Herec Jan Vondráček: Knížky už čtu jen za peníze. A moje žena si mě večer pouští na dobrou noc
Herec a dabér Jan Vondráček má na kontě téměř stovku audioknih. Přesto sám na čtení nemá čas. „Pořád se učím nějaké texty, večer mě bolí oči od světel na jevišti, takže ke knihám, které si chci přečíst, se už nedostanu. Říkávám, že už čtu knížky jenom za peníze,“ směje se. V rozhovoru s Vasilem Fridrichem uvažoval, proč hraje často padouchy a jaké změny ho čekají v jeho domovském Divadle v Dlouhé.
Podle jeho soudu jsou právě audioknihy pro mnohé záchranou. „Unavené oči má dnes většina lidí, tak si pustí audioknihu. A protože i moje žena má unavené oči od počítače, tak je večer zavře a poslouchá – mě!“ dodává s úsměvem.
Nahrávání ale není tak jednoduché, jak by se mohlo zdát. V audioknihách je podle něj výzvou množství cizích jmen nebo nutnost dát každé postavě osobitý hlas. „Člověk se naučí číst tři řádky dopředu, aby věděl, co přijde. Ale po několika hodinách má hlavu jako včelín.“
Nejnáročnější období s načítáním prý herec zažil během covidu, kdy byla zavřená divadla. „Zkuste číst osm hodin denně! Po čtrnácti dnech včetně sobot a nedělí mi žena doma něco říkala a já vůbec nevnímal,“ přiznává.
A přestože je to dřina, zůstává u audioknih rád. „Bez lásky k práci a divadlu se to dělat nedá,“ uzavírá herec Jan Vondráček své povídání v pořadu Blízká setkání.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
