Ekonomka Švihlíková: Z nejhoršího jsme možná venku. Pozitivním vlaštovkám ale brzy dojde dech

„Data za poslední čtvrtletí týkající se maloobchodních tržeb, případně spotřeby domácností skutečně vzbuzují optimismus. Otázka ale je, jestli je spotřeba dlouhodobě udržitelná a jestli není stavěná jenom na propadech z minulého období,“ mírní nadšení ekonomka Ilona Švihlíková.

Pár vlaštovek...

Česká republika si prošla výrazným poklesem reálných mezd, a přestože v tomto roce reálné mzdy svůj růst pomalu obnovují, kompenzace velmi silné pádivé inflace bude podle ekonomky trvat nejméně tři roky. „Mnohem více znepokojivý je ale vývoj průmyslu, který není dlouhodobě dobrý. A v ještě horší kondici je stavebnictví, kde dochází k velkým poklesům stavební aktivity. Stavební produkce stagnuje, a v případě průmyslu dokonce klesá počet zaměstnanců. Máme tu tedy pár pozitivních vlaštovek, brzy jim ale zřejmě dojde dech,“ míní Švihlíková.

Čtěte také

Ekonomka Švihlíková: Vysoké ceny energií škrtí český průmysl. Klíčové je udržet výrobní kapacitu

Situace však není ovlivněna pouze vývojem v Německu, jehož problémy se k nám ve velkém promítají, ale roli hrají také dlouhodobá negativa, se kterými se Česko potýká, jako je třeba ekologická neudržitelnost, stárnoucí společnost nebo problémy na trhu práce. „Je nutné si uvědomit, že schopnost generovat pracovní místa v České republice je skutečně velmi silně navázána na průmysl. Průmysl je odvětví, které když tak říkajíc šlape, je schopno pohltit velkou část pracovní síly. A platí to i pro služby, které jsou na průmysl navázány.“

Velkým tématem v 21. století ovšem bude podle Švihlíkové odolnost ekonomiky. „Česká republika bohužel příliš odolná není. Naše ekonomika je velmi otevřená jak v oblasti obchodních, tak finančních toků. Jsme ekonomika, která nemá základní suroviny, musíme se rozhodnout, odkud je dovezeme a jakým způsobem s nimi budeme dál pracovat. Bezpochyby je to tedy velký úkol, rozhodně to ale není naše silná stránka, jak tvrdí pan premiér.“

Dovednosti, znalosti, robotizace

Petr Fiala je ale přesvědčen, že lze udělat řadu kroků, které zlepší perspektivu ekonomiky, jako je třeba reforma zastarávající struktury vzdělávání, zejména regionálního školství, a flexibilnější může být i pracovní trh.

Čtěte také

Ekonom Hindls: EU sráží na kolena technologická zaostalost i její heterogennost. Největší brzdou je ale byrokracie

„Vzdělávací systém v rámci Evropské unie skutečně nedodává výsledky, které jsme si od něj slibovali. V řadě mezinárodních hodnocení válcují Evropu asijské země, a netýká se to jen matematiky, ale i řady dalších předmětů. Je to obrovský problém, a nejenom proto, že celá soustava je méně propojená s profesní úrovní. Mnohem větší důraz by měl být kladen na dovednosti a na znalosti. Idea, aby děti byly ve škole hlavně spokojené a usmívaly se, je sice hezká, v mezinárodní konkurenci to ale úspěch nezaručí.“

Naprosto odlišně než premiér Fiala hodnotí Švihlíková situaci na trhu práce. „Česká ekonomika je strašně moc založená na levné práci. Je to vidět i na podpoře opatření, která mají až charakter mzdového dumpingu, ať už to jsou pracovní agentury nebo tolerance neskutečného chování vůči zahraničním pracovníkům, které sráží úroveň mezd i kvality práce dolů. Musíme nastoupit přesně opačnou cestu, mnohem více robotizovat a podpořit firmy, které nemají tolik disponibilních prostředků. Vše musí jít ruku v ruce s politikou celoživotního vzdělávání, kdy by se ve velkém mohly zapojit i české univerzity. Intelektuální potenciál na to mají a mohly by tak přispět svou dávkou společenské odpovědnosti,“ dodává ekonomka.