Jak to vidí Ivan Hoffman - 18. února

Ivan Hoffman
(* 27. listopadu 1952, Martin, Československo) je bývalý slovenský písničkář, fotograf a samizdatový vydavatel časopisu Fragment-K.
Nyní český novinář, žurnalista, moderátor a rozhlasový komentátor Dvojky Českého rozhlasu.

"Jak to vidí" vysíláme od pondělí do pátku vždy v čase od 8:30 do 9:00 hodiny. (Přepis pořadu najdete na našich stránkách následující den, zvukový záznam do hodiny po odvysílání.)

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media, a.s. Texty neprocházejí korekturou.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Dobrý den, u poslechu Jak to vidí vás vítá Zita Senková. Naším dnešním hostem je Ivan Hoffman, komentátor Deníku a spolupracovník Českého rozhlasu. Přeji do Zlína dobrý den.

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Já vám také přeji hezké ráno, dobrý den.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Ivane, nejdříve plním slib a vyřizuji dotaz od naší ranní posádky k tématu dne, zda máte úhlavního přítele ve svém životě?

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Ano, já jsem to slyšel. A teď, jak o tom přemýšlím, tak můj trochu problém je, že já kvůli své povaze hodně kamarádů ztrácím, tak si na to teď už dávám pozor a do některých témat se nepouštím, která jsou kontroverzní, protože si chci udržet, ale abych odpověděl, tak ano, mám, ale myslím si, že můj úplně nejlepší přítel je moje žena, s tou trávím nejvíc času a nejlépe si s ní rozumím a ale samozřejmě pak jsou i tací, které třeba léta nevidím, ale vím o nich, že jsou a kdyby bylo potřeba, tak se na ně mohu obrátit a oni na mě.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Tak my máme dnes celou řadu témat. Pojďme hned k tomu prvnímu. Vlnu kritiky vyvolala slova prezidenta Klause na adresu Václava Havla, kterého v rozhovoru pro polský deník Do řeči označil za extrémního levičáka, který bořil existující lidský řád. Proč se Václav Klaus vůči svému předchůdci tolik vymezuje?

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
On se vůči němu vymezuje celoživotně, odjakživa. Asi to nějak vnitřně potřebuje. Zajímavé pro mě je, že zatímco velká část lidí je tím otrávená, někteří to vnímají jako takové nepovedení Klausovo odcházení a já sám si také myslím, že Klaus jednoduše špatně snáší, že končí na Hradě, že nikomu nebude chybět a že se na něj bude vzpomínat ve zlém. Ať už teda kvůli jeho vystupování, které na mnoho lidí působí jako pyšné anebo kvůli amnestii a koneckonců i kvůli jeho celoživotní politice, která nebyla odměněna Nobelovou cenou za privatizaci, ale kterou většina občanů tohoto státu vnímá jako rozkradení státu. A to jsou věci, které mu zřejmě jsou nepříjemné a tak, tak hledá každou příležitost, jak na sebe upozornit a tak dál. Ale, ale ...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Myslíte že, pardon ...

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
... pardon ...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
... se cítí nedoceněn? Protože přece jenom zase svou kariéru nemůže považovat zcela za neúspěšnou.

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
... ona ani neúspěšná není, ale je to zřejmě spíše psychologická záležitost povahová, než, že bychom ji byli schopni nějak věcně rozebrat. Ono na tom, na těch jeho výrocích je zajímavé to, že v nějaké anketě jsem zaregistroval, že v té kritice Havla s ním souhlasí až 3 lidé z 10, což je také hodně lidí a ukazuje se, že ten spor o to, kdo na koho svést vinu za to, co se nepovedlo, jestli na Havla nebo na Klause, tak mnoho lidí je takových, kteří spíše to, co se nepovedlo, vyčítají Václavu Havlovi a to také může Václava Klause docela zlobit, prostě, že on je považován za toho důležitějšího, od kterého se odvinulo naše novodobá historie.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jaké odcházení jste čekal vy, Ivane, nebo jste si představoval? Jaké možná by vůbec mělo být odcházení politiků z takovýhle vrcholných míst?

