Jak aplikovat základní principy permakultury i na vaší zahrádce
Tento díl patří vám, milí posluchači. Odpovíme na vaše konkrétní dotazy týkající se permakultury a jejího využití v praxi.
Hostem Martiny Kociánové byla Alena Gajdůšková, která je spoluautorkou připravované knihy Encyklopedie soběstačnosti a permakultuře se prakticky věnuje. (Připomeňte si první díl o životě v soběstačnosti)
Martina: Paní Gajdůšková, když jsem si s vámi povídala posledně, tak jsme se bavily o tom, že permakultura dokáže uživit mnohem víc lidí na mnohem menším kousku země. To je ten důvod, proč jste se rozhodla pro tento způsob hospodaření?
Alena Gajdůšková: Já jsem se s permakulturou seznámila v rámci své absolventské práce. Když jsem zjistila, že principy permakultury se shodují s tím, jaké principy dodržovali naši předci, tak mě to zaujalo a začala jsem se jí intenzivně věnovat.
Martina: Intenzivně věnovat v našich podmínkách znamená co? Kde se to dá studovat, kde se o tom dá vše přečíst?
Alena Gajdůšková: V současné době je již k dispozici několik publikací, například od Jaroslava Svobody nebo Seppa Holzera, kde se čtenáři mohou seznámit se základními principy permakultury. V letošním roce v Praze proběhl první úplný kurz permakulturního designu, takže možnosti se neustále rozšiřují.
Martina: Minule jste zmínila, že je třeba mít půdu dobře připravenou. Co to znamená?
Alena Gajdůšková: Dobře připravená půda má dostatek půdní organické hmoty. To je kompost, který se do půdy přidává. Protože když půdě chybí organická hmota, tak neudržuje vlhkost a půdní život, který by v ní měl být intenzivní, tam není téměř žádný.
Když byste si na poli vzala lopatku a hrábla do země, tak tam nebudou žádné žížaly, ani žádní jiní živočichové. Jednak proto, že se tam jezdí těžkou technikou, ale zároveň i proto, že tam není žádná organická hmota, kterou by žížaly mohly konzumovat.
Martina: Jedním ze základních pravidel pro permakulturu, při kterých zahrádkáři kroutí hlavou je, že zem se v záhoncích nekypří, ale když to naše posluchačka Gabriela z nedostatku času nedobrovolně zkusila, tak jí v záhonku vznikl beton. Čím to je? Je to právě tím, že tam není dost organické hmoty?
Alena Gajdůšková: Samozřejmě záleží na tom, jakou má půdu. Pokud bude mít jílovitou půdu, tak věřím tomu, že tam beton určitě má. A samozřejmě to může to být i tím, že chybí organická hmota.
Nekypření se doporučuje z toho důvodu, že v jednotlivých vrstvách půdy žijí různé mikroorganismy, které buď potřebují, nebo nepotřebují kyslík. Když rýčem otočíme zeminu, tak anaerobní mikroorganismy dáme nahoru na kyslík a opačně organismy, které potřebují kyslík, tak dáme pod zem. Tudíž obě dvě vrstvy nám zahynou a půda se stává postupně mrtvou.
Alena Gajdůšková V permakultuře se záhony neryjí proto, aby nezahynul půdní život potřebný pro zdravou půdu.
Rytí sice pomáhá zvyšovat úrodu, protože se provzdušní půda a rozběhne se proces mineralizace, ale je to tlačení na půdu, aby vydávala výkon, aniž bychom do ní něco vraceli a je to nepřirozené.
Martina: Takže vy nekypříte?
Alena Gajdůšková: Kypřím pouze tehdy, když zakládám úplně nové záhony. Máme jílovitou půdu a je třeba pozemek nějakým způsobem vyplít a půdu připravit. Ale jinak doma na zahradě používám buď rycí vidle nebo ploskořez.
Martina: A jak tedy přilákat žížaly a všechnu tu havěť, aby se jim v té naší nekypřené půdě líbilo?
Alena Gajdůšková: Tím, že tam budeme dodávat půdní organickou hmotu. Půdu hnojíme kompostem, případně uleželým hnojem. Můžeme používat kravský, koňský, ovčí, králičí, můžeme používat i hnůj od morčat, to je úplně jedno. Důležité je, aby to nebyl čerstvý hnůj, protože ten plodinám ani půdním mikroorganismům nedělá dobře. Chce to, aby hnůj ležel minimálně rok, dva někde na hromadě.
