Jak to vidí Ivan Hoffman - 17. října

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Dobrý poslech vám přeje Vladimír Kroc. Hostem pořadu Jak to vidí, je jako obvykle v pondělí Ivan Hoffman, komentátor Deníku a spolupracovník Českého rozhlasu. Dobrý den.
Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu
--------------------
Přeji hezké ráno.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Jednotně za změnu světa. Tak se jmenovala celosvětová akce na protest proti cynismu finančníků a chování politiků. Podle organizátorů se demonstrovalo asi v tisícovce měst. Máš nějaké vysvětlení, proč byly protesty nejmasovější a zřejmě nejbouřlivější právě v Itálii?
Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu
--------------------
Těžko říct, ale my o té Itálii víme nejvíc, protože tam byly nejhezčí obrázky. Ve chvíli, když je co točit, tak samozřejmě to zajímá novináře nejvíc no a hořící auta a rozbité výlohy, tak to je pastva pro oči, tak zřejmě proto víme o Itálii, ale jinak to, že je někde ten protest bouřlivější a jinde ne, to asi není na té akci hlavní. Podstatné je, že ta myšlenka se z toho Wall Streetu postupně od hrstky demonstrantů šíří dál. To znamená, že asi je to myšlenka nosná, je to něco, o čem stojí za to přemýšlet.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Tak ono, on ten protest v Itálii byl asi masovější než jinde. 200 tisíc, pokud si vzpomínám, to bylo uváděno demonstrantů. Asie se prý k protestům postavila vesměs chladně. Třeba v Singapuru nepřišel nikdo. Myslíš, že to je výraz spokojenosti a blahobytu? Tedy tamních obyvatel.
Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu
--------------------
Zajímavé. Takhle mě to nenapadlo. Ale možná je to jiná i mentalita, jiná povaha. Tím nechci říct, že tam budou lidé méně svobodomyslní, to se ukázalo, že například mysleli jsme si o zemích v tom arabském světě, že ti lidé prostě nemají žádné nějaké zvláštní potřeby a že jsou skromní a tak dále, a také se prostě nakonec naštvali tak, že je bylo vidět a slyšet. Může to být jenom tím, že vlastně všude různým způsobem a různou dobu nakonec dozraje ta vůle se nějak projevit. Ale jinak v zásadě si myslím, že v globálním světě není možné, aby něco fungovalo na jednom místě úplně jinak než na zbytku, než ve zbytku světa. To asi možné není.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
My jsme někde uprostřed. Zatímco prý v amerických městech demonstrovaly řádově tisícovky lidí, tak u nás, tedy myšleno v Praze, to byly prý 200-300 účastníků. Čím to? Máme se ještě relativně dobře? Vracím se k té myšlence, jestli to je jako barometr té životní úrovně nebo spíš nespokojenosti lidí?
Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu
--------------------
Já nechci zacházet do nějakých generalizací. To je, protože to je vždycky velice ošidné, ale já si vzpomínám, jak svého času jistý filosof, publicista pan Tesař hovořil o prostředí českém a on měl na mysli prostředí intelektuální a nebo prostředí vzdělanců, hovořil o takzvaném kotlinovém efektu a říkal, že vlastně tím, že ta krajina je uzavřena kolem dokola horami, tak vlastně je oddělena od toho vnějšího světa a žijeme si tady vlastními problémy a dlouho to trvá, než přes ty hory k nám nějaká nová myšlenka dorazí. To znamená, že kvůli tomu jsme takoví konzervativní, že ale ta myšlenka toho kotlinového efektu nespočívá jenom v nějakém geografickém určitě určení, ale je to nějaká tradice. Když už se k něčemu rozhýbeme, tak jsme daleko důkladnější, ale dlouho trvá, než se k něčemu rozhýbeme. Proto si myslím, že mnoho věcí u nás vypadá tou naší optikou jinak, než jinde.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Dnes je mezinárodní den za vymýcení chudoby lidí, kteří žijí na její hranici, tak těch u nás opět přibylo. A podle Českého statistického úřadu jich je prý kolem 9 %. Překvapuje tě to číslo?
Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu
--------------------
Někdy slyšíme takovou myšlenku, že jsme na tom ještě stále lépe, než jiné země kolem nás a že vlastně bychom za tu situaci měli být rádi. Ale to se rychle mění tím, jak postupně ve snaze naplnit státní rozpočet se osekávají různé sociální programy a hledají se díry, kterými v uvozovkách zbytečně odtékají peníze. To, že u nás je ta chudoba relativně nižší, než jinde, je dáno právě možná tím štědrým sociálním systémem, který zase ale mnoha lidem je trnem v oku, protože říkají, že sociální dávky některé skupiny obyvatel zneužívají a nebo, že vlastně nemotivují lidi k tomu, aby si práci hledali a tak dále. To znamená, my jsme na nejlepší cestě docílit toho, že budeme mít tu chudobu stejnou jako všude jinde kolem a když někdo říká, že to je vlastně dobré, když jenom 9 % lidí je chudých, no tak mně to přijde jako cynické. Protože já si myslím, že dobré je, když není chudý nikdo. Ale aby se ta společnost zorganizovala takovým způsobem, že ti, co jsou dobří, budou po zásluze mít víc, ale že nikdo nebude umírat hlady, tak to zřejmě potřebuje daleko inteligentnější vedení a daleko silnější nějaký sociální a nebo společenský konsensus,než jaký existuje.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Když se ještě vrátíme k té myšlence těch globálních protestů, Jednotně za změnu světa, máš pocit, že se tím naplňuje to, co už jsi tady několikrát říkal, že se ukazuje, že ten současný systém, ta současná demokracie v tom pojetí, jak ji známe, takže jaksi přestává fungovat a že čekáme na to, co přijde a nevíme, co to bude, jenom víme, že změna je zřejmě nevyhnutelná?
Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu
--------------------
No určitě. Ono to, co se ukazuje, ty demonstrace nejsou namířeny už jenom proti chamtivým finančníkům, ale postupně už i proti politikům. Lidem tak nějak došlo, že vlastně ti finančníci bez politické podpory by mohli být samozřejmě chamtiví, ale bylo by jim to houby platné. Ale to, k čemu došlo je, že politici se vlastně s těmi spekulanty finančními svezli tím letadlem, jo prostě to ta pyramida letadlo ta paralela je docela dobrá a teď, když se blíží havárie, tak by pochopitelně rádi vystoupili. Ale to se za letu dělá strašně těžko, vystoupit prostě teda z letadla a jsou si vědomi toho, že ten systém byl špatný, že vlastně neměli podporovat všelijaké hadgeové fondy a jak se tomu říkalo těm všem derivátům a výmyslům, kde prostě jim finančníci říkal, že když prostě tohle to schválíte, tak my vám vyděláme peníze, vy dáte, já nevím, dolar a my vám jich dáme 100 a to se prostě těm politikům hrozně líbilo a stoupencem prostě všech těchto praktik byli všichni Sarkozyové a Merkelové a tak dále, ale pak najednou zjistili, že to nefunguje a že jsou na jedné vlně s lidmi, se kterými v tom letadle být nechtějí a teď teda uvažují, co s tím, ale oni nesmí ztratit tvář, oni vlastně neustále hledají alibi pro to, co bylo, všechno je zaznamenané, všechny jejich výroky, všechny jejich činy, nic se nedá zapomenout a oni nemůžou říct, byl to nesmysl, způsobili jsme katastrofu. To znamená oni jenom takovou salámovou metodou postupně přiznávají, že to není úplně v pořádku, že by se to mělo vylepšit, a tak dál a to tempo jejich je tak pomalé, že k té havárii prostě dojde. To znamená, já si myslím, že lidi, kteří to zavinili a nebo, kteří byli spoluviníky, spoluúčastníky toho vlastně letadla, toho globálního podvodu, tak na ně my vůbec nemůžeme spoléhat. Ti nevyřeší samozřejmě nic, protože 90 % jejich času spotřebovávají na vytváření si vlastního alibi, aby prostě neskončili v base. Protože to, co provedli, je na doživotí. To znamená, až nová generace politiků bude moct říct, pokud to nebyli zločinci, tak to byli naprostí pitomci.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Ale, kde se ta nová generace může vzít? Ale to je jiná otázka, já se chci ještě vrátit k tomu, že ty protesty ...
Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu
--------------------
/nesrozumitelné/ někdy vyroste z popele například.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
... dobře, fajn. Tak jsem rád, že zůstáváš optimistou, ale není problém těch protestů, těch současných, byť se odehrávají paralelně v tisícovce měst, dejme tomu po celém světě, že oni vědí ti protestující, co nechtějí, ale jaksi nevědí úplně přesně, možná ano, čeho chtějí dosáhnout, ale spíš neví jak.
Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu
--------------------
Ono tady se stále hovoří o tom, jestli je ohrožený kapitalismus a jestli je reformovatelný a tak dále, ale tady nejde vůbec o to, jakým způsobem my budeme ten systém, který by byl funkční a užitečný člověku, jak ho budeme pojmenovávat, ale jde o to, jestli se vlastně vrátíme k takovým těm principům. A ty jsou jednoduché. Lidstvo má tu zkušenost, že jedině v konkurenci, když lidé soutěží, tak z nich vypadne něco lepšího. Že ve chvíli, kdy zpohodlnějí a nechají se jenom řídit jako ovce, tak to vlastně nikdy nedopadlo dobře. To znamená lidstvo je poučené, ví, že prostě ani takový ten, já nevím drsný kapitalismus, ani ten opatrovatelský socialismus nebo komunismus, který teda mimochodem zrealizován nikdy ještě nebyl, takže asi ještě nemůžeme říct, že je úplně špatný, ale ani ten kapitalismus liberální nikdy nebyl dotažen do podoby, jak si ho představovali myslitelé, zakladatelé, tvůrci, otcové a jak bychom to řekli. To znamená, je jasné, že ten svět bude vždycky nedokonalý, ale musí se v něm neustále hlídat nějaká taková přirozená rovnováha mezi tou soutěživostí a mezi individualismem a mezi solidaritou, mezi potřebou jeden druhému si pomáhat. Pokud ten systém je nevyvážený, odchýlí se jedním nebo druhým směrem, pokaždé je z toho katastrofa. A tato pravda a nebo tato skutečnost tu všichni vědí, tu všichni znají a na té není ani nic moc příliš vymýšlet. Jednoduše se prostě nemají opakovat chyby, dělat chyby a nemá se prostě do toho vnášet prostě jenom ta prázdná ideologie, která prostě nakonec k ničemu není a nikomu nepomůže.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Někdy, myslím, je užitečné vrátit se ke glose, kterou už mohli číst čtenáři Deníku. Tys napsal, že kolem veřejných zakázek je proto dusno, protože se u nich jedná o soukromé zájmy. Tak to si, myslím, zaslouží rozvést.
Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu
--------------------
No, tak v té novele jsou takové konkrétní věci, jak docílit toho, aby se neztrácelo každý rok 60 miliard v neprůhledných, a to je ten spodní odhad toho, co se vlastně promrhá, rozkrade, utratí a za co lidé nepořídí služby, ani se za to nic nepostaví. To jednoduše jen zmizí v tom systému neprůhledného zadávání zakázek v tom zkorumpovaném prostředí. No a těch 60 miliard je hodně a když už se o tom dlouho píše, tak politici samozřejmě předstírají, že s tím chtějí něco udělat. Ale oni ve skutečnosti s tím mnoho alespoň u nás udělat nechtějí, protože všechno to, co vymýšlejí a všechno to, co se teď děje kolem toho zákona o veřejných zakázkách, respektive kolem té novely, tak to vypadá, že na poslední chvíli všichni vymyslí ještě různá zlepšení a tak, připomínkové řízení, spoustu nových pozměňovacích návrhů a nakonec z toho vznikne nějaký slepenec, paskvil, který nic nevyřeší a nebo s důvodem, že vzniká paskvil nakonec ani vůbec nic neschválí. A to reálně hrozí, protože politici v podstatě sice se mezi sebou liší jednotlivé strany a jednotlivci, v tom, kam by rádi nasměřovali ty veřejné zakázky, do které soukromé kapsy, kterému spřátelenému podnikateli, ale vlastně to, co mají všichni společné je, že se jim líbí ten systém, ve kterém oni to jsou, kteří určují o tom, co se s těmi veřejnými penězi bude dít a kdo je nakonec získá. A to je zajímá daleko víc, než co se za ně postaví, co se za ně udělá, co se za ně vyprodukuje. To bohužel tak je, to vidíme a tím pádem jsem vlastně velmi skeptický jako podobně mnoho dalších, jestli se podaří s tou korupcí něco podstatného teď rychle provést a proto si také myslím, že ne nezbytné aby se lidé a novináři, média všichni tou otázko neustále zabývali, aby se stále na to ptali, protože ve chvíli, když prostě my nebudeme mít toto v patrnosti, tak politici sami od sebe si ten rybník plný peněz nevypustí.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Už je mi skoro trapné se k tomu vracet, ale ty unikátní akcie na doručitele, neboli anonymní, jsou, zdá se, pilířem české ekonomiky. A bez nich zkrátka nemůžeme fungovat, alespoň tedy se to ukazuje z jednání politiků. /nesrozumitelné/ už sliboval, že prosadí aspoň to, aby anonymní společnosti neměly šanci získat veřejné zakázky. Ale i kdyby se to povedlo, dejme tomu, tak neobáváš se toho, že si najdou jiný fígl?
Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu
--------------------
Tak asi ano. Ono největší problém je, že my stále prostě díváme se na tu politiku a na politiku a na politické strany a máme takový pocit, že oni spolu soutěží a že vlastně v té konkurenci se hlídají jeden druhého a že budou nakonec přijaty nějaké návrhy pro to, protože jedna strana zvítězí nad tou druhou. Ale ve skutečnosti asi je potřeba se na ně dívat jako na jeden sehraný tým, který prostě předstírá nějaký souboj, ale ve skutečnosti mají společný zájem a ten jejich společný zájem, to nejsme my. Protože uvažuje se vlastně v té novele o tom, jak snížit limit pro povinné vypsání zakázky. Na jeden milion korun, jo, uvažuje se o tom, že by bylo povinné zveřejnit informaci o konečné ceně zakázky. A nebo, že by byla povinnost zveřejnit smlouvy v nichž jde o víc než půl milionu korun, pak vypsání tendru, pokud se do nich přihlásí pouze jeden zájemce, takže by měl být zrušen. To jsou všechno, a pak je ta vlastnická struktura, o které jsi hovořil, že by se měla odkrýt, a to jsou všechno věci, u kterých se člověk zeptá, no, dobře, to je všechno logické, proč to už neplatí 20 let? Ono to neplatí 20 let, protože nechtějí, aby to platilo. A proto to taky ani platit nebude. To je strašně jednoduché.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Zajímavý článek přináší Petr Holub v Aktuálně.cz. Vyšlo to dnes a titulek je: Ušetřili jste stamiliony, stačilo vyměnit politiky. A on tam vypočítává v takové analýze, kolik peněz se zřejmě podařilo ušetřit tím, on to tedy označuje revolucí zakroužkováním politiků na jednotlivých radnicích a jako příklad tady píše Liberec, České Budějovice, Pardubice, Opava, Karlovy Vary a tak dále, že díky tomu, že nové volby vynesly na radnice místo zavedených nové tváře z občanských iniciativ, tak se prokazatelně podařilo ušetřit peníze. Co si o tom myslíš?
Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu
--------------------
Tak to tak asi je. Ale horší je to, že pokud se nepromění ten systém a mění se v něm jenom lidé, tak ti dříve nebo později se dostanou do úplně stejných situací, jako jejich předchůdci. To znamená, neustále je budou obcházet různí lobbisté, kteří je budou přesvědčovat o tom, jak to mají udělat a nakonec se přesvědčit nechají. Protože všichni prostě nakonec přijmou nějaké všimné. To znamená tohle to je spoléhat na člověka, na lidi, na politiky, to je podle mě krátkozraké. My nežijeme pod lidmi. My máme žít pod zákonem. Prostě máme mít perfektní zákony a má být úplně jedno, kdo je naplňuje, kdo je hlídá, pokud prostě to takto bude, tak ta nepravost není možná. Pokud jde o výběrová řízení, tak kousek od nás za hranicema v Německu je ten systém tak dokonalý, tak precizní, že se prostě nedá ukrást ani euro pomalu. Jo, proč ho nemáme? To je prostě strašně jednoduché. My nemusíme všechno vymyslet, něco už vymyšlené je a je to vymyšlené tak jako precizně a dobře, že to stačí vlastně jenom okopírovat, jenom převzít. No ale to samozřejmě, my máme svoje vlastní specifika, musíme na všechno přijít sami a nejlépe nám to musí dlouho trvat a tak dál. No to je, už se budu opakovat.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Dnes s Ivanem Hoffmanem. Jak se díváš na pád vlády na Slovensku? Bylo to nutné kvůli hlasování o takzvaném eurovalu?
Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu
--------------------
No, tak já, když se dívám na toho Richarda Sulíka, tak on založil stranu Svoboda a Solidarita a je potřeba říct, to je doopravdy liberál, nikoliv od názvu, ale je to člověk, který je například na Slovensku autorem rovné daně a je to člověk, kterému zřejmě záleží na tom, aby, když něco řekne, tak aby to i dodržel. No a já si myslím, že Iveta Radičová, slovenská premiérka, byla velice krátkozraká, když prostě jednoduše nevěřila tomu, že tento člověk bude trvat na předvolebních slibech, které mimochodem daly voličům všechny pravicové strany, a to, že nebudou podporovat právě takovéto já nevím pomáhání jiným v situaci, kdy sami na tom prostě nejsou dobře. No a on na tom předvolebním slibu, který dal, trval a proto se rozpadla vláda. To podmínit schválení toho eurovalu hlasováním o důvěře vládě, to byl její nápad, to nebyl jeho nápad. On se prostě nenechal vydírat, a tak padla vláda. Je to sice zvláštní, protože to se v politice nestává, všichni uznávají, že politika je kompromis a že nakonec ty předvolební sliby, to je jenom jakési takové krédo, které se lidem řekne, ale že vlastně nikdo to nemůže brát vážně, neboť vláda je koaliční a tak nakonec nikdo nemůže úplně si trvat na svém. To všichni mají jako za naprostou samozřejmost, ale stává se občas, že se najde takovýto člověk, který je prostě přesvědčený o tom, že se ty sliby plnit mají a že se od nich uhnout nemá. A to se právě na tom Slovensku stalo.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
No, ale potom ten euroval byl stejně velmi rychle odhlasován. Jak se díváš na ten tlak zvenčí, i na tu rychlost, jak to funguje. Totiž ještě se neví, kdo dovede tedy Slovensko k těm předčasným volbám, ale už se ví, že v Evropě je všechno v pořádku, protože euroval byl zachráněn.
Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu
--------------------
No, o Slovensku se říká, že je trablmaker, to je takové hezké, vyráběč problémů, anglický výraz a z druhé strany ovšem jsem zaregistroval, že Richard Sulík poskytl obrovské množství rozhovorů všem významným evropským novinám a je to autorita, je to člověk, který je citován a třeba, že když on řekl, že nevidí důvod, proč by Slováci ze svých peněz, ze svých daní měli zachraňovat francouzské banky jenom proto, že si z nich někdo udělal kasino a nebo, že nevidí důvod, aby Slováci podporovali právo Řeků na důchody, které mají třikrát vyšší, než jsou důchody na Slovensku, tak tyto výroky prostě všude jsou brány vážně, přemýšlí se o nich. To znamená, že ta jeho akce nebyla až tak úplně zbytečná. Nad tím způsobem, co zachraňovat a jak zachraňovat, to se v Evropě vede vážná debata a ten souhlas s tím eurovalem měl daleko menší cenu, než to, že ten Sulík se prostě proti tomu postavil a nahlas proti tomu něco řekl, protože na ty jeho slova nakonec dojde.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Německý ministr financí Wolfgang Schäuble už se nechal slyšet, že Řecku by se mělo odpustit tak 60 % dluhů. Jaká je tohle zpráva?
Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu
--------------------
No, tak hlavní problém je, jak se ty dluhy vytvořily a jak se vytvářejí dál. Pokud s tím se nic nezmění, tak nepomůže ani odložení splatnosti, ani nepomůže snížení těch dluhů. Samozřejmě všichni to dělají proto, protože vidí, že jsou ty dluhy nesplatitelné. O tom taky si tady už dlouho povídáme, protože o tom si povídají lidé, kteří to vidí z nějakých nezávislých pozic všude jinde, jenomže, jak jsem už řekl, politici nemůžou ze dne na den prostě připustit, že to je celé vadné, musí pouze salámovou metodou ten systém ochraňovat a možná, já jim nechci sahat do svědomí, možná to dělají proto, protože jsou si vědomi, že nějaký radikální řez by do takové míry celou tu situaci rozkolísal, že by to už nikdo nedal dohromady, že možná ani jiné řešení, než postupné není dobré. To já neumím posoudit. Ale jisté je, že ten systém je vadný. A pokud jde o Řeky, tak není úkolem je úplně prostě dostat na kolena, teď prostě byla nějaká statistika o tom, jak kvůli krizi tam dramaticky roste počet sebevražd a jak lidé přicházejí prostě o rozum, protože jsou najednou ze dne na den vystaveni takovému tlaku, který neunesou. To přece není jako smyslem toho, aby Řekové doplatili. Smyslem je, aby prostě jiní se měli minimálně stejně dobře, jako oni před krizí, to by měl být přece cíl.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Tak pojďme ještě do Japonska. Naměřená vysoká radiace přivedla pozornost znovu k Fukušimě a ukázalo se, že pokud by došlo k dalšímu zemětřesení, nastala by znovu jaderná katastrofa, a to nejsou poplašné zprávy, to přiznává Japonský Úřad pro jadernou bezpečnost. Jak se díváš na perspektivy a vůbec na budoucnost jaderné energie ve světě a u nás?
Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu
--------------------
Když už jsem zmínil filosofa Tesaře a jeho myšlenku kotlinového efektu zde v Čechách, tak prostě atomová energie je dobrým příkladem. My jsme možná ti poslední, kteří milují jádro, milují atomové elektrárny a mají pocit, jak jsou čisté a dokonalé a skvělé. A Japonci, kteří jsou na tom technologicky stokrát, tisíckrát líp než my, my jsme pro ně prostě jako no, sto let za opicema, tak ti prostě od toho ustupují proto, protože mají strach, protože se normálně bojí. A to, co se mohlo stát tam, by se může stát kdekoliv na světě a já mám pocit, že i u nás. Ale my jsme vůči tomu imunní, nás nic neozáří, prostě my to zvládáme, my ještě prostě nejenže budeme provozovat dál, co máme, ale ještě postavíme další.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Ano, nový ČEZ, nový šéf ČEZu Daniel Beneš se už nechal slyšet, že chce stavět třetí jadernou elektrárnu.
Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu
--------------------
No, a teď Nečas půjde k Obamovi a ten mu tam prostě bude nabízet Westinghouse jako prostě, že ti to umějí nejlíp, jo, prostě to je, takhle to prostě je. Ale já kdybych měl mluvit za sebe a měl si o tom sám něco myslet, tak já se toho jádra bojím. Já si myslím, že to je pitomost, že bysme neměli jít teda proti proudu, protože nevěřím až natolik v ten pokrok, který prostě nelze zastavit a který musíme respektovat a který rozhoduje o nás. A ono se říká, že pokrok nelze zastavit, ale formou toho pokroku je její úpadek a zdá se, že vlastně ani ten úpadek nelze zastavit, jo, prostě, když už se jde nějakým směrem tak až do katastrofy, až do hořkých konců až proti zdi kde si rozbijeme o ni hlavu. Nevím, mně se to zdá divné. Já mám pocit, že ta zkušenost Japonska je univerzální, že platí pro celý svět a žen ten projekt toho té výroby energie z jádra, prostě selhal, prostě se to nepovedlo, asi to byl dobrý nápad, ale prostě to nevyšlo. Já bych to bral, že to je odpískané, že to skončilo, ale tady vidím, že prostě je stále spousta milovníků atomu.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Na jedné straně Němci se od atomu odklánění, ale ono to není tak úplně jednolitý proud, protože Francouzi nemají tak jednoznačný názor, možná ani Poláci ne. Čili nejsme v tom příklonu jaderné energetice osamoceni v Evropě.
Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu
--------------------
Určitě ne. Těch lidí, kteří prostě jsou přesvědčeni o tom, že se ta technologie nakonec dá zvládnout, že to bude bezpečné, že ještě zbývá vychytat jenom nějaké mouchy, těch je hodně a minimálně je to celá jedna generace, která vyrostla v tom a která v tom věří a ta generace těch technologů, kteří to celé vymýšleli, to je strašně složité, ti, těm se splnily jejich sny, ti vidí, jak to prostě báječně funguje a jaké dobro prostě přináší lidem. A to, s tím se nedá nic změnit. To je psychologická věc. Ale pak je ta druhá věc, že pokud teda ty technologie jdou vpřed, tak asi má smysl uvažovat i o jiných alternativních energiích, o jiných způsobech, jak se dobrat energie a potom je ještě jedna věc a ta je nejdůležitější, do kdy vlastně chceme růst, do kdy budeme potřebovat té energie stále víc a víc a víc. Není taky otázka, jestli prostě jednoho dne si neřekneme, tohle to stačí a dál už je to prostě bohapustá rozežranost a nesmysl a je potřeba se uskromnit. Slovo skromnost úplně vymizelo. To už nikdo nezná.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Ivan Hoffman, komentátor Deníku, spolupracovník Českého rozhlasu jako vždy v pondělí v pořadu Jak to vidí. Díky. Na shledanou.
Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu
--------------------
Zdravím. Na slyšenou.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Zítra bude hostem pořadu Jak to vidí herečka Táňa Fišerová. Vladimír Kroc přeje dobrý poslech dalších pořadů.