Evropa na rozcestí. Hledá jednotnou strategii pro soužití s více jak 40 miliony muslimy

Balúčští čándjové (muslimové, kteří se do Paňdžábu přistěhovali před třemi staletími z Balúčistánu) si se zájmem prohlížejí brožurku z našich předchozích cest za čápy.
Balúčští čándjové (muslimové, kteří se do Paňdžábu přistěhovali před třemi staletími z Balúčistánu) si se zájmem prohlížejí brožurku z našich předchozích cest za čápy.

Integrují se muslimové v jednotlivých zemích do společnosti nebo žijí spíše ve vlastních, izolovaných enklávách? Je situace v oblasti soužití s muslimy v západních zemích podobná, nebo se jednotlivé země liší?

Jaká je historie imigrace muslimů do Evropy, jak změnila kontinent v posledních desetiletích a na jakou budoucnost se máme připravit? Na všechny tyto otáky hledala spolu se svými hosty - výkonným ředitelem think-tanku Evropské hodnoty Radkem Hokovským a zástupcem ředitele Jakubem Jandou - Martina Kociánová.

Přestože po válce bylo lidí, kteří vyznávají určitou formu islámu, jen několik tisícovek, v roce 2010 jich bylo 43 milionů, což je 6%. Vyplývá to z průzkumu z roku 2010, který udělala americká organizace Pew research centrum.

Čtěte také

Po otázce ekonomické imigrace, bylo potřeba řešit otázku sociální integrace

Hlavním důvodem, proč se počet muslimů v Evropě tolik znásobil, je podle Radka Hokovského velký poválečný ekonomický boom. Bylo potřeba doplnit zejména dělnické profese. Ať už to byla Francie, která tyto síly čerpala z bývalé kolonie Alžírska, tak Německo, které pozvalo gastarbeitry z Turecka.

Nejvyšší příliv byl v 70. letech. Země předpokládaly, že dělníci v Evropě budou jen pár let. Ale nakonec tu většina z nich chtěla zůstat a založit rodinu.

Bylo překvapením, že po otázce ekonomické imigrace, bylo potřeba řešit otázku sociální integrace a s tou nastaly problémy, říká Radko Hokovský.

K nesouladu ve větší míře začalo docházet řekněme od 80. let a od 90. let na to začali reagovat i různé politické strany. Různě radikálně pravicové nebo strany, které tématizovaly to, na co politický mainstream vůbec nebyl připravený a neočekával, že tady nějaký problém nastane.

Současní imigranti většinou přijíždí do Evropy na lodičkách

V současné době dochází podle Jakuba Jandy k masivní migraci přes střední středomoří, tedy přes Itálii ze severní Afriky. Je to dlouhodobý problém a příběhy těch lidí jsou známé. Ti lidé přijíždějí na lodičkách a často jsou oběťmi organizovaného zločinu převaděčů.


Ze zhruba půl milionů žádostí o azyl, které Itálie eviduje, drtivá většina nesplňuje podmínky mezinárodně právní ochrany azylanta. Tedy v zemi odkud přicházejí, jim nehrozí perzekuce, mučení, zabití. Jejich motivace je čistě ekonomická.

Evropa bez společné strategie

Radko Hokovský upozorňuje, že neexistuje společná evropská strategie, jak se k těmto imigrantům stavět. Probíhá ostrá politická debata mezi těmi, kteří věří, že Evropa by měla pomáhat, že by měla ochránit ty, kteří jsou v těžké humanitární situaci a těmi, kteří se domnívají, že Evropy by měla být pevností, která se musí bránit a musí vyslat jasný signál, že imigrace přes moře nefunguje.

Možná politická varianta, jak se vypořádat s takovým množstvím imigrantů je ta, že by se lidé, kteří přicházejí do Itálie, přerozdělili do státu EU. Zejména Italové říkají, že právě tímto by země EU praktikovaly solidaritu, kterou mezi sebou mají.

Státy severního křídla, mezi nimi česká republika ale oponují, že to je problém zejména Italů a těch států, které mají propustné hranice. Jedinou snahou o pomoc je podle Jakuba Jandy snaha o navýšení společných peněz na to, jak to řešit.


Jeden z politických proudů používá metaforu, že si nemůžeme vzít do domu více hostů, než dokážeme uživit.

Konfrontace radikálních uskupení s mainstreamovými stranami se netýká jen několika států, ale téměř všech, podotýká Radko Hokovský. V národních parlamentech jsou strany, jejichž hlavním tématem je nespokojenost s imigrační politikou. A je to důvod proč by si tradiční strany měly vytvořit jasný názor na řešení integrace muslimských komunit uvnitř Evropy a také nastavení imigrační politiky.

