Jak to vidí Ivan Hoffman - 13.9.

Jak to vidí Ivan Hoffman Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Vladimír Kroc vám přeje dobrý poslech. Ivan Hoffman je spolupracovníkem Českého rozhlasu a komentátorem Deníku. Teď jsme ve spojení se Zlínem. Dobrý den.
Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Přeji hezké ráno.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Úvodní otázka. Sedm let, je to hodně, nebo málo?
Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
No, sedm let, to je taková hezká doba, ano.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Ty víš,proč se ptám.
Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Sedmička je hezké číslo.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Tolik času uběhlo mezi dvěma vystoupeními prezidenta Václava Klause v Poslanecké sněmovně. Takže, teď konkrétně.
Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
No, tak tady bych řekl, že těch sedm let je hodně dlouho, protože když si vezmeme všechny ty politické cykly, v jakých se mění vlády, tak jestliže před tím bylo určitou tradicí chodit mezi poslance, prezident tam občas něco pronesl, tak udělat takovou dlouhou přestávku, tam se člověk ptá proč, proč vlastně prezident tak dlouho mezi poslance nešel, co mu na nich vadilo, anebo jestli měl pocit, že jim nemá co říct, anebo. Tam je víc vysvětlení.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
No a jak si odpovídá Ivan Hoffman na takovou otázku?
Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Já si myslím, že tam nechodil proto, protože pochopil, že to je zbytečné a že tento typ projevu je nepotřebný. Já osobně teda mám a nenechám si nikdy ujít prezidentovy projevy novoroční. Tam mám jistotu, že k nám bude vlídný, že nám bude přát hodně zdraví, štěstí, úspěchů v životě, osobním i v práci. A na ty projevy se těším, myslím, že k tomu novému roku patří slavnostní projev a od toho prezidenta máme, aby k nám byl takto z kraje roku vlídný. Pokud jde o ten projev v Poslanecké sněmovně, tak tam mám takový pocit, že si přišel jenom postesknout na to, co mu provedli ústavní soudci. Nějak, že by tam bylo něco podstatnějšího, co by stálo za zmínku, to je těžko říct. A myslím, že nebude škoda, když už tam další projev nepronese.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Čas Michaela Kocába na pozici vládního zmocněnce pro lidská práva se krátí. Odchází k 15. září. Trochu to připomínalo Stanislava Neumanna v roli toho popleteného krále v Pyšné princezně a jeho slavné zvolání "odvolávám, co jsem odvolal". Ty ses v té rezignaci nerezignaci neztratil?
Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
No, tak já si myslím, že především člověk by měl poznat, že ho někde nechtějí. Bylo evidentní, že Petr Nečas Michaela Kocába prostě nemůže ani cítit. On mu to dával nejprve najevo slušně a pak už drsně. A já si myslím, že důstojnější je odejít, než se nechat vyhodit. Navíc já mám takovou obavu, že pokud jde o tu koordinaci lidskoprávní agendy, a o nic jiného na tom úřadu nejde, tak to není nutně práce pro celebritu, pro rockera, pro muzikanta nebo pro úspěšného finančníka, to je práce pro poctivého ouřadu nebo jak se dneska říká pro manažera. Pro člověka, který dá dohromady prostě informace a umožní,aby správně tekly, odkud mají a kam. To znamená, že já mám takový pocit, že ho dokonce možná jako takového umělce a člověka širokého záběru bylo pro takové úřadování škoda. No a hlavně on, když měl takovou tu aféru se svojí sličnou mluvčí, tak jsem už tenkrát nepochopil, proč nakonec rezignovala mluvčí a proč gentlemansky nerezignoval Michael Kocáb. To by bylo prostě od něj, pokud ho mám i nadále brát jako člověka nějakého formátu, daleko šikovnější. Já si myslím, že mu zachutnala moc a to je trapné.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Nezkusil jsem to, ale stálo by možná za zkoušku, kdyby člověk to jméno dal do vyhledávače, jestli nevyběhne víc článků z bulváru než z těch serióznějších plátků.
Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
To je tak bohužel vždycky a na to si člověk, který vstupuje do veřejného života, musí dávat velký pozor, musí s tím předem počítat. Tam platí presumpce viny, to se nedá nic dělat. Na ty politiky vždycky budeme přísné. A to, že nepochybně má určité z minula, z historie zásluhy a že má nějaký kredit, který nadobyl kolem, řekl bych, vyprovázení sovětské nebo ruské armády z našeho území někdy po roce 89,tak to je samozřejmě všechno pravda. Ale ten kredit, který člověk jednou získá, tak musí počítat s tím, že ho může také ztratit, že se může rozmělnit a že ho časem pozbude. Ono je to tak, že buďto člověk pracuje na jméno anebo jméno pracuje na něj. Dlouhou dobu to bylo tak, že nejprve Kocáb se jakoby vypracoval, stal se populární osobou, cokoliv řekl, lidé mu se zájmem naslouchali. Ale pak, jako kdyby na sobě přestal pracovat, a to jméno na něm pracuje jenom dočasně. Pak po určité době se ten kredit prohospodaří a myslím, že to se mu právě stalo. Mám pocit, že teď budou lidé vděční, když ho nějakou dobu spíš nebudou vidět.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
A vůbec je potřeba zvláštní zmocněnec pro lidská práva, tedy ten vládní?
Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Já si myslím, že o lidská práva se bojuje tehdy, když jsou potlačována nebo když chybí a je to úctyhodný boj. A za lidská práva podle mě je třeba bojovat. Ale, popravdě řečeno, já mám pocit, že o lidská práva se vždycky bojuje se státem, s institucemi, které jsou jakoby nastaveny tak, aby fungovaly ve prospěch většiny, toho celku, ve prospěch majority. A jakmile člověk je sám, jednotlivec anebo je nějaká malá skupina, tak ta se vlastně musí vymezovat vůči té většině. A demokracie se pozná podle toho, že k zájmům těch jednotlivců a k zájmům menšin vůbec přihlíží. To je její přednost a kvůli tomu o ní říkáme,že je nejlepší ze všech špatných systémů. No, ale aby prostě stát sám za sebe bojoval o ty malé a menší, to je protimluv, to tak prostě není. O lidská práva se vždy bude bojovat, vždy bojovalo právě s tou většinou, s tou majoritou a s tím státem.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Dnes s Ivanem Hoffmanem. Snížení platů soudců o 4 % je protiústavní, rozhodl Ústavní soud. Ale na jejich platy nemáme, to tvrdí ministr spravedlnosti. Co s tím?
Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
No, tak na tom příběhu je nejzajímavější to, že se opakuje poosmé, že politici, jako kdyby nečetli ty nálezy Ústavního soudu, se neustále pokoušejí o něco, o čem musí vědět, že jim to neprojde, ale tváří se, jako kdyby to nevěděli. A to, o co jim jde, je trošku ty soudce oškubat, protože vědí, že tento pokus se lidem bude líbit. Já to vnímám jako takový politický populismus, jako snahu zalíbit se lidem. A trochu při té příležitosti zamaskovat, že jsou to spíše ti politici, kteří pobírají spoustu různých výhod a mají různá všelijaká privilegia na rozdíl od těch normálních lidí, kterým se chtějí zalíbit. Na tom, proč soudci to odmítají, je podstatné zdůraznit ten princip. Jim jde o to, že jim nemá co politik říkat do toho, co se má a nemá a nemá být on ten, kdo bude určovat, jaký oni budou