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
No, ono v jedné chvíli už je dobré, když ten politik moc toho nenamluví a spíš se stáhne do nějakého ústraní, ve kterém přemýšlí, tak to koneckonců udělal i Václav Havel. On v tom období, kdy už nebyl prezidentem, se občas k něčemu vyjádřil, ale vlastně nakonec jsme zjistili, že ten závěr jeho života proběhl někde v úskalí, kde stále sledoval média, přemýšlel o věcech, o životě, o těch svých hlavních filosofických tématech. A to je asi důstojný způsob, jak člověk už má nechat prostě zhodnocení toho svého díla na historiky, na ostatní a sám už má si vytvořit od sebe nějaký odstup. Ale ne každý to dokáže.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Mimochodem jako příklad umění odejít, ať už jsou nebo byly ty důvody různé, se nyní vyzdvihuje papež Benedikt XVI.

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
No, já si myslím, že to asi je ten případ. I když pochopitelně najdete spoustu konspiračních teorií, jsou lidé, kteří tvrdí, že za vším je potřeba hledat peníze a finanční skandály a vnitřní boj a vzájemnou nesnášenlivost a tak dál. Ale já si spíš myslím, že doopravdy je možné, aby někdo odešel pro to, protože už nemá dost sil a že má pocit, že by už nepomohl, že už by nebyl užitečný, nebyl prospěšný a já chci věřit tomu, že toto je tak v tomto případě.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Někteří odcházejí, jiní přichází. Novým předsedou Věcí veřejných se podle očekávání stal Vít Bárta. Ještě před svým zvolením přirovnal k terminátorovi, který jde i přes potíže stále kupředu. Jak to vidí Ivan Hoffman, pokus o restart?

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Ono to moc asi nepůjde. Když se člověk podívá na to jeho desatero, tak jsou tam, tak je tam 10 bodů, ze kterých budeme souhlasit s úplně vším. Ale spíš než co je potřeba dělat, se člověk často musí podívat, kdo to chce dělat a Věci veřejné ten potenciál, který měly, s jakým vstupovaly do politiky, vyčerpaly a některé věci už prostě restartovat nelze. Tak já na toho terminátora v tomto případě nevěřím, i když musím říct, že já když poslouchám Víta Bártu, tak velmi často se mi stává, že říkám, no, to je úplně přesné, takhle bych to řekl také. Jenomže pak člověk také slyší sem tam nahrávky, které jsou pořízené, aniž to dotyčný tuší a vědí a najednou si uvědomí, že to, co tak dobře zní, je ve skutečnosti nějaká záclona pro privatizační politický projekt, kdy vlastně jde o úplně jiné věci a jde o vliv a o to, jak ten vliv zpeněžit. No a to jakmile jednou slyším, tak pak už velmi těžko věřím. To znamená, to žádný restart určitě nebude.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jinak program Věcí veřejných zkritizoval prezident Václav Klaus. Například prosazování nižších daní, levnějších potravin, Klausovi takový slib připomíná soudruha Husáka. Co můžeme tedy od Věcí veřejných očekávat?

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
No, tak s těm potravinami Bárta kritizuje Andreje Babiše například, který doopravdy ovládl mnoho potravinářských podniků a tak dál, ekonomové, když vidí ten jejich spor, tak nad tím kroutí hlavou, Babiš úplně nebude schopen teda diktovat ceny, ty vytvářejí řetězce a obchody, které mají na tu konečnou cenu pro spotřebitele rozhodující vliv, zřejmě. A teď najednou se dozvídáme, že k Babišovi směřuje do jeho politické strany s velkou pravděpodobností bývalý premiér Jan Fischer. To znamená i Bárta ze cítí nějakou konkurenci v podobě nově vznikajícího politického uskupení, které by mohlo mít nějakou šanci nahradit ty, které se kompromitují a kterým se velká šance do budoucna nedává. A já myslím, že toto je takový půdorys, na kterém se odehrává naše místní politika. A je to teda smutný obraz, protože začíná se od toho, kdo bude mít moc, kdo bude rozhodovat a ne od toho, co je nám potřeba, co se má řešit a jakým způsobem.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Za lacinou kritiku označil předseda vlády a ODS Petr Nečas vyjádření šéfky sněmovny Miroslavy Němcové, podle níž byla chyba přidělit exposlancům strany místa ve státních firmách. Jaký je na to váš názor? Myslíte, že jde o lacinou kritiku nebo o pokus zamést před vlastním prahem?

