Jak to vidí Ivan Hoffman - 12. prosince

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Příjemný poslech vám přeje Vladimír Kroc. Začíná 50. pracovní týden tohoto roku a na jeho prahu se ocitáme společně s Ivanem Hoffmanem, komentátorem Deníku. S ním se v pořadu Jak to vidí vracíme k některým událostem uplynulého týdne. Dobrý den do Zlína.
Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Přeji také hezký den.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Na návštěvě tu byl ruský prezident Dmitrij Medveděv. Co vlastně přivezl?
Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
No, zdá se, že přivezl toho strašně moc, když prostě přišlo na takovou tu pracovní část návštěvy, tak měli toho představitelé obou stran k podpisu neuvěřitelně mnoho. Dokonce to vypadalo tak, že rádi podepisují a dali dohromady i věci, které byly teprve ve stadiu příprav. U některých projektů, které se rozhodli spolu zrealizovat, se ještě neví, jak budou vůbec financovány a tak dál, ale neodolali té možnosti podepsat toho, co nejvíc, tak podepisovali a podepisovali a podepisovali. Bylo to hezké.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Kvůli Temelínu nám už nadbíhali Američané, teď Rusové, Sarkozy za Francouze má zatím jiné starosti, ale ještě, že tu vizi výstavby nových reaktorů máme. Čím jinak bychom mohli být pro velmoci zajímaví?
Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Já si myslím, že určitě hlavním smyslem té návštěvy, podobně jako návštěvy našeho premiéra u prezidenta Obamy v Americe krátce před tím je tento tendr za nějakých 200 miliard. Když se podíváme na jadernou energetiku, tak ta teď není v úplně nejlepší situaci. Mnoho zemí uvažuje o tom, že s ní definitivně skončí, někde jsou ostražití. A tak, když někde se někdo rozhodne ještě stavět, tak pochopitelně je to pro lidi, kteří podnikají v jaderné energetice, prostě dar z nebe, že to ještě někdo to chce stavět a to je ale současně důvod, abychom byli v případě takového tendru velice opatrní. Já mám pocit, že cokoliv se k tomu řekne v bilaterálních jednáních, tak zaregistrují i ostatní účastníci toho tendru, který se blíží a to nejlepší, co by politici mohli udělat, že by k tomu neřekli skoro nic. V tom smyslu byl náš prezident Václav Klaus možná nadšený tou ruskou nabídkou až příliš a když chválil ty podmínky a tvrdil, že jsou nejlepší a tak dál, tak i v případě, že by měl pravdu, tak si to asi měl odpustit, asi se měl držet zpátky, protože ten tendr bude velmi ostře sledován a my bychom z těch, kteří nevyhrají, a to, tam samozřejmě on bude mít i poražené, ti by nás měli hodně zajímat, tak bychom z nich neměli mít v budoucnu nepřátele. To znamená, cokoliv, co se teď řekne, na to si jednou někdo vzpomene a řekne: No jo, tak to mohlo být ovlivněné hned od začátku, neměli jsme šance a teď se na nás budou zlobit. To znamená, že ta atmosféra, taková vstřícná, přátelská ve směru k té nabídce byla velmi neobratná.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
No ale tady je na místě asi říci, kdoví co bude, protože budoucnost, alespoň tu ekonomickou malují experti dost černě, co experti, ti tolik ne, ale spíš politici. Tak, kdo ví, jestli bude na dostavbu Temelína. Kde bysme ty peníze měli vzít?
Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
No, na takovéhle projekty vždycky peníze jsou, protože se půjčí, ty se natisknou a ty jsou na dluh a vždycky se tvrdí, jak se to vrátí, jak se to vyplatí a tak dál a to znamená, to, na co peníze nejsou, tak to jsou peníze pro potřebné a pro zaměstnance a pro obyčejného člověka. Ale na jadernou elektrárnu peníze vždycky jsou. Podobně jako vždycky jsou peníze na armádu, podobně jako jsou peníze na obrovské nějaké infrastrukturní stavby. To ty peníze se nakonec vždycky najdou. A zaplatí to samozřejmě volič, zaplatí to občan, pochopitelně.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Ještě k tomu Rusku. Nevídané jsou teď protesty proti průběhu tamních parlamentních voleb. Dokonce o nich informovala i státní televize. Nějakých 50-80 tisíc demonstrantů v Moskvě, to už je síla. Co to pro Jednotné Rusko, teď myslím s velkým J, tedy Putinovu stranu, znamená?
Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Tak znamená to pro ni komplikaci, ale nikoliv něco zásadního, protože tu moc mají pevně v rukou, volební výsledky jsou podepsány všemi hlavními zúčastněnými politickými stranami, to znamená, zpochybňovat se můžou jednotlivé případy, kdy teda s velkou pravděpodobností byl porušen zákon a došlo k nějaké manipulaci, ale nikdy se neprokáže zřejmě už manipulace v tak velkém rozsahu, aby se ty volby zopakovaly. Pro nás je to zajímavé spíš z toho pohledu, jak byl u nás přijímán prezident a jak si ten náš neodpustil poznámku, že to jsou ruské volby, že my do toho nemáme, co mluvit, nemáme, co je kritizovat, neboť to je jejich vnitřní záležitost a teď oba dva si velmi dobře notovali, ale oba dva jsou prezidenty, řekl bych, podobně naštvaných lidí. Ta nespokojenost s tím, jak se vládne, jak se dělá politika, je v Rusku a u nás velmi podobná. A vůbec my zpětně, když se podíváme do historie, tak to Rusko v té naší, nebo bývalý Sovětský svaz hraje v takových našich vzpomínkách velmi, velmi, řekl bych silnou roli. Byli to po válce, řekl bych, lidé vnímáni jako osvoboditelé, Rusové byli osvoboditelé. Lidé, kteří nám zajistili svobodu před nacismem. Po 68. roce to byli okupanti, kteří nás o tu svobodu zase připravili a zabrzdili prostě nadějně se rozvíjející proces demokratizace. Ale my vždycky, my jsme říkali Rusové, a to je vlastně strašně nepřesné. O historických událostech a nebo některých těch zlomech pokaždé rozhodují ti nahoře, ta vrchnost, ti politici a osudy těch obyčejných lidí jsou si velmi podobné. My vlastně s těmi Rusy máme toho strašně moc společného, včetně teda toho budování socialismu, jeho svržení slavného, potom budování liberální společnosti, se kterou velice rychle, jak u nás, tak i v Rusku většina lidí příliš spokojena nebyla a není a podobně i to rozčarování politikou a tím, kam se vlastně ten proces toho neomezeného a nebo státem neregulovaného liberalismu, kam dospěl, tak i ta nespokojenost je teď docela podobná, takže já bych to viděl, že asi s těmi Rusy máme daleko víc společného, než jsme ochotni si přiznat, nebo, než bychom si mysleli.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Možná i smysl pro humor. Prezident Medveděv na Facebooku napsal, že nesouhlasí s požadavky a hesly demonstrantů, nařídil ale prý, aby úřady informace o falšování voleb prošetřily, no a uživatelé téhle té společenské sítě se ptali, jestli opravdu proti hlavnímu heslu protestů: Jsme pro spravedlivé volby protestuje, nebo s ním nesouhlasí. Ona taková on-line komunikace může být ošidná i pro prezidenta.
Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
No, určitě ano, ono se dokonce stalo, že některé věci komentoval velmi, velmi ostře a než to, a i když smaže člověk nějakou věc, kterou a ta se mu rozleží v hlavě a řekne si, no, tak aspoň bych neměl používat teda vulgární výrazy, tak i když ji smaže, tak stačí, aby tam byla krátce a už si to někdo prostě osvojí, zaznamená a rozšíří to prostě po Internetu. To znamená on s tou komunikací má občas trošku problém zřejmě.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Stávka učitelů měla jeden efekt, tím, že se mnohde začalo učit až v 9, otevřela diskusi, zda by se nemělo takto začínat pravidelně a nestresovat děti příliš časným vstáváním. Máš na to nějaký názor?
Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Určitě, že by to svůj smysl mělo, protože, no ale to by se musel změnit, to by se muselo toho změnit hodně. To by sem musely změnit i návyky zaměstnavatelů, návyky rodičů, a taková ta naše tradice, že brzo vstáváme, abychom prostě rychle přišli z práce a měli ještě před sebou nějaký volný čas, tak ta je hodně zažitá a ta se jen tak nezmění a děti prostě sledují, řekl bych, zvyky svých rodičů, to znamená, to samo o sobě změnit nelze, ale je pravda, že tam, kde mají lidé ráno na sebe přece jenom více času, tak ten život potom vypadá klidněji, ale tam je strašně moc těch pro a proti.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Ministr školství označil tu středeční stávku za tragikomickou. Vidíš to také tak?
Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
On zdůrazňuje, že pro resort sehnal peníze na rozdíl od některých jiných mistrů a je mu to prostě tak nějak líto, že ho nechválí. No ale učitele ty zase zajímá, kde ty peníze skončí a jádro protestu není, jestli peníze jsou nebo nejsou, ale kdo je bude rozdělovat. A zatím, co si ministr školství myslí o penězích by nejlépe měl rozhodnout schopný manažer v místě, který ví, jak který učitel pracuje, jakou má pro něj v rámci toho kolektivu hodnotu a ne jenom, jaká je jeho praxe, tak zase existuje druhý pohled, že doopravdy ta praxe učitele a nebo jeho kvalita s tou praxí roste, že to je jedno s druhým, že to nelze oddělit a proto by byli učitelé raději, zdá se, a ta síla toho protestu nasvědčuje tomu, že to je jejich většinový názor, kdyby ten plat se spíše odvíjel od nějakých tabulek, od nějaké jistoty, než od rozhodnutí toho manažera, ředitele, které může být někdy svévolné a může být ovlivněno jeho dejme tomu, já nevím, vztahem k některým konkrétním učitelům a tak dále.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Na druhou stranu, kdo takovou jistotu má i mimo školství?
Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
No, to je, to samozřejmě takhle můžeme debatovat o tom, jestli, když jiní nemají, tak by neměli ani oni a nebo, když oni by chtěli mít, tak jestli by neměli chtít i další, to se přece jenom ...
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
A není tam přece jenom apriorita, nedůvěra k tomu řediteli? Tam přece jenom, by skutečně, pokud tedy předpokládáme, že je to jednání fér, tak zná to prostředí daleko lépe než ministerský úředník.
Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
To je těžko říct. Kdyby toho ředitele si učitelé volili ze svého středu, v nějakých demokratických volbách a uvažovali by o tom, který z nich je nejlépe schopen se se všemi domluvit, to by asi byla jiná situace, než, když je jmenován a vybrat si ho nemohou. To je první věc. A druhá, tady ten obraz toho ředitele zřejmě doopravdy nějak moc dobrý není, když si vezmeme, že se ke stávce připojilo 1620 škol, kde se teda nebáli vyslovit prostě tento názor, tak to by znamenalo, že pochybnost panuje o každém šestém řediteli, tak to už je statisticky významné číslo. Ministr říká, že když dojde k nějakému pochybení, takže od toho je školská inspekce, která by měla dávat věci do pořádku a současně naznačil, že napíše dopis ředitelům, aby nezneužili té nové situace, těch svých větších kompetencí, aby byli spravedliví, ale když to tak vezmeš, tak dává nepřímo těm nespokojeným nebo pochybujícím učitelům zapravdu, protože oni si řeknou, no, tak co to je, tak když jim to speciálně chce napsat, aby byli spravedliví, tak tím pádem vlastně říká, že to není samozřejmé. A není-li to samozřejmé, tak už tam nějaký problém je.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
No a není to tak, že potom ale tomu řediteli bude ubrána ten, ten, ta motivační složka, ten prvek, kdy může nějakým způsobem pobídnout dobré učitele a nebo naopak prostě hůř odměnit toho, kdo neodvádí tu práci tak, jak by měl?
Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Tady nebude pravda jenom na jedné straně. Tady je těch pohledů doopravdy víc. My bychom stále si měli uvědomovat, že to, aby došlo k rozumnému, řekl bych odměňování učitelů, to není jenom v zájmu těch, kteří učí, to je, především by to mělo být v zájmu studentů, žáků, který do té školy chodí. To znamená, pokud jde o pohled nás, kteří přímo neučíme, ale díváme se na ten problém zvenčí, tak asi by měl ten systém být co nejvíc racionální a zatímco učitelé třeba se bojí ředitelů, tak ještě je potřeba také hovořit o strachu o to, aby ti učitelé doopravdy byli kvalitní a učili a pak je ještě jeden strach, a to je strach, který zažívají učitelé z žáků, kteří jsou stále agresivnější, že? No těch strachů, těch obav nebo těch problémů, které v tom školství jsou, je hodně a vzájemně se teda proplétají a není pro to jednoduché z toho najít cestu. Ale to, co bych asi určitě odmítl, je taková ta předem již paušální nedůvěra vůči učitelům taková skepse a potom závist. Učitelé doplácejí strašně na to, že všichni vědí, že mají v létě prázdniny, že oni musí do práce, a tak si vlastně velmi těžko dovedou získat nějakou společenskou prestiž, protože cokoliv chtějí, tak jim všichni řeknou, co chcete, vy máte prázdniny. Tak to je ten nejprimitivnější pohled, ale strašně častý, jo, prostě v tomto směru jsou chudáci a je potřeba je, já nevím, brát, brát nad nima ochrannou ruku.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
V té souvislosti se zmínkou o tom, že se někdy bojí učitelé žáků, tak jak se díváš na diskusi kolem zavedení kamerových systémů do škol, právě třeba i v souvislosti se šikanou, teď myslím mezi žáky? Myslíš si, že by to skutečně poškodilo nějakým způsobem ty studenty a jejich soukromí?
Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Možná by to nemělo být něco pravidelného, něco, co je všude zavedeno. I když už myslím, ten dozor těch kamer nad námi je takový, že stále nás někdo, někde natáčí a ani to nevíme a nevím, jestli prostě ty zkušenosti z toho špatné jsou tak velké, že dávají zapravdu ochráncům, řekl bych, já nevím, lidských práv, nebo právo na soukromí a tak dál. Protože, mně se aspoň teda zatím nestalo, že bych někdy doplatil na to, že si mě někdo natáčí, když si vybírám peníze a nebo, když jdu po ulici a nebo tak. Pokud nic špatného neprovedu. Ale tam, kde už je nějaké podezření na to, že se děje nějaká nepravost a někdo trpí šikanou a nebo něčím tak tam by ta možnost nějakým způsobem to kontrolovat být měla. Ale to přece nevyplývá z toho, jestli pokročila technologie tak a nebo jinak, ale vyplývá to z naší potřeby, aby prostě existovala nějaká spravedlnost a nebo bezpečí. To se přece staráme o nějaké právo na normální slušný život a ne a nejde nám o nějakou šikanu a nebo o nějaké pronásledování někoho. Tady se ta technika, někdy mám pocit, démonizuje.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
!Považuji studium ne na základní ani na střední škole, ale studium na vysoké škole zadarmo za parazitování studentů na zbytku naší společnosti." To řekl doslova prezident Václav Klaus na Ekonomické fakultě Vysoké školy báňské v Ostravě. Studenti mu zatleskali. Jak to vidí Ivan Hoffman?
Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Tak tam je hlavní otázka, jestli to platí se zpětnou platností. Jestli tím chtěl pan prezident říct, že sám se cítí být zpětně parazitem a že by rád dodatečně zaplatil za vzdělání, které získal. Jestli to řekl o celé generaci, která vyrostla v situaci, kdy školství bylo bezplatné a nebo, jestli to myslí jinak a napasoval ten výrok na dnešní nebo na budoucí poměry, kdy to vzdělání je nějakou kvalifikační výhodou, kterou člověk má a tak tam by bylo potřeba znát tuhle tu souvislost, ale hlavně je potřeba říct, že existuje ještě i jiný pohled, a to, že vzdělanost jednotlivců není jenom v jejich vlastním zájmu, ale že je v zájmu společnosti, že vzdělaný člověk se společnosti vyplácí, na rozdíl od nevzdělaného a dokonce hloupého, na kterého ta