Himllaudondonrvetr

Generál Laudon totiž nepříteli naháněl takový strach, že vyděšení Prušáci křičeli: Himmel Laudon!, sotva ho spatřili. A pruský král Bedřich Veliký Laudonovi u slavnostní tabule nabídl čestné místo po své pravici se slovy: Vás, generále, vidím raději po svém boku než proti sobě.

Laudon se narodil v únoru roku 1716 nebo 1717 ve městě Tootzen v Livonsku, které se rozkládalo na území dnešního Lotyška a Estonska. V 15 letech vstoupil do ruské carské armády. Pak se bez úspěchu ucházel o důstojnické místo u pruského krále.

Přijali ho až ve Vídni. Habsburské říši pak sloužil téměř padesát let. Proslavil se ve válkách s Pruskem a svým tažením na Balkán proti Osmanské říši, díky němuž se zařadil mezi slavné turkobijce.

Laudon měl mimořádný strategický talent i autoritu. Zaváděl u svých jednotek do té doby neslýchanou tuhou vojenskou kázeň.

„Je nepříliš oblíbený, svědomitý, nestranný a všestranně schopný důstojník,“ psalo se o něm v raportu pro dvorskou válečnou radu. „Časem by mu mohlo být s velkým užitkem svěřeno vedení pluku. Mimořádně se vyznamenal za nedávno vypuklé vzpoury, a to při rozprášení a stíhání rebelů.“

Smál se zřídkakdy a v soukromí býval melancholický. Není divu. Jeho žena Klára mu porodila dva synáčky, ale oba zemřeli v dětském věku. Laudon to těžce nesl.

Oblíbenec císařovny Marie Terezie

Generál Laudon a Marie Terezie byli stejně staří. Za zásluhy mu císařovna darovala hodnosti, vyznamenání, vlastní pluk, drahocenné šperky posázené diamanty a tučnou gáži. A titulovala ho svým „Prvním rytířem“.

V posledním roce Sedmileté války, kdy už bylo jasné, že Habsburská monarchie nemůže vyhrát, požádal císařovnu, aby ho zbavila velení. Nechtěl se účastnit defenzivního boje. A císařovna mu vyhověla.

Generál Laudon mezi vojáky|foto: Wikimedia Commons, lic. Public domain

Laudon pak působil jako velící generál na Moravě, vleklé zdravotní potíže si léčil v Karlových Varech a spravoval své panství v Bečvárech a Bečvárkách u Kolína.

Posledních deset let života strávil poklidně s manželkou po boku a po dlouhé době si plnými doušky užíval rodinné pohody. I když tak moc poklidné to zas nebylo... Tak například jednou si Laudon zdříml v poustevně u svého zámku, kam chodíval odpočívat, jenomže přišla bouřka, přívalový déšť rozvodnil řeku, a kdyby Laudona neprobudil štěkot psa, odnesla by ho voda i s poustevnou.

Na konci života byl jmenován třetím generalissimem v historii – před ním tuto hodnost nosili pouze Albrecht z Valdštejna a princ Evžen Savojský. Svou životní pouť skončil v moravském Novém Jičíně, který navštívil při příležitosti prohlídky slezských hranic.

8. července 1790 ho postihl záchvat třesavky, přidal se zápal plic, Laudon byl nucen ulehnout a už nevstal. 14. července ráno zemřel.

Příspěvek zazněl v pořadu Slovo nad zlato, který vysílá Dvojka ve všední dny vždy v 10:40 dopoledne.