Historik Stehlík: Sokol je velmi silná národní nepolitická tradice, kterou nevymýtil ani komunismus

„Jde o jednu z největších akcí ve veřejném prostoru. Zorganizovat 15 000 lidí v rámci seřadiště a nástupu průvodem Prahou není triviální záležitost. Navíc když podobné akce už nemáme ve zvyku dělat. Uvědomme si, že v letech 1938 a 1948 to byly statisíce lidí, šlo o obrovskou veřejnou nepolitickou manifestaci, což je na tom výjimečné. Sokol je od 19. století vnímán jako národní organizace, ale vždycky si dával pozor, aby nebyl přímo spojován s konkrétní politickou stranou,“ přibližuje v pořadu Jak to vidí... historik a slovakista Michal Stehlík.

Hybatel českého života

Sokol patřil od svého vzniku před více než 160 lety k hlavním hybatelům českého společenského života. Vrcholem jeho činnosti byly slety. „Výjimečný byl například slet v roce 1920, kdy do Prahy přijelo na 70 000 lidí, přestože byl hlad a rozval po první světové válce. Přesto lidé byli ochotni manifestovat důvěru ve stát a v systém. Stejně velké to bylo v roce 1938, kdy 300 000 lidí manifestovalo ochotu bránit republiku nebo v roce 1948, kdy na půl milionu lidí vyjadřovalo odpor k nadcházející komunistické diktatuře,“ připomíná Stehlík.

Čtěte také

iROZHLAS

OBRAZEM: Prahou prošlo na 15 tisíc sokolů. ‚Nazdar,‘ zdravili v dobových kostýmech přihlížející

I dnes jde o manifestaci do veřejného prostoru, i když doba je jiná. „Dnes jde o společenské, tělocvičné setkání, které se opírá o hodnoty, jako je demokracie nebo hodnoty těla a ducha, jak by řekl Miroslav Tyrš. Důležité je, že je to mezigenerační záležitost, od žákyň, žáků až po dospělé, a je fascinující, jak se tradici podařilo udržet až do dnešních dní.“

Obdivuhodná je podle Stehlíka také regionální role Sokola. „Není to centrální záležitost. Slet je manifestací toho, kde všude sokolstvo funguje. Zajímavé je, že například bezprostředně po vzniku republiky vznikl aktivitou některých slovenských osobností Sokol i na konzervativním Slovensku, kde neměl žádnou tradici. Myšlenka spojit duchovno s tělesnem je zkrátka geniální. Ostatně podívejte se, kolik máme po republice sokoloven. Byť se je komunistický režim pokusil přejmenovat, v 60. letech se to zase vrátilo.“

Jas těla i ducha

Sokol je zkrátka velmi silná národní, celospolečenská a nepolitická tradice, ke které jsme se dokázali vrátit i po roce 1989. „První porevoluční všesokolský slet v roce 1994 sice už neměl statisícovou účast, ale pořád se i dnes v Praze pohybuje 20 000 účastníků. To je úžasné číslo,“ podotýká historik.

Čtěte také

828. schůzka: Přeskoč, přelez, ale nepodlez

Skvělé je podle něj i to, že Sokol i nadále dbá v rámci kulturních aktivit a ikonografie na angažování špičkových umělkyň a umělců. Na 17. všesokolského sletu dostávají všichni odznak z dílny jablonecké medailérky Ireny Hradecké.

„My Sokol pořád vnímáme jako tělovýchovnou, tělocvičnou a sportovní organizaci, ale už za první republiky během sokolských sletů byly poprvé uvedeny skladby Suka nebo Janáčka. Sokolský slet a sokolské aktivity zkrátka dokážou přitahovat prvotřídní umění. Letošní odznak je důkazem toho, že se v této tradici pokračuje a že nejde jenom o jas těla, ale i o jas ducha...,“ dodává Michal Stehlík.