společnost obrovsky doplácí. To znamená, jsou společnosti, kde se investuje to toho školství nikoliv proto, aby měl výhodu ten jednotlivec, ale aby z těch jednotlivců měl výhodu ten celek, celá ta společnost. A tenhle ten pohled mě osobně je teda bližší, jo, představa, že je všechno potřeba zpoplatnit a za všechno si zaplatit, by měla smysl tehdy, kdyby to, co se zaplatí za vzdělání, se doopravdy těm absolventům škol jednoho dne vrátilo. Ale ta doba je složitější. Lidé absolvují ty vysoké školy, zaplatí si je, ale nikde nemají zaručeno, že v tom oboru seženou práci. To znamená, může tam motivace, prostě investovat do vzdělání velmi dramaticky klesnout. Navíc může se stát, a to je, řekl bych skoro jisté, to ani není pravděpodobné, to je jisté, že to vzdělání nebude dostupné chudým, bude dostupné těm, kteří na to mají a nikoliv těch, kteří mají na to předpoklady, jo. To znamená, bude to způsob, jak se ta společnost bude ještě víc rozdělovat na bohaté a tím pádem vzdělané a na chudé a tím pádem bez možnosti přístupu ke vzdělání. A to prostě v zahrnuté společnosti znovu není. Protože, když se ty nůžky rozevřou příliš, tak z toho vzniká sociální napětí, z toho vznikají problémy. To znamená, já si myslím, že ten jeho výrok o tom parazitování, že možná má nějakou vnitřní logiku, ale já s tím spíš nesouhlasím.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Dnes, protože je pondělí, s Ivanem Hoffmanem. "Euro je fantastickou měnou, silnou, okouzlující, která není v ohrožení," to prohlásil včera estonský prezident. Jenom připomínám, že jeho země je od letošního ledna nahradila korunu, společnou evropskou měnou. Jak ti to zní v kontextu domácích debat o tom, jak dál ve vtahu k Evropské unii?
Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Tak estonský prezident bude zřejmě podobný provokatér jako ten náš, ale v opačném gardu, jo, prostě to je věta, která v této situaci má spíš takový propagandistický charakter, protože o euro se pochopitelně všichni bojí a já bych dokonce řekl, že se o euro bojí právem. I když ten summit, který právě proběhl na zachraňování eura, tak nakonec zřejmě nějaké definitivní vyřešení toho problému nepřinesl, spíš takové částečné, ale to, co je ohrožením toho eura, tak si myslím, že je především to, že euro je inflační měna. Euro není měna, která by byla prostě kompletně krytá něčím, prostě zlatem, prací, zdroji, nějakými nerosty, já nevím. Tak se tiskne podle potřeby a je toho vytištěno víc, než kolik je kryto a tím pádem je to měna, která nemůže být, řekl bych, důvěryhodná. Podobně jako například dolar. No a teď samozřejmě to, že ta měna je inflační má svoje výhody, umožňuje prostě různě kouzlit v ekonomice a tak dál, ale může být kdykoliv prostě znehodnocena a já mám pocit, že to, co Evropa hledá, není způsob, jak učinit tu měnu důvěryhodnou. Spíše politici hledají důvěryhodný mechanismus, ve kterém by ta nedůvěryhodnost eura nevadila. A tohle to je podstatné si uvědomit, protože tím pádem se nezachraňují peníze, nezachraňuje se ta měna, to samotné euro a prostě se nám z toho nestala v peněžence bezcenný kus papíru a nebo bezcenný kus kovu, ale ve skutečnosti se zachraňují zisky. Zachraňuje se možnost prostě s těmi penězi i nadále obchodovat. To znamená, tohle to zachraňování eura se neděje ve prospěch dlužníků těch, kteří doplácejí na to, že ten celý systém je obrovsky zadlužený. Euro se zachraňuje kvůli věřitelům. To je potřeba si uvědomit. Zachraňuje se proto, aby se s ním dál dalo obchodovat, aby se s ním daly dál dělat kšefty. A to je samozřejmě možné, lze to do času, ale dříve nebo později se ta měna prostě zřítí, bez ohledu na to, co oni co o ní říká estonský prezident.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Ale já bych se toho pohledu ještě podržel, protože Estonsko a Lucembursko, jako jediné dodržují stanovená pravidla, podle kterých je třeba tedy držet rozpočtový schodek po 3 % HDP a celkové zadlužení potom pod 60 % výkonu ekonomiky. Že by ten recept na neduhy eurozóny byl takhle jednoduchý?
Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Já myslím, že on v podstatě tak jednoduchý je. V podstatné je, aby prostě ty peníze odrážely reálnou situaci a aby nevznikal absurdní a nesplatitelný dluh. To je jasné. Teď ale jde o to, jestli toho lze docílit pouze tím, že člověk je odpovědný a nebo vláda je odpovědná, protože to souvisí jedno s druhým, to jde i o postoj občana, ale i o postoj jeho představitelů, a budeme teda předpokládat, že ano, tak ten jednotlivec bude odpovědný i ta jeho vláda bude odpovědná a nebudou si půjčovat, nebudou si půjčovat příliš ve vědomí toho, že to není dobře, že to je špatně a tak dál, ale mnozí pak naopak si půjčovat budou, tu měnu tím pádem ohrozí a ohrozí společnou měnu, prostě ohrozí i ty, kteří si nepůjčovali, ti, kteří nežili tolik na dluh a tím pádem těžko hovořit o nějaké společné měně, když se všude k ní lidé chovají jinak. Jinými slovy, určitá disciplína je samozřejmě nutná, ale to, co mně by přišlo jako řešení, je bojovat proti těm mechanismům, které to zadlužení nadmíru umožňují.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
No, jestli tomu dobře rozumím, tak vlastně to, co se dohodlo teď v rámci té 17, tedy eurozóny, tak to je zpřísnění těch pravidel, ale před námi je to klíčové rozhodnutí, už se totiž nemluví jenom o dvou, ale trojrychlostní Unii. Je to určitě velmi zjednodušené, ale co když opravdu zůstaneme v tom nejpomalejším pruhu a nebo úplně vně?
Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
To se samozřejmě může stát, nevyděláme na tom, to je jasné, to určitě ve chvíli, když prostě všichni budou mít nějaká pravidla podle, kterých se společně řídí a my půjdeme jiným směrem, tak na to doplatíme, to asi ano, ale spíš jde o to, o tom ani moc nepřemýšlím, že by bylo pro nás výhodné jít nějakou jinou cestou. To v dnešním strašně propojeném a globálně propojeném světě je sebevražda. A to je prostě jasné, jo. Člověk, který dnes hovoří o nějaké státní suverenitě v rámci toho celku, je naivní, jo prostě, to je hloupý názor. Ale co mě trápí je, že ten celek nedospívá k nějakému lepšímu řešení, že vlastně ty země, které mají největší odpovědnost, největší ekonomickou sílu, jsou schopny pouze polovičatých řešení na zlepšení poměrů, nikoliv nějaký zásadní, že stále řeší pouze důsledky a nejsou schopni řešit příčiny. To je to, co mě trápí. To, že my zůstaneme bokem, pokud budeme mít takovouto, řekl bych garnituru politiků, to je naprosto jasné a to si samozřejmě odskáčeme. Ano.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Tečka na závěr, v Praze je tibetský duchovní vůdce dalajláma. Kromě jiného řekl, že Čína může výrazně prospět celé planetě, ale komunistické zemi chybí mezinárodní respekt, protože se jí ostatní lidé bojí. Strach s sebou nese nedůvěru a ta ničí respekt. To řekl dalajláma. Co by k tomu dodal Ivan Hoffman?
Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
On je moudrý muž a on vlastně ty jeho výroky jsou vyvážené. Je potřeba si všimnout, že on nemluví o té Číně s nějakou nenávistí, tu on jako v hlase nemá. Já si pamatuju, jak kdysi jsem potkal nějaké tibetské emigranty, respektive děti emigrantů, kteří žijí v Evropě a tak jsem, nevím, co mě to napadlo a zeptal jsem se toho mladého člověka, jestli byl někdy, když celý život prožil jako dítě těch rodičů, kteří utekli prostě před Číňany z Tibetu a prožil ho v západní Evropě, jestli někdy byl v čínské restauraci? A teď ten se na mě podíval úplně nevěřícně a říká, jako jíst a ještě dávat peníze okupantům? Tak to snad teda ne. A cítil jsem z toho pohledu obrovský despekt a nenávist vůči těm Číňanům. A to ten dalajláma nemá. On prostě se, on neumí nenávidět, to je na něm fascinující.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Tak to byl komentátor Deníku a spolupracovník Českého rozhlasu Ivan Hoffman. Děkuju a za týden, doufejme, na shledanou.
Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Těším se.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Vydařený týden a příjemný poslech dalších pořadů vám přeje Vladimír Kroc. Mějte se dobře.