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Já to za lacinou kritiku nepovažuji. Já mám pocit, že občanští demokraté vnímají klesající podporu voličů. Ta mimochodem je už hrozivá, na, podle posledního lednového průzkumu ztrácela ODS na sociální demokraty neuvěřitelných 25 %, to je už strašně moc. Současně vnímají pokračující a poměrně značný úbytek členů a v této situaci hledají vysvětlení, co se děje, proč se to stalo a někteří mají prostě představu, a tam mezi ně patří i Miroslava Němcová, že za tím je špatná politika, že jde o aféry, maléry, o to, že jsou čelní představitelé strany, ministři zapleteni do nekalého jednání. Lidé to vidí a tak se prostě na tu pravicovou stranu zlobí, protože všechny průzkumy ukazují, že pravicový volič nikam nezmizel, ten tady stále je, jenom ta strana se mu vzdaluje. A já mám takovou obavu, že ten problém občanských demokratů je složitější. Že tohle, co oni doplácejí ve skutečnosti, jsou společenské změny, které tato strana prosazovala a které, kterých vlastně docílila. Oni vlastně doplácej na svůj úspěch. ODS vsadila na podporu lidí úspěšných, sebevědomých, a to na úkor ostatních. A to za předpokladu, že když ti jednotlivci dosáhnout úspěch, tak s nimi, oni budou potom táhnout celou tu společnost. Ale to, co se stalo, co pokusem, omylem prostě, k čemu došlo a co vidíme je, že to se nenaplnilo. Sice někteří lidi doopravdy docílili individuálního úspěchu, ale od toho jejich úspěchu se neodvinul úspěch celé společnosti. A ve chvíli, kdy si volič dává otázku, jestli má podporovat čísi kariéru, protože politika zredukovala pouze na vlastní kariéru a hledání vlastního prospěchu, nikoliv už na službu těm ostatním, tak si říká ODS, tak toto je strana, která ten můj hlas nedostane, protože já z toho nebudu nic mít.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jakou, pardon, otázku by si měla ODS položit, aby přežila, nebo když chce přežít?

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
To je z hrušky dolů, jo, prostě to taková ta představa, že v minulosti jim stačilo ukázat, jak jsou sami úspěšní a že lidé uvěří, že taková představa takového amerického snu a že lidé za tím snem půjdou a spojí s ním své vlastní životy, to už nefunguje, to znamená, ta strana by musela znovu začít zdola budovat tu strukturu, ptát se lidí, ne jim něco vysvětlovat, ale ptát se jich, co je potřeba, museli by znovu hledat nějaké nové know how, jak toho docílit. Protože to, na co vsadili, to se nepotvrdilo, to se celosvětově ukázalo jako omyl, jako cesta do slepé uličky. To znamená ta strana by musela úplně nově vytvořit si zaprvé program, o jaký jim jde a zadruhé hledat důvěryhodné lidi, kteří by ten program naplňovali, ale obojí je v nedohlednu. To znamená, to je strana na jedno použití, která byla použita a která nemá velkou perspektivu.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Budoucí prezident Miloš Zeman prohlásil, že bude třetinu svého prezidentského platu věnovat na splácení státního dluhu. Co si myslíte o tomto návrhu, pane Ivane?