mít plat, neboť mezi nimi, soudci a mezi politiky je takové zvláštní napětí, vyplývající z toho, že musí být jedni i druzí nezávislí. Když se trochu vrátím k tomu, jak Ústavní soud byl peskován od prezidenta, tak tam jsme si mohli všimnout, že velice se obracel k poslancům, Poslanecké sněmovně s tím, jak oni jsou důležití, jak oni jsou vrcholem té moci, jak oni dostávali ten mandát a jak se tváří, ústavní soudci jako kdyby byli jakousi třetí komorou a chtěli by také mít nějakou politickou moc. Tam je jeden zásadní omyl. Totiž ta moc nepochází od zastupitelů nebo od soudců nebo od ministrů. Ta moc vlastně vždy vychází od lidu, to znamená, že nad námi nestojí nikdo, my stojíme nad všemi těmito třemi institucemi. No a podstatné je, aby byly v určité rovnováze, aby se poslanci nepletli vládě do jejích kompetencí, tedy moci výkonné a naopak, aby moc výkonná se nepletla do moci zákonodárné a aby prostě všichni fungovali ku prospěchu těch, který zde doopravdy vládnou, a to nejsou poslanci, jak naznačoval pan prezident, ale to je lid, to jsme všichni my. No a pokud toto si nebudeme stále připomínat, tak to je doopravdy nebezpečné, protože tím by se mohlo stát, že bychom se dostali ze situace, kdy žijeme pod vládou zákona, do situace, kdy budeme žít pod vládou jakýchsi lidí, a to ať už soudců, politiků, ministrů, zákonodárců. To všechno je vadné, to všechno je chyba. My doopravdy potřebujeme, aby zde byl systém, na který se můžeme spolehnout, kterému můžeme důvěřovat a který by nebyl založen na lidech, kteří samozřejmě vždycky selhávají.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Dobře. Ale copak tím systémem můžou zatřást ta 4 %? Ptám se třeba proto, že se má šetřit vlastně všude a věřím, že lékař nebude hůř léčit jenom kvůli tomu, že může mít nižší plat. Tak jestli by neměl platit jakýsi vyšší princip, zkrátka poslání toho soudce?
Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
No, tak já si myslím, že ono je to tak, že když se řekne soudci, tak si většina občanů představí celou tu právnickou obec a pomíchá je dohromady s advokáty a, já nevím, s kdekým. A ten soudce, to je určitá úzká skupina lidí, která je zde od toho a kterou my strašně potřebujem, protože to jsou ti, kteří nás mají rozsoudit v různých zásadních sporech, a tam kvůli tomu, aby oni byli doopravdy nezávislí, tak nesmějí, dejme tomu, brát žádné vedlejší fušky, nesmějí mít žádné nějaké vedlejší příjmy, aby nebyli vydíratelní, ale také aby je nemohl někdo zlobovat, aby si je nemohl nikdo koupit. To znamená, to je doopravdy skupina lidí, na kterou by se nemělo sáhnout a měli bychom, doopravdy i v našem zájmu je, aby prostě se o ně každou chvíli neotřel nějaký poslanec, nějaký zasloužilý straník, který navíc velmi často nemá ani potřebné vzdělání, aby posoudil, co ten soudce rozhodl. To znamená, já tady stojím úplně jednoznačně na straně těch soudců.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Uvažuje se o oddělení soudcovských platů od platů poslanců, senátorů a ministrů, které, jak jsem pochopil, se jistě budou snižovat. Nebo jak si vysvětlit vyjádření ministra financí Kalouska, že "politici budou v budoucnu ke svým platům velmi zdrženliví"? To je citace.
Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Já nevím. Já, když se obecně podívám na politiky jako na určitou skupinu lidí, kteří mají zde za prvé teda psát zákony a za druhé, pokud jsou v té moci výkonné, tak mají nějakým způsobem odpovědně vládnout, tak to jsou lidé, kteří tady zavinili rozbujení takového života na dluh a dneska prostě chtějí šetřit. No, ale oni jsou ti viníci. Pokud chtějí šetřit tím, že oni si sníží o 5 % příspěvek pro politické strany, když, dejme tomu, TOP 09 před volbami říkali, že ho sníží na polovinu a když nejrozumnější by bylo zrušit ho úplně, protože si ho vůbec nezaslouží, tak v takovém případě oni na sobě teda šetří symbolicky. Ale lidé, kteří budou mít příjmy daleko nižší, tak ti teda i tu symbolickou úsporu velice pocítí a hlavně tu úsporu jim předepisuje někdo, kdo zavinil dluh. To znamená, to je hluboce nemorální a já prostě bych se divil každému, kdo jim na to skočí a kdo prostě takové to jejich jakési falešné vlastenectví by podporoval. Oni musí především najít takový způsob hospodaření, aby ten dluh dál se neprohluboval a to se musí udělat tím způsobem, že na to nedoplatí lidé, kteří nic nezavinili. Takhle, já to prostě vidím strašně jednoduše.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Nevím, jestli se tomu vůbec máme věnovat. Ve Springfieldu nakonec přece jenom korán hořel, přestože pan Jones, který s tím nápadem přišel, od něj ustoupil. Jacísi dva kazatalé na zahradě jednoho z nich tu svatou knihu zapálili. Mohlo by to být vlastně taková klukovina nebýt zájmu médií. A jsme u toho. Je správné z toho dělat vědu? Byl to čin dvou jednotlivců, proti kterému protestovaly tři ženy, které mají své muže ve vojenské službě v Afghánistánu. Ale pak u toho byla ta média.
Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
No, je to směšné. Doopravdy pět lidí jako kdyby nakonec mělo hýbat celou politikou. Podstatná je asi ta debata, která proběhla před tím, kdy na jedné straně byl člověk, který vidí korán jako zdroj všeho zla, na druhé straně byla spousta osobností a nejen z toho muslimského světa, ale například nelíbilo by se to papeži a nelíbilo se to americkému prezidentovi, kteří spíše tvrdili, že než korán pálit, tak je důležitější ho číst. To je docela důležitá myšlenka. Já ten korán mám také nad stolem, hned vedle Bagavad Gity a vedle bible a vedle nějakých knih o zenu, vlastně všechny ty duchovní knížky, které provázejí lidstvo a ve kterých je tresť takové nějakou moudrosti nebo tradice a všeho, tak mám, mám je nějak po ruce. Včera jsem si je otevřel a rovnou na stránce, kde se popisovalo o tom, co se stalo na hoře Sinai, což teda samozřejmě je poselství, které člověk najde i v bibli. Já to říkám proto, že pro, my známe takové dva druhy muslimů, jedni jsou ti z televizi, takoví ti zlí, kteří prostě se odpalují do vzduchu a fanaticky něco provolávají. A pak jsou ti obyčejní, a to jsou ti opravdoví, kterých je naprostá většina a kdo je poznal, mluvil jsem s více lidma, kteří byli v těch muslimských zemích, tak o nich hovoří jako o nesmírně přátelských, vlídných, skromných lidech, kterým právě k tomu, jací jsou, k té pohostinnosti a k té přátelskosti pomáhá ta jejich víra, to znamená ten korán. To znamená, pálit korán, to je doopravdy trochu nesmysl. To je, jako když někdo seje vítr, protože chce sklidit bouři. O tom Jonesovi více lidí napsalo, že vlastně to, o co mu hlavně asi jde, je být slavný, být v novinách, zalíbit se prostě, proslavit se a že to je důležitější, než že by měl nějaké skutečné hluboké poselství.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Tak on napsal takový spisek Korán je od ďábla. Tak zřejmě mu šlo o to, aby si udělal reklamní kampaň, ne?
Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Je to klidně možné. Ale já stále trochu váhám v tom, jestli se mají rozlišovat lidé podle víry nebo podle ideologie nebo podle nějakého myšlenkového směru. Jestli spíš takové to dělení neprochází někde naším vnitřkem, naší duší. Jestli to není tak, že na jedné straně jsou lidé, kteří jsou tolerantní, přátelští, vstřícní a na druhé straně jsou takoví ti agresivní fanatici velice často, kteří, prostě které najdeme ve všech myšlenkových směrech, ve všech ideologiích a ve všech náboženstvích. A já si dokonce myslím, že pokud existuje něco jako takové monoteistické nebe, tak v něm skončí ten dobrý křesťan s dobrým muslimem a s dobrým Židem společně, a pokud je nějaké peklo, tak zase od všech těch tří monoteistických náboženství se tam v tom pekle všichni tři sejdou.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Tak to vidí Ivan Hoffman. Ještě jeden pohled je možný. Těch měst s názvem Springfield je ve Spojených státech nejméně šest, sedmý je ten ze seriálu Simpsonovi. Ten pastor, který to vše rozpoutal, se jmenuje Terry Jones, stejně jako britský komik, jeden z montypithonů. Nemůže to být celé, takto viděno přes oceán, jenom velká novinářská kachna?
Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Já beru tuhle tu tvoji licenci. To je nejpravděpodobnější vysvětlení, ano.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Policie v minulém týdnu po dvanácti hodinách vypátrala muže, který se procházel u dálničního tunelu Valík u Plzně se zbraní v ruce. Šlo prý o maketu, jak se nakonec ukázalo, ovšem i se zaměřovačem. Tak kdyby tomu člověku bylo, dejme tomu, třináct, aniž bych se chtěl tedy třináctiletých kluků nějak dotknout, možná se to dá chápat, že se oddal nějakým dobrodružným představám, ale v sedmadvaceti? Co si o tom myslíš?
Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Tak je to nemoc, ten člověk je vadný, no. Prostě něco se mu muselo přihodit, něco se mu stalo. Možná, že se moc díval na televizi třeba, jo. To je docela častý jev. Jako podstatou toho zřejmě bylo vcítit se do motivů nebo do pocitů člověka, který dělá něco špatného. Pokud se mu to podařilo, tak škoda, že není možné ho nějak preventivně izolovat, jo. A pokud se mu to nepodařilo, tak je možná jako vyléčen. V každém případě to stálo určitě nějaké peníze to vyšetřování a takový člověk by je měl uhradit, ať už je zdravý, nebo nemocný.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Další, teď už aktuální, věc. Vrchní soud v Praze se dnes zabývá sporem Vondráčková vs. Kubišová, kdy tedy jenom připomínám, prvně jmenovaná vymáhá víc než milionové odškodné za údajně zmařenou šňůru společných koncertů. Možná jsem to příliš zjednodušil, ale v každém případě vložili se do toho i signatáři otevřeného dopisu, kteří se žalované Marty Kubišové zastali. Co si o tom myslí Ivan Hoffman?
Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
No, včera jsem viděl v televizi Vaška Neckáře, to byl jejich kamarád a spolu s nima zpíval, takový pěvecký i herecký takový jejich souputník. A pohled na něj, on je nemocný, velmi těžko se vyjadřuje, ale vzpamatoval se po mrtvici, myslím, nebo mozkové příhodě a na něm bylo vidět, jak je strašně smutný. A teď ani to nemohl nějak jinak říct, než že je smutný. Já se té Vondráčkové teda docela divím, protože pokud někde vznikla nějaká škoda nebo nedošlo k nějakému zisku z nějakého kšeftu, tak to přece nemůže být nejvíc. Nad tím přece musí být ještě nějaké lidské vztahy a nějaká stará přátelství a něco. A říkám si, možná, že z její strany ani nic takového neexistovalo, že takový ten comeback toho tria po roce 89, že možná také brala jenom jako součást nějakého kšeftu, nějakého show, ze kterého nikdy vlastně neodešla, protože i za té normalizace se jí docela dařilo a zpívala, koncerty měla, na rozdíl teda od té Kubišové, která nejprve prodávala nějaké gramodesky a tak a tak