohmotných žetonů plastových a tam by lidi je do toho házeli, zkoušeli tu šikovnost tu zručnost a zase by jim vypadávaly ty plastové žetony, ze kterých, když by jich měli hodně, tak by měli takovou čirou radost, ale nepřišli by o peníze, jo, tak takhle bych já to vyřešil.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Tak říkáš, že kdo si hraj nezlobí. Ale ten, kdo vyhrává občas zazlobí. Asi víš, kam míříme, už jsem to avizoval před začátkem pořadu, že i na to dojde řeč. Je dostatečná omluva kapitána fotbalové reprezentace Tomáše Rosického za chování týmu při návratu z Černé Hory, tam, jak známo, vybojovali postup na mistrovství Evropy a připomenu, že potom na sobě fotbalová elita roztrhala sponzorské obleky a vulgárně napadala internacionála Radka Druláka za jeho předchozí kritiku. Rosický to omlouval euforií. Jak to vidí Ivan Hoffman?
Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Tak ti fotbalisté byli zjevně dotčeni v minulosti, že fotbalová veřejnost netleskala jejich špatnému fotbalu. Jo, když hráli špatně, tak chtěli asi, aby je lidi měli rádi a prostě lidi je začnou mít rádi tehdy, když předvedou hezký fotbal, hezké kličky a tak dál, ale je stále si potřeba uvědomit u těchto reprezentantů, u těchto sportovců, že to, co obdivujeme je to, co dělají nohama, jo, prostě mnozí z nich mají místo hlavy mičudu a podle toho to vypadá, jo, to nejsou žádní řekl bych myslitelé a to, jak se chovali je hodně trapné a je to především strašná škoda, jo, protože ten sportovec, který je úspěšný a dosáhne něčeho mimořádného, tak se lehce může prostě stát pro další generace fotbalistů a nebo hokejistů vzorem, někým, koho ti mladí následují. A oni si to vlastně pokazili. Bylo to úplně zbytečné a teď se na ně díváme jako na pitomce jo, tak samozřejmě lidé jim to asi odpustí, pokud budou hrát dobrý fotbal a to se na to, na to se zapomene, ale pokud ho nebudou hrát, tak zase s nima nebude nějaká velká trpělivost a znovu se dočkají prostě těch výtek, které jim v minulosti zřejmě tak vadily.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Ivan Hoffman, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor Deníku. Děkuji a za týden, doufejme, na shledanou.
Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Přeji hezký den.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Příjemný poslech dalších pořadů přeje Vladimír Kroc. Ještě, abych nezapomněl, zítra tady bude profesor Václav Pačes. Na shledanou.