Hašlerky: Destinky nikdo nechtěl. Pomohla změna receptury i jména

František Lhotský se narodil 17. 10. 1884 v Břežanech nad Ohří. Poté, co jeho otec přišel nejen o statek, ale i o život, se šel mladý František učit prodavačem v koloniálu u svého strýce Daniela v Ledvicích u Duchcova.

Destinky úspěch neměly

Postupně se vypracoval a z našetřených peněz založil velkoobchod s potravinářským zbožím a cukrovinkami v Trojické ulici v Praze. Krátce na to vypukla první světová válka. Sotva válka skončila, zřídil si vlastní továrnu na cukrovinky, jejíž první sídlo bylo v dnešní Belgické ulici v Praze.

Měl na obchody čuch. Věděl, že zvučné jméno je základ popularity, proto si vyprosil písemný souhlas Emy Destinové, že smí své bonbony nazvat jejím jménem. Tak vznikly Destinky – nijak zvlášť velký komerční úspěch ale neměly. O rok a půl později dostal ale další nápad!

Pražský Chevaliere souhlasil

Od vídeňské firmy Erich Kirstein získal recepturu na bylinné léčivé bonbony, které nesly jméno Enrica Carusa. Jenže Čechy značka Caruso-Hustenbonbon vůbec netáhla. A tak se pan Lhotský v prosinci 1920 vydal s krabicí sladkostí za českým miláčkem publika Karlem Hašlerem.

„Pražský Chevaliere“ se přesvědčil o kvalitě a účinku bonbonů a dal na místě písemný souhlas s tím, aby se kouzelné bonbony jmenovaly po něm. Originál dohody je uložen v Národním muzeu.

Jak pokračovaly obchody Františka Lhotského po druhé světové válce a revolučním roce 1948? Jakou roli sehrála reklama? Kolik tun hašlerek ročně se v současné době vyrobí? Projděte se s námi výrobou hašlerek.