Máme s gorilami hodně společného a hodně se od nich můžeme naučit, tvrdí chovatel Marek Ždánský

3. prosinec 2024

Jezdí za svojí bývalou svěřenkyní gorilou Mojou do Španělska. „Byl jsem za ní teď v září. Je tam teplejší podnebí, takže může chodit do výběhu i teď,“ vypráví chovatel. Jaké vzpomínky ho vážou s povodněmi? Kolika let se dožívají gorily? Jaká byla jeho cesta k přírodě a gorilám? Naučili ho něco jeho opičí svěřenci? A potřebuje respekt a péči i akvarijní rybička?

Jak se dnes Moje daří? „Přál bych si, aby měla další mládě, ale dostává antikoncepci, protože kapacita zoologických zahrad je plná. Budou to muset řešit. Mláďata musí být v každé gorilí skupině, protože tvoří rodinu. Bez nich budou gorily jen tupě sedět, protože mláďata baví nejen návštěvníky, ale i tlupu, která tak má gorilí život,“ vysvětluje.

Moja byla první gorilou narozenou u nás a stalo se tak až v roce 2004. „Když dnes vidíte ty krásné pavilony, říkáte si, kde byl tenkrát problém a proč nepřišla na svět dřív. Tenkrát se ale gorily chovaly ve špatných podmínkách a byly upytlačené,“ vysvětluje Marek Ždánský, který je na změny v chovu goril u nás hrdý.

„Pro mě je největší výhrou, když lidé o gorile řeknou, že je to majestátní a krásné zvíře. Máme s nimi hodně společného a hodně bychom se od nich mohli učit,“ uzavírá v Blízkých setkáních.

autoři: Tereza Kostková , eh
Spustit audio

Související