Můžeme používat i zelené hnojení, což jsou rostliny, které se po skončení sklizně zasejí na plochu záhonu. Zelené rostliny, které tam vyrostou, chrání povrch půdy před erozí, jak vodní, tak větrnou. A když přijdou první mrazíky a rostlinky zahynou, tak se nechávají na záhonu ležet, do jara se rozloží a tím obohacují půdu zase o hmotu, která je tam potřeba.
Martina: Vím, že z hlediska permakultury se musí k půdě přistupovat s větší úctou, než jak to máme běžně ve zvyku. Neparazitovat na ní, nepokoušet se z ní dostat co nejvíce. Čím to, že výtěžnost je nakonec větší?
Alena Gajdůšková: Je to jednak správnou péčí o půdu, ale zároveň i tím, že se vhodným způsobem kombinují jednotlivé druhy rostlin. Takovou hodně zajímavou permakulturní vychytávkou je takzvaný jedlý les, kde se kopíruje přírodní model.
V lese se na jednom místě nachází stromové, keřové, bylinné patro, a ten samý model se snažíme napodobit na své zahradě s jedlými plodinami. Samozřejmě, že nelze jedlý les vysázet jen tak bezhlavě, má to svá určitá pravidla, ale ten užitek z plochy je potom mnohem větší.
Martina: A jak zjistit, co se s čím doplňuje? Já si umím představit, že kdybych vysázela druhé patro v dobré víře, že najdu rostliny, kterým třeba vyhovuje stín, tak se netrefím.
Alena Gajdůšková: Samozřejmě je důležité znát požadavky jednotlivých rostlin. Na prvním místě by měl být výběr rostlin, které si představuji, že budu pěstovat na zahradě, a potom přemýšlet o tom, jestli vůbec mám na své zahradě podmínky pro to, aby tam mohly zdárně růst. A podle toho pak jednotlivé rostliny umisťovat.
Takže vysokokmeny ovocných stromů se dají dobře kombinovat třeba s podsadbou bobulovin, případně nějakých stínomilných rostlin, jako jsou medvědí česnek i kostival.
Ideální jsou ty bylinky, kterým nevadí, že na ně na podzim šlapeme. Kostival se může posekat, medvědí česnek už je zatažený v zemi.
Martina: Čím podsazovat ovocné keře, aby dobře plodily a nebyly zarostlé plevelem, tedy klasické rybízy, maliny, angrešt?
Alena Gajdůšková: Ovocné keře bych už ničím nepodsazovala, ale určitě bych je zamulčovala. Třeba slámou, která v širší vrstvě minimálně deset centimetrů zabrání růstu plevelu. Na druhou stranu přítomnost kopřiv zvyšuje intenzitu chuti černého rybízu a bobulovin, takže když tam sem tam nějakou kopřivu necháme, tak si tím můžeme i prospět.
Martina: Někteří posluchači mají strach nechávat slámu, protože neví, jak se chová, když zetleje. Jestli hnojí zem, anebo se musí něčím doplňovat, aby pod ní vznikla dobrá zemina.
Alena Gajdůšková: Ve vrstvě deseti centimetrů se posluchači nemusí bát, že by jim pod keři nevznikla dobrá zemina, i když je tam jenom ta sláma. Ono tam napadá listí z rybízů, může se tam dát tráva, vytrhaný plevel, kopřivy. Pokud se tak nestane, tak se ale nic neděje.
Všechno pěstujeme úplně bez chemie
Martina: Jaké jiné odolné ovocné keře máte na své zahradě, než ty, které všichni známe?
Alena Gajdůšková: Výborný ovocný druh jsou černé jeřabiny, které jsou velmi nenáročné, dobře rostou a plody jsou velmi zdravé. Dále muchovníky, které jsou velmi chutné a i v loňském suchém létě dobře prosperovaly bez zalévání, takže se nestane, že vám zakořeněný několikaletý muchovník uschne. Plody jsou vynikající a jsou velmi zdravé.
Martina: Jak velkou máte zahradu a kolik plodin pěstujete?
Alena Gajdůšková: 500 metrů je zelinářská zahrada, jinak celkem má zhruba 1800 metrů. V ovocném sadu máme staré odrůdy hrušní, jabloní, slivoní, třešně, muchovníky, dužnoplodé růže, velkoplodé hlohy, arónie (černý jeřáb), myrobalán, rakytníky, klasické bobuloviny, jako černý rybíz, červený rybíz, angrešty, šípkové růže.
Martina: A to vše včetně zeleniny naprosto bez chemie.
Alena Gajdůšková: Ano, úplně bez chemie.
Martina: Zelenina se v permakultuře pěstuje v záhonech?
