Eduard Stehlík: Život v protektorátu nebyla žádná dovolená. Nejsme snad tak hloupí, abychom potřebovali takhle nakopnout

Česká televize poslala sedm členů rodiny v čase zpět, aby přežili s autentickým vybavením v podmínkách nebezpečí života protektorátu. „Tady žádné nebezpeční není. Všichni vědí, že je to hra,“ připomíná Eduard Stehlík.

„Mám obrovský problém s názvem. Život v protektorátu nebyla žádná dovolená. Tam šlo o život stovkám, tisícům lidí. A v konečném důsledku celému českému národu, který mohl skončit a být vyhlazen.“

Tupý název pro tupé publikum

Stehlík odmítá i vysvětlení tvůrců, že název měl hlavně šokovat a přitáhnout pozornost. „Nedomnívám se, že by naše publikum bylo tak otupělé, že by potřebovalo nakopnout tímto způsobem. Já si nemyslím, že jsme tak hloupí.“

Vojenský historik oceňuje zejména práci, kterou si tvůrci seriálu dali s autentickým dobovým vybavením a reáliemi. Celkový koncept ale rozhodně odmítá.

Všichni víme, že je to jenom jako. Zaplaťpánbůh, chce se říct. „Zaplaťpánbůh pro ty účastníky. Ale pro ty diváky je to docela brutální,“ říká vojenský historik.

Protektorát je tabu

Myslí si, že pro uvedení dokureality show na český trh televizní zábavy by se mělo zvolit jiné téma. Například doba Karla IV. A ne protektorát, od kterého máme minimální časový odstup. V této podobě je to pro něj tabu.

„Ten protektorát je u mě za hranou,“ zdůrazňuje Stehlík. „No tak se spálí fotografie Heydricha v kamnech. Jak velice statečné. V době, kdy víte, že vám vůbec nic nehrozí. Zatímco ti lidé, kteří v tom Protektorátu žili, by za něco podobného zaplatili životem.“

Čtěte také

Filmy a komiksy

Jak jinak ale máme připomínat historii? Jednoznačnou cestou pro Stehlíka jsou celovečerní filmy. Například Lidice Petra Nikolaeva i přes výhrady splnily prý jednu důležitou věc: vrátily povědomost o Lidicích do české veřejnosti.

Další možností jsou digitální knihy, jejichž součástí jsou videa, zvuky, pečlivě vybrané rozklikávací odkazy. „V mnoha zemích sehrály obrovskou roli komiksy,“ připomíná Stehlík.

„Například Britové vydávali celou řadu komiksů věnovaných druhé světové válce. War Picture Library, Bettle Picture Library. Kvalitní kreslíři v nich vyprávěli příběhy skutečných lidí. Vyrostly na nich celé generace britských kluků.“

Úžasný je komiks Maus. Vyprávění osudu židů na příběhu myší a koček. To je světový fenomén a jsem velice rád, že ten komiks existuje v češtině.

U nás komiksy za komunismu prakticky nevycházely. Tyto britské komiksy ale byly přeloženy i například do srbochorvatštiny. „Já si je pamatuju dodnes, když jsem je kdysi viděl. Nám něco takového chybělo. Měli jsme Kapitána Klosse.“

Stopa legionáře

Před Vánocemi vyšel ale i u nás komiks Zdeňka Ležáka a Michala Kociána Stopa legionáře. „Je to velice kvalitně udělaný komiks věnovaný našim legiím.“ Byl tu i pokus částečně komiksem převyprávět životopis generála Fajtla.

Z kinhy Stopa legionáře|foto:oficiální Facebook knihy Stopa legionáře

„Dovedu si představit období protektorátu v komiksu. Osud Tří králů: Balabána, Mašína, Morávka. Nebo některých odbojových skupin. Ale chce to velice kvalitní přípravu a velice kvalitního scénáristu. Někoho, kdo udělá velice kvalitní texty a někoho, kdo se bude pečlivě věnovat zobrazeným reáliím, aby nebyly mimo realitu.“

Jakým mementem jsou dnes Lidice? Existují kolem Lidic ještě neznámé příběhy? Poslechněte si ze záznamu v iRadiu.

Komixový Maus|foto:oficiální Facebook Arta Spiegelmana