Humanismus preferuje lásku k lidstvu před vlastí. Dojedeme na to, říká Alexander Tomský

Humanismus zbožšťuje lidství
Humanismus zbožšťuje lidství

Kam dovedlo Evropu takzvané náboženství univerzální lidskosti?

Hostem Martiny Kociánové byl opět politolog, šéfredaktor exilového nakladatelství Rozmluvy, překladatel a nakladatel Alexander Tomský, který je velkým zastáncem britské monarchie.

Martina: Naposledy jsme skončili vaší úvahou nad tím, že Evropská unie spěje k rozkladu. Mě by zajímalo, jak se dívají vaše oči konzervativce na to, co se děje v Evropě právě teď?

Alexander Tomský: Máme asi tisíc stran dokumentů o tom, jak se máme chovat. To je zase to zbožštěné lidství. Máme dokonce milovat cizince víc, než vlastní rodáky. To skutečně propagují úplně zblblí fanatici v Německu. Viděl jsem transparent „kein mensch ist illegal,“ (žádný člověk není nelegální).

K cizincům nemáme mít povinnosti jako k vlastním


Občanství je privilegium, občanství není nějaké právo, protože tato práva neexistují.

Martina: Tam nás dovedl humanismus?

Alexander Tomský: Tam nás dovedl humanismus. Ten krásný humanismus, který lidi 200 let strašně milovali. Teď najednou vystrkuje zlé růžky a ukazuje, že to je nesmysl. Že nemáme mít povinnosti k cizincům jako k vlastním. Tak jako byste si chtěla vzít dva bezdomovce k sobě domů a rozvrátila rodinu. To nejde.

Lidské milosrdenství, kterému dnes říkáme solidarita, má prostě svoji hranici. Celá politologie od Aristotela až po moderní konzervatismus je otázkou míry, kde je hranice středu. Vždycky existují dva extrémy.

Lidská práva

Aristoteles mluví i o ctnostech. Největší ctnost je prudentia, na ni nemáme české slovo, je to něco jako uvážlivost a na obou extrémech máte neuvážlivost, tedy úplnou šílenou zbrklost a pedantství. Takže ideální je samozřejmě střed.

Když vezmu statečnost: Na jedné straně je zbabělost a na té druhé, málo známé straně, zase je ta zbrklost, protože se do útoku žene jako blázen a vůbec nedbá na svůj život.

Martina: Lehkovážnost.

Alexander Tomský: Ano, lehkovážnost. Mezi jedincem, společností a státem musí existovat nějaká rovnováha. A to právě Unie porušila. Loni, myslím, do Evropy přijelo 1,7 milionu přistěhovalců.

To je statistika Eurostatu, včera jsem se díval kvůli vám. Letos to bude víc, pravděpodobně 2 miliony. Ta čísla jsou ale velmi snadno manipulovatelná.

V příslovích jsou moudra, jsou v nich hranice. Například platí, že bližší košile než kabát

Martina: Ale vy jste napsal, že byste je sem prostě nepouštěl.

Alexander Tomský: To je jediný způsob, který právě božství humanismu neumožňuje. My nesmíme rozlišovat mezi lidmi podle etnicity, sexu, pohlaví, vzdělání, a tak dál.

Tady zase máme to unitární lidstvo. Nesmíme rozlišovat, tyto věci nemají hrát žádnou roli, ani když si máme zachovat svůj domov. A co podle konzervativců znamená domov? To je ta tradice, to je ta země, kterou lidé milovali, to je ten úděl, do kterého narostli a vrostli, to je to, co tvoří tu nejkrásnější stránku lidské existence. To je to, co si pamatujeme z dětství.

Domov

Domov je i to, co máme dohromady s těmi svými, kteří jsou nám bližší.

Lidé vyrostli na lidových příslovích a úslovích jako třeba: Bližší košile než kabát. V příslovích jsou moudra, tam jsou hranice. I když to vypadá egoisticky a hrozně.

