Máme s gorilami hodně společného a hodně se od nich můžeme naučit, tvrdí chovatel Marek Ždánský
Jezdí za svojí bývalou svěřenkyní gorilou Mojou do Španělska. „Byl jsem za ní teď v září. Je tam teplejší podnebí, takže může chodit do výběhu i teď,“ vypráví chovatel. Jaké vzpomínky ho vážou s povodněmi? Kolika let se dožívají gorily? Jaká byla jeho cesta k přírodě a gorilám? Naučili ho něco jeho opičí svěřenci? A potřebuje respekt a péči i akvarijní rybička?
Jak se dnes Moje daří? „Přál bych si, aby měla další mládě, ale dostává antikoncepci, protože kapacita zoologických zahrad je plná. Budou to muset řešit. Mláďata musí být v každé gorilí skupině, protože tvoří rodinu. Bez nich budou gorily jen tupě sedět, protože mláďata baví nejen návštěvníky, ale i tlupu, která tak má gorilí život,“ vysvětluje.
Moja byla první gorilou narozenou u nás a stalo se tak až v roce 2004. „Když dnes vidíte ty krásné pavilony, říkáte si, kde byl tenkrát problém a proč nepřišla na svět dřív. Tenkrát se ale gorily chovaly ve špatných podmínkách a byly upytlačené,“ vysvětluje Marek Ždánský, který je na změny v chovu goril u nás hrdý.
„Pro mě je největší výhrou, když lidé o gorile řeknou, že je to majestátní a krásné zvíře. Máme s nimi hodně společného a hodně bychom se od nich mohli učit,“ uzavírá v Blízkých setkáních.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
