Dirigent Vasilek: Dvořák a Smetana bodují u zahraničního publika vždy. Rok hudby teď představil i méně známé autory

„Jsem rád, že slavíme a že česká hudba rezonuje nejenom v Čechách, ale v mnohem větší míře než obvykle i v zahraničí,“ říká v pořadu Jak to vidí... umělecký šéf, dirigent a hlavní sbormistr Pražského filharmonického sboru Lukáš Vasilek.

Příležitost i pro méně známé

Šanci zaznít tak totiž dostaly i tituly, které se v zahraničí běžně nehrají. Skvělý je ale i dosah Roku hudby doma, kde díky tomu vznikla celá řada skvělých projektů, které by v běžném provozu v rámci koncertní sezony nikdy nevznikly.

Čtěte také

iROZHLAS

Smetanovo výročí se slaví i ve Washingtonu. V áriích dělá americkým zpěvákům největší problém Ř

Míra, s jakou projekt rezonuje v zahraničí i na domácí půdě, ale Vasilka přesto překvapila. „Asi to docela umíme, a je to dobře, i když samozřejmě Smetana tomu svou dvoustovkou dodal koření. Jsme ve třetí třetině, ale už teď můžeme říct, že cíl byl splněn. Vyslechli jsme skladby, které normálně neslýcháme. Všimli jsme si autorek a autorů, kterých si normálně nevšímáme, a vůbec komplex české hudby byl daleko více reflektován v zahraničí.“

Odezva na českou hudbu v zahraničí je ale podle hudebníka silná vždy. „Můžou za to samozřejmě highlighty, které v zahraničí děláme. Když tam zazpíváme Dvořákovu Stabat Mater nebo Janáčkovou Glagolskou mši, fenomenální díla, na která se vždycky čeká, má to vždycky velký úspěch. Teď ale chystáme experiment v Carnegie Hall, kde se nám podařilo prosadit netypický program, který je celý složený z české hudby. Kromě toho, že zazní Dvořák, Janáček nebo Martinů, vklíněny budou také famózní skladby Petra Ebena a Jana Nováka. Jsme zvědavi, co na to publikum řekne.“

Národní hudba?

Když ale přijde řeč na označení národní hudba, je sbormistr opatrný. „Slovo národ je velice snadno zneužitelné různými zrůdnými režimy. Problematičnost slova je aktuální třeba i teď na Slovensku, kde ministryně kultury hájí slovenské národní umělecké zájmy, a je to velká tragédie. Problém mám i s označením národní skladatel, protože je to skladatel české národnosti, anebo skladatel jakékoli národnosti zpracovávající české motivy?“

Čtěte také

Ředitel České filharmonie: Národní hudba a kultura je to, co nás v mezních situacích drží při životě

Proto Vasilek raději hovoří o okruhu českých skladatelů a skaladatelek, které v určité etapě svého díla velmi výrazně zpracovali prvky, které jsou typické pro naši oblast. „I tak ale na to nelze naroubovat všechny, protože je mezi nimi spousta takových, kteří sice vyrostli na ,národním‘ Smetanovi nebo Dvořákovi, v jejich tvorbě se to ale nijak neprojevilo. Jsou velmi kosmopolitní a ani tematicky se k českému prostředí nijak nevracejí.“

Přesto lze v kontextu národní hudby hovořit o motivech a prvcích, které jsou zcela typické. „Naprosto rozpoznatelný je určitě český a moravský folklor. Dále to jsou motivy místní ve smyslu historie, mytologie, ale i třeba geografie. Pokud k tomuto jejich hudba někdy dospěla, právě tyto prvky reflektovala velmi výrazně. A možná z toho vzniklo ono povědomí o tom, že máme jakousi národní hudbu, než to ovšem začneme pitvat z toho hlediska, které jsem naznačil výše,“ dodává Lukáš Vasilek.