Díky příběhům pamětníků si uvědomuju, jak dobře se mám, přiznává spisovatelka Wilková
Začínala jako fotografka a reportérka v ostravských podnikových a regionálních novinách. Nyní se zaměřuje na rozhovory se zajímavými osobnostmi a společenská témata v magazínu MF DNES. Především je to ale velmi oblíbená spisovatelka, které teď vychází román z beskydského pomezí Když přišli psi. Kde bere Scarlett Wilková inspiraci pro své románové postavy? Čím ji fascinuje Řecko? A využila někdy seznamování na internetu?
Poslední kniha Scarlett Wilkové se odehrává na Valašsku, v regionu, kde sama žije. „Mám ten kraj moc ráda. V době, kdy jsem ještě vyhledávala pro Paměť národa vzpomínky pamětníků, potkala jsem právě tady spoustu starých lidí, kteří mi vyprávěli, jaké hrůzy se tu odehrávaly v roce 1944, když sem přišli nacisti hledat partyzány. Celé Beskydy se tehdy otřásaly štěkotem jejich psů. Přišlo mi přirozené v tuto chvíli napsat něco z tohoto prostředí,“ vypráví spisovatelka.
Vyslechnuté živé kulturní dědictví se ale stalo základem i její románové prvotiny, která se stala naprostým čtenářským hitem. Kniha Až uvidíš moře vypráví o řecké komunitě, která v 50. letech emigrovala do Československa na severní Moravu. „Úspěch knížky mě dodnes šokuje. Říkala jsem si, koho budou zajímat řečtí emigranti? Jejich příběhy ale byly tak zajímavé a bylo jich tolik, že jsem to zkrátka musela přetavit v knihu.“
Čtěte také
Díky příběhům pamětnic a pamětníků se Scarlett Wilková stala úspěšnou spisovatelkou, svědectví konkrétních lidí jí ale změnila život ještě jinak. „Často šlo o zdánlivě obyčejné příběhy obyčejných lidí. Pak ale v jejich vyprávění zazněl motiv, který mě přiměl si uvědomit, jak odlišné životy tito lidé vedli, že uvažovali jinak než my a měli úplně jiné starosti. Když mám nějaké problémy, pomáhá mi to uvědomit si, že se vlastně pořád mám ještě hodně dobře...,“ dodává pro Blízká setkání Scarlett Wilková.
Související
-
Po vydání Listopádu přišly i anonymy. To se mi nikdy nestalo, připouští Alena Mornštajnová
Můj nový román se jmenuje Listopád. Ta čárka je tam záměrně, protože v románu listopad 1989 skončil jinak, než všichni doufali, prozrazuje spisovatelka Alena Mornštajnová.
-
S knihou Bílá voda jsem se trápila deset let, přiznává spisovatelka Kateřina Tučková
„Chtěla jsem napsat román o řádových sestrách, protože jsem zjistila, co se s nimi dělo během minulého režimu," odhaluje spisovatelka Kateřina Tučková.
-
Šikmý kostel je kniha o naději, svěřuje se autorka hornické trilogie Karin Lednická
„Štve mě rozšířená představa horníka jako chlapa, který přijde ožralý z hospody domů, ztluče ženu a děti a jde si lehnout,“ zlobí se spisovatelka v Blízkých setkáních.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
