Jak může zkamenět stopa v písku?

Zaměřme se především na zmíněná suchozemská prostředí s poměrně vysokými teplotami, slabým nebo téměř žádným vegetačním pokryvem a epizodicky se opakujícími silnými dešti, což je obecně prostředí, které bývalo preferované velkou částí dinosaurů. Další pak žili v deltách řek v bažinatých pralesích, při mořském pobřeží nebo na mělčinách nevysychajících jezer.

Dokonalý otisk je vzácnost

Ze zkušenosti (například i s vlastní chůzí blátem, pískem apod.) víme, že ne každý náš krok vytvoří pěknou stopu. Dokonalý otisk končetiny vytvoříme pouze v částečně zpevněném blátě či ve vlhkém písku. Takováto stopa je zpočátku velmi zranitelná. Pokud však bláto vyschne, stane se na určitou dobu velmi pevným – stěží do něj dokážeme např. rýpat nehtem. V klimatických podmínkách ČR toto příliš neplatí o písku, leda že by obsahoval určité množství potenciálního „tmele“. Tím tmelem jsou nečastěji opět částečky jílu, stačí i několik málo procent. V subtropech, kde je řada minerálů díky vyšším teplotám rozpustnější než u nás, může být písek impregnován i vypařováním vody, kterou je prosycen. Tato voda vždy obsahuje rozpuštěné minerály a vypařováním se může srážet např. sádrovec nebo kalcit.

Přírodní odlitek navěky

Povrch pískovce pokrytý zkamenělými jamkami po kapkách vody. Stáří cca 210 mil. let. Jamky jsou vypouklé, neboť se díváme na vrstvu, která je překryla. Jde tedy o odlitek.|foto: Khalil Baalbaki

Pokud je takto zpevněná stopa, přírodními pochody připravená k „odlití“, při dalším dešti nebo povodni vyplněna pískem či jílem, pravděpodobně ji to nezničí. Stejný efekt (a to je ještě šetrnější způsob překrytí) má zasypání stopy zrnky větrem unášeného písku. Časem vznikne nesmírně trvanlivý přírodní odlitek, protože materiál uvnitř stopy může mít miliony let času na to, aby byl prosycen zpevňujícími roztoky, stlačen apod. Z nezpevněného písku či jílu vznikne pevná hornina. Právě taková hornina (deskovitě odlučný křemenný pískovec s určitým podílem kaolinu ve tmelu) je v současnosti těžena v lomu Devět křížů u Červeného Kostelce a díky této těžbě byly nalezeny naše české stopy dinosaurů.

210 milionů let staré kapky vody

Stejným způsobem jsou do geologického záznamu „umisťovány“ i zdánlivě rychle pomíjející stopy dešťových kapek, čeřin či bahenních prasklin. Je třeba se zmínit o tom, že k tomu, aby bylo bláto dostatečně pevné pro vznik stopy, nemusí být nutně před zpevněním vynořeno. Jílové minerály i organické sloučeniny mají řadu podivuhodných vlastností a můžou se „zbavit přebytečné vody“, ačkoliv jsou samy ponořeny. Pokud by stopa včas „pohřbena“ nebyla, rozpadne se při několikanásobném namočení deštěm, silnou rosou, při přemrzání a při výkyvech teplot časem opět na prášek. To jsme mohli pozorovat například v usazeninách po katastrofické povodni v roce 2002 v nivách Vltavy a Labe. Na půdách či v kůlnách tehdy zatopených chatek však i nyní občas narazíme na vrstvu bláta např. s perfektně zachovalými stopami kun nebo koček.

Jak udělat stopu, která přečká staletí?

Určité množství stop, které mají šanci být nalezeny za další miliony let, vzniká i u nás. Například dno letněného rybníka je v určité fázi vysychání ideálním místem k otisku končetin. Pokud pak do vypuštěného rybníka např. povodeň přinese vrstvičku písku (a ten není následně vybagrován), stopy se mohou zachovat. Např. jihočeské pánve i dnes zvolna poklesají a vyplňují se usazeninami. Za milion let tak už může být dnešní stopa v bezpečí, několik metrů pod povrchem Země.