Geniální muzikant, který proflámoval celý život. Příběhy slavných: Petr Hapka

Petr Hapka se narodil 13. května 1944 do rodiny akademického malíře a operetní zpěvačky. Stačilo málo a do rodného listu mu jako místo příchodu na svět zapsali tramvajovou zastávku na pražském Karlově náměstí.

Takový normální kluk

Od osmi let musel dvě hodiny denně cvičit. Nejdřív na klavír, pak i na violu. „Hrozně mě to nebavilo,“ vzpomínal. I studium na konzervatoři brzo vyměnil za herectví. Za třídního měl Oldřicha Nového. Dál ale hrál a zoušel i hudbu psát. Texty mu nabídl i pan Nový. „Jenže já si netroufal a hodně dlouho mě pak mrzelo, že jsem ho odmítl.“ Bylo mu tehdy 20...

Jak se dostal k filmu

Z konzervatoře ho nakonec vyhodili, protože hrával po barech. „Bylo mi to ale jedno,“ přiznal. „Měl jsem za sebou první písničky pro Gotta a Hegerovou a věděl jsem, že musím dál skládat!“ Z barového klavíristy se tak stal skladatel scénické hudby v Divadle za branou, kde si ho všiml Juraj Herz. Spolupracovali pak spolu 20 let.

První kroky chraplavého zpěváka

Hapka nakonec složil hudbu k víc než stovce filmů, desítce seriálů. Náhodou nazpíval i titulní píseň k filmu Krakonoš a lyžníci, protože zpěvák nedorazil na natáčení. „Všem se to tehdy moc líbilo. Ale nic víc z toho tehdy nebylo. To až o pár let později.“ Až když Jiří Suchý dostal zákaz a duet Levandulová musel S Hegerovou nazpívat právě Hapka.

Hapka-Horáček

Začátkem ledna 1984 mu domů přinesl texty mladík jménem Michal Horáček. „Vlastně hned ten první večer začala naše spolupráce, která nikdy neskončila.“ V roce 1987 vyšlo první partnerské album Hapka-Horáček Potměšilý host napsané na míru Haně Hegerové. Mělo velký úspěch.

Všechny jeho lásky

Koncem 80. let si koupil starý dům za Prahou, kousek od zříceniny hradu Okoř. Postupně dům opravoval, vytvořil si i malé nahrávací studio, prostě se do domu zamiloval. Lásek měl víc: krásné melodie, krásné ženy, silné motorky, zbraně a zvířata. Měl tři psy, 20 koček, fretku, ptáka nebo netopýra. A taky sedm dětí.

Žil hlavně v noci. Po půlnoci ho prý napadaly nejlepší melodie. V době premiéry lyrikálu Kudykam k němu přišel nezvaný host: Alzheimerova choroba. Cítil, že ho opouštějí síly, zoufale se bránil. Až do 25. listopadu 2014.