Jablko sváru

V řecké mytologii byla původkyní „příkladu s jablkem“ bohyně sváru Eris, zhrzená proto, že ji král Péleas zapomněl pozvat na svoji svatbu s mořskou bohyní Thetis.

A proč zrovna o jablko?

Rozzlobená Eris se vypravila do zahrady Hesperidek, zvaných též „nymfy západu“ nebo „večerní dívky“, které měly spolu se stohlavým drakem Ládónem za úkol hlídat strom, který nesl zlatá jablka nesmrtelnosti. Eris jedno zázračné jablko ukradla a hodila ho mezi svatebčany Péleovy hostiny. Atraktivitu plodu zvýšila přípisem, že patří „té nejkrásnější“.

A lítý boj o krásu začal

Rozhodnout o tom, která z bohyň je nejkrásnější, jestli Héra, Athéna nebo Afrodíta, se nikdo z bohů neodvážil, a tak nakonec prekérní úkol padl na pozemšťana Parida, pastevce ovcí, ale také syna trojského krále Priama, kterého rodiče nechali v horách divočině napospas proto, že věštba pravila, že právě Paris způsobí zkázu své zemi.

Paridův soud

Paridův výběr nejkrásnější z bohyň nebyl nijak objektivní, každá mu slibovala odměnu, pokud jeho volba padne právě na ni: Héra slibovala moc a bohatství; Athéna moudrost a slávu. Vítězství nakonec připadlo Afrodíté, neboť ta Paridovi slíbila lásku nejkrásnější ze všech smrtelnic. Že ona krasavice, Helena, dcera nejvyššího boha Dia a královny Lédy, je vdanou paní a jejím manželem je spartský král Meneláos, to bohyně sdělit jaksi opomněla.

Nešťastný konec příběhu s jablkem

Paris si přes všechno odvedl krásnou Helenu domů do Tróje, což samozřejmě nahněvalo jejího manžela. Vyzval okolní krále a se stotisícovou armádou vytáhli proti Tróji. Jablko sváru tak nepřineslo štěstí nikomu, její důsledek – Trojská válka – byla onou předpovídanou zkázou, neboť při ní zahynulo nesčetné množství vojáků i civilistů na obou stranách