Hašlerky: Destinky nikdo nechtěl. Pomohla změna receptury i jména

Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Hašlerky

Tvrdý bonbon pro zmírnění chrapotu a kašle údajně vymyslel v roce 1877 hamburský lékárník. Nazval je Caruso podle zpěváka, kterému prý pomohly zachránit koncert.

Bonbony Caruso-Hustenbonbon začala před první světovou válkou vyrábět vídeňská firma Erich Kirstein. Od ní o několik let později získal recepturu pražský podnikatel František Lhotský, jeden z českých selfmademanů.

Táta Hašlerek měl na obchod čuch

Ema Destinnová

František Lhotský se narodil 17. 10. 1884 v Břežanech nad Ohří. Poté, co jeho otec přišel nejen o statek, ale i o život, se šel mladý František učit prodavačem v koloniálu u svého strýce Daniela v Ledvicích u Duchcova.

Postupně se vypracoval a z našetřených peněz založil velkoobchod s potravinářským zbožím a cukrovinkami v Trojické ulici v Praze. Krátce na to vypukla první světová válka. Sotva válka skončila, zřídil si vlastní továrnu na cukrovinky, jejíž první sídlo bylo v dnešní Belgické ulici v Praze.

Měl na obchody čuch. Věděl, že zvučné jméno je základ popularity, proto si vyprosil písemný souhlas Emy Destinové, že smí své bonbony nazvat jejím jménem. Tak vznikly Destinky – nijak zvlášť velký komerční úspěch ale neměly. O rok a půl později dostal ale další nápad!

Pražský Chevaliere souhlasil

Karel Hašler

Od vídeňské firmy Erich Kirstein získal recepturu na bylinné léčivé bonbony, které nesly jméno Enrica Carusa. Jenže Čechy značka Caruso-Hustenbonbon vůbec netáhla. A tak se pan Lhotský v prosinci 1920 vydal s krabicí sladkostí za českým miláčkem publika Karlem Hašlerem.

„Pražský Chevaliere“ se přesvědčil o kvalitě a účinku bonbonů a dal na místě písemný souhlas s tím, aby se kouzelné bonbony jmenovaly po něm. Originál dohody je uložen v Národním muzeu.

Jak pokračovaly obchody Františka Lhotského po druhé světové válce a revolučním roce 1948? Jakou roli sehrála reklama? Kolik tun hašlerek ročně se v současné době vyrobí? Projděte se s námi výrobou hašlerek.

autoři: Jitka Škápíková , Magdalena Šorelová
Spustit audio

Související

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Lidský faktor jsem znal jako knížku, ale teprve s rozhlasovým zpracováním jsem ho dokonale pochopil...

Robert Tamchyna, redaktor a moderátor Českého rozhlasu Dvojka

Lidský faktor

Lidský faktor

Koupit

Točili jsme zajímavý příběh. Osoby, které jsme hráli, se ocitaly ve vypjatých životních situacích, vzrušující práce pro herce a režiséra. Během dalšího měsíce jsme Jiří a já odehrané repliky svých rolí žili. Fantasmagorické situace posledního dílu příběhu se staly naší konkrétní každodenností. V srpnu Jiří Adamíra zemřel. Lidský faktor byla naše poslední společná práce.“ Hana Maciuchová