Milosrdenství je úžasná věc, ale je to věc individuální, věc osobní a musím za to nést svou cenu. Představte si, že budu za státní peníze hlásat milosrdenství vůči milionu uprchlíků, tak nutím všechny ostatní k tomu, aby se na tom mém milosrdenství podíleli. A to už je špatně.

Čtěte také

Martina: A byl byste skutečně tak striktní? Nepřijal byste ani ty, kterým jde skutečně o život? Ani jezídy, ani křesťany, nikoho?

Alexander Tomský: Ale samozřejmě bych je přijal, ale přijal bych je po společenské diskusi, kolik si můžeme dovolit, co o tom soudí ostatní.

Kdybychom měli v nějakém evropském státě katastrofu, tak je přirozené, že bychom si všechny ty nešťastníky rozebrali

Martina: Jenomže i v rámci jednotlivých národů jsou názory různé.

Alexander Tomský: Pokrytectví naší elity je úplně neuvěřitelné. Já jsem teď četl poslední číslo The Economist. Časopis tak moudrý, tak rozumný, chytrý…

Martina: …uvážlivý…

Alexander Tomský: …uvážlivý, výborně psaný a najednou má úplně absurdní článek, protože ho popadlo náboženství té univerzální lidskosti a začíná tam říkat: „Podívejte se, Turci mají 2,7 milionu v lágrech. Malinký Libanon přijal milion. Malé a chudé Jordánsko přijalo také milion uprchlíků“

Ano, protože jim jsou blízcí. A my máme milovat ty, kteří jsou nám vzdálení. To je ten problém.

Jsou jim blízcí, protože to jsou Arabové. Kdybychom měli v nějakém evropském státě katastrofu, tak je přirozené, že bychom si všechny ty nešťastníky rozebrali.

Arabské děti

Brzo začne krachovat i turistika

Martina: Čeho se v souvislosti s islámem obáváte?

Alexander Tomský: Já se ničeho neobávám. Zkušenosti jsou katastrofální. Stačí jenom statistická data. Polovina všech vězňů v Anglii a ve Švédsku jsou muslimského původu. V životě nebyli v mešitě, jsou to gangsteři z chudinských čtvrtí.

Chudinské ghetto v Malmö ve Švédsku je něco úplně katastrofálního. Máme výsledky druhé generace, která má to, čemu říkají Angličani po francouzsku ressentiment. Má zášť k většinové společnosti, protože jejich rodiče přišli, pracovali, byli rádi, že si polepšili, doma mluvili arabsky, děti se naučily mizerně jazyk rodičů, ještě hůř jazyk většinové společnosti ve škole.

A teď najednou jim ten kapitalismus nedal práci, radši zaměstná chudou holku z Polska z venkova, která se bude snažit. Multikulturalismus jim ale říká: máte právo na vlastní kulturu.

Multikulturalismus. Ilustrační foto

To je naprostá tragédie a my si je sem chceme přibrat v milionech. To znamená ohrožení veřejného prostoru, který jaksi začne upadat. Každý, kdo byl teď v Itálii, vidí, co se děje v Benátkách, v Římě, všechna ta slavná sídla jsou obléhaná těmi, co tam nocují. Takže začne brzo krachovat i turistika.

Znamená to větší zločinnost a znamená to katastrofální propad ve školách. Třeba já vám dám příklad, který The Economist uvádí v úplně jiném článku a zároveň si tím protiřečí.

Píše o 16 tisících Somálců, které přijalo Finsko, když tam před 30 lety začala krize.. 38% těchto mužů je po 30 letech nezaměstnaných, včetně jejich dětí. Finsko má nejlepší systém školství vůbec v Evropě nebo pravděpodobně na světě a přesto tyto děti Somálců v těch školách totálně krachují. A nežijí přitom v ghettu, tomu se vyhnuli.

Američané nemají etnický národ, ale politický. Proto to 200 let fungovalo

Martina: Jak si vysvětlujete to, že ve Spojených státech se prý integrace muslimů do společnosti povedla mnohem lépe než v Evropě?