se nějak protloukala životem a rozhodně teda nebyla na prvních stránkách novin a neměla žádná velká angažmá. Tak lidsky člověk stojí spíš na straně té Kubišové, která i když možná překazilo něco, z čeho mohly být peníze, tak to ještě stále není důvod ji vláčet po soudech. Pro mě je docela zvláštní, že to vycítil Karel Gott, který té Kubišové řekl, že pokud bude muset něco platit, takže jí pomůže. To je starý profesionál, ten stejně jako Vondráčková také celou dobu zpíval, ale zřejmě má ještě nějaký dar se vcítit do nálady lidí a když říká, že se lidem nemají brát idoly, tak na tom je vidět, že prostě bral sebe sama asi vážněji než ta Vondráčková. Sám sebe cítil být tím idolem, tím mýtem, a proto má vztah k té Kubišové zřejmě v tomto sporu větší než k té Vondráčkové, ke které já jsem si myslel vždycky, že by mohl mít jako zpěvák blíž. Ale tohle to jsou takové ty okolnosti kolem. Pokud jde o ten samotný spor, ten podle mě vůbec není tak důležitý, jako právě ty lidské vztahy.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Ale proč už vlastně signatáři toho dopisu nebo asi ne signatáři, ale třeba ten Karel Gott předjímá možnost, že by mohla Marta Kubišová prohrát? Znamená to, že se nelze spoléhat na spravedlnost? Teď tady čtu třeba na iDnes, že i Lucie Bílá, říká: "Když Kubišová prohraje spor s Vondráčkovou, udělám pro ni koncert."
Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
No,tak to je přesně ono. Lidé cítí, kdo v tom sporu je jako kdyby lidem bližší a za tím jdou, protože je bližší i jim. Jestli může prohrát, anebo nemůže, to je věc právníků a tam se to může zvrtnout všelijak. Nevím, jestli se jedná o nějaké předjímání toho soudu. Jedná se o solidaritu se zpěvačkou, která už jednou prostě doplatila na špatné poměry a nechtějí, aby se tak stalo podruhé. Tak myslím si, že je tam spíš, než že by se míchali do toho sporu a že by chtěli ovlivnit soudce, tak spíš si myslím, že jde o takovou obavu, aby té Kubišové se neublížilo znovu, podruhé, protože to nechceme, protože jí máme nějak rádi a protože koneckonců zpívala písničku, která se stala lidem blízká, myslím tu Modlitbu pro Martu. A je to vlastně symbol, o který nechceme přijít. Já mám dojem, že lidi spíš jako, by se nic nestalo, kdyby přišli o tu Vondráčkovou než o Kubišovou, protože ta Vondráčková žádným nějakým symbolem není.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
To říká Ivan Hoffman. Byla by to docela hezká tečka za naším povídáním, ale mám ještě minutu a čtvrt do závěru.
Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Abychom se věnovali archeologii.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Dotkněme se posledního tématu, ano. Tak jenom nastíním, oč půjde v dnešním Tématu dne. Vlastně je zajímavé, že archeologický výzkum na pozemku ze zákona platí ten, komu patří,tedy třeba developer, je-li to větší, rozsáhlejší stavba. Co si o tom myslíš?
Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Mně by se docela líbilo, kdyby měli ti stavitelé, developeři takovou nějakou profesní ctižádost vědět něco o tom místě, kde stavějí, znát jeho genius loci a vědět, co tam kdysi bylo a kdyby právě oni se přímo brali za to, aby mohli financovat velice podrobný a náročný archeologický výzkum, nikoliv že do toho jsou nuceni nebo jim to ukládá nějaký zákon, zdržuje je to a stojí je to peníze a hrozí jim, že prostě nestihnou nějaké lhůty. To je prostě špatně celé. Mělo by to být tak, že oni jsou ti, kteří chtějí znát to místo, na kterém budou stavět a chtějí udělat všechno proto, aby navázali na něco pozitivního, co už na to místě bylo. Takhle by se to líbilo mně.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Jako vždy originální pohled Ivana Hoffmana, komentátora deníku a spolupracovníka Českého rozhlasu. Za týden, tedy v pondělí v pořadu Jak to vidí, zase na shledanou.
Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Také se těším.