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Já Zemana znám z jeho první tiskové konference, když se stal premiérem a seděli tam všichni ekonomičtí novináři a těšili se, jak ho roztrhají v zubech a pak naslouchali zkoprněle jeho dvouhodinové přednášce o keynesianismu a najednou si uvědomili, že to nebude tak jednoduché, že před sebou nemají obyčejného populistu, ale člověka, který tomu, o čem mluví, docela rozumí. A to je stará vzpomínka. Já mám pocit, že z toho keynesiána, kterým Zeman vždy byl nebo za kterého se vydával, kdy oponoval monetarismu a když hájil dluh vlastně jako investici do spotřeby a růstu, se najednou stal někdo úplně jiný. Tak je to zvláštní. Ve chvíli, kdy prostě přichází s takovou vysloveně konzervativní myšlenkou a chtěl by z dluhového otroctví zachránit prostě českého občana, na kterého dnes připadá dluh ve výši 160 tisíc korun na hlavu, tak si říkám, to je zase nějaká provokace, to zřejmě chce naštvat premiéra Nečase a ministra financí Kalouska, kteří se tváří, že jsou rozpočtově odpovědní, ale přitom jen za loňský rok zvýšili státní dluh o 168 miliard korun a každý vidí, že prostě s tím neumějí nic udělat. Takže já z jedné strany nechci říct, že to je čirý populismus, to je vážná věc, protože, když někdo dá třetinu ze svého platu a nemusí, tak to je signál, který se nedá úplně lehce bagatelizovat. Ale já bych rád upozornil, že když to srovnáme s tím, že dluh Spojených států činí 114,5 bilionů dolarů, zatímco ten náš je 1,6 bilionu korun, tak si uvědomíme, že takové to žití na dluh, to je daleko vážnější problém než jak ho řešíme my. Zatímco u nás každý jeden člověk včetně nemluvněte dluží 160 tisíc korun, tak Američané dluží 369 tisíc dolarů, což je v našich korunách neuvěřitelných 7 milionů a ještě k tomu nějaké drobné. Když je dluh na hlavu 7 milionů a navíc prostě se stále zvyšuje a Spojené státy se vůbec netváří, že by vůbec někdy ten dluh chtěly splácet, to, o tom není vůbec řeč, tak potom jaký má význam, když u nás prostě si asi řekneme, že půjdeme proti tomuto trendu, přestaneme žít na dluh, pokusíme o nějaký poctivý způsob ekonomiky. To vypadá skoro jako beznadějně. Ten jediný důvod, proč se má smysl se o to pokoušet, je protože je to správné. Ne proto, že to je výhodné, nebo, že to je možné, ale že tak se to prostě má dělat. Že dlužit se nemá, že dlužit je špatné. Půjčovat si je chyba a takto já můžu samozřejmě ten případ Zemanův jako brát a je mi velice sympatický a odmítám ho za to kritizovat. Ale musím se přitom normálně usmívat.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Nemá ale právě v politice velký význam i tato symbolika?

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Já myslím, že má. Jde o to, že nakonec, když se podíváme na to, co ty dluhy dělají s lidmi, protože ne všichni si můžou dovolit je nesplácet. Ten dluh je tím vyšší, čím ta země je mocnější, čím má, kdybych to úplně jak měl zjednodušit, čím má silnější armádu, čím víc má nukleárních hlav, jo, prostě tak takoví lidé si můžou dovolit žít na úkor ostatního světa a půjčovat si a nesplácet. Čím se dostaneme níž, až k tomu obyčejnému občanovi, tak ten musí splatit každou korunu. Protože jinak přijde banka, dostane se do spárů exekutorů a tak dál, to znamená ten příklad nepůjčovat si, zvážit, jestli jsem schopen splácet, tak to každý jeden obyčejný člověk samozřejmě řešit musí, musí být příliš velký na to, aby nemusel splácet, ale takových je málo. To znamená ten příklad je dobrý, ale já bych očekával, že bude pokračovat dál, k nějaké řekl bych rozumné regulaci, kdy se řekne, co je ještě mravné, pokud jde o půjčky, do jaké míry člověk je schopen odolat tomu tlaku reklamy, marketingu, všech lidí, kteří ho vybízejí k tomu, aby se zadlužil a všichni to dělají pro to, aby ho pak vysáli a přivedli na mizinu. To znamená toto si uvědomit je vlastně možná důležitější než splatit a vykoupit jednoho člověka z dluhového otroctví, jak to chystá premiér, teda budoucí prezident Zeman.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jak ale, pane Ivane, vyjádřit řekněme solidaritu s těmi, kteří doplácejí na ekonomickou krizi?