Alena Gajdůšková: Je to lepší, protože zelenina klade opravdu velké nároky na to, aby půda byla bez hrud, aby tam byl dostatek živin. Zelenina vám sice vyroste i třeba v nepěkné půdě, ale ten výnos je potom minimální.
Dá se dobře kombinovat v polykulturách, kdy se mezi sebe vysazují jednotlivé druhy. Klasickou polykulturou jsou jahody s česnekem. Využije se prostor, protože jahody rostou v přízemí a pokrývají půdu, česnek roste nahoru, takže si nekonkurují prostorem, slunečním osvitem, ani živinami.
Martina: Když se do jednoho záhonu sází více věcí, nestane se pak, že výnos je menší? Když třeba nasázím dohromady pórek, ředkvičku, mrkev, cibuli?
Alena Gajdůšková: Zkoušela jsem to několik let a musím říct, že se v vracím k osvědčeným kombinacím, jako jsou jahody s česnekem. Pokud se sesází nebo vyseje více druhů, tak je mnohem těžší uhlídat, abyste měla dobrý výnos. Je to hodně o zkušenostech.
Běžným zeleninovým druhem, který se nedoporučuje sázet dohromady, jsou rajčata, okurky a papriky. V této trojkombinaci.
Martina: To, co je v každém skleníku?
Alena Gajdůšková: Přesně. Naopak jahody s česnekem si pomáhají, protože česnek vylučuje antibiotické látky a napomáhá tomu, aby jahody byly zdravé a nenapadaly je plísně.
Je důležité znát veškeré vlastnosti rostlin. Například měsíček a afrikán dezinfikují půdu. Afrikány odpuzují půdní háďátka, která potom navrtávají zeleninu, takže není problém mezi plodovou zeleninu nebo košťáloviny rozhodit semínka afrikánů a ony nám tam udělají svoji službu.
Martina: Co ochrání okurku před plísní?
Alena Gajdůšková: Zjistila jsem, že okurku nejlépe ochrání odvar z přesličky, který se musí stříkat preventivně, protože pokud rostlinu plíseň zasáhne, tak bylinky už samozřejmě nepůsobí tak, jako chemické prostředky.
Když jsem to zkoušela, rostlina se vzpamatovala, ale vzhledem k tomu, jak tady máme krátké vegetační období, tak než rostlina nabere zase sílu a začne plodit, tak už je tu podzim a okurka uhyne. Takže ideální je jednou týdně postříkat rostlinu odvarem z přesličky rolní a všechno je v pořádku.
Martina: A co nám ochrání rajčata a papriku?
Alena Gajdůšková: Přeslička by fungovala i na plíseň na rajčatech. Další ochranou může být to, že se stonek rajčete propíchne měděným drátkem. Funguje po celou sezonu jako měďnatý přípravek.
Martina: Zkoušela jste to?
Alena Gajdůšková: Zkoušela jsem to, ale bohužel vloni byla ideální doba na pěstování rajčat, takže neměly po mnoha letech plíseň. Nezjistila jsem, jestli to bylo měděným drátkem, nebo vhodným počasím.
Přeslička rolní zabrání plísni na rajčatech i okurkách. Vhodná kombinace bylin - lichořeřišnice, měsíček a bazalka - ochrání rajčata proti plísni.
Dále jsem slyšela, že by se rajčata měla pěstovat společně s lichořeřišnicí, bazalkou a měsíčkem. A že tato trojkombinace bylinek rajčata uchrání proti plísni.
Martina: A narazila jste někdy na řešení, které vás opravdu šokovalo? Například dědeček mého kolegy, kdykoliv přišli slimáci, tak několik slimáků utopil v sudu a pak tou vodou polil svoji zahradu a do dvou dnů byli slimáci všude možně, jenom ne u něj.
Alena Gajdůšková: Tuto metodu jsem zkoušela s mouchami, ale bohužel musím říct, že se mi nepodařilo z domu ani pozemku mouchy vypudit. Na slimáky jsme si pořídili indické běžce, protože jsem si koupila homeopatické granulky a musím říct, že nezafungovaly.
Martina: Asi nejvíce lidí se ptalo, jak postupovat bez chemie proti mšicím ve skleníku.
Alena Gajdůšková: Na mšice perfektně funguje obyčejná mýdlová voda. Rozpusťte si mýdlo ve vodě a tím postříkejte rostliny napadené mšicemi. Mšice se udusí a rostlina se zachrání.
Martina: A pracuje permakultura se skleníky?
Alena Gajdůšková: Určitě. Skleník je místo, kde se dá dobře zachytávat sluneční energie.
