Jak skladovat cibule tulipánů

18. květen 2012
Rada pro tento den

Šlechtěné tulipány je vhodné každoročně vytahovat z půdy a opět je na podzim sázet. Pokud jeden rok tuto práci vynecháme, tak se toho příliš nepokazíme. Ovšem v dalších letech by porost příliš zhoustnul a rostliny i květy se stále oslabovaly.

Příprava
Koncem června a také podle aktuálního počasí začíná lodyha tulipánů žloutnout a rostlina vadnout. Cibule by v té době již měla mít vytvořenou hnědou slupku. Lze ji vyjmout ze země. Po vyrytí cibule opatrně rozložíme v tenké vrstvě ve stínu a v průvanu, aby jejich povrch zaschnul. Asi po dvou týdnech se k nim vrátíme a shluky cibulí mírným vykroucením rozdělíme. Neúprosně zlikvidujeme cibule nahnilé i poškozené a cibule roztřídíme podle velikosti. Příští rok totiž pokvetou jen cibule o velikosti v obvodu alespoň 9 cm.

Sklizeň
Velké, vysušené a od půdy očištěné cibule necháváme přes léto na přepravkách, nebo je uložíme do prodyšných papírových sáčků Nikdy ne do neprodyšných fóliových či mikroténových obalů! Cibule menší než 9 cm kvetou jen v případě liliokvětých zahradních tulipánů a botanických tulipánů, které ovšem ani není nutné každoročně vyjímat z půdy. Drobné a ploché cibule je sice možné dopěstovat na zvláštním záhonu, ale trvá to dlouho a námaha s tím spojená se nevyplatí. Je-li lodyha tulipánu již suchá, je na sklizeň pozdě. Dceřiné cibule se už v půdě rozpadají, těžko je všechny najdeme. Vyňaté cibulky skladujeme v dobře větrané místnosti s teplotou kolem 20 °C, během skladování je pečlivě kontrolujeme a opět likvidujeme všechny nemocné. Pokud postupujeme takto důsledně, není nutné cibule mořit.

Další pěstitelské tipy najdete v internetovém Receptáři na webu www.iReceptar.cz

Spustit audio

Nejposlouchanější

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí

Karin Lednická, spisovatelka

kostel_2100x1400.jpg

Šikmý kostel 3

Koupit

Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.