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
No, tak u všech ekonomických krizí vidíme, že na ní doplácí pouze většina. Jo, ta menšina, která vchází do té krize jako bohatá, z krize odchází ještě bohatší. To znamená ty ekonomické krize je velmi často jsou záminkou k tomu, aby se ještě víc rozevřely ve společnosti nůžky mezi úspěšným a neúspěšnými, bohatými, chudými, jak už jakkoliv to řekneme. To znamená solidarita s těmi, kterým se nedaří, je možná jedině tak, že ti, kterým se nedaří, tak se vzepřou proti tomuto mechanismu a že prostě odmítnou uvěřit, že krize je cosi logického a zákonitého a že jinak nelze a prostě není pravda, že jsme si tady žili nad poměry a že teď za to máme platit. To je blud.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Pracující důchodci dostali první výplaty po zrušení daňové slevy. Přišli o tisíce korun. O čem vypovídá tato skutečnost a novela zákona? Jak se vám to jeví?

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
No, tak pracující důchodce je člověk, který v jedné chvíli už má nárok na důchod, ale současně ten důchod je malý a tak prostě pracuje dál. A vzniká zde prostě taková nechuť vůči takovým lidem. Z jedné strany jim je vyčítáno, že prostě zabírají místo pro mladé, kteří jsou nezaměstnaný a tak dál, z druhé strany tito pracující důchodci často dělají práci, kterou by jiní nedělali, dělají je za méně peněz a zatímco jiní mají prostě úlevy, tak důchodcům se berou s tím, že vždyť přece berou důchod. Mně to přijde jako trest za stáří. Jakmile člověk zestárne, tak je najednou řekl bych téměř protistáním elementem. Čerpá prostě státní peníze, vysává rozpočet a to, že před tím odváděl peníze na důchod a tak dál, to už nikoho nezajímá. Teď je prostě téměř parazit a dívají se na něj lidi přes prsty a toho pracujícího důchodce nesnášejí. Ale přitom to, že jsou užiteční pro společnost a že, to bych řekl, to je jasné, to prostě bychom mohli vidět, ale zřejmě je tady u nás zakotven takový prvek nedůvěry, závisti, nepřejícnosti. No a ten člověk, který zestárne, tak to dostane od nás teda velice pocítit. Odmítám zestárnout.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jinak důchodci jsou právě jediná skupina, která byla nebo které byla sleva na dani odepřená a například Rada seniorů sepsala ústavní stížnost a považuje to za diskriminaci. Říkáte, že společnost teda není pro staré. Pro koho tedy je?

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Ona není ani pro mladé, každý si může stěžovat a tak, ale současně bych řekl, že společnost je pro všechny, jenom je potřeba úplně to přehodnotit. Možná si moc stěžujeme, já nevím. Já jsem za sebe osobně rozhodnut nikdy žádný důchod nebrat, pokud si už na sebe nevydělám, tak disciplinovaně odejít z toho světa, nebýt nikomu na přítěž, ale jsou lidé, kteří mají pocit, že si zaslouží, aby za to, co odvedli prostě se k nim ta společnost chovala hezky, chovala seriózně, aby je prostě neztratila a aby je stále brala jakože tady ještě jsou. Já myslím, že to je znak vyspělosti anebo kulturnosti, umět prostě se postarat o své seniory. Nepodceňovat je, nepohrdat jimi, ale si jich vážit. Ale to u nás je docela problém.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Pokračujeme v rozhovoru s Ivanem Hoffmanem, komentátorem Deníku. Česká lékařská komora chystá na 1. březen protestní akci, chce občanům sdělit, že ministr zdravotnictví Heger omezuje svými zákony a vyhláškami dostupnost, kvalitu a bezpečnost zdravotní péče. Sdílíte tuto kritiku, respektive obavy?

