Demokracie je dobrý systém, ale to neznamená, že všichni mají povinnost v ní žít
Je konzervatismus politická ideologie, stav mysli, anebo přístup k životu? V Británii má při tomto pojmu každý jasno, u nás tápeme.
Těžko ho jednoznačně definovat, protože to není žádný vymahatelný soubor ideologických postojů. Naopak. Konzervatismus ideologie odmítá, a to dokonce i tu, na které stavíme – humanismus.
Hostem Martiny Kociánové byl politolog, překladatel, nakladatel a obdivovatel britské monarchie Alexander Tomský.
Dnešní kult je ideologie humanismu
Martina: Vy jste na začátku tohoto roku napsal: „Američany i Evropany pohání víra v jediný globální svět lidských práv, demokracie, svobodného trhu a jednotného finančního systému. Podléhají ale vlastnímu sebezbožnění.“ Řekněte mi, v čem?
Alexander Tomský: To sebezbožnění je vlastně narážka na ideologii humanismu. Většina lidí se domnívá, že jsme ztratili víru, že se sekularizoval západní svět, což je do jisté míry pravda, ale jenom ve smyslu víry v boha.
Lidé si místo boha postaví vždycky nějaký kult. A dnešní kult je ideologie humanismu. A z humanismu vyplývají lidská práva, představa svobody, individuality, která je samozřejmě extrémní, jakmile je kultem to zbožštění.
Američané, kteří si uzákonili v 1776 rovnost a svobodu, a kterým ten systém 200 let dobře fungoval, tak ho jako supervelmoc prosazují po světě. Evropa se k tomu přidala. Jenže tento humanismus naráží na starobylé kultury, jako je Čína a především Islám a Rusko.
Já na globální lidstvo nevěřím.
Martina: Když mluvíte o humanismu, tak já v tom cítím jakousi skepsi. Lidé jsou ale na humanismus často pyšní.
Alexander Tomský: Konzervativní filozofie je skutečně skeptická. Není skeptická vůči člověku jako takovému, ale je skeptická vůči možnosti svět neustále napravovat, je skeptická vůči tomu, jestli vůbec existuje pokrok.
Technický pokrok existuje, ale morální pokrok, společenský pokrok, to je problematická záležitost. Existoval v některých údobích, například v Anglii na konci 18. století, když se ta společnost přetvořila z aristokratické na občanskou, tam můžeme nějaký pokrok sledovat. Ale obecně pokrok neexistuje a v tom je skutečně skepse. To jste se strefila, souhlasím.
Výsledkem individualismu je rovnostářství. Například genderová ideologie
Martina: Milý skeptiku, ale co vám konkrétně tedy vadí na humanismu?
Alexander Tomský: To zbožštění. Děti se rodí vlastně bez morálky. Člověk je do jisté míry konstrukce společnosti a jejich názorů, předsudků, filozofie, náboženství a podobně. Proto máme výchovu a musíme učit děti morálce. Čapek řekl: „Děti jsou pravěk lidstva.“ Což je velice vtipné.
Jakmile zbožštíte člověka, tak vlastně zbožštíte individuum, povýšíte individualismus nad všechno ostatní a z toho individualismu pak vyplývají velmi zlé věci. A to dneska vidíme všude. To je to rovnostářství jako například genderová ideologie. Takže Evropská unie už dnes má 7 nějakých neheterosexuálních deviací, které považuje za součást lidské přirozenosti. Tam vznikají obrovské problémy.
Pro konzervativce jako jsem já, je společnost jako živý organismus
Martina: V roce 2011 jste napsal: „Snášenlivost a tolerance jsou nepochybné ctnosti. Je ale mnoho věcí nepřijatelných, které snášet nemáme. Například pornografii, veřejné hulvátství, urážky náboženství, ale i pochody alternativní sexuality. I tolerance má své hranice, ostatně jako každá dobrá věc.“ Jak jste to přesně myslel? Nemáme je povolovat? Máme je dokonce zakazovat?
Alexander Tomský: Myslel jsem to přesně jako útok na onen extrémní humanistický individualismus. Žádný člověk není ostrov. Člověk je vytvořen tradicí a musí žít dohromady se společností. A povýšení jedince nad společnost v tak ohromném a výrazném smyslu, jak je to dnes, vede právě k těmto výstřelkům. Jinými slovy, pro konzervativce jako jsem já, je společnost trošku jako přírodní organismus.