Alexander Tomský: Nejsilnější důvod úspěchu americké integrace všech národů, kultur, věr a pleti a podobně spočívá v tom, že vytvořili politický národ. Silný politický národ, který není etnický.

Měl problémy s otroctvím a s černochy, ale jinak není etnický. Je to politický národ. All men are born equal. Všichni lidé jsou si rovni. To je to rovnostářství, to dlouho velmi dobře fungovalo, přestože je to falešná ideologie. Ale fungovalo to. Je to zase kult.

Američani mají politický národ, ne etnický

Byli tolerantní vůči domácímu jazyku. Takže někdo doma mluvil litevsky, polsky, česky, ale byl Američan, věřil v tu obrovskou budoucnost Ameriky. Ten řád a svobodu, kterou vytvořili, v tu rovnost přinejmenším příležitostí, když už ne faktickou.


Žádná faktická svoboda být nemůže.

A další významný důvod je, že muslimů je tam necelé procento a navíc nebude arabské. Ono bude z Indonésie, bude tam poměrně dost Turků, kteří jsou velmi poevropštěni jako muslimové a nejsou Arabové. Budou tam také muslimové z Pákistánu a z Indie, čili ještě to jedno malé procento bude rozděleno na mnoho islámských podskupin a tím pádem ten tam vůbec nevzniká problém arabského islámu.

Omyl Evropské unie je, že chtěla mít Spojené státy evropské

Martina: Vy jste teď vášnivě hovořil o tom politickém státě nebo politickém základu.

Alexander Tomský: Protože to byl ohromný úspěch. Ryzí multikulturalismus ho ničí. Ve škole už se neučí politické náboženství Ameriky.

Martina: Když hledáme společně východiska, také to není řešení.

Alexander Tomský: Američané to vytvořili z nějakých historických příčin. Je to unikátní záležitost. Naprosto neopakovatelná. To je další omyl Evropské unie, která chtěla mít Spojené státy evropské.

Martina: To je netransplantovatelné.

Alexander Tomský: Naprosto. Evropská kultura je unikátní v tom, že ji tvoří národy. Často to někdo říká, čím více jsem Angličanem, tím více jsem Evropanem. Čím více jsem svým národem, tím víc jsem Evropanem. Evropa je společná civilizace. Nikoliv politické náboženství, to z toho dělá Unie a to pochopitelně nemůže dopadnout dobře.

Evropa

V Americe jsou mezi státy obrovské ekonomické rozdíly. Ale stát transferuje peníze automaticky a to v Evropě prostě nejde. Němci si neodhlasují, že německé peníze půjdou těm flákačům na jihu, jak říkají v německém tisku. Kdežto v Americe občan New Yorku ani neví, že z toho dolaru, který platí do federální kasy, dostává zpátky jenom 60 centů. A nemusí to vědět.

Tak, jako my nevíme, kolik stát doplácí na Šluknovský výběžek. Amerika je národním státem emigrantů a ti emigranti přiznávají a uznávají americkou národnost. Ale dostává to ránu tím multikulturalismem, tím strašným rovnostářstvím, tím komplexem z rasismu, který Američani měli, a tím, že taky otevřeli hranice a mají dneska 50 milionů Hispánců na jihu, kteří se také do společnosti velmi těžce integrují. Ale nakonec integrovatelní, na rozdíl od těch Arabů, jsou. Ti Arabové taky, ale nesmí jich být mnoho a bude to trvat strašně dlouho.¨

Politický islamismus je extrémní výhonek kultury, která není schopná utvořit z poddaných občany

Martina: Arabisté i evropské politické špičky říkají, že musíme bedlivě rozlišovat, co jsou radikální islamisté a co je islám jako takový. Vnímáte to tak?

