Jak sbírat klouzky
Někdo klouzky nesbírá, jiný na ně nedá dopustit. Některé houbaře od sběru klouzků odrazuje silná vrstva slizu na pokožce klobouku za deštivého a vlhkého počasí. Tu přitom lze snadno seškrábnout nožíkem, klouzky není třeba loupat. Za sucha tento problém nehrozí.
Pro labužníky
Viskozita prostupuje u klouzků celou dužninou, což je dobře patrné, pokud je sušíme. Nikdy se neseschnou natolik, aby se jejich plátky lámaly mezi prsty. Právě to pak poněkud ovlivní i klouzavou konzistenci houbových pokrmů, což mnoho houbařů labužníků s oblibou vyhledává. Přitom klouzky nejsou jedinou skupinou hub s touto vlastností, k dalším patří slizáky a například i oblíbená zimní houba, penízovka sametonohá.
Starší plodnice klouzků bývají bačkorovité a měkké a transportem se nevzhledně deformují. Doporučuje se proto sbírat jen mladé kousky. Z praxe je známo, že klouzky, stejně jako například mladé pýchavky, je lepší ukládat do košíku odděleně, aby se od nich ostatní druhy hub neznečistily. K tomu postačí mít po ruce pár pytlíků od cukru.
Bezpečně je poznáme
Mezi výhody klouzků patří, že všechny druhy jsou jedlé. Prakticky tedy nehrozí nebezpečí záměny za jedovatou houbu.
Mezi nejznámější klouzky patří svítivě žlutooranžový klouzek sličný alias modřínový. Dále je to klouzek obecný, rostoucí pod borovicemi se dvěma jehlicemi ve svazku. A tamtéž rostoucí a jemu poněkud podobný klouzek zrnitý, ten ovšem bez prstenu na třeni. Poznáme ho i podle kapiček usazených v horní části třeně i na rourkách pod kloboukem, po nichž pak zasycháním zůstávají tmavé zrnéčkaté tečky či skvrnky.
První klouzky vyrůstají v květnu a scénu opouštějí v říjnu.
Další informace najdete v internetovém Receptáři na webu www.iReceptar.cz
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A s poslední rozhlasovou nahrávkou Josefa Skupy? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka

Hurvínkovy příhody 5
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka