Eutanazie dětí? To je přece strašný

20. únor 2014

„Jako že by se rodiče rozhodli nechat dítě utratit?“ ujišťoval se Vladimír Beneš, přednosta Neurologické kliniky Ústřední vojenské nemocnice Praha, o novém belgickém zákonu.

Zákon, který ruší věkovou hranici pro eutanázii, je mimo chápání Vladimíra Beneše. „Jsem absolutní nepřítel eutanazie,“ říká. „Nešel jsem studovat medicínu proto, abych život ukončoval, ale proto, abych ho zachraňoval.“ Děti jsou vynikající pacienti, protože si často neuvědomují svou nemoc. Rodiče tak mají jedinečnou šanci prožít i poslední chvíle s radostí nad každodenními maličkostmi. „Ať si to dělají v Belgii, v Holandsku, ale sem to nepatří.“

Čtěte také


Pacient není klient

Celková zdravotní péče oproti dobám minulým se podle Beneše zlepšila hlavně v přístupu k pacientům. „Za socialismu byl všude nedostatek peněz. Léčili jsme za podmínek skoro polních. To ale neznamená, že jsme dělali špatnou medicínu.“

Problém byl v tom, že pacient byl „komunální“. „Dřív nás systém vlastnil. Takže proč by se zajímal o to, co chceme?“ Dnes se podle Beneše více respektuje přání člověka. On je ten, kdo rozhoduje. Ale rozhodně „se s ním nebudu bavit jako nějaká úřednice, když chce úvěr“.


Zásluhou Babišova hnutí se komunisti nedostali do vlády

Nová politická kultura se podle Beneše nerýsuje. Klouzavé mandáty jsou pro něj dokonce „chucpe“, něco obzvlášť nechutného. Taky se vytratila partajnost. Máme postmoderní propletenec. „Kdyby ale nebylo hnutí ANO, museli by se sociální demokraté opřít o komunisty.“

Důvod stálé popularity komunistické strany u lidí vidí Beneš v rostoucím vlivu individuálních úspěchů. „Za komunistů jsme se měli všichni stejně špatně. Pro lidi, kteří ten úspěch asi neumí ovládnout, je komunistická strana jasná volba,“ říká.

Co si dále myslí o hlasování o důvěře vlády, o kontroverzních výrocích poslankyně Semelové nebo proč se mu nechce do ruského Soči, uslyšíte ze záznamu v iRadiu.

autor: Vladimír Beneš
Spustit audio