Jestliže člověk není ostrov, tak má žít se společností v nějaké harmonii. Kdežto my dnes pod vlivem extrémního humanismu nemáme společnost jako organismus, ale máme jenom součet jedinců, a to je ten základní rozdíl.
Martina: Co by podle vás lidé neměli snášet? Pornografii – to se dá pochopit, veřejné hulvátství – i to se určitě dá pochopit, urážky náboženství – to znamená, že vy nejste Charlie?
Alexander Tomský: Rozhodně ne, to je absurdní. V Americe by ten časopis byl nepřijatelný. Okamžitě by padl, což je zase extrém americký, ta politická korektnost, která by nikdy ten časopis nepovolila.
Byly na to velmi ostré reakce, jak jistě víte, Obama se nezúčastnil demonstrace v Paříži. Nemohl, částečně je i muslim a americký prezident.
Martina: Ale v rámci boje „Lid versus Larry Flynt“ vyhrál Larry Flynt.
Alexander Tomský: To ano, ale to protože ta urážka byla považovaná za vtip. Za nechutný vtip, ale za vtip. To je zase problém americké svobody.
Pornografie i v Americe nespadá do politické korektnosti. Měla by tam spadnout, protože vztah člověka k člověku, myslím sexuální vztah ženy k muži, který postrádá vztah dvou osobností, je horší než mají zvířata. Pornografie je vlastně zneuctění lidského vztahu. Já to považuju za jedno z velikých neštěstí dnešní západní civilizace.
Pochody alternativní sexuality jsou provokací individualismu
Martina: Vy jste ještě řekl: pochody alternativní sexuality.
Alexander Tomský: To je provokace individualismu, který říká, vidíte, my jsme takoví a máme na to právo.
Martina: A nemají?
Alexander Tomský: Práva žádná vůbec neexistují. Teď jsme se dostali k tomu, jestli vůbec existují lidská práva. Já si myslím, že neexistují.
Martina: A co tedy existuje?
Alexander Tomský: Morálka existuje. Etika existuje. To je dokonce starší základ než náboženství.
Martina: Dobře, a když se tedy vrátím k těm homosexuálům nebo vůbec k menšinám…
Alexander Tomský: Tam je to nafouklé ego, které tvrdí, vidíte to, my jsme jedinci takoví a takoví a jako by nám tím dali facku do ksichtu a řekli, musíte nás brát normativně na stejné úrovni jako heterosexuální manželství.
V Řecku byli nesmírně tolerantní. Alexandr Veliký si přivedl přítele na oběd ke své matce, která byla makedonskou královnou, a nikdo se nedivil. Tolerance vůči homosexualitě je v pořádku.
Křesťanství to zase přehánělo s lidskou přirozeností, která taky nebyla lidskou přirozeností, ale spíš křesťanskou ideologií a pronásledovalo homosexuály. S tím já naprosto nesouhlasím. Ale to, co oni teď dělají, je prostě provokace.
Martina: A není to jenom prostě zase vaše individuální…
Alexander Tomský: Je to předsudek. Já jako konzervativec uznávám předsudky, my žijeme v předsudcích, předsudky jsou pro náš život klíčové.
Martina: Teď jsem se v tom ale trošičku ztratila, protože vím, že vy jste velkým zastáncem svobody a vadí vám, že se na nás valí tisíce zákonů. Je to móda všech politických stran. A všechno máme spoutané do vyhlášek, novel vyhlášek, zákonů, zákoníků…
Alexander Tomský: Tomu se říká učeně, že stát ovládá veřejný prostor.
Humanismus uvolnil stavidla morálky, ale na poli byrokraticko-politickém je naprosto dominantní
Martina: …ale mě teď zajímá, když tady říkáte, neměli bychom snášet pornografii, hulvátství, tak…
Alexander Tomský: To jsou problémy morální. Stát kultu humanismu dal jedinci naprostou svobodu ve sféře etiky, morálky, osobní, manželské, sexuální, a podobně. Tam je ten problém.
