Já bych možná hrál dál, ale příroda je proti, přiznává Antonín Panenka
Loučení s fotbalem pro něj bylo i nebylo složité. „Spíš se dá říct, že to přišlo s věkem,“ přemýšlí nahlas v Blízkých setkáních fotbalová legenda Antonín Panenka.
„Na druhou stranu jsem hrál poměrně dlouho aktivní soutěže. Skončil jsem vlastně, když mi bylo 46 let. Většina hráčů kolem třicítky už končí,“ přibližuje fotbalový život.
Čas utíká jako míč po hřišti
„Já bych možná hrál dál, ale příroda je proti. Hlava by chtěla, ale tělo říká ne, bylo toho dost. S fotbalem jsem ale neskončil. Se starými pány Bohemky hrajeme exhibiční zápasy, otevírání hřišť, kabin… Přes léto máme zápasů docela dost. Mám výhodu, že to hraji jako zamlada. Vstoupím do středového kruhu a nevylezu ven,“ směje se Antonín Panenka a dodává: „Pořád mě to velice baví. Sport a fotbal mi přináší obrovskou radost a potěšení,“ uzavírá.
Kam se dřív chodilo „k Panenkům do obýváku“? Proč opustil svojí cukrárnu? Na co rád vzpomíná? Mají sociální sítě vliv na fotbal? Jaký má názor na ženy rozhodčí?
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
