Jak postavit krmítko pro ptáky?
Jak v zimě oživit zahradu? Třeba tím, že na ni přilákáme ptačí přátele. Kromě pestrých barev a veselého štěbetání opeřené drobotiny v jinak spící zahradě nás může těšit i vědomí, že jsme mnoha ptákům zachránili život.
A za zimní péči se nám odmění i na jaře a v létě. Pokud jim po zimě připravíme vhodné místo pro hnízdění (sýkorkám, brhlíkům a vrabcům budky, kosům husté keře), sesbírají pro mláďata spoustu hmyzu a pomohou nám na zahradě udržet přírodní rovnováhu. Ale zpět k zimě.
Základem úspěchu je vhodné krmítko
To by mělo stát či viset nejméně 1,5 metru nad zemí a alespoň 2 m od nejbližšího stromu, aby na ně nedoskočila kočka. Pokud bude dostatečně prostorné, bude zde moci hodovat i více ptáků najednou a pohostí bez problémů i větší druhy. Střecha krmítka by měla potravu spolehlivě chránit před vlhkem. Dno je potřeba opatřit ohrádkou, aby semena nevypadávala ven. Ptáci, kteří musí popadanou potravu sbírat na zemi, jsou totiž potenciální kořistí kočky. Nejoblíbenější jsou krmítka dřevěná, ptákům na nich nekloužou pařátky.
Na chatu či chalupu, kde nemůžeme krmítko denně doplňovat, je vhodné krmítko samonásypné s velkým zásobníkem na semínka - postup výroby jednoho takového najdete v prosincovém Receptáři.
A co ptákům dávat?
Například semena slunečnice, prosa, konopí, máku, lněná semínka i semínka řepky. Přidat můžeme i podrcená jádra vlašských a lískových ořechů, případně jen rozpůlené ořechy, ze kterých si je sýkorky vyzobou. Pro zpestření můžeme přidat ovesné vločky, maličké kousky syrového masa, strouhanou mrkev, neslané a neškvařené sádlo nebo lůj. Naopak nevhodnou potravou jsou zbytky našich slaných a sladkých jídel. Suché pečivo je menším zlem, ale pro ptáky rozhodně není vhodné, přínosnější je surové obilí.
Více najdete v prosincovém čísle časopisu Receptář.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka

Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.