Jinak co se týče zdraví, ochrany, bezpečí, školství, a tak dál, ten stát je absolutně dominantní. Není vůbec liberální. Chce zakázat už i kouření a už se blíží obrovská daň na cukr, protože lidi tloustnou a mají cukrovku v padesáti.
Takže ten stát z jedné strany říká, ano, člověče seš totálně svobodný, můžeš být hulvát na veřejnosti, můžeš všude chodit nahatý, nám je to jedno. V této sféře není stát normativní. Ale je totálně normativní, pokud jde o bezpečí, zdraví, sociální systém, a tak dále. Čili je tady paradox.
Martina: Ale pořád nevím, jak byste to řešil. Zakázal? Vyhláškou? Zákonem?
Alexander Tomský: Samozřejmě. Lidským neřestem musí být postavená určitá hráz. Vždycky jde o míru.
Stále platí Aristoteles a jeho „via media aurea“. (Pozn. zlatá střední cesta). Každý extrém je špatný.
Vezměte si, jak sociologové dneska pláčou nad takzvanými partnerskými vztahy. Bauman říká, jak jsou tekuté, protože si hledáme pořád nového partnera. Chybí tam vztah k budoucí generaci, k přesahu společnosti. Nemají děti, 30 % mladých mužů do pětatřiceti žije s maminkou.
Takže to souvisí s individualismem stejně jako veřejná propagace homosexuality. Ale ten problém je, že člověk skutečně v naší západní civilizaci má od starověku větší hodnotu než státní dirigismus (pozn.: snaha vlády o všem rozhodovat a do všeho zasahovat.)
Ne, že člověk existuje pro stát, ale stát existuje pro člověka. Čili vidíte, že západní společnost je přirozeně individualistická a dokonce to ještě zvýraznilo křesťanství, když přišlo s nesmrtelnou duší jedince, který je stvořen bohem jako jednotlivec. Takže individualismus ano, ale kde je jeho míra, kde je ta hranice?
Předci vytvořili zemi, ve které žijeme. My bychom měli vytvořit zemi, ve které budou žít naši potomci
Martina: Kde?
Alexander Tomský: V politice je hranice. Míra a hranice jsou dané, když stát chrání tradici. Nejlépe to vyjádřil lord Acton, když řekl: „U nás v parlamentu hlasují mrtví o dosud nenarozených.“ To je ten smysl tradice.
Předci vytvořili zemi, ve které žijeme, ta země je našim údělem, my z toho žijeme. Vezměte si, jak Praha žije z památek, z gotiky, z baroka. My žijeme z toho všeho, co tady zanechali a chceme co nejvíce zanechat svým potomkům.
Jestliže na potomky nevěříme, jestliže nám chybí ten přesah, protože jsme se stali individualisty a ztratili jsme tu obecnou morálku, která tlačí to dětství do nějaké formy, tak co se stane? Vznikne nám hédonistické „já“, to zbytnělé „já“.
Demokracie je dobrý systém, ale to neznamená, že všichni mají povinnost v ní žít
Martina: Má tedy demokracie, přes vaši zřejmou skepsi, nějaké alternativy?
Alexander Tomský: Nemá. Já souhlasím s Churchillem, že je to ten nejhorší systém, který si umíme představit, ale všechny pokusy vymyslet něco lepšího zhasly. Zkrachly.
Samozřejmě je demokracie velmi dobrý systém, ale to neznamená, že všichni lidé mají povinnost žít v demokracii, to neznamená, že nemůže existovat umírněné jakési osvícené konfuciánské společenství jako Čína. I když to, co tam se děje dneska, také není ideální.
Jestliže jsem tradicionalista a uznávám kulturu, tak nemůžu vnucovat někomu systém, i když si myslím, že je lepší. Jsem přesvědčený, že západní demokracie je to nejlepší, na co jsme přišli. Ale má svoje obrovské vady a může se to všechno zhroutit. Je rovnostářská, to rovnostářství nás může zahubit.
Rovnost a svoboda se navzájem vylučují
Martina: Říká se takový vtip, jak ztroskotá Ir. Když ho vyplivne moře na nějakém pobřeží a oni ho najdou, tak procitne a říká: „Je tady nějaká vláda?“, a oni říkají: „Samozřejmě.“, a on: „Tak já jsem proti!“. A já si teď říkám, jestli trošku nejste Ir.
