I starší pes se naučí, že nemá štěkat nebo tahat za vodítko, tvrdí psí koučka Michaela Drábková
„Tahání na vodítku často vzniká už ve štěněcím věku,“ odhaluje koučka pro komunikaci se psy Michaela Drábková. V Blízkých setkáních prozradila, že stačí si vzájemně naslouchat. Lidé se na ni obrací, když pes zlobí, ničí věci nebo štěká. „Všechno se dá zlepšit a i starého psa novým kouskům naučíte,“ směje se v rozhovoru s Alešem Cibulkou. Dodává, že psi jsou schopni se naučit i znakovou řeč.
„Když má pes problémy, často zrcadlí duši svého páníčka,“ vysvětluje koučka pro komunikaci se psy Michaela Drábková. „Nedá se ale vždy říct, že chyba je na sto procent na straně člověka.“ Protože na partnerství se podle ní podílejí oba: člověk i pes.
Původně chtěla být veterinářkou, ale objevila v sobě talent k porozumění právě se psy. „Psi vedle mě reagují jinak. Dají mi míček, když ho nikomu jinému nedají. Neskáčou, ale chovají se přirozeně ukázněně,“ vypráví o své cestě ke koučinku, profesi, kterou považuje za dar. Kde hledá příčinu potíží jako je tahání za vodítko, štěkání nebo ničení zahrady?
Jak si se psem vzájemně porozumět
„Dáváme dohromady člověka a pejska a budujeme jejich partnerství v každodenním životě,“ vypráví na Dvojce. Žádné klasické metody, které by říkaly, co pes musí nebo ne, prý nepoužívá. „Mnohdy už tam totiž vznikají překážky,“ naznačuje.
Psi jsou jako nasávací houba a vnímají například rozpory mezi lidmi. „A mnohé věci se naučí i v pozdějším věku,“ tvrdí koučka, která napsala knížku o znakové řeči psů. „Psi jsou učenliví až do posledního dne svého života,“ uzavírá v Blízkých setkáních.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.
