Gerontoložka Holmerová: Přesčasy lékařů nejsou normální. Jsou to pokusy na lidech. Nutná je systémová reforma zdravotnictví

Po měsících sporů se ani v úterý lékaři nedohodli s ministrem zdravotnictví Vlastimilem Válkem z TOP 09 na ukončení protestní akce proti špatným pracovním podmínkám v nemocnicích. Nesplněným požadavkem zůstává zvýšení základních platů ve všech nemocnicích. Ministr sice nabídl více peněz, ale na jednání neuspěl.

Čtěte také

Tomáš Zima: Sloužit do roztrhání těla? Navýšení přesčasové práce lékařů je fatální selhání vlády

„Bohužel jde o problém, který je dlouhodobě neřešený a komplexní. Často se to zjednodušuje na vypovězení přesčasů nebo na finanční otázky, aniž by se věnovala pozornost třeba systému vzdělávání mladých lékařů. Přitom je to jeden z velkých problémů našeho zdravotnictví,“ poukazuje v pořadu Jak to vidí... gerontoložka Iva Holmerová.

Podle ní není divu, že jsou lékaři ze situace frustrovaní a nespokojení. „A přitom jde pouze o to, aby se dodržovala legislativa. V tomto kontextu nejde o žádnou stávku. Komplex předpisů je ale tak složitý, že jeho doslovné dodržování skutečně může vést k zablokování systému,“ dodává s obavami lékařka.

Systémová změna

Podle Holmerové ale nelze situaci českých zdravotníků vyřešit jedním rázným krokem. „Je zapotřebí to brát jako vážný problém, diskutovat s lékaři i se zdravotnickou veřejností a zavádět postupné kroky, které musejí být míněny seriózně. Plané sliby a momentální nápady nic nevyřeší. Nutné je nastolit systém, řád a pořádek, provést zásadní systémovou reformu, aby se lékařům a dalším pracovníkům dobře dařilo, protože to je východisko k tomu, aby byla zajištěna dobrá péče o pacienty.“

Přesčasy jsou podle Holmerové pouze špička ledovce. „Vezměte si, že by lékaři mohli mnohdy i nuceně pracovat ještě půl roku k tomu, co pracují v průběhu celého roku. To je pět měsíců přesčasů. Sama ze své praxe si pamatuji, že bylo běžné, že jsme sloužili pátky, soboty, neděle, a v pondělí jsme šli znovu do práce. Už tehdy jsem to nepovažovala za normální, ale za pokusy na lidech – na pracovnících a samozřejmě i na pacientech. Vždycky si říkám, jestli jsem snad něco závažného tenkrát nezanedbala, protože skutečně po takové námaze a vypětí člověk neuvažuje zcela normálně. To je prostě fakt.“

Lékaři jsou také lidi

Jednání probíhající poslední měsíce tak měla podle Holmerové zejména za cíl zdůraznit, že lékaři jsou také lidé, kteří mají nárok na normální rodinný život a slušné pracovní podmínky.

„Byť jsem tedy ze starší generace, rozhodně neříkám, že za nás to bylo jinak, a že to zkrátka musejí dnešní lékaři vydržet. Ne. Doba se mění. Podmínky se mění pro všechna povolání a měla by se samozřejmě měnit i pro lékaře. Hlavně by se ale mělo změnit jednání ze strany ministerstva zdravotnictví. Není nic horšího než tam přijít s vědomím, že příště to bude zase jinak...,“ uzavírá Iva Holmerová.