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Sdílím. Určitě ano. Já mám pocit, že Česká lékařská komora, když považuje zdravotnictví za podfinancované, když kritizuje předražené léky anebo zhoršující se dostupnost zdravotní péče a konečně, když kritizuje úhradovou vyhlášku a politiku zdravotních pojišťoven, tak to není jenom protest ve vlastní věci. Lékaři lobbují za pacienty, lobbují za občany. To znamená já tomu jejich protestu přikládám váhu a odmítám tu myšlenku, že, kterou teda zastává ministerstvo, že jsou pacienti zataženi do jakéhosi boje mezi ministerstvem a lékaři. Já to tak nevnímám. Já si myslím, že my jsme každou chvíli do něčeho zatahováni a řekl bych panu ministrovi, že už jsme v tom docela trénovaní, protože denně jsme zataženi do něčeho, ať už teda vlezlou reklamou, různými aktivisty, sektáři, ideology, obchodníky, náboráři. Prostě těch lidí, co nás do něčeho chtějí zatáhnout je spousta. My už vlastně jsme v tom trénovaní, my už umíme prostě odhadnout, jak se bránit velmi často. To znamená, já bych mu radil, aby ty podpisy pod tou peticí, která žádá kvalitní zdravotnictví, aby je bral jako nikoliv nějakou manipulaci, že jsme zmanipulovaní doktorama, ale jako seriózní zájem nás občanů o kvalitní zdravotnictví. Ať nás prostě bere jako svéprávné, člověk, když něco podepisuje, tak ví, proč to dělá.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jinak přesně před 2 lety si lékaři akcí Děkujeme, odcházíme, vybojovali zvýšení platů. Nyní ale, jak můžeme číst, tak každý měsíc přijdou zhruba o 3 tisíce, protože peníze přestávají vyplácet všechny největší nemocnice v zemi. Jak řešit podle vás situaci ve zdravotnictví?

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Na to je buďto odpověď strašně složitá nebo hrozně jednoduchá. My máme čas jenom na tu jednoduchou.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Tak tu jednoduchou.

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Prostě nerozkrádat, jo, nerozkrádat ten systém a nehledat způsob, jak z něj vytáhnout peníze do soukromých kapes, neprivatizovat tento veřejný statek, ale nastavit ho tak, aby byl užitečný občanům, pacientům a to je vlastně ta jednoduchá odpověď. Ale dá se na to odpovědět strašně složitě.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Atmosféra v resortu kultury houstne. Šéfka Alena Hanáková svůj post zatím udržela. Mezi umělci ale roste nespokojenost, chybí peníze a především jasná koncepce. V čem vy vidíte, Ivane, jádro problému?

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Já mám k tomu takový krátký bonmot, že kultura určitě přežije i bez ministra, protože to, co je kultura, to je něco, co potřebujeme každý den, to je kulturnost, to je vlastně životní styl, způsob, jak se k sobě chováme a také takový pocit, že život může být lepší, když sami prostě se dočkáme něčeho pěkného nebo něco pěkného uděláme pro druhé. A v takovém širokém smyslu slova kultura nemůže být ohrožena žádným úředníkem. Ale ve chvíli, když se díváme na ten komplikovaný způsob, jakým buďto pečujeme o kulturní dědictví, o památky a nebo jakým podporujeme různá odvětví kultury, hudbu, výtvarné umění, literaturu, tak pak si najednou uvědomíme, že ono úplně bez peněz to nejde a lidé, kteří se zřeknou anebo chtějí šetřit na kultuře, tak lze je označit za barbary a kulturní národy to prostě nedělají. Ty peníze na kulturu vždy najdou, i na tu živou kulturu, protože vědí, že se to prostě nějakým způsobem vrátí. Ale u nás, jak se zdá, i to ministerstvo kultury je proto bez koncepce, protože se tam více než o kultuře uvažuje právě o těch penězích. Já bych přál prostě umělcům, aby na tom ministerstvu byli profesionálové, kteří ani ne tak, že budou hájit zájmy umělců, ale budou hájit kulturnost a to by úplně stačilo. Ale jestli se toho někdy dočkáme, to je prostě v tom systému politických nominací a výběrů lidí podle toho, do které části politického spektra se řadí a jaké mají názory a s kým se znají, to je téměř nemožné. Těch adeptů, kteří by dobře mohli dělat ministra kultury, je tady určitě hodně, ale žádný z nich k tomu nemá politické předpoklady.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Konstatuje Ivan Hoffman, komentátor Deníku a spolupracovník Českého rozhlasu. Přeji do Zlína příjemný den a celý týden.

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
I vám hezký den.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Děkuji. Zítra usedne v našem studiu Dvojky Jiřina Šiklová, socioložka. Příjemný den všem přeje Zita Senková. Na slyšenou.