Jakub Janda dodává, že radikálové mluví o věcech tvrdě a plošně, navrhují věci, které jsou v liberální demokracii nepředstavitelné. Ať už je to český radikál Tomio Okamura, který mluví o tom, že Romy je třeba vyslat zpátky do Indie, nebo s podobnými názory Marine Le Pen ve Francii. Rozhodně tyto strany nestojí na okraji politického spektra.

Šéfka francouzské krajně pravicové Národní fronty Marine Le Penová


Islamisté, kteří odchází bojovat za Islámský stát, se budou chtít do svých evropských domovin vrátit

Problém, jak se postavit k mladým islamistům z Evropy, kteří odešli bojovat za Islámský stát, nejvíce řeší zejména Británie, Německo, Francie a Holandsko. Na zasedání rady ministrů EU vnitra a spravedlnosti bylo dohodnuto, že je potřeba posílit vnější hranice EU, aby zahraniční bojovníci, kteří se vrací, mohli být zadrženi na hranicích.

Z reakcí vlád vyspělých Evropských zemí je cítit jistá obava. V liberálních státech jako je Německo nebo Británie by jinak těžko uvažovali, že zatknou každého navrátilce, který se vrátí z války v Iráku a Sýrii. Podle Radka Hokovského obava z bezpečnostního rizika na místě samozřejmě je: „Ale myslím si, že bezpečnostní složky na jedné straně a polická reprezentace na druhé straně se k tomu staví čelem a snaží se najít záchranná opatření.“

Jakub Janda upozorňuje, že snaha zatknout každého, kdo se vrátí z války, je otočení klasického principu práva, to znamená, že ten člověk by měl být podezřelý už jen proto, že se vrátil z války. Zmizela by presumkce neviny. A s tím je potřeba zacházet opatrně.

Evropa dlouho podceňovala potenciál radikalizace uvnitř muslimské komunity


V těch zemích, ve kterých výzkum probíhal, se ukázalo, že 65 % příslušníků muslimských komunit, považuje náboženská pravidla za důležitější, než sekulární zákony státu.

Důvodem radikalizace uvnitř islámských komunit je určité podcenění rozsahu potenciálu této radikalizace mezi muslimy, říká Radko Hokovský.

To je aspekt, který poukazuje na určitou nedostatečnou loajalitu a naopak sympatie, které bychom nečekali, jako například k právu šária.

Mapa chálífátu ukazuje na expanzivitu Islámského státu

Islámský stát zveřejnil mapu chalífátu, na které znázornil, kde si představuje hranice budoucího Islámského státu. A nebyl skromný, na mapě je třetina Evropy. To není legrace, míní Radko Hokovský. Ti, kteří deklarují svoje ambice, to myslí smrtelně vážně. Na druhou stranu je potřeba si uvědomit, že jejich možnosti jsou velmi omezené. Jakub Janda k tomu dodává, že Evropa v rámci NATO má značnou sílu.

O soužití se musí snažit jak stát tak muslimské komunity

Pokud budeme chtít najít odpověď na to, jakým způsobem soužít, bude podle Radka Hokovského nepochybně nutné dojít k určité změně vnímání. A to jak na straně státu, tak na straně muslimských komunit.


Liberální muslimové musí být vidět na náměstích i obrazovkách.

Prvním krokem je intenzivní spolupráce mezi státem a liberálními muslimskými představiteli. Druhým je snaha komunit, aby samy uvnitř dokázaly bojovat proti radikalizaci. Mnoho muslimů s touto vůlí však není.

Protestní modlitba muslimů na Letné

Radko Hodkovský ale nevidí vinu jen na jejich straně. Chyba je i na straně státu, který je nepodporuje, který je nebere jako partnery.

Jakub Janda zdůrazňuje, že Evropa potřebuje, aby proti radikálním projevům veřejně vystupovali umírnění muslimové.


Brutálně popravený novinář James Foley řekl, že v muslimském světě natáčí samé otázky a žádné odpovědi.

Ty důvody jsou dva. Prvním je důležitost faktu, aby vyhrávala liberální část a stala se lídrem komunity. Druhým, aby se většinová veřejnost přestávala bát. Například v Česku se islamizace bojí dva lidi ze tří.

Pořad Kupředu do minulosti začíná v úterý v 18:30 na Dvojce

Záznamy pořadu najdete v iRadiu.