Alexander Tomský: Nic lepší není a je lepší se zhroutit na tom rovnostářství. Celý problém naší civilizace je, že říkáme liberté, egalité. A rovnost a svoboda se navzájem vylučují. Je velice těžké je držet dohromady.
Když to rovnostářství plus ten humanistický individualismus převládne, tak se zhroutí společnost.
Jestliže jedinec není vychován společností ke ctnostem, tak co vznikne? To nafouklé „já“. To, které ničí společnost. Čili tam je problém i té demokracie, která hlásá rovnostářství tohoto individualistického typu.
Evropští prezidenti jsou dost trapní
Martina: Když se ale vrátím k tomu Irovi ve vás, jak jsem tady naznačovala, tak vy říkáte demokracie to nejlepší, ale přesto jste monarchista. Jak se to slučuje?
Alexander Tomský: Jenom konstituční monarchista. Nejsem pro absolutní monarchii, protože žádný člověk není tak geniální a tak dokonalý, aby mohl vládnout všem.
Člověk tíhne ke zlému, takže jak říká anglické úsloví: Absolutní moc absolutně korumpuje. Symbolika království v porovnání s tou katastrofální symbolikou prezidentů, jak to dnes a denně vidíme na kontinentě, Angličany utvrzuje v tom, že monarchie je důležitá.
Říkají si: Co ti prezidenti v té Evropě vyvádějí. To je opravdu trapné.
Prezidenti v Evropě, s výjimkou Francie, nemají žádný velký vliv. Francie je monarchistický režim, podobně jako Amerika, taky vznikly podobně ve stejné době 1776, 1789. Takže to jsou výjimky prezidentského režimu, ale jinak prezidenti jsou opravdu dost trapní. U nás tu máme krásný případ prezidenta.
V Evropě vidím krizi ekonomickou, inženýrsko-byrokratickou, ideologickou a náboženskou
Martina: Celá Evropa se nejenom v posledních letech, ale je to už proces dlouholetý, potácí na hranici různých krizí.
Alexander Tomský: Já vidím tři krize jako trám.
Jedna je ta ekonomická, která lidi bolí nejvíc. Je to krize eurozóny, která je podle mě neřešitelná. Celý inženýrský systém EU udělá nějakou strašlivou botu a pak se pořád jedná a řeší, jak to obejít a napravit. Dělají se tam nesmysly, které se neustále napravují, a takhle to vypadá už pětadvacet let. Je tam obrovský problém stagnace.
Druhá je mnohem horší. Je to sociální inženýrství Evropské unie. To znamená integrační proces. Neustále všechno integrovat a stlačovat dohromady, což zaměstnává naše europolitiky asi z 50 %.
Kulturní problémy spočívají zase v tom zbožštění lidstva, že se EU vidí jako předvoj lidstva, má svoje evropské hodnoty, které by měly být univerzální. Ona nedává ten příklad, proto si také neurčila hranice, způsobila tím problém v Turecku a na Ukrajině. Nemá hranice. Je univerzální.
Já nevěřím na univerzalismus lidských práv. I když samozřejmě člověk je homo sapiens univerzální a má jistou přirozenost podle Aristotela. Ale ta přirozenost, jak jsem už řekl, souvisí s tím, že to dítě se rodí jaksi s tendencí ke zlému, a musí být vychováno nějakou společností, nějakou morálkou a etiketou.
Takže EU tím, že popírá politickou hranici, tak tu vytváří třetí krizi a obrovské geopolitické problémy. Teď má problém s imigrací.
V Evropě máme tři hlavní problémy: ekonomický, inženýrsko-byrokratický a ideologický, který souvisí s humanismem.
No a pak je tu problém možná čtvrtý, ale za to ta unie už nemůže. To už je v podstatě problém náboženský. Nemůžeme nahradit všechna slova, která odpovídají křesťanským ctnostem, slovy náhražkovými.
Místo lásky k bližním máme altruismus, místo milosrdenství používáme solidaritu, místo snášenlivosti toleranci, a tak dále. A tyto ctnosti takto chápané sekulárním pojetím nefungují.
