Horizont je jedna z nejfikanějších floskulí
Řečeno s Karlem Čapkem, floskule není ustálené rčení, ale ustálené lhaní. Je to ornament, který zakrývá naši prázdnotu nebo nějakou neplechu. A jednou z nejchytřejších floskulí je horizont.
Horizont je pomyslná čára, obzor, který se nám vzdaluje, čím víc se k němu přibližujeme. Termín, původně užívaný v geometrii, nahradil slovo lhůta a zakrývá naši neochotu jasně říct do kdy.
Pak řekneme například:
Řešení bude ve střednědobém horizontu.
Současný důchodový systém je ufinancovatelný maximálně v horizontu příštích deseti let.
Horizont se v tomto významu začal v češtině objevovat zhruba ve stejnou dobu jako nadužívaná slova smysluplný nebo filosofie. Jakmile jimi začneme nahrazovat normální pojmy (jako je v případě horizontu dříve běžně užívané lhůta nebo termín), stávají se floskulemi.
Příspěvek zazněl v pořadu Slovo nad zlato, který vysílá Dvojka ve všední dny vždy v 10:40 dopoledne.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Když vás chytne klasika, nikdy vás už nepustí. I kdybyste se před ní plazili.
Petr Král, hudební dramaturg a moderátor Českého rozhlasu
Nebojte se klasiky!
Bum, řach, prásk, křup, vrz, chrum, švuňk, cink. Už chápete? Bicí! Který nástroj vypadá jako obří hrnec ze školní jídelny potažený látkou? Ano, tympán! A který připomíná kuchyňské police? A který zní jako struhadlo? A který jako cinkání skleničkami? A který zní jako vítr?