Martina: Ptal se mě jeden posluchač, jestli pomůže vysadit aksamitník.
Alena Gajdůšková: Proti mšicím to nepomůže.
Martina: A jak obecně postupovat proti škůdcům? Co s květákem a salátem. Jakým způsobem ochránit tyto plodiny, aby je housenky bělásků naprosto nezkonzumovaly?
Alena Gajdůšková: Jedna metoda radí mezi košťálovou zeleninu nasadit bylinky, které svou vůní a tvarem matou bělásky. Nebo se dají na květák nasadit rašlové pytle na cibuli. Motýl pak nemůže usednout přímo na květák a klást tam vajíčka. Případně se květáky zalívají třeba odvarem z česneku.
Martina: Když se podívám na to, že mnoho lidí vysazuje jenom zákrsky a stromy, které nejsou těmi starými odrůdami, dá se vůbec v tomto případě pracovat s pojmem jedlý les?
Alena Gajdůšková: Dá se vybudovat, ale je třeba počítat s tím, že se tam v tom jedlém lese neobjeví všechna patra, protože ty zákrsky nám nějakým způsobem simulují jenom keřové patro.
Tím, jak je nízký, ubírá možnosti, čím podsadit strom. Nehledě na to, že je krátkověký a musíme počítat s tím, co vysadíme na jeho místo. Budovat zahradu a jedlý les, je plánování na dlouhá léta dopředu, aby nám to pěkně rostlo a fungovalo spolu.
Martina: Dají se někde sehnat staré odrůdy stromů?
Alena Gajdůšková: Dneska je situace už poměrně dobrá. Nejčastější jsou staré odrůdy z Bojkovic pana Radima Peška, ten byl první průkopník, ale už i třeba v Droždíně existuje ovocná školka. Dále Stromky pro potomky, kde se taky specializují na vysokokmeny a staré odrůdy.
Martina: Jak vypadá váš jedlý les? Já si vzpomínám, že když jsme si povídali s panem Jaroslavem Svobodou, tak on hodně vyprávěl o ořešácích, o jedlých kaštanech, vy jste hovořila spíš o ovocných stromech.
Alena Gajdůšková: Já jsem samozřejmě pracovala s tím, co na té zahradě bylo, protože určitě nemá smysl pokácet vzrostlý ovocný strom a sázet tam kaštanovníky nebo ořešáky, které by u nás vůbec nerostly, protože máme chladno a jarní mrazíky.
Využila jsem těch stromů, které tam byly a dosadila jsem především bobuloviny, ovocné keře, byliny, trvalky a podobné plodiny, které se tam k tomu hodily.
Martina: Měla jsem na zahradě broskvoň a tři roky jsem si přála opatrovat ji bez chemie. Tři roky jsem neměla ovoce, měla jsem jen pomálu kadeřavého listí. Nakonec jsem zakoupila chemii a stromek postříkala. Co jsem měla udělat jiného?
Alena Gajdůšková: Na tu kadeřavost bych vám doporučila zalít odvarem z česneku, případně použít nějaký měďnatý přípravek.
Martina: To znamená, normálně ten strom zalít?
Alena Gajdůšková: Stroužky se oloupou, uvaří se, udělá se z nich silnější odvar. Tak pět hlaviček na pět litrů vody. Tím se zalije strom a ten by si měl z česneku natáhnout antimykotika.
Zákvasy dodávají rostlinám vitalitu a energii k růstu
Martina: Permakultura tvrdí, že se má listí nechat zetlít pod stromem, ale my je většinou vidíme poctivě shrabané, pálené a mnohdy vyhořelé trávníky. Je tedy opravdu správné nechat listí pod?
Alena Gajdůšková: My na naší zahradě listí nehrabeme. Necháváme ho tam, kde spadne, protože zetlí na trávě, takže na jaře tam už nezůstává nic. Já bych listí shrabala pouze v případě, že bych viděla, že tam mám nějakou chorobu, která by se mi mohla rozšířit po zahradě. Toho listí bych se asi zbavila, ale třeba jenom z jednoho stromu. Ale určitě ne plošně hrabat.
Martina: A nechat i listí pod ořešákem?
Alena Gajdůšková: Pod tím ořešákem pokud se nechá listí, tak se nic nezkazí, protože pod ořešákem stejně už nic neroste.
Martina: Tam nevysadíme spodní patro?
Alena Gajdůšková: Pod ořešák špatně, protože on vylučuje alopatické látky, které ostatní rostliny omezují v růstu.