Takže já si myslím, že pokus o světskou sekulární morálku selhává a že to je veliký problém. Já tím neříkám, jaké náboženství to má být, ale říkám, že tam musí být určitý přesah.
Martina: Vědci teď hovoří o ztrátě vnímání vertikálního směru.
Alexander Tomský: To je stále ten obrovský problém náboženství, který právě osvícenství zlikvidovalo svým proticírkevním antiklerikalismem a zároveň vymyslelo deismus. Jakousi abstraktní boží bytost.
Etika potřebuje silnější podporu náboženství, které přesahuje ten negativní princip – nedělej druhému, co nechceš, aby dělal tobě. Tam není nic pozitivního a takový to minimum nemá s milosrdenstvím nic společného. A ten přesah toho náboženství znamená skutečně víru právě v tom židovsko-křesťanském smyslu, aspoň já si jinou neumím představit.
Je otázka, jestli to lze vůbec vrátit. Náboženství pro většinu lidí byla útěcha. Kdysi dávno v 19. století. Dnes máme útěšivých věcí mnoho.
Martina: Jaké? Co je naše útěcha?
Alexander Tomský: Především konzum.
Martina: No, ale nevypadáme moc utěšeně.
Alexander Tomský: To teda nevypadáme, to je ten paradox. To jste se strefila. Útěchou je konzum, sportovní aktivity, techno, pop music, a tak dál.
Když je někdo proti unii, tak z něho hned udělají fašistu
Martina: V Evropě rozeznáváte tedy tři krize plus jednu. Vidíte východisko?
Alexander Tomský: Východisko existuje vždycky, když se lidi vzpamatují a řeknou dost. Takhle to dál nejde. Ale vypadá to momentálně špatně.
Evropská unie se sama nerozpustí a není schopná se reformovat. Je to gigantický, monumentální, naprosto utopistický inženýrsko-byrokratický projekt, který se nemůže podařit prosadit a čím víc se prosazuje, tím více problémů s tím vzniká.
To mi připomíná jednu větu, kterou jsem četl v jednom skriptu Bachova koncertu. Bach napsal: „Čím blíže k harmonii, tím jsou disonance tvrdší.“ Tak to je přesně s utopistickým projektem.
Čím více tlačí na sjednocení, tím více vzniká euroskepse, nenávist, šovinismus, neonacistické bojůvky v Německu. Všechno to, co jsme pohřbili, Evropská unie de facto vyvolává v život. To je neuvěřitelné.
A když je někdo proti unii, tak hned z něho udělají fašistu a hned dostane nálepku. Ale já si zoufám nad tím, co vyprovokovala Evropská unie a teď do toho přišli imigranti a to už je existenční problém celé Evropy.
Máme společnou evropskou civilizaci, ale z ní nevyplývá, že máme mít společný stát
Já si představuji Evropu jako Evropu států, kteří spolupracují tam, kde mají něco společného, čehož je velmi málo. Právě ta imigrace, to je to, co mají společného a z ideologického důvodu nedělají nic. Tam mají to společné, tu civilizační obranu. Evropa je civilizace.
Máme společnou evropskou civilizaci, to ano, ale z ní nevyplývá, že máme mít společný stát. A teď je tady problém, že Evropská unie není schopná prostě ustoupit dozadu. Sama to tvrdí. Jeden z těch komisařů říká, že to je jako když jedete na kole a musíte furt šlapat, jakmile přestanete šlapat, tak se to celé zhroutí.
Tak to vždycky je. Tak to bylo v Kremlu, tak to bylo za Hitlera. Nemůže se zastavit. Hitler měl přece příklad v Napoleonovi, který zkrachl v Rusku, a stejně se tam vydal. Havel tomu říkal samopohyb.
Martina: Kam ten samopohyb Evropu podle vás dovede?
Alexander Tomský: K rozkladu. K tomu, že skutečně vyvolají šovinisticko-nacionalistická hnutí a nenávist a rozbroje. Už euro působí strašlivé rozbroje. Kdo uklidní a zahladí ty strašlivé konflikty, které vznikly díky Řecku? Kam jsme to dopracovali? To měl být svorník jednoty, míru, bezpečí a já nevím čeho všeho a hlavně prosperity.
Záznamy pořadu najdete v iRadiu.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
