Historik Stehlík: Jistota, že svět bude pořád stejný, mizí. Budoucnost je v rukou politických elit

„Čím blíže nám krize jsou, tím více překračujeme nepředstavitelnost, že se nás to také může týkat. Rázem máme pocit, že se náš svět rozpadá. Když se podíváme do Gazy, na Ukrajinu, když vnímáme covid, který rozhodně nikam nezmizel, tak naše jistota, že svět bude pořád stejný, mizí. A otázka je, co bude dál,“ uvažuje v pořadu Jak to vidí... historik Michal Stehlík.

Jistě přijdou nové výzvy. V příštích deseti letech bude například svět podstatně ovlivňovat klimatická situace. „Bude se řešit jak otázka migrace, tak potravin a zemědělství. A rozhodně nepůjde o nějaký ideologický boj, ale o realitu. Metaforicky řečeno, rozpadající se svět je svým způsobem realita.“

Na emoční vlně

Rozpad homogenního světa má samozřejmě dopad na celou společnost. „Vezměte si třeba covid, kdy se z lékařské záležitosti stala záležitost společenská z hlediska chování lidí a zvýšené nervozity a obav. Stejně tak válka. Pokud jsme poslední dva roky konfrontováni s válečnou situací, tak i když to na každého působí jinak, je to něco, co může zvyšovat nervozitu nebo obavy o budoucnost. Ve veřejném prostoru je to hodně přítomné. Možná se ale bude spíše ukazovat, jaké máme, nebo nemáme politické elity, protože veřejný prostor je otevřen politickým elitám ve smyslu budoucnosti.“

Čtěte také

Sociolog Kostelecký: České společnosti chybí společná pozitivní vize. Tmelem jsou vyhraněné situace

Podle Stehlíka je to otázka, se kterou se potýká nejenom celá Evropa, ale třeba i Amerika. „Populismus, zjednodušená řešení, čím dál dramatičtější a vyhrocenější politika, která je nesmírně polarizována. Jako kdyby tu vznikly definitivně dva tábory, jedni a druzí. Viděli jsme to na Slovensku, v Polsku, v Maďarsku. Jak bude společnost věci cítit a vnímat, je tedy také otázka politických elit. A bohužel jsme spíše v područí emocí, než abychom racionálně uvažovali o budoucnosti.“

Problematicky se historik dívá také na to, že se úplně rozbil model pravice–levice. „To už v podstatě neexistuje. Dnes funguje to, že populistické strany dokážou být v jedněch volbách výrazně pravicovější, ale v dalších klidně výrazně levicovější, protože se to zrovna hodí v rámci toho, co lidé cítí. Dnešní politika z velké části opustila hodnotový rámec. Je to spíše otázka výkonu moci, ať už technokratického, nebo populistického.“

O co usilujeme?

Na otázku, o co jako stát usilujeme, by se dalo podle Stehlíka říct, že o stabilitu. „Střed Evropy je bezpečné místo k životu. To platí dlouhodobě. Naše vize stále je být součástí EU a NATO. Kam ale směrujeme do budoucna, co tento stát podcenil třeba v rámci infrastruktur, ať už dopravní, IT nebo další, tady asi vizi nemáme. Je to spíše klidný život ve středu Evropy, který se příliš nehýbe, ale on ten svět běží kolem trošku rychleji, než se nám zdá,“ dodává Michal Stehlík.