Alexander Tomský: Politický islamismus je extrémní výhonek jisté kultury. Kultury, která není schopná utvořit z poddaných občany. Politici se klaní před koránem stejně jako my před těmi lidskými právy, to je velmi podobné. První problém je, že ty extrémní výhonky extremismu jsou zakořeněny v sektářském koránu.

Arabisté to samozřejmě vědí, ale oni to prostě brzdí, protože také podléhají kultu všeobecného lidství. Žijeme v náboženské době. Takže to je jeden problém.

Snaha o politiku vede k extremismu. Ať už je jakákoliv, protože všechny ostatní pokusy zkrachly. Vezměte si arabské státy po druhé světové válce. To byl pokus o panarabský nacionalismus v Egyptě, v Sýrii to byl socialismus syrský, batistický v Iráku.
Tak se islám chce vrátit ke kalifátu, vrátit se k nějakému extrému.

Alexander Tomský

Ale ty režimy před tím tam byly taky extrémní. Otec diktátora v Sýrii byl jeden z největších vrahounů světa. Zrovna tak Násir v Egyptě. Je to islám jako kulturní, civilizační podhoubí, který vede k extrémním pokusům o politiku.

Ale problém islámu a proč nás ohrožuje, není tento extremismus, ale že ten islám prostě ve společnosti nefunguje. Děti se ve školách nevzdělávají, ani v tom krásném Finsku.

Problém je prostě ten, že nepotřebujeme armádu negramotných a špatně přizpůsobivých občanů, kteří nám způsobí ohromnou bídu. Já jsem teď nedávno někde četl, že bavorská vláda je zoufalá z nákladů, které jsou větší než celý rozpočet České republiky.

Evropská unie má pocit morální nadřazenosti

Martina: Vy máte tento, z pohledu většinového, anti humanistický názor. Jak se vám s tím v Evropě funguje? Vám osobně.

Alexander Tomský: Já nemluvím o milosrdenství, o osobních hodnotách. Mluvím o kultu, který znamená, že musíme nechat otevřené hranice. Unie nic nedělá, protože je vázaná dokumenty, svou vlastní vírou, že by dělat nic neměla, že musí kritizovat jenom projevy nenávisti, xenofobie, fašismu a podobně.

Má pocit morální nadřazenosti. Proto třeba ta výzva vědců. A přitom jejich úzká specializace jim nedává vůbec žádné vzdělání ve filozofii a v etice. Určitě jsem v tom vzdělanější než všichni vědci u nás dohromady. Protože v tomto oboru to jsou amatéři.

Martina: Tak filozofové třeba ne.

Alexander Tomský: Filozofové ne, ale já mluvím o těch empirických vědcích, kterých se tam podepsalo nejvíc. Dokonce mezi vědci jsou právníci. Je právo věda? Mám velké pochybnosti. Takže tady vidíte ten ohromný problém.

Já jsem bývalý profesor politické filozofie. Něco vím, ale oni nevědí skoro nic. Tím jsme se dostali k tomu vrcholnému příkladu a důsledku toho náboženství. S politiky to v Evropě špatně dopadne. Přijde moment, kdy ty pogromistické nálady většiny, já je nehájím, jen popisuji situaci, převáží a smetou v Německu celou vládní garnituru, a kdo ví, jak to dopadne. Takže tady mám největší obavy, protože ta Evropská unie nechce a z hlediska víry ani nemůže dělat nic.

Spolková kancléřka Angela Merkelová míří do Turecka, aby přispěla k omezení imigrační vlny, která stále více tíží Německo

Morálka není totéž, jako pustit si cizí lidi domů a nechat si zničit vlastní civilizaci

Martina: Z hlediska víry v humanismus.

Alexander Tomský: Podívejte se, začneme od snášenlivosti a loajality. Člověk se rodí do rodiny. Bližší košile než kabát. Máme povinnost, Američané říkají „charity begins at home“, prostě ta láska začíná v rodině k rodinným příslušníkům. Tady mám první povinnost.

