Historik Stehlík: Čaputová a Pavel společně na cestách? Překvapivý vzkaz veřejnosti i zahraničí

První zahraniční cesta Petra Pavla vedla k našim nejbližším sousedům na Slovensko. „Stalo se to tradicí po rozdělení Československa. Zas tak blízko ke Slovákům, jak by se na první pohled zdálo, ale nemáme,“ říká v pořadu Jak to vidí... historik Michal Stehlík.

Označovat česko-slovenské vztahy za nejlepší po 30 letech je podle něj příjemné klišé. „Když se ale podíváme na stav společnosti, co tam funguje, jak nahlížíme na mezinárodní situaci, jsme rozdílní. Čaputová rozhodně není Slovensko v celé jeho realitě. Pokud v září zvítězí ve volbách strany Pellegriniho a Fica, zase se nebudeme stačit divit.“

Politika symbolických gest

Avizovaný nápad, že by se nejvyšší představitelé obou států vzájemně doprovázeli na zahraničních cestách, vnímá ale Stehlík jako originální, i když překvapivou myšlenku. „Určitě to jde ruku v ruce s Pavlovou snahou o to přinést něco nového. Na ministerstvu zahraničních věcí ale asi leckdo pozvedl obočí. Prezidenta totiž vždycky doprovází delegace od podnikatelů po kulturu a představa, že v rámci společné cesty budou vedle sebe sedět lidé z českých a slovenských firem a vzájemně se na sebe dívat, kdo získá jaké zahraniční zakázky, je poměrně zajímavá.“

Čtěte také

Historik Michal Stehlík: Slováci měli Čechy za vychytralé a lenivé. A Češi? Ti si ukradli i vlajku

Podle Stehlíka je to tedy především symbol určený veřejnému prostoru. „Zároveň je to ale také symbol zahraničí, který otevírá dveře a přináší nějakou agendu. Takže je to symbolické gesto ve smyslu hlavy státu, na kterou se ale vždycky nabalují v dobrém či ve zlém i státní zájmy. Pořád je to prostě i politika.“

Velkým symbolem je podle historika i plánovaná cesta Petra Pavla na Ukrajinu letos v dubnu, ke které se zřejmě připojí i Zuzana Čaputová. „Pavel tím velmi jasně dává najevo svůj názor na ruskou agresi. Zatímco na mnichovské konferenci prezentoval své výroky z vojenské perspektivy, tady je to naopak velmi jasné gesto podpory, kdy se přesně ví, kde Česká republika stojí a koho podporuje.“

Visegrád jako konzultační fórum?

Jasno má Petr Pavel i v postavení Česka v rámci visegrádské čtyřky, kterou dle svých slov vnímá spíše jako konzultační fórum, které nemá ambici detailně koordinovat zahraniční nebo bezpečnostní politiku.

Čtěte také

Vladimíra Dvořáková: Válka na Ukrajině jako bratrovražedný boj Slovanů? Tak to vidí jedině Orbán. Slovanství je pro něj distanc

„Petr Pavel tady popisuje situaci jako politický realista. Vnímá sice, že tu jsou čtyři země, které by mohly mluvit společnou řečí, ale uvědomuje si jasně, že třeba Polsko má své zájmy a funguje trochu jinak, je konzervativněji založeno. O Viktoru Orbánovi bychom si mohli povídat dlouho, ať už z hlediska jeho euroskepticismu nebo jeho divného tančení směrem k Rusku. Slovenská politika, jak už jsem říkal, není jenom Zuzana Čaputová. Takže jestli to nazval konzultačním fórem, tak to byl ještě hodně eufemistický.“

Smělá myšlenka rozšířit Visegrád o pobaltské země stojí podle Stehlíka hlavně na otázce, co vlastně V4 je? „Dlouhodobě se bavíme o tom, že Visegrád jsou země bývalého sovětského vlivu ve střední Evropě. S Pobaltím to ale rozhodně nebude záležitost půdorysu střední Evropy, ale jasně deklarovaných postkomunistických zemí, které si nějak mají rozumět. Co ale pak s Rumunskem nebo Bulharskem? Pobaltí je velmi citlivé na blízkost Ruska. V tomto případě tedy jejich vtažení do kooperace se střední Evropou beru spíše jako vzájemné posílení se vůči tomu, co se odehrává na Východě,“ uzavírá Michal Stehlík.