Jak souvisí vůně deště s šířením půdních infekcí

2. červen 2015
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy 03272997.jpeg

Vědci nedávno konečně zjistili, co způsobuje typický pach vzduchu po dešti. Zároveň přitom vysvětlili, jak se mohou šířit nebezpečné půdní infekce.



Příspěvky v Meteoru 30. 5. 2015
01:18 Červen v zrcadle pranostik
14:50 Proč po dešti cítíme hlínu
19:44 Brontosaurus existuje
24:20 Nepál. Nejvyšší hory, ale bez vody
35:27 Jak poznat kvalitní šunku
47:28 Má velryba nervy jako ze železa?

Vzduch uvězněný v zemi

Krajina po dešti mívá typickou zemitou vůni či pach, podle toho, jak to kdo vezme. Vzduch se vyčistí od prachu, ale zároveň je cítit po mokré hlíně. Čím přesně je to způsobeno, zjistili docela nedávno výzkumníci z Massachussettského technologického institutu. Článek o jejich objevu vyšel teprve začátkem letošního roku.

„Použili velmi rychlé kamery, kterými sledovali, co se děje s dešťovou kapkou, když dopadne na povrch půdy,“ říká Jan Hovorka z Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy, „rozplácne se na povrchu a přitom stlačí vzduch v pórech v hlíně. Vzduch se napruží a vrátí se prudce do kapičky na povrchu. Vytvoří se drobné bublinky, které stoupají kapkou vzhůru a potom prasknou. Jako když máte bublifuk.“

Praskající bublinky vytvoří se vzduchem směs (aerosol), kterou unáší vítr. Vzduch z půdních pórů se tak dostane do ovzduší a vítr jej může odvát až kilometry daleko. Obsahuje přitom nejen látky, které vnímáme jako vůně či pachy, ale také bakterie. To je další poznatek, o kterém se dříve nevědělo.

Vodou proti dešti

„Takto se dá poměrně dobře vysvětlit, jak se šíří infekce z infikovaných půd na větší vzdálenosti,“ upozorňuje Jan Hovorka. Jak ale dodává, praktické využití tohoto objevu zatím od vědy nečekejme.

„První věc, která vědce zajímá, je vysvětlit a pochopit, co se kolem nás děje. Jsou věci, kolem kterých běžně chodíme, ale neznáme velmi dobře ‚proč‘. A toto je jeden z těch důvodů ‚proč‘: my už víme, jak se šíří infekce z půd do větších vzdáleností. Třeba se tomu dá zabránit. Zamezíte vzniku kapiček tím, že ‚zalepíte‘ póry v půdě. Půdu zavlažíte, a potom nemůže tento jev vznikat.“

V principu je to velmi jednoduché. V praxi však zalít obrovské území je asi nereálné. Každopádně odborníci alespoň vědí, že riziko šíření půdních infekcí se zvyšuje po deštích či přeháňkách.

autoři: Petr Sobotka , mas
Spustit audio