Pak vzniká loajalita vůči společenství, s kterým sdílíme politiku, demokracii a kulturu a tradici. Ale podle humanismu nemůžeme milovat vlast stejně jako lidstvo.


Američani mají krásné úsloví. Miluje lidstvo a nenávidí svého souseda. Což je typické. Milovat lidstvo nelze.

Jistě máme větší loajalitu k Evropanům než k Afričanům. Když potkáte v Africe Portugalce, tak máte pocit spřízněnosti. Ale humanismus nám říká, že máme milovat druhého právě proto, že je cizí. Dokonce víc. Tak to nelze, to je ta absurdita.

Další loajalita je třeba profesní. Moje byla lékařka a matka měla náklonnost k profesnímu stavu. S lékaři sympatizovala, když byl v televizi lékař, mluvil, tak hned zbystřila, čili máme i třídy uprostřed společnosti.

Čili těch loajalit máme hodně, jsou hierarchické a odstupňované a ta nejřidší loajalita, je loajalita k lidstvu obecně. Spíš platí, co říká Aristoteles, kde poškozujeme sami sebe nehumánním chováním. Třeba když budeme mučit člověka a je jedno jestli to je Arab nebo Číňan, tak tím poškozujeme i sami sebe.

Tam něco je v nepořádku, no protože existuje etika, existuje morálka. Ale morálka není totéž jako pustit si ty lidi domů a nechat si zničit vlastní civilizaci. Ano, měli bychom jim pomáhat, měli bychom platit tábory. Ano, pomáhat máme.

Etika, morálka

Při katastrofách pomáhá Evropa hodně, ale tady je něco jiného. Tady nám vnucují povinnost přijímat tyto lidi za své a zničit si domov. A to jsou dvě úplně rozlišné věci.

Martina: Řekněte mi, jsou nesnášenliví nebo dokonce xenofobní lidé, kteří nechtějí uprchlíky ve své zemi? Ptám se, kde jsou hranice snášenlivosti a tolerance?

Alexander Tomský: To nikdo nevíme. Je to otázka čísel. My můžeme přijmout 1000, 2000, 5000, ale můžeme přijmout milion? Tam se zhroutíme a vzniknou pogromy.

Víte, já jsem židovského původu a má rodina byla vyvražděna v pogromistických náladách, které právě vznikly zhroucením německé společnosti. Protože se zhroutila a našla si obětního beránka. A samozřejmě to nám hrozí.

Já se nejvíc bojím právě těch pogromistických nálad, které vyvolává náboženství a kult humanismu, který říká, že jsme otevření celému světu. Nemůžeme být, to je privilegium. My máme právo si vzít tolik lidí, kolik chceme a jistě pomáhat lze jiným způsobem. Všichni to víme.

Podívejte se do historie. Proč Číňané stavěli zeď? Proč měli Římané limes, obrannou hranici? Každá civilizace se chrání. Máme první právo a povinnost k vlastnímu domovu. A pak teprve k těm ostatním.

Velká čínská zeď


Já nehlásám xenofobii, nenávist, netoleranci. Ti, co jsou tady, k těm už se musíme slušně chovat, přijali jsme je a z toho vyplývá závazek. Ale někde je hranice.

Martina: Po tom všem, co jste tady říkal o Evropě, Evropské unii, myslíte si, že končí západní civilizace v podobě, v jaké ji známe dnes?

Alexander Tomský: Civilizace se pomalinku vždycky mění. Evropská civilizace je navíc strašlivě dynamická, když se podíváme na všechny revoluce a co jsme tady zažili, tak je západ velmi dynamický, na rozdíl od východu.

Civilizace evropské jsou dvě. Ruská a ta neruská. Východní, byzantská, má také tisíciletou tradici. Už východní říše římská se odtrhla v roce 330, takže to je stará tradice té druhé Evropy, kterou si mylně ti naši sociální inženýři Bruselu představují jako jednu Evropu. To je naprostý omyl.

Záznamy pořadu najdete v iRadiu.