Himllaudondonrvetr
Kletba, která v překladu znamená Nebesa, Laudon, hrom do toho!, má původ v 18. století a má ji na svědomí největší vojevůdce své doby, Ernst Gideon svobodný pán von Laudon.
Generál Laudon totiž nepříteli naháněl takový strach, že vyděšení Prušáci křičeli: Himmel Laudon!, sotva ho spatřili. A pruský král Bedřich Veliký Laudonovi u slavnostní tabule nabídl čestné místo po své pravici se slovy: Vás, generále, vidím raději po svém boku než proti sobě.
Laudon se narodil v únoru roku 1716 nebo 1717 ve městě Tootzen v Livonsku, které se rozkládalo na území dnešního Lotyška a Estonska. V 15 letech vstoupil do ruské carské armády. Pak se bez úspěchu ucházel o důstojnické místo u pruského krále.
Přijali ho až ve Vídni. Habsburské říši pak sloužil téměř padesát let. Proslavil se ve válkách s Pruskem a svým tažením na Balkán proti Osmanské říši, díky němuž se zařadil mezi slavné turkobijce.
Laudonovo jméno neslo i české pivo vyráběné od roku 1700 v Lanškrouně.
Laudon měl mimořádný strategický talent i autoritu. Zaváděl u svých jednotek do té doby neslýchanou tuhou vojenskou kázeň.
„Je nepříliš oblíbený, svědomitý, nestranný a všestranně schopný důstojník,“ psalo se o něm v raportu pro dvorskou válečnou radu. „Časem by mu mohlo být s velkým užitkem svěřeno vedení pluku. Mimořádně se vyznamenal za nedávno vypuklé vzpoury, a to při rozprášení a stíhání rebelů.“
Smál se zřídkakdy a v soukromí býval melancholický. Není divu. Jeho žena Klára mu porodila dva synáčky, ale oba zemřeli v dětském věku. Laudon to těžce nesl.
Oblíbenec císařovny Marie Terezie
Generál Laudon a Marie Terezie byli stejně staří. Za zásluhy mu císařovna darovala hodnosti, vyznamenání, vlastní pluk, drahocenné šperky posázené diamanty a tučnou gáži. A titulovala ho svým „Prvním rytířem“.
V posledním roce Sedmileté války, kdy už bylo jasné, že Habsburská monarchie nemůže vyhrát, požádal císařovnu, aby ho zbavila velení. Nechtěl se účastnit defenzivního boje. A císařovna mu vyhověla.
Laudon pak působil jako velící generál na Moravě, vleklé zdravotní potíže si léčil v Karlových Varech a spravoval své panství v Bečvárech a Bečvárkách u Kolína.
Posledních deset let života strávil poklidně s manželkou po boku a po dlouhé době si plnými doušky užíval rodinné pohody. I když tak moc poklidné to zas nebylo... Tak například jednou si Laudon zdříml v poustevně u svého zámku, kam chodíval odpočívat, jenomže přišla bouřka, přívalový déšť rozvodnil řeku, a kdyby Laudona neprobudil štěkot psa, odnesla by ho voda i s poustevnou.
Na konci života byl jmenován třetím generalissimem v historii – před ním tuto hodnost nosili pouze Albrecht z Valdštejna a princ Evžen Savojský. Svou životní pouť skončil v moravském Novém Jičíně, který navštívil při příležitosti prohlídky slezských hranic.
8. července 1790 ho postihl záchvat třesavky, přidal se zápal plic, Laudon byl nucen ulehnout a už nevstal. 14. července ráno zemřel.
Příspěvek zazněl v pořadu Slovo nad zlato, který vysílá Dvojka ve všední dny vždy v 10:40 dopoledne.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.