Ikona socialistické kultury, která se odmítla starat o vlastní dítě. Osudové ženy: Marie Majerová

Rodina ji nejprve poslala do klášterní školy a pak do Budapešti, kde byla služkou u příbuzných. „Byla to pro ni velmi ponižující zkušenost. Jako služebné děvče se totiž vůbec necítila dobře. Taky o tom matce napsala nejeden otevřený dopis. Právě tehdy ale taky začala objevovat své literární nadání,” říká literární historička Dana Hůlková Nývltová, autorka publikace Femme fatale české avantgardy: Marie Majerová – česká komunistka ve víru feminismu.

Ve společnosti bohémů a bouřliváků

Už v 16 letech se pohybovala ve společnosti bohémů a bouřliváků, hlavně kolem básníka S. K. Neumanna. Musela se sama živit, tak dělala písařku. Zároveň si ale snažila doplnit vzdělání v Dělnické akademii. Psaní se jí stalo prací i koníčkem.

Možná že za celoživotním okouzlením slovem stál úspěch už prvního románu Panenství. Dostala za něj tolik peněz, že si mohla v roce 1906 dovolit odjet studovat do Paříže. Doma na ni přitom čekal manžel Josef Stivín a teprve čtyřletý syn Pravoslav.

Idea volné lásky a volného mateřství

„Se Stivínem měli už od počátku svérázný vztah. Oba se snažili naplnit ideu volné lásky, což neznamenalo promiskuitu, ale svobodu a nezávislost. Taky proto žili dlouho nesezdaní, což bylo v té době docela odvážné, hlavně od Majerové,“ vysvětluje Hůlková Nývltová.

Leckdy mi připadá, že je to jen taková šklebící se maska, kterou mi osud nasazuje ve styku s lidmi; každý člověk má nějakou takovou masku. Jenže ta má není zrovna nejlepší. A přemáhej se jakkoliv, dívko, chvilku na sebe nedáš pozor a maska už se šklebí.
Marie Majerová o sobě

Majerová ale taky prosazovala ideu osvobozeného mateřství, kdy dítě není tolik navázáno na matku. „Bála se, že ji mateřství strhne. Jak napsala v jednom dopise, nechtěla, aby se tolik odvahy udusilo v páře z hovězího masa.” Výchovu syna tak přenechala prarodičům.

On ji pak nepozval ani na vlastní svatbu. „Původně dokonce uvažovala, že dá syna na výchovu úplně jinam než k rodičům. Nakonec jí to rozmluvil básník František Gellner, se kterým v té době prožívala intenzivní vztah.“

Manželský trojúhelník

Manžel Josef přitom o Gellnerovi dobře věděl. Majerová hodně těžko skrývala své okouzlení. „Od všech tří to byla bezesporu část gesta proti spořádanosti a počestnosti tak, jak byly společností chápány. Chtěli bojovat proti předsudkům, realizovali to ale zvláštním trojúhelníkem.”

František Gellner zmizel na frontě 1. světové války a manželé se po 16 letech rozvedli. Důvod? Hlavně prý politické neshody. Rozvodem skončilo taky druhé manželství Majerové s grafikem Slavobojem Tusarem. 20. léta pak proměnila Majerovou v zapálenou komunistku.

Maskotem KSČ

„V roce 1929 se sice spolu s dalšími spisovateli nechala velmi odvážně vyloučit z KSČ, kdy nesouhlasila s bolševizací strany, po válce do ní ale zase vstoupila. Stala se až maskotem, karikaturou sebe sama,“ myslí si Hůlková Nývltová.

Svou poválečnou činností pak sama přispěla k tomu, že ji režim využil. Stala se ikonou komunistické kultury a literatury. Přesvědčenou komunistkou zůstala ale až do konce života. Zemřela v lednu 1967 v nedožitých 85 letech.