Martina: Vím, že vy jste řekla několik variant, čím zeleninu nebo strom přihnojit, jak mu pomoct, ale existuje nějaké obecné hnojivo, které udělá každé rostlině na zahradě dobře a není to chemie?
Alena Gajdůšková: Určitě jsou to rostlinné jíchy, což jsou zákvasy, které si uděláte sami. Takovým univerzálním zákvasem je zákvas z úporných plevelů, jako je bršlice, svlačec, pýr a kopřivy. Zákvasy se připravují tak, že se rostliny, a to včetně kořenů, namočí do vody a nechají se kvasit na sluníčku. Je dobré každý den tím zákvasem zamíchat. Také je dobré ho dát někam do kouta zahrady, protože to strašně smrdí. Je to ještě horší než voda ve váze po květinách.
Zákvas: Do sudu dejte úporné plevely, zejména kopřivy, zalijte vodou a nechte tři neděle kvasit. Pravidelně míchejte. Na zálivku zákvas neboli jíchu řeďte 1:10.
Zákvas je zhruba po třech týdnech hotov. Poznáme to podle toho, že přestává pěnit, má tmavou barvu. Tento zákvas se potom ředí, používá se na zálivku. Musí to být ale rozředěné, protože by rostliny popálil. Dává se zhruba 10% zákvasu a tím potom můžeme zalívat jak trvalky, tak zeleninu. Dodáváme tím rostlinám minerální látky, živiny a po energetické stránce i tu úpornost, s kterou ty plevely rostou. Měly by dávat vitalitu a energii k růstu.
Martina: Co si myslíte, že je pro člověka, který si chce založit permakulturní zahradu, nejdůležitější na začátku?
Alena Gajdůšková: Určitě je to znalost jednotlivých rostlinných druhů a stanovištních podmínek u něj doma na zahradě. To jsou hodně důležité věci.
Martina: Jak dlouho jste se to učila vy?
Alena Gajdůšková: Já myslím, že je to minimálně 10 let. Když jsme se přistěhovali na náš dům, tak jsem pěstování zeleniny ani rostlin nerozuměla ani trochu. Udělala jsem spoustu začátečnických chyb včetně toho, že jsem všechno vysazovala a vysévala příliš hustě.
A jak čas šel, tak jsem se poučovala z vlastních chyb, a samozřejmě jsem se informovala v knihách a dalších zdrojích.
Martina: Vy jste vystudovala Agroekologii na Jihočeské univerzitě a také Trvale udržitelné systémy hospodaření v krajině. Pomohly vám tyto obory? Pomohlo vám toto studium v permakultuře a ve vašem přístupu?
Alena Gajdůšková: Určitě, protože jsem se naučila dobře znát procesy, které probíhají v půdě. Vznik půdy, jak to všechno probíhá, i co se týká pěstování, agrotechnických lhůt obilí a zeleniny. Takže určitě mi to odborné základní znalosti dalo.
Na prvním místě je neškodit přírodě a svému okolí
Martina: Když nestačí permakultura, sáhnete po něčem jiném, nebo permakultura nemá hranice?
Alena Gajdůšková: Já bych řekla, že pokud se dostanu k nějakému problému, tak hledám řešení tak, aby vyhovovalo mému přesvědčení a pak je jedno, odkud ho vezmu nebo odkud se inspiruji.
V první řadě je pro mě důležité, abych neškodila. Jak životnímu prostředí, tak okolí a nebylo to jenom horší než lepší.
Martina: Říká se, že jednou z výhod permakulturního hospodaření je, že se člověk musí té půdě, zahradě nebo lesu věnovat několik let a pak už tolik ne. Dospěla jste do toho stádia, kdy už tolik nemusíte, anebo je to pověra a člověk se musí zahradě a sadu věnovat stále?
Alena Gajdůšková: Já myslím, že určitou péči pozemky potřebují vždycky. Není to tak, že mi vyroste sad a já už tam budu chodit akorát sbírat na podzim nebo v létě ovoce. Záleží na tom, jaký si vyberete způsob pěstování, a podle toho péče musí vypadat.
Ale záhonky se zeleninou se určitě musí vyplít, zejména na jaře, protože by vám potom plevel přerostl plodiny, které si chcete vypěstovat k jídlu. Buď by je udusil, nebo by ty rostlinky nebyly pěkné a kvalitní.
Martina: Je to dřina pořád?
Alena Gajdůšková: Je to dřina, ale pěkná.
Martina: Moc vám děkuji za to, že jste nám pomohla zase trochu více pochopit způsob zemědělství, způsob hospodaření, kterému se říká permakultura. Díky za to.
Záznamy dalších